POVOLÁNÍ

Athan, jak mu mnozí zkráceně říkají, oficiálně pracuje na Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Je terénním pracovníkem, který se pod střechou ministerstva objevuje tak zřídka, jak jen to jde - zpravidla jen proto, aby podal hlášení o své práci v terénu. A jakmile to má z krku, hned zase zmizí. Víceméně by se dalo říct, že jeho úkolem je udržovat na uzdě problémová kouzelná zvířata, případně ta, která odněkud utekla a tropí neplechu. Pokud jsou to vyloženě obludy a nejde to jinak, prostě jim zatne tipec, v jiném případě je zpacifikuje a vrátí tam, kam patří. Někdy docela úzce spolupracuje s obliviatory, protože se nejednou stalo, že nějaké kouzelné zviřátko způsobilo paseku i mezi mudly, že. Athanasius navíc moc nehledí na to, čí pozornost při své práci přitáhne - to sice ministerstvo nevidí rádo, ale na druhou stranu je Athanasius jeden z nejlepších pracovníků vůbec, takže o jeho výpovědi nikdo nikdy neuvažoval. Kromě toho není zájem o tuhle nebezpečnou práci moc vysoký, že. Athanasius občas spolupracuje i se skřetobijci, když potřebují pomocnou ruku, ale jinak si hledí svého. Skřety totiž fakt nenávidí.
Od roku 1988 se občas objeví v Bradavicích jako lektor zvěromagie a pomocná ruka, je ovšem externím pracovníkem. Hodně externím.

VZHLED

Ačkoliv o to Athanasius ani v nejmenším nestojí, přitahuje pozornost hned na první pohled. A první dojem budí spíš negativní a vzbuzuje docela znepokojující pocity; slabším povahám z pohledu na něj leze mráz po zádech, děti se ho zpravidla bojí a maguáři na něj bezdůvodně syčí.
A přitom zase tak zle nevypadá, spíš se kolem něj vznáší taková zvláštní aura tajemna. Athan je docela vysoký, urostlý muž - měří určitě kolem metru devadesát, což je poměrně úctyhodná výška, a zároveň to není žádné podvyživené tintítko. Má široká ramena a poměrně mohutnou, dobře osvalenou postavu. Ještě aby ne, když se ve své náročné práci prakticky ani na moment nezastaví, takže na nedostatek pohybu nestrádá, a taky se nijak neomezuje v jídle. Jenže on veškeré kalorie zase rychle spálí, takže tuk se na něm neohřeje ani chviličku, ať už tláská cokoliv.
Není to ale výška, co nejvíc přitahuje pozornost těch, kteří ho neznají. Je to především hříva sněhově bílých vlasů a pár pronikavých jantarově zbarvených očí. A když k těm očím navíc přičteme fakt, že se ukrývají pod přísně zkoseným čelem a věčně se mračícím hustým obočím, není divu, že jde z Athanasia strach. Vlasy má bílé jednoduše proto, že častou změnou vzhledu za pomoci lektvarů a všemožných (ne úplně legálních) kouzel zůstal jeho vzhled maličko pozměněný už napořád. Někteří lidé ale tvrdí, že se jednou vyděsil natolik, že mu vlasy zbělaly, což Athanasius popírá, protože on se přece nebojí. A jiní škodolibě podotýkají, že možná prostě předčasně zešedl, respektive zbělal. No, aspoň nejsou vidět ty opravdové šediny, že. Vlasy nosí dlouhé zhruba po ramena, avšak skráně si nechává vyholit a zbytek hřívy sepíná buď do ohonu, nebo velmi mužného drdolu, pokud vlasy přerostou až moc. Rozpuštěné je nenosí prakticky nikdy. Stejně bílé jako vlasy je ovšem i jeho přísně zkosené obočí a také kratší vousy, které mu porůstají tvář. Díky tomu Athanasius moc nevypadá na muže středního věku, ale tipli byste mu tak o dvacet let víc. To ho na tom štve asi nejvíc; na zvědavé a možná trochu šokované pohledy už si dávno zvykl a vlastně mu vyhovuje, že se ho lidi spíš straní, než aby vyhledávali jeho společnost.
Jeho tvář zdobí i pár drobných jizev - jednu větší má přes nos, který měl nehezky zlomený (ale i přesto ho má ukázkově rovný), a po jedné drobnější jizvě má na levém spánku a obou čelistích. I na jeho těle by se pár takových ozdob našlo, s tím rozdílem, že tam už se většinou jedná o jizvy větší - po zubech nebo drápech. A trojice jizev na levém boku vypadá, jako by se špatně zahojila - však to taky jsou jizvy od vlkodlaka, které ale byly úspěšně zaléčené a nijak neovlivnily Athanasiův život.
Šatníkem zase tolik z davu běžných smrtelníků nevybočuje. Upřednostňuje pohodlné a praktické oblečení, které nekřičí do širého okolí divokými barvami. Zpravidla to jsou kalhoty s kapsami, které má kouzlem zvětšené tak, aby se do nich vešlo ledasco, a volná jednoduchá trika nebo košile, většinou volí neutrální barvy. A pevné kožené boty, protože do terénu v keckách vyrazit prostě nemůže (a nechce). Pokud je chladněji, nosí jednoduché kabáty, občas ho lze ale vidět i v džínách a obyčejném svetru. Umí se však oblékat i do společnosti a podle poslední kouzelnické módy, v kterémžto případě se mění přímo ve šviháka lázeňského. Ale je to naprostá vzácnost. Většinou je rád za to praktické oblečení, z kterého bahno časem samo opadá. Protože čistá jeho práce rozhodně není.

