Ricky očekával od pubertálních návštěvníků Obrtlé protesty, že nikam nepůjdou, protože potulovat se zrovna tady je ohromné dobrodružství, ale k ničemu takovému nedošlo, a tak jen překvapeně povytáhl obočí, ale nijak to nekomentoval.
„Čau,“ odmávl je, když zamířili pryč, a vyprovodil je pohledem. Vypadalo to, že skutečně míří na Příčnou ulici, takže by nemusel za chvíli najít jejich bezvládná těla někde ve škarpě, protože to fakt nechceš.
Furyho si moc nevšímal, aby nevzbudili ještě větší podezření, jen nakrátko k němu těknul zkoumavým pohledem, než se vydal opačným směrem, než on. Měl v plánu za chvilku zapadnout do bezpečí Hnízda.

>>

_________________

<<

No… ne, Teresa vážně neměla v úmyslu přistát na Obrtlé ulici. Kdo se zdravým rozumem by to taky plánoval, že? Jenom se jí tak trochu nepovedlo přemístění… Pravda, ještě se taky s klidem mohlo stát, že by se sem přemístila jenom jedna její půlka, takže to, že tu skončila celá, považovala nakonec za štěstí. Byť byla o nějaký ten kilometr jinde, než měla původně v plánu.
Na Obrtlé nikdy předtím nebyla, ale slyšela dostatek zkazek o tom, aby ji teď ani nenapadlo se tu zdržovat, takže se vydala hledat přechod na Příčnou ulici. Nepospíchala, tvářila se, jako by sem vlastně zcela patřila (a byla moc ráda, že se předtím převlékla z těch kanárkově žlutých šatů do něčeho tmavšího, resp. ne tak křiklavého) a panikařila jenom v myšlenkách. Ale jenom trochu, vážně to na sobě nechtěla dát znát, protože tušila, že pak by se k ní začali stahovat zdejší obyvatelstvo. Už takhle na sobě cítila pár divných pohledů.

_________________

<<

Ricky se zrovna chystal Obrtlou ulici opustit a vydat se někam, kde je o něco příjemněji, tedy na ulici Příčnou. Přestože se pohyboval zrovna v těchhle pochybných místech, nevypadal jako vandrák, ale na druhou stranu ani nepřitahoval přehnanou pozornost - krátké vlasy měl upravené, na očích brýle s tmavými obroučkami, na sobě červenou košili, džíny a conversky. Prostě normální mladík, ovšem co tady ten normální mladík pohledával, těžko říct.
Teresa očividně mířila správným směrem, protože se jeho a její kroky brzy protnuly, a to víceméně doslovně - Ricky vpadl na hlavní ulici z jedné postranní, nerozhlédl se a do Resy vrazil. Sice jenom tak jemně, protože se srážce na poslední chvíli snažil vyhnout, ale stalo se. „U Merlina, omlouvám se!“ vyhrkl, jakmile postřehl, že se nejedná o žádnou zavrženíhodnou čarodějku, kterých tu nebylo málo. V tom přítmí, které na Obrtlé panovalo, ale neviděl své oběti do obličeje, jen soudil, že je mu dívka nějaká povědomá... „Jste v pořádku?“ povytáhl obočí, nicméně pak mu to nedalo a trochu se zašklebil. „Co děláte zrovna tady, slečno? Sem byste rozhodně neměla chodit sama...,“ varoval ji zcela upřímně.

_________________

Kdyby neměla myšlenky a pohled zaměřené na to, aby užuž byla pryč, dost možná by Teresa stihla nějak zareagovat na to, než do ní někdo vrazil. Takhle ovšem absolvovala srážku, byť bylo nutno říct, že to alespoň nebylo zcela plnou silou, jinak by taky mohla skončit na zemi. Teď jenom o krok ustoupila, za prvé aby našla rovnováhu a za druhé aby se ujistila, že se nejedná o nějakého zdejšího hrubiána. „V pořádku, já taky,“ pronesla pak bezděky, přestože ona na té srážce měla jen malý podíl. Ale taky mohla dávat větší pozor… Následně Teresa přikývla na souhlas. „Jasně, vždyť to nic nebylo,“ odmávla to bez nějaké větší starosti, nicméně pak se zatvářila nejistě a byla ráda, že tu nebylo plné denní světlo, protože měla pocit, že se studem červená. „É estúpido… Dobrovolně tu nejsem, vážně. Nějak… jsem se nesoustředila na přemístění,“ poskytla nakonec trochu zdráhavé vysvětlení a váhavě se na mladíka zadívala, aby zjistila, jak se na to bude tvářit. Při té příležitosti si uvědomila, že jí někoho připomíná, ale taky se jí to mohlo zdát. Koneckonců ty brýle dělaly svoje. „A než bych riskovala, že se při dalším přemístění dostanu na Antarktidu, tak jsem se rozhodla to vzít pěšky,“ dodala a krátce se přitom ušklíbla.

