"Nejen omezený, ale i nevychovaný?" kontrovala Branwen a obrátila oči v sloup. Mumlala si to spíš pro sebe. Neměla náladu potýkat se s nějakým psychopatem, kterému uplavaly hračky. Měl štěstí, že neměla ve zvyku střílet kletby do zad, i když ani některým bystrozorům to nebylo cizí. "Nashle," utrousila, když se dal na odchod, a přísně se podívala na nebohou blondýnku, která už dostala jedno kapání od údajného profesora.
"Takže bradavická studentka, hm. Tohle u vás učí? To potěš koště. Teď ale zpátky na Příčnou, slečinko, než se tamten probere." Popohnala nesmlouvavě Jane na Příčnou, kde proudilo víc lidí i denního světla, a ukázala jí alternativní obchod, kde by mohli mít ten její jed na slimáky.
"Ten už hlouběji asi klesnout nemůže, jestli cítí nutkání komandovat mladistvé, to už je značí pár kroků od důchodu. Ale má pravdu v tom, že byste si měla dávat pozor na pusu a rozhodně nechodit na místa, jako je Obrtlá ulice." Kývla hlavou, ujistila se, že Jane se nechystá otočit na obrtlíku a vrátit se, a pak zavířila pláštěm a měla se k odchodu. Měla ještě vlastní věci na zařizování.

_________________
viewtopic.php?f=12&t=536

Jejej tak tohle asi vážně dělat neměla. Úšklebek (každý kdo kdy prošel zmijozelskou kolejí si něco takového osvojí) na tváři profesora Rodwella zmizel a nahradil je nic neříkající výraz. Paradoxně to bylo daleko děsivější, než když byl vzteky bez sebe. To že by si proti sobě mohla neuváženými slovy Rodwella poštvat, jí došlo až přespříliš pozdě. Když se k nim vydal s napřaženou hůlkou, mírně pobledla a dva krůčky couvla dozadu, až nakonec narazila zády na zeď z cihel. Co na tom, že před ní někdo stál i tak zadržovala dech. Upřímně řečeno z nějakého by si bývala přála, aby začal strhávat body místo toho aby na ni mířil hůlkou. Nervózně polkla. Hodiny astronomie. Ty hodiny, které povětšinou tajně prospala nebo se jim vyhýbala, protože být vzhůru v noci pro ni povětšinou představovalo likvidaci jejího biorytmu. A teď jak se zdálo přišla i o možnost získat pro kolej body když bude vzhůru... Děsivý profesor se otočil a zmizel směrem na Příčnou. Jane opatrně vydechla.
Jen ještě stihla kývnout na bradavickou studentku (jak ji správně zařadila Branwen) a pak v doprovodu kouzelnice mířila směrem k Příčné. Ta jí dokonce ukázala i obchůdek, který byl tak malý, že by si ho Jane sama bývala snad ani nevšimla. Dávat pozor na pusu. Jane jen němě přikývla. Jo asi jo. Možná, že to by bylo někdy docela užitečné. To, že tahle ulice byla Obrtlá se dozvěděla až teď stejně jako v případě Temného lesa byl fakt, že vracet se nepřipadalo v úvahu.
Čarodějka ji doprovodila až ke schodům na Příčnou jako by se chtěla přesvědčit, že se Jane nevrátí zpátky, což ale rozhodně nehrozilo.
„Já… ehm… děkuji. Nashledanou.“ Hlesla. Měla za to, že už kouzelnici nikdy neuvidí, takže poslední slovo bylo řečené spíše ze slušnosti. Vyšla na denní oslepující sluneční světlo Příčné ulice. Nakonec Jane sehnala doopravdy vše, co potřebovala a vlakem se vrátila domů, ale po zbytek dne byla mírně zaražená. Další zaražený člověk v domácnosti pak byla babička, která nechápala, jak Jane jen mohla vejít na Obrtlou ulici. Nakonec to celé skončilo dlouhou přednáškou, která končila kostrbatou větou o tom, že je bábi ráda, že se Jane vlastně nic nestalo. Následně zavládlo ticho, do kterého se ozývalo tak akorát předení Sněženky, která se rozhodla, že Janiny nohy jsou to nejlepší místo k odpočinku.

>>

_________________

(Stieg Larsson)

<< Hladový drak

Septimus se s rukama v kapsách (snad ve společnosti Spencer) zatoulal až do míst, kde to zrovna moc nepoznával. Zvedl jednu nohu, kudy proběhl potkánek.
"Vidíš to? Nechápu, proč si všichni kupovali v Mžourově krysu. A za netopýry dokonce chtěli opravdu hodně," sděloval rozhořčeně. "Ale draci žádní. Kdo by čekal, že štít s drakem neznamená prodejnu, ale nějakou hloupou pobočku pojišťovny pro krotitele draků, kouzelnické hasiče a odeklínače?" Zastavil se u výlohy, za kterou pobíhaly obrovské chlupaté tarantule s modře pruhovanýma nohama. "Thajské speciality," přečetl nahlas štítek a otřásl se. Taky nic. Když už neměli štěstí na žádné specializované obchůdky se zvířaty, koukal aspoň po krysách a netopýrech, jako kdyby se malí dráčci mezi nimi schovávali, a občas odehnal dotěrného komára. Tahle mokrá a zašlá odbočka se mu moc nezamlouvala, ale nechtělo se mu přiznávat, že si teď není jistý, kudy se vrátit do hlučnější a slunečnější části Příčné ulice.