POVAHA

Athanasius rozhodně není jednoduchý muž - hlavou se mu zpravidla honí spousta myšlenek, žije podle určitých morálních zásad, praktikuje určité osobní rituály, a tak podobně, ale to jsou věci ryze osobní, ke kterým se obvykle nedostanou ani jeho přátelé, takže nemá smysl je víc rozepisovat.
Důležité je zmínit především tu stránku jeho osobnosti, která nad vším ostatním naprosto dominuje - Athan je totiž taková hromádka pěkně štiplavého sarkasmu. Ne hromádka, ale pořádná hromada. Dalo by se říct, že zhruba každá jeho druhá věta je prošpikována sarkasmem, nějakou pichlavou poznámkou, když už tedy mluví, protože Athan toho obvykle moc nenakecá. On se totiž sarkastickými prupovídkami ohání skoro stejně dobře, jako když kolem sebe metá kouzla proti nebezpečným obludám. Vést s ním rozhovor je tedy doporučeno pouze silnějším povahám, které se nerozpláčou, jakmile si do nich někdo rýpne. Kvůli takovému množství sarkasmu to může skoro vypadat, že je Athanasiův život prosycen také notnou dávkou negativismu, ale kdepak, on umí myslet pozitivně. Spíš je ale realista. To, že jen tak sarkastický, nám víceméně prozrazuje i další jeho vlastnost - poměrně vysokou inteligenci. On by totiž kdejaký blbec neuměl sarkasmus použít, natož použít ho tak precizně. Athan je všemi mastmi mazaný, na věci se dívá s nadhledem a právě na blbce sarkasmem fakt nešetří, protože lidskou blbost bytostně nenávidí.
Svou poněkud specifickou náturou spíš odhání potencionální přátele, než že by je získával, ale nepřátelský není a pár kamarádů má. A přestože působí jako nepřístupný a studený psí čumák, ti, kteří se mu dostanou blíže k tělu, ví, že Athanasius dokáže být přátelský, ochranářský a zodpovědný, a že se občas umí i smát. Ve společnosti lidí, které má rád, se chová překvapivě otevřeně a uvolněně. A taky by za tyhle lidi dokázal zabíjet, bez mrknutí oka. O své blízké se zajímá, projevuje starostlivost a je to vlastně přítel k nezaplacení. Vypadá sice, že je emočně vyspělý asi jako kámen, ale ve skutečnosti je to poměrně fajn chlapík, který se prostě jen schovává pod rádoby drsnou skořápkou. A málokdo má tu trpělivost, aby se skořápkou provrtal až k tomu šťavnatému nitru, že.

RODINA

Athanasius pochází z poměrně starého kouzelnického rodu, který sídlil a ještě pořád sídlí na rozlehlém rodinném sídle v rumunské divočině. Je to už pár století, co se rod pyšnil čistokrevností, postupem času byla ale precizně čistá krev naředěna tou nečistou a z nynějších Corneů už jsou kouzelníci nečistokrevného původu. Nikdo na čistotě krve touhle dobou už nebazíruje, Athanasiův otec navíc zastává názor, že by si rod měl vydobýt postavení a úctu nikoliv krví a bohatstvím, ale činy. Proto se nikomu z rodiny moc nelíbí, že se začínají čistokrevní kouzelníci stavět nad ten zbytek, i když tahle šílená politika se Rumunska zatím moc netýká.