_________________

Omluvy byly vyměněny, naštěstí se nekonaly žádné nadávky a proklínání, a život šel dál. Když se Ricky dozvěděl, že se sem slečna přemístila omylem, chápavě pokýval hlavou a na rtech mu vykvetl nepatrný úšklebek. „Nejste první, komu se to stalo,“ broukl. „Většinou, když tu potkám někoho, kdo úplně... nezapadá mezi místní politováníhodné duše, zjistím, že se sem dostal omylem. Sem totiž málokdo zajde úmyslně,“ prohlásil. „Občas to zkouší děti, ale rychle je jim vysvětleno, že tady nemají co pohledávat. Většinou jim to naštěstí někdo vysvětlí dřív, než jim jsou ukousnuty prsty a uříznuty uši, nebo něco podobně roztomilého,“ rozpovídal se. Očividně znalec Obrtlé ulice.
„Moudré rozhodnutí,“ přikývl, jakmile mu Teresa sdělila, že už se nechtěla znovu přemisťovat, takže se rozhodla zmizet odtud po svých. „Milerád vás doprovodím, pokud proti tomu nic nemáte – zrovna mám namířeno na Příčnou ulici,“ mrkl na ni ochotně. Nevzal by si na svědomí, aby ji tu nechal. Něco by se jí mohlo stát. Obrtlá ulice nebyla zrovna ideálním místem pro procházky.
Pokud ho tedy zbloudilá slečna následovala, Ricky se na ni za chůze zadíval a zamyslel se. „Já už jsem vás někde viděl,“ usoudil a bylo vidět, že mu fakt vrtá hlavou, kde to jen mohlo být a při jaké příležitosti. Ale byl si jistý, že její tvář zná.

_________________

Teresa byla ráda, že se jí zjevně jeden z mála normálních lidí zde na Obrtlé otevřeně nesměje, byť se na něj zadívala trochu podezřele, když se o zdejším životu tak rozpovídal. Asi to tu měl pěkně zmáknuté. „Hádám, že to berou jako stezku odvahy… aniž by si uvědomily, že to není jako procházka nočním lesem za barákem,“ usoudila ohledně těch dětí. Ne že by nechápala jejich potřebu si něco dokazovat, ale na druhou stranu… ona měla pud sebezáchovy.
Nabídku doprovodu přijala s úlevným oddechem. „Vážně? To by od vás bylo moc hezký… aspoň budu mít jistotu, že mě nikdo cestou nesežere,“ zazubila se Resa s podstatně lepší náladou a následně tedy vykročila za svým momentálním průvodcem a tak trochu i zachráncem.
Při Alaricových slovech se na něj Teresa musela dlouze zadívat, řekl totiž přesně to, co si na chvilku pomyslela, což prostě nemohla být náhoda. Takže chvíli mlčela, zatímco pátrala ve vzpomínkách a přitom si pokoušela svého společníka představit v jiném oblečení, s jiným účesem… bez brýlí. „Hmmm,“ zamumlala a svraštila obočí, přičemž se zatvářila nejistě. „Možná… neudělal jste si třeba někdy na jaře výlet k Soše svobody?“ Teresa na Ricka upřela teď už poměrně jistý pohled, ale přece jenom… bylo bezpečnější se neptat zcela přímo, že.

_________________

Zmáknuté to tady Ricky opravdu měl a to, že tu o tom žvaní příliš otevřeně, si uvědomil až zpětně. No, nedalo se nic dělat, vyřčená slova nešla vzít zpět. Dobře si všiml toho podezíravého pohledu, který po něm tmavovláska vrhla, a tak se uculil jako sluníčko. „Přesně tak,“ přitakal na slova, že berou děti Obrtlou ulici jako stezku odvahy, aniž by tušily, kam to vlastně lezou a co jim tu hrozí. Dětská naivita, no... a přirozený výběr.
„A nebojíte se, že bych vás mohl cestou sežrat třeba já?“ povytáhl pak Ricky obočí, ale když si uvědomil, že to znělo jako hodně hloupá balící hláška, plácl se dlaní do čela. „Myslel jsem to samozřejmě tak, že bych klidně taky mohl být nějaké nebezpečné individuum,“ vysvětlil okamžitě svá předchozí slova. Jiný význam neměla. A faktem bylo, že podle Ministerstva kouzel byl Alaric opravdu nebezpečné individuum, které by mělo v lepším případě skončit v Azkabanu, v horším rovnou dostat mozkomorův polibek.
Když pak mířili křivolakou uličkou pryč a Teresa se zeptala na Sochu svobody, Rickovi se rozsvítilo. Dokonce se usmál tak, že se v přítmí, které tu panovalo snad neustále, zablýskly jeho zuby. „Náhodou udělal,“ odsouhlasil její slova s přikývnutím. „Už si vzpomínám,“ dodal, načež k Rese stočil zkoumavý pohled. „Takže vy jste Britka? Tehdy jsem vás tipoval spíš... na Brazilku,“ přiznal a posunul si brýle na nose.