_________________

<< Hladový drak

Nechávala jsem se převážně vést Sepem, protože se tady podle mého vyznal o hodně lépe než já. Když jsme se dostali do míst kde jsem to už vůbec nepoznávala, pokusila jsem se co nejvíce natlačit se k Havránkovi což moc dobře nešlo když si uvědomíme, jak ta ulička byla úzká. Ručkou jsem se přitom co nejvíce snažila odhánět dotěrný hmyz a tiše jsem doufala, že se mi nějaká muška nezaplete do vlasů. To by totiž bylo prostě fujtajbl.
"To je sice pravda, ale víš kolik musí mít odsud nemocí? Přeci jen to jsou venkovní krysy a netopíři," dodám a pokrčím nad tím rameny. Já jsem si z Mžourova odnesla sovu, která v tuhle chvíli trůnila v mém pokoji. "To taky nechápu, měli by to lépe vyznačovat," zabručím trochu zasmušile a dávám dobře pozor, abych nešlápla na nějakou z krys, které nám běhali pod nohama.
"Ta tarantule je roztomilá, vidíš jak má mod.. No fuj, jak je někdo může sníst?" Taky se otřesu a můj úsměv vystřídá naštvaný výraz. Vždyť to byli jen nevinná, roztomilá zvířátka. Ale když tak o to přemýšlím, jak by asi tak mohli chutnat? Tyhle myšlenky jsem radši odehnala pryč. "Co myslíš, že s ní udělá?" Zašeptám a drknu do Septimuse rukou, přičemž kývnu směrem k chlápkovi, který zrovna strkal jednu z krys do své tašky. Ani mě nenapadlo, že by jí třeba mohl poté sníst. "Víš jak se odsud teď dostaneme? Já si cestu nepamatuji," přiznám se popravdě a nevinně se usměji. Orientační smysl jsem prostě neměla a v tuhle chvíli jsem ani s jistotou nevěděla odkud jsme s Havránkem přišli.

_________________

"Jestli myslíš středověk a mor, tak teď máme dvacáté století," odmítl Sep myšlenku, že by s krysami bylo něco tak špatně, což dosvědčoval i podivný chlapík. "Určitě je jde dát na prodejnu," prohlásil směrem ke Spencer tak přesvědčivě, jako kdyby jiná možnost ani neexistovala. Jediným gestem pokrčení ramen dal najevo, kam to s touhle společností míří, ale za chvilku už musel třást nohou, protože jedné krysce se zalíbila jeho bota a zakousla se do ní.
"Určitě by ti spousta lidí řekla, že když to žije na čerstvém vzduchu, určitě je to zdravější než kdejaká myš zavřená půl života v kleci," upozornil, i když spíš jen proto, aby naznačil, že nemusí mít nutně pravdu. V tomhle s ní ale souhlasil - krysáci vypadali divoce, pohuble a asi nějak tak, že pokud se zdrží, za chvíli je začnou ochutnávat. Septimus pohnul rameny a zaklonil hlavu, jako kdyby se připravoval na souboj, a trochu zrychlil, přičemž Spencer postrkoval nesmiřitelně před sebou.
"Někdy ta ulice už bude končit, nešli jsme tak daleko. Přece se nevrátíme, tam žádní dráčci nejsou, a co když se vrátíme těsně před nějakým obchodem, kde je zrovna mají? Tobě se líbí tarantule? Neskákej jak labuť a pospěš si," popoháněl a občas se nervózně ohlédl po krysách. Bylo jich tu vážně hodně, tohle určitě nebylo v pořádku. Navíc někde četl, že při setmění netopýři rádi létají nízko a ještě do vlasů. I když Spencer nevadili pavouci a pouliční potvůrky, takové myší nálety určitě nebudou jako dobrodružství stát za nic.
"Vidíš někde nějakou nadějnou výlohu? Všechny jsou pěkně zamatlané..."

_________________

"To jsem nemyslela," zamumlám k němu trochu naštvaně a zamračím se. "Ale tak i krysy musí mít nějaké nemoci, ne?" Neuměla jsem si sice představit jakou nemoc by tyhle zvířata mohli být, asi jen těžko dostanou teplotu nebo budou zvracet. "Třeba takovou tu vzteklinu," dodám ještě rychle a opět vykouzlím úsměv. "Asi máš pravdu," přikývnu probodávajíc chlápka pohledem. Co jiného by s tou krysou taky dělal?
"To ano, ale tady jsou na ulici a merlin ví co tady ve skutečnosti jedí. Něco jiného by to bylo kdyby byli třeba v parku nebo tak," sice jsem s Havránkem souhlasila(a nejen protože byl z Havraspáru), ale tady rozhodně nebyli v nejlepších podmínkách, a tak to prostě bylo. A i když jsem měla myši a takovéhle zvěřstvo ráda, byla jsem ráda když jsme se vydali opět na cestu, protože tyhle krysy vypadali divně, hladově a já se jich začínala bát.
"Nestrkej tak do mě," zahučela jsem k Sepovi, který v tuhle chvíli šel za mnou. "Jo snad bude. Hele a nešli jsme náhodou tudy? A ne nechci se ještě vrátit, ale rozhodně se tady nechci ztratit. Jo líbí, mám ráda pavouky. Tobě se snad nelíbili? No jo pořád, taky jsi mohl jít první když chceš pořád tak pospíchat. A aby jsi věděl tak neskáču jak labuť!" Zdálo se mi to nebo se Septimus od minule nějak rozmluvil? Rozhodně to bylo k lepšímu, protože takhle byl ještě víc fajnovější. I když nařknutí z toho, že skáču jak labuť se mi nelíbila. A vůbec.. Odkdy labutě skáčou? Vůbec jsem netušila kudy to vlastně jdeme, z větší části jsem se nechávala dirigovat Sepem, i když mi to začínalo jít trochu na nervy. Krysy jsem se snažila nevnímat, protože ještě před chvílí jsem je měla za roztomilá zvířátka, což za chvíli tedy nebudou, pokud se mě pokusí sežrat.
Nad jeho dalším dotazem jsem zakroutila hlavou a popostrčila si brýle na nose, který mi začínali sklouzávat. "Možná tamta, ale nejsem si tím jistá. Moc dobře na ní nevidím," dodám po chvíli s pokrčením ramen a packou ukážu k jednomu obchůdku se zapatlanou výlohou, těžko říci co se za ní skrývá. "Kdyby sem dali víc luceren a umyli by ty výlohy, pěkně by to tu prokouklo," v tuhle chvíli jsem trochu odbočila od krys a dalších těch věcech, ale tahle ulice se mi prostě moc nelíbila.

_________________

<< Hladový drak

Běžela pěkný kus za nimi, pochybovala, že ji někdo z nich slyšel. Jak tak utíkala pomalu začala chápat, že se dostala někam kam neměla. Snad protože v této temné ulici svítila jako sluníčko mezi mraky. Její žluté tričko bylo viditelné na míle daleko. Zaváhala. Když jsem jde Spenc a Septimus přece to nemůže být tak nebezpečné. Otočila se zpátky k východu, ale to už se ji nezdálo tak bezpečné. Rychle se rozběhla za těmi dvěma. Ve stínech viděla zapadlé obchody s divným zbožím. Povytáhla obočí. Tohle je divná ulice. nervózně se podrbala na zátylku a odhodlaně se rozhodla Spenc a Septima doběhnout. Celá ulice vyzařovala špatnou energii, tak sem tam koukla rychle za sebe, ruce držela v kapsách svých džínů a přikrčeně procházela podivnou ulicí za dvojcí.

Septima se nějak nedotklo, že Spencer na chvilku zněla podrážděně, teď si hleděl jen toho, jak je vyvést z bludiště, a to si zatím ještě nevšiml, že chudák Marion klopýtá za nimi...
"Lidi v parcích tráví holuby," poučil ji, jak už si tradičně prostě nemohl odpustit, aby jí rozšířil obzory. Ani park zrovna neznačil pečeť kvality, kdyby se náhodou Mrzimorka rozhodla, že si pořídí mazlíčka navrch a mimo chovatelské potřeby.
"Pavouci mi nevadí, ale ani je nevyhledávám. No co, úplně tu baletíš," bránil se.
Jako na důraz jeho popohánění mu najednou na rameno dopadla něčí ruka. Sep doslova nadskočil jako kočka (ale s rukou na rameni ne moc vysoko) a ve tváři se mu usídlil upřímně vyjukaný výraz, kterému chvilku trvalo, než se přetransformoval v trochu netknutější (MH: aneb 70. léta, pepřím trochou předsudků a rasismu, i když ona bohatě stačí ta klapka..XD). Vzhlížel k mohutnému chlapákovi a všechno uvnitř na něj křičelo, ať vezme nohy na ramena. Ta byla ale momentálně indisponována.
"No, to říká ten pravý. A já nejsem červ," nedal se, i když kromě vzdornosti v něm byla malá dušička. Mračil se od ucha k uchu. Zapřel se trochu patami o zem a vrhal na Spencer pohledy, ve kterých ani nešlo rozluštit, jestli ji pobízí k útěku, nebo k tomu, aby varovala Marion, které si chlapík zatím ani nevšiml. "A kdo vůbec jste? Co když nás vezmete někam úplně jinam?" Červené majáčky ho okřikovaly, aby nepokoušel štěstí a byl projednou radši zticha, ale stejně mu to ujelo.

_________________