Otec COSTEL CORNEA (*1928, nečistokrevný, Kruval) Costel je nynější hlava rodu a pracuje na rumunské pobočce ministerstva kouzel jako vysoce postavený kouzelnický právník a obliviator, protože s ničím horším by se nesmířil. Je to muž rozložité postavy, ale výškou se úplně pyšnit nemůže, neboť nedosahuje ani metru osmdesát. Těžko říct, kde Athanasius sebral svou výšku, ale po otci ji očividně nepodědil. Costel se pyšní hřívou vlasů černých jako uhel a medově zbarvenýma očima, které s tmavými vlasy docela zajímavě kontrastují. Jinak by se ale dalo říct, že se Athan moc nepotatil. Vzhledově Costel možná moc výrazný není, ale povahou to docela kompenzuje. Je to muž, který si vždycky prosadí svou a málokdo má dost odvahy se mu postavit do cesty. Ne že by se snižoval k nelegálnímu jednání, ale vzbuzuje přirozený respekt, a když ten respekt nedostane, mění se v hodně nakrknutou šelmu. Je ambiciózní, cílevědomý a inteligentní. Navzdory tomu, jak působí, ale není žádný bezcitný kus ledu a obzvlášť v rodinném kruhu vždycky dost roztaje. K Athanovi má docela zvláštní vztah a je to vzájemné - oba kolem sebe chodí po špičkách, vzájemně se respektují, ale nikdy si k sobě nenašli tu správnou cestu. Costel nikdy nepocítil tu pravou otcovskou lásku a Athan zase k otci nikdy moc netíhnul - i on ho spíš respektuje, než že by k němu cítil vyloženě náklonost. Sestra COSMINA CĂTĂLINA CORNEA (*1957, nečistokrevná, Kruval) → hráčská postava, odkaz na kartu hýr Athanasius má se svou sestrou poněkud zvláštní vztah. Zřejmě docela kladný, i když to tak většinou nevypadá, protože ti dva se neustále popichují a prakticky nejsou schopni normální rozmluvy, natož normálního soužití. Prostě jsou takové sourozenecké duo, se kterým není doporučeno být delší dobu v jedné místnosti, neboť hrozí ztráta rozumu. Ale ve skutečnosti se mají rádi a Athan by na svou sestru nedal dopustit. Bratr IOAN CORNEA (*1958, nečistokrevný, Kruval) Athanasiův mladší bratr pracuje na ministerstvu společně s otcem. Je to inteligentní mladý muž, i když možná maličko ovlivnitelný a málo průbojný, ale přesto je to otcův oblíbenec. Taky po něm podědil většinu vzhledu - tmavé vlasy a světle hnědé oči. Jen rozložitou postavou se moc pyšnit nemůže, tu má spíš štíhlou po matce. On ale bojuje hlavou, ne svaly, takže mu to ani v nejmenším nevadí. S Ioanem Athan vycházel, když byli mladší, ale postupem času se rozešly jejich názory i jejich cesty. Není to tak, že by se nenáviděli, ale víceméně si nemají nic říct. Ioan nechápe, proč se Athan vydal takovou cestou, jakou se vydal, a on sám mu to nemá za zlé. A přestože se k sobě chovají celkem odměřeně, Athanasius by neváhal a podal bratrovi pomocnou ruku, kdyby potřeboval. Těžko říct, jestli by to samé udělal Ioan pro něj.

Matka GAVRILA CORNEA (*1930, nečistokrevná, Kruval) Gavrila je už pěkných pár let ženou v domácnosti, což si díky rodinnému majetku naštěstí může bez rozpaků dovolit. Svůj čas ale jen tak nezahazuje - zajímá se o bylinky, dost jich pěstuje v soukromých sklenících, a pak je buď dodává do obchodů místních bylinkářů a lektvaromágů, nebo z nich dělá vlastní masti a tinktury. Gavrila je vzhledově pravý opak svého muže - je to štíhlá a docela vysoká žena, její vlasy jsou světlounce blond a oči se pyšní nebeskou modří. K tomu má nos posetý roztomilými pihami a rty jí skoro pořád zdobí úsměv, takže vypadá sympaticky. I povahově je to příjemná žena, která kolem sebe šíří pozitivní energii, je nápomocná, když jí někdo hezky požádá, ale přestože vypadá poněkud ovlivnitelně a tvárně, má svou hlavu a do života si nenechá kecat. Costel ji považuje za partnerku naprosto rovnocennou, které v mnohém dává zapravdu. Athan má svou matku raději, než otce, a vždycky k ní choval vřelé city, stejně jako ona k němu, i když bylo jasné, už když byl dítě, že bude trochu jiný, než ostatní děti. A možná proto ho Gavrila má ze všech nejradši - protože šel vlastní cestou a stal se z něj silný, sebevědomý muž. Sestra ADELA CORNEA (*1962, nečistokrevná, kruval) Adela dostudovala poměrně nedávno a teprve se hledá - jejím snem je cestovat a napsat pak knihu, takový průvodce po nejrůznějších kouzelnických lokalitách. Co bude pak, to neví, ale zatím se upíná právě k tomu jedinému cíli - napsání knihy. Odhodlání i inteligenci na to má, tak proč to nezkusit. Je to drobounká dívka, která ale navzdory své štíhlosti má docela slušnou sílu. Fyzickou, ale i psychickou - zlomit by ji asi dokázalo máloco. Navíc si také libuje v sarkasmu a možná právě proto ji má Athanasius ze všech nejradši, což je vzájemné. Ani Adela na svého bratra nedá dopustit, i když je o deset let mladší, než on. No a co se vzhledu týče, ona se Athanasiovi i docela podobá - především nažloutlýma očima, které jsou mezi lidskou populací sice dost vzácné, ale v rodě Corneů na ně zřejmě mají nějaký patent. Také má ale světlounce hnědé vlasy, rovný nos a vysoké čelo, takže s Athanasiem sdílí poměrně dost rysů v obličeji. Dcera TALYSSA HANNAH CORNEA (*1971, nečistokrevná, Bradavice) → hráčská postava, odkaz na kartu Taly vždycky byla a vždycky bude Athanasiova malá princezna, i když její výchovu přenechal jiným. Stejně na ni ale vždy měl velký vliv, trávil s ní co nejvíce času, a dívenka zaujímá velmi významné místo v jeho srdci. Udělal by pro ní první poslední, a přestože dívka až donedávna považovala Athanasia za svého bratrance, jsou ty pocity vzájemné. S Athanem mají zkrátka zvláštní, hluboké pouto, které pochopí málokdo a občas se v něm nevyznají ani oni dva.

Kterak se Talyssa o svém otci dozvěděla | +

Rumunsko, srpen 1982

12. srpna 1982

Bylo slunečné dopoledne, taková ta doba, kdy slunce ještě nestojí moc vysoko na obzoru, ale rosa na stéblech trávy už pomalu usychá. Příroda kolem se pozvolna probouzela - ptáci trylkovali a poletovali po obloze, opodál bylo slyšet dusot menšího stáda srn. Po lidech tu ale nebylo ani vidu, ani slechu; Athanasius neměl rád, když jeho klid potřebný k rozjímání narušovali lidští hlupáci, kteří ani za mák nerozuměli tomu zvláštnímu poutu k přírodě, nevážili si jí a nic o ní nevěděli.
Seděl v travnatém horském svahu, paže měl položené na kolenou a sledoval, jak slunce na východní straně hor šplhá po obloze výš a výš a postupně zalévá svým blahodárným svitem větší a větší plochu v údolí hluboko pod nimi. Opíral se do něj chladný horský vánek, ale ani v nejmenším mu to nevadilo, naopak si užíval všechny ty vůně a svěží vzduch, který sem vítr přivál; lépe se mu přitom přemýšlelo.
Talyssu sem s sebou vzal nejen proto, že věděl, že si v takových odlehlých místech libuje stejně, jako on sám, ale také proto, že ji potřeboval sdělit něco důležitého. Něco, co malé dívence zcela určitě převrátí život naruby. Athanasius z toho měl špatný pocit a černé svědomí, protože jí nechtěl ze života udělat chaos, ale už tehdy před jedenácti lety věděl, že si to tajemství nedokáže a ani nebude chtít nechat pro sebe; bylo to těžké břemeno, a to nejen pro něj, ale i pro Cornelia a Hannah. A bude ještě těžší shodit ho z ramen, uvědomil si zahořkle.
Athanasius se snažil promyslet následky, ale nakonec to vzdal; nemělo to smysl. Bylo asi tisíc možných závěrů, ke kterým nakonec celá situace mohla dospět, a všechno záleželo jen na tom, jak se plavovlasá princezna popere s novinkou, kterou se ji chystal sdělit. Mohla se rozhodnout, že bude pokračovat v nynějším životě, mohla ho přijmout jako otce, ale také ho mohla zavrhnout a ze svého života vyhnat. Při té představě se Athanasiovi bolestně sevřelo srdce. Věděl, že s takovou možností musí počítat, ale také věděl, že pokud se něco takového stane, zlomí mu to srdce. A ta rána už se nikdy nespraví.
Rána, kterou před lety v jeho srdci zanechala Lyssina matka, už byla zacelená, ale kdyby podobnou trhlinu v jeho srdci způsobila malá Taly, Athanovo srdce už by zůstalo navždy rozpraskané, neschopné zacelení.

