Kdyby Kail jenom tušil, jaké odhady si pan Záhada dedukuje z jeho výšky, nejspíš by se pokusil je potvrdit, a nebo naopak vyvrátit s tak šokovaným a uraženým výrazem, jakého byl vůbec schopný; jenže schopností číst myšlenky nedisponoval, ačkoliv zastával názor, že je velice kruté, aby někdo s takovým nadáním (pokud vůbec existuje) a s troškou skromnosti jako potenciálně velmi mocný kouzelník a svět by ho tak měl brát už tak nějak z defaultu, nedostal už když poprvé spatřil světlo světa takhle neobvyklý talent, co by se mu hodil a on by ho určitě skvěle zužitkoval.
Skepticky nakrčil nos, když mu byla dána odborná odpověď, přestal přemítat nad vlastním neštěstím a už poněkud všímavěji se zadíval na tu Věc. "Zkráceně Ichtyl horrriblus? Na takový jméno znám tolik adeptů, ale suchýmu plazovi?" uchechtl se, ale v duchu už se mu rozjel myšlenkový proud jako střeštěný mechanismus. Děláš ze mě vola? Nebo seš fakt zkušenej a kouzelníci možná mají aspoň trochu smysl pro humor, hm? snažil se vyčíst mu z tváře. "A máš to vůbec vyzkoušený, staříku?" zamrkal nevinně Kail na cizince v nenápadném očekáváním, protože oslovením princezno , i kdyby to nebylo přímo na něj, ho pěkně urazil a pokud s tím chtěl pokračovat, nedůvěřivá existence s nejasnými záměry nezájem.
Když mu ale potvrdil, že ho nechce vyhazovat do deště, jedno si tím vyjasnil - buď to byl skutečně majitel a věřil v dobrý obchod, nebo líny ignorant, a v tom posledním případě docela milý člověk. Kail si nebyl tak docela jist, čemu by dal přednost, protože ze všeho se dalo svým způsobem vytěžit. "A co si tu většinou lidi kupujou? Prostředek pro vraždu, dekorace?" nenechal se odbýt.

_________________

O tom, že zná Kail několik vhodných adeptů na to jméno, Ian ani v nejmenším nepochyboval. Jednak by to znamenalo příliš vložené aktivity do někoho, koho chtěl vlastně ignorovat, druhak i on znal najednou o jednoho víc.
„Nemám,“ přiznal pak, protože to už mlčet nemohl, a odkryl tvář. Kápi měl přeci jen na hlavě hlavně proto, aby venku moc nenačichl vlhkým pachem Obrtlé, a když mrně uvidí, že má co do činění se vzhledově zhruba třicetiletým týpkem, třeba přestane být až tak otravné, ne? „Ale rozhodně bych to zkusil docela rád, hlásíš se jako pokusný králík?“ dodal pak ještě jedním dechem, ale spíš než na odpověď byl zvědavý, jestli si protistrana troufne shodit maskování. Protože to by tady, v obchodě, kam může co nevidět vejít skutečný majitel, mohlo být vskutku zábavné a Ian se vlastně docela potřeboval zasmát. Interně, samozřejmě; reálný úsměv neměl na téhle metamorfomagií vytvořené tváři pořádně nacvičený, protože nečekal, že by ho kdy potřeboval.
„No, zmrzlinu skutečně nikoliv,“ odsekl pak na ten poslední dvojdotaz, protože on se zase nenechal degradovat do informačního terminálu, a protože už si vzpomněl, pro co sem vlastně původně šel, pomalu se přesouval k pultu, neboť předpokládal, