Anastasin život byl, alespoň dle jejího názoru, už od počátku ovlivněn existencí brášky Thomase. Na dětství, které asi jinak prožívala úplně stejně, jako všichni její vrstevníci a kamarádi, si pamatuje jen mlhavě. A většinu vzpomínek stejně tvoří rodičovské příkazy, aby si ten nepořádek v pokoji pořádně uklidila a pokud možno srovnala věci podle barvy a velikosti. Což Ann rozhodně ani trochu nechápala, a už vůbec jí nedocházelo čím to je, že její velký bráška dělá scény jako nějaká hysterka, kdykoliv nechala třeba v kuchyni rozházené umazané talíře, nebo zapomněla roztřídit špinavé prádlo podle barev. A pokud náhodou Thomas vstoupil do jejího pokoje, kde to jako u správné bordelářky obvykle vypadalo jako po výbuchu menší bomby? No to byl teprve pořádný problém. Naštěstí se časem Ann naučila, že si pokoj bude zamykat, když nic jiného, a ve společných prostorách domu se alespoň z devadesáti procent dokázala vyvarovat veškerým deviacím od normálu. Bráška si ale získal nálepku magora, a hodně dlouho o ni nedokázal přijít. Ne že by ho Annie neměla ráda, ale zkuste prckovi vysvětlit, že on za to nemůže, že se tak narodil.
Období, kdy se u mladé Frewovic holky začaly objevovat kouzelnické schopnosti, bylo tedy o něco intenzivnější, než u jiných rodin. Poněvadž zaprvé, Annie byla zrovna ten typ, který příchod kouzel doprovázel poněkud bouřlivěji, no a zadruhé, Thomase praskající žárovky a přetékající kohoutky u umyvadel trošičku doháněly k šílenství. I tyhle projevy kouzel ale nakonec ustaly, a Ann se raději naučila, držet si od bratra spíše odstup. Chvílemi jí to vadilo, ale co by pro jeho psychický stav neudělala, že.
V jedenácti letech nastoupila Anastasia do Bradavic, a jak už bylo zmíněno, Moudrý klobouk se nemohl rozhodnout mezi Mrzimorem a Nebelvírem. Ann si ještě dnes živě pamatuje, jak si na krátkou chvíli odhrnula látku klobouku z očí, a rozhlédla se po těch dvou kolejních stolech. No a na plné čáře to vyhrál Mrzimor, poněvadž u toho stolu seděl děsně sympatický kluk, kterého prostě chtěla za kamaráda. Tím klukem byl o rok starší spolužák, Arsen Quinn. Se kterým se sice první večer pokoušela bavit, ale jelikož si potom našla přátele spíš ve vlastním ročníku, už ho vídala spíše jen náhodou na chodbách či ve spolce, případně na famfrpálových trénincích, kam rok co rok vlastně chodila jenom proto, aby právě na Quínně mohla chodit koukat. Přesně tenhle mladík byl totiž taková její první platonická láska, což mimochodem zpětně pochopila až nedávno, no a tyhle pocity postupně vymizely pod miliony jiných dojmů. Samozřejmě, že některé ty dojmy souvisely i s pácháním různých lumpáren.
Během prázdnin se pak chytávala jedné místní party u nich doma, a upřímně řečeno, byli to takoví rebelové, spíš v tom špatném slova smyslu. Zaprvé, naučili Ann kouřit, čemuž se vždy během školního roku snažila odvykat (a docela se jí to povedlo, ač ve stresu mívá někdy na cigárko chuť) a jako bonus, po příjezdu na vánoční prázdniny roku 1976/77 ji přemluvili, aby se nechala tetovat. Což ve výsledku zase nesl hůř bratr než zbytek rodiny, když se viděli. Právě mezi touto partou mimochodem byla ona slečna, druhá osoba, u které si Ann uvědomila, že je do ní asi zakoukaná. Ale i to časem nějak přešlo.
A jinak? Annie si nemohla ani krapet stěžovat na svůj život. Měla se tak dobře jak jen mohla, a v Bradavicích, stejně jako spousta jiných studentů, našla svůj druhý domov. Přes NKÚ nějak prolezla, a OVCE se tenkrát v páťáku zdály ještě dost, dost daleko.

Ani další dva roky v Bradavicích nebyly příšerné. Vlastně, Annie si je užívala plnými doušky. Měla své kamarády, Juliana a Caspera z koleje, ty především, ale i ostatní z jiných kolejí, a jak se ukázalo hlavně v případě nebelvírského Billyho, klidně i z jiných ročníků. Pořád dělala různé lumpárny a nikdy nezkazila žádnou legraci, účastnila se akcí, jak mohla, však byla i na kurzu přežití profesora Finniana, jehož příjmení snad nikdo nezná správně, a netrvalo dlouho, a byly tu OVCE. Řekněme, že se Ann povedlo nějak přes ně projít. A nastalo období dvou měsíců zmatku, kdy si nejen začala pořádně uvědomovat současnou situaci v kouzelnickém světě, před níž se doposud snažila zavírat oči, ale taky jí začalo docházet, že si musí hledat práci. Poněvadž teď už je dospělá, nebo tak něco. Takže se v srpnu 1979 odhodlala poslat Brumbálovi žádost o místo ve škole. Což, vzhledem k jejím známkám, bylo docela troufalé, ale ona chtěla do Bradavic zpátky, a vlastně by jí bývalo nevadilo ani kdyby měla být třeba uklízečka.
A skutečně, Brumbál se nad ní smiloval a dal slečně Frew možnost ukázat že to, že nebyla zrovna dobrou studentkou nemůže znamenat, že by nebyla dobrou učitelkou. Bohužel po krátké chvíli, kdy Annie zkoušela učitelské povolání, se ukázalo, že si rozhodně neumí udržet ve třídě dostatečnou morálku, a tak se mladá Frewová rozhodla z Bradavic na krátkou dobu odejít, trochu zestárnout, nabrat zkušenosti a třeba se jednoho dne vrátit. Rok chodila na nástavbové studium Obrany, a pak?Tak nějak se protloukala přes různé brigády a občasné výpomoci tam či tuhle, jen aby zjistila, že se jí po Bradavicích zase stýská. A teď? Je ve stádiu kdy neví, jestli Brumbála žádat o práci ještě jednou, nebo zkusit štěstí někde jinde.