Z myšlenek ho vytrhl pohyb - to se Talyssa nedaleko něj zavrtěla. Ležela u vyhaslého ohniště, místo deky používala jeho cestovní plášť a místo polštáře měla pod hlavou nataženou vlastní paži.
Athanasius se bezděčně usmál, když viděl, jak dívka otevírá oči, protahuje se a zívá. Byla mu podobná, tolik podobná. Jak bylo možné, že si toho nikdo nevšiml, ani ona sama? Nebo si toho nechtěli všimnout? Před sestrou, vrozeným nitrozpytcem, Athanasius bránil svoje nitro za pomoci amuletů, ale co ten zbytek?
„Dobré ráno,“ broukl, když usoudil, že už je plavovláska dostatečně při vědomí, a jejím směrem vrhl jeden ze svých nejupřímnějších úsměvů; takové si šetřil jen pro ni, pro nikoho jiného.
Usmála se nazpět a jemu se z ničeho nic celým tělem rozlil příjemný, hřejivý pocit. „Dobré ráno, bratránku!“ houkla nazpět a jeho pro změnu bodlo u srdce. I když se usmíval, přes tohle oslovení se nikdy nedokázal skutečně dostat, překousnout ho.
„Jak ses vyspala? V brašně je nějaká svačina, tak si tam najdi něco k snídani,“ odkázal dívku bělovlasý ke svému tlumoku, který byl větší uvnitř, a který kromě normálního jídla ukrýval i nějaké ty laskominy.

O chvíli později už dívka seděla vedle něj, žvýkala chléb se sýrem a upírala pohled na protější vrcholky hor. Slunce tančilo po její tváři, blýskalo se ve světlounkých vlasech a zvýrazňovalo pihy, kterých měla plný obličejík.
„Až se najíš, musím ti něco říct... Něco důležitého, Taly,“ prohodil po chvilce Athanasius, když sebral odvahu a odhodlání. A že té odvahy bylo potřeba opravdu hodně. „Něco, co se ti možná vůbec nebude líbit.“
Dívka polkla sousto a upřela na domnělého bratrance velké oči zelené jako tráva, v níž právě oba vysedávali. „Už teď se mi nelíbí tón, jakým to říkáš,“ podotkla rozmrzele a Athanasius z jejího hlasu vycítil obavy. Oprávněné obavy.
Nemluvil, dokud nedojedla snídani, a to i přesto, že věděl, že má dívka plnou hlavu myšlenek na to, co jí asi bratranec hodlá sdělit. Athanasius však nakonec prolomil ticho dlouhým, utrápeným povzdechem. „Vůbec nevím, kde bych začal - chtěl bych ti to všechno podat co nejméně bolestně, ale nevím jak. Nezlob se, Taly, pokud to řeknu neohrabaně a tak, že to zabolí víc, než by muselo,“ hlesl s očima sklopenýma k vlastním rukám.
„Tak už mě nenapínej,“ zašklebila se netrpělivě. Trpělivost nikdy nebyla její silnou stránkou.
Athanasius konečně zvedl pohled k plavovlásce. Převaloval na jazyku slova, usilovně přemýšlel, jak to všechno zaobalit do měkké vaty, aby to hned ostře nebodlo, ale nakonec se rozhodl pro nepříjemnou upřímnost. Nemělo smysl chodit kolem horké kaše, nemělo smysl podávat informace obloukem, když podstata sdělení byla stejná. „Cornelius a Hannah nejsou tvoji praví rodiče,“ špitl sotva slyšitelně. Talyssa ještě neviděla a neslyšela, že by se Athan choval a mluvil tak nejistě, rozpačitě, jako by se bál a styděl.
To, co mu odpověděla, mu téměř vyrazilo dech. „Vždyť já vím,“ špitla, aniž by z něj spouštěla pohled. „Já vím.“
Pohlédl na ni překvapeně, s jantarovýma očima doširoka otevřenýma. „Jak?“ zeptal se.
Dívka pokrčila rameny a na rtech ji prokmitl nenápadný, hodně letmý úsměv. „Vždyť se jim vůbec nepodobám, Athane,“ odvětila a pokrčila drobnými rameny. „Vzhledově, ani povahou. Čím starší jsem, tím víc se jim vzdaluju, i když je mám ráda a oni mě. Zato mám stále blíž k jednomu člověku, což si uvědomují i Cornelius s Hannah, víš. Asi je to bolí, ale myslím, že jsou s tím smíření. Jen jsme si o tom ještě pořádně nepromluvili.“
Athanasius nedokázal nic říct, protože ta moudrá, skoro až dospělá slova mu dokonale sebrala vítr z plachet, stejně jako to, co dívka naznačovala - že to už nějakou dobu ví. Ne všechno, ale to podstatné ano. „Takže...,“ nakousl větu, aniž by věděl, co chce vlastně říct.
„Takže to vím, tati,“ usmála se na něj zeširoka.
To oslovení, vyřčené navíc s podivným nábojem, způsobilo, že se mu zatočil celý svět. Jak ironické! On si myslel, že převrátí svět naruby jí, a ve skutečnosti to bylo naopak. A stačilo k tomu jedno jediné, obyčejné slůvko. Takové, které chtěl vždycky slyšet, ale sám se o to privilegium před jedenácti lety připravil. Nevěděl, co říct, a tak jen mlčel, zíral před sebe a snažil se uklidnit svou mysl, která teď připomínala oceán během bouře.
A co bylo horší, cítil, jak mu poprvé během několika let vlhnou oči.
Talyssa ho chvíli nechala, aby dokázal vstřebat všechny ty pocity, které teď páraly jeho nitro na tisíc kousků a zase jej sešívaly, jen v jiném pořadí, ale nakonec si poposedla blíže, přitulila se a objala ho. Slov v tu chvíli nebylo třeba, a tak oba dobrou hodinu mlčeli, tiskli se k sobě a vnímali blízkost toho druhého, zatímco slunce dále stoupalo k obzoru a zahřívalo svět pod sebou svými paprsky; i navzdory tomu měl ale Athanasius husí kůži.
Nakonec vtiskl dívence polibek na čelo a upřel na ni zkoumavý pohled. „A co bude teď?“ zeptal se. Bál se odpovědi.
Talyssa po krátkém zamyšlení pokrčila rameny. „Ještě nevím,“ přiznala. „Mám tě ráda, moc, to přece víš - nechci ale ublížit Corneliovi a Hannah, které mám taky moc ráda. Zůstanu bydlet u nich, alespoň dokud budu studovat. Ale my dva spolu budeme trávit mnohem víc času, ano? A už nikdy ti neřeknu bratránku,“ zazubila se a její drobné prstíky se mu zaryly do žeber, jak ho pevně objala.
Athanasius se zeširoka usmál, tak, jak to uměl jen v Lyssině přítomnosti. „To zní jako plán. Dobrý plán,“ přitakal a přikývnul. Pak se ale přeci jen zarazil a znovu nakrčil čelo obavami, stejně, jako to dělávala drobná plavovláska. „Nezlobíš se, Taly?“
„Kvůli čemu?“
„Kvůli tomu, že jsem se tě před jedenácti lety vzdal,“ špitl zahanbeně. „Tehdy to bylo to nejrozumnější, co jsem mohl udělat, víš. Věděl jsem, že toho jednou budu strašně litovat, ale... musel jsem to udělat.“
Talyssa se odmlčela, ale nakonec k otci, svému pravému otci, opět zvedla pohled. „Když jsem si uvědomila, že Cornelius a Hannah asi nebudou moji praví rodiče, zato ty vypadáš jako jediný možný adept na tátu, byla jsem naštvaná. Byla jsem hodně naštvaná, protože jste mi všichni lhali a ty nejvíc, a trávila jsem hodně času mimo domov, abych se vyhnula rodičům. Přísahala jsem, že ti vydrápu oči, až tě zase uvidím,“ přiznala s úšklebkem, „ale pak jsem na půdě našla starou truhlu, v ní nějaké moje miminkovské věci, staré fotky a dopis...“
„Dopis, co jsem ti napsal,“ domyslel si Athan rychle.
Dívenka přikývla. „Z těch slov jsem pochopila, co se stalo, jak těžké to pro tebe bylo, a že ses nemohl zachovat jinak. Trvalo mi, než jsem ti odpustila, ale nakonec se mi to povedlo a vzala jsem tě na milost.“ Taly se v očích zableskly nebezpečné jiskřičky. „Jsi rád, viď?“ zazubila se a vzala Athanasia útokem. Nečekal to, takže ho povalila do trávy, začala mu cuchat vlasy a tahat ho za uši.
Bělovlasý muž se hlasitě rozesmál, upřímně, od srdce se smál na celé kolo a snažil se od sebe dívku odstrčit. „Jsem rád, princezno, jsem moc rád,“ vyrazil ze sebe mezi smíchem.

HISTORIE

V Athanasiově dětství nenajdeme mnoho zajímavostí, které by stály za zmínku. Narodil se v zimě, dostal jméno po významném předkovi, protože u prvorozeného syna se nějaký takový rituál prostě očekával, a dětství měl relativně klidné. Vyrůstal v rumunské divočině a odmala podnikal dobrodružné výpravy po okolních lesích i do hor, i když to rodiče neviděli rádi. Ale Athan veškeré zákazy ignoroval a vyrážel na svoje toulky, ze kterých se zpravidla vracel s modřinami a odřeninami, hladový jako vlk a špinavý jako prasátko, ale živý.
Moc přátel neměl, ale on byl vždycky spíš vlk samotář, takže mu to ani moc nevadilo. Že není moták dokázal ve svých čtyřech letech, kdy se mu podařilo bez manuální pomoci hýbat s kožešinou medvěda před krbem tak, že z toho starší služebná, která tam zrovna uklízela, málem dostala infarkt. Ale rodiče byli spokojení a o pár let později mohl Athanasius nastoupit do Kruvalu.
Tam si našel pár přátel, i když vyloženě silné pouto si s nimi vytvořit nedokázal, a když posléze s vynikajícími výsledky opouštěl školu, ani se nebál, že se mu po nich bude stýskat. Se studiem ale neskončil - vystudoval ještě nástavbu zabývající se kouzelnými tvory, protože právě zvířata ho vždycky zajímala, a praxi strávil v rumunské dračí rezervaci. Především ho však lákalo nebezpečí, které skýtala práce terénního pracovníka odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, kam v Rumunsku nastoupil. Než zjistili, že je ten kluk přirozený talent, dostával Athanasius k řešení spíš méně nebezpečné úkoly a dokonce se ho snažili otrávit papírováním, ale když jednoho dne zpacifikoval zdivočelé dračí mládě, které si našlo cestu ven z dračí rezervace a decimovalo mudlovským farmářům ovčí stáda, stoupl v očích spolupracovníků i nadřízených. A tak na jeho bedra začaly valit důležitější a mnohem nebezpečnější úkoly, neboť se zdálo, že se Athan ničeho jen tak nezalekne. A měli pravdu - nezalekl.
Vyloženě namále měl asi jenom jednou, když byl se skupinkou kolegů vyslán na vyjednávání s vlkodlačí skupinkou, která se rozhodla dělat problémy. V Rumunsku totiž nebylo nic zvláštního, že se někteří vlkodlaci nesnažili začlenit mezi lidi, ale spíš využívali svého prokletí k dělání problémů. Vyjednávání se od samého začátku nevyvíjelo úplně pozitivně, a došlo to až tak daleko, že se skupinka pracovníků dostala s vlkodlaky (i když nepřeměněnými) do křížku. Athanasiův kolega to ošklivě schytal, tak, že nebyl schopný přemístění ani jiného přesunu, a tak museli důsledky řešit na místě s vlastní zásobou kouzel a léčivých lektvarů. Problém byl ten, že se nečekaně zdrželi, hloupě ztratili pojem o čase a najednou byl úplněk a oni čelili bandě krvelačných oblud. Zraněný kolega byl první, ale naštěstí také poslední obětí. Ostatní vyvázli s drobnými zraněními poté, co Athanasius ty vlčí zmetky víceméně rozmetal na různě veliké kousky po širém okolí, však si to taky zasloužili, když to s nimi nešlo po dobrém. Sám si odnesl pár škrábanců, které mu ale úspěšně zaléčili rumunští lékouzelníci.
S jednou z pracovnic nemocnice se Athanasius překvapivě docela sblížil, byl by ji i požádal o ruku, ale osud jim to tak úplně nepřál - dostala totiž nabídku práce někde za oceánem a zřejmě Athana nemilovala tolik, aby se té nabídky zřekla. A to i navzdory tomu, že zjistila, že je těhotná. Kvůli těhotenství odložila svůj odjezd, následně ale svěřila mrně do péče svému expříteli a pak už ji Athanasius nikdy neviděl, ale trápil se naštěstí jenom chvilku. Pak si takové hloupé city zakázal. Měl konec konců něco důležitějšího na starost - svou dceru. Té se sice nezřekl, ale protože věděl, že na její výchovu nemá zázemí a nechtěl se usazovat, zajistil jí život u svého strýce a tety, což od něj bylo to nejzodpovědnější, co mohl udělat, ale málokdo to dokázal pochopit.
Když se ukázalo, že je Athanasius opravdu nebojácný prevít, který ví, jak zatočit s protivníkem, začal Athanasius dostával ne tak úplně legální nabídky, špinavé prácičky, které ale představovaly slušný přivýdělek a celkem velkou prestiž, takže do nich pochopitelně šel. Problém byl ten, že aby ho nepoznaly oči nepovolaných a nezkorumpovaných pracovníků a dalších lidí, zkrátka aby se skryl před zákonem, musel si začít měnit vzhled. A protože prací nebylo málo, ale peněz vynášely dost, měnil vzhled často, bez námitek a čím dál razantněji, až nakonec skončil s bílými vlasy i vousy a zaboha s tím nedokázal nic dalšího udělat. A protože udržovat se v utajení už s takovým vzhledem úplně dobře nešlo, Athanasius nechal špinavou práci někomu jinému, neboť už se na něj zaměřovalo až příliš nevítané pozornosti.
Aby nakonec neskončil ve vězení, nebo jako vyvrhel kouzelnické společnosti, rozhodl se pro své dobro sbalit kufry a vyrazit o dům dál, takže opustil rodné Rumunsko. Práce plná adrenalinu mu sice chyběla, protože si na adrenalinu vypěstoval slušnou závislost, ale i přesto se rozhodl chvilku živit něčím jiným a odpočinout si, takže na pár měsíců skončil kdesi v Československu jako obsluha kouzelnické čajovny (trololo). Kdo by to do něj řekl, že? Alespoň zde ale rozvinul svoje poněkud zakrnělé sociální schopnosti.
Svou pouť momentálně zakončil v Británii, kde mají sice kouzelníci stupidní postoje a názory týkající se (ne)čistoty krve, ale taky tu mají problém s některými skřetími skupinkami a dalšími nebezpečnými tvory, a na to on je odborník... Když předložil svoje doporučení, není divu, že ho brali všemi deseti, vzhled nevzhled.
Faktem ale je, že zrovna Athanasius po sobě nenechá šlapat, takže těžko říct, jak dlouho vydrží jako ministerský pracovník, a jestli náhodou nezkusí adrenalin revoluce, protože by to byla určitě děsná sranda. A taky by to znamenalo, že by pomohl aspoň trochu vymýtit lidskou idiocii z Velké Británie, což je nabídka, která se neodmítá. A že zrovna tady by snížit míru idiocie potřebovali jako sůl...

Lektvary 10/10 × Létání 1/10
Talent přeměňování × +1 ke kouzlům sesílaným na zvířata

Lektvary Bezesný spánek Dokrvující lektvar Kostirost Lektvar na čištění ran Lektvar neviditelnosti Lektvar vytrvalosti Mnoholičný lektvar Protijed na málo běžné jedy Sršící roztok Životabudič

100% Accio Alohomora Expecto patronum (vlk) Lumos/Nox Specialis revelio Wingardium Leviosa

3. úroveň Expelliarmus Finite incantatem Mdloby na tebe Obliviate Vulnera sanentur

2. úroveň Abeo cultivare Aresto momentum Bombarda (maxima) Bona hasamentu Crinus muto Confundo Conjunctivitus Incarcifors Salvio hexia Supersmyslové kouzlo