_________________

„Jakože zdání klame?“ povytáhla Teresa obočí a krátce se nad tím zamyslela, ale nakonec pokrčila rameny. „Zdá se, že to budu muset risknout. Ale co vy víte, třeba jsem naopak já ta, na kterou by si měli ostatní dávat pozor. To víte, existuje tolik různých lektvarů a kouzel… Třeba jsem ve skutečnosti stará čarodějnice s chlupatou bradavicí na nose, co má zálusk na pohledné mladíky,“ podotkla posléze a zatvářila se u toho nesmírně vážně. Vzápětí se ovšem pobaveně uculila, takže spíš se žádná čarodějnice pod jejím vzezřením neskrývala.
No a jsme doma, pomyslela si Resa, když jí bylo potvrzeno, že se skutečně viděli na těch zatrolených závodech za oceánem. „No vida, kdo by to byl čekal, taková náhodička,“ broukla a zeširoka se usmála. „Ani jedno,“ zavrtěla Teresa hlavou, když z ní chtěl Alaric udělat Brazilku anebo Britku. „Z Portugalska, sem jsem se dostala na výměnný pobyt,“ přiznala a obratem dodala, „a jak vidíte, potřebovala jsem si tu zjevně vyzkoušet naprosto všechno.“ Při tom sdělení se Teresa zazubila. „A vám se od minula trochu zhoršil zrak? Nebo to jsou… bezpečnostní důvody?“ Neodolala, aby se nezeptala, a musela přitom uznat, že pokud šlo o to druhé, tak to vlastně fungovalo, ona ho hned taky nepoznala. No, pravda, předtím taky šlo jen o velice letmé setkání, kdy spolu vlastně ani nepromluvili, ale pro prvotní iluzi doprí.

_________________

„Přesně tak,“ přitakal Ricky s lišáckým úsměvem na rtech. Zdání mohlo klamat, ale zrovna v jeho případě opravdu nehrozilo, že by byl nebezpečný. Tedy... normálním smrtelníkům nebezpečný nebyl. To jen Smrtijedům a jim podobným. „Ew,“ ušklíbl se nad představou staré čarodějnice s bradavicí na nose, „doufám, že si jen děláte srandu. Já mám pro strach uděláno, ale takovou paní bych potkat nechtěl,“ přiznal. A kdo by chtěl? Staré rozlícené ženské byly zpravidla nejvíc nebezpečným elementem. Bylo snazší čelit skupině černooděnců, než naštvané staré babičce, fakt. Natož čarodějnici s chlupatou bradavicí.
Když mu Teresa sdělila, že si musela vyzkoušet úplně všechno, tedy včetně těch nebezpečných závodů, Ricky se pobaveně ušklíbl a souhlasně pokýval hlavou. „Portugalsko, hmmm,“ povytáhl obočí. „Tam jsem nikdy nebyl,“ dodal. „Musí tam být hezky.“ Na poznámku, že se mu od jejich posledního setkání zhoršil zrak, zareagoval Ricky dalším lišáckým úsměvem. „Bezpečnostní důvody,“ přiznal s přikývnutím. A protože zrovna o chvíli míjeli plakát s jeho obličejem, který hlásal, že je hledanou, nebezpečnou osobou, muselo být jasné, proč nějaká bezpečnostní opatření vůbec aplikuje.

_________________

„No, možná si srandu dělám, možná ne… to uvidíte,“ poznamenala Teresa s pobaveným úsměvem a naprosto chápala jeho nechuť se s takovou osobou potkat. Jí by se nějaké staré čarodějnici taky čelit nechtělo, že jo. „Nicméně si troufám říct, že se mnou se nemáte čeho bát,“ dodala po chvíli, přičemž to samozřejmě bylo myšleno na to, že se pod jejím mladým zevnějškem neskrývá někdo úplně jiný.
„Je tam moc pěkně. Byla bych vás klidně pozvala, ale tak nějak hádám, že máte důležitější věci na práci než jezdit na dovolenou,“ broukla, přičemž se zatvářila docela vážně, navíc vzhledem k tomu, že míjeli Rickyho osobní wanted poster. Samozřejmě neodolala, aby si ho neprohlédla, načež stočila pohled zpět ke svému průvodci. „Vida, takže se z vás přece jenom vyklubalo to nebezpečné individuum… ach ta moje neschopnost odhadnout charakter…“ povzdechla si Teresa teatrálně a zavrtěla nad sebou hlavou. Pak se pobaveně usmála, a když došli k Příčné, na chvíli se zastavila a na Alarica se zadívala. „Moc děkuju za doprovod a za to, že jste mě cestou nesežral, to člověku hned zlepší den,“ zazubila se a zamrkala na něj. „Doufám, že se ještě někdy uvidíme… třeba někde na stejné straně,“ dodala s vážnějším výrazem, a protože předpokládala, že má v plánu se někde ztratit v davu, rozloučila se s ním a s posledním úsměvem zmizela z dohledu i ona.

>>

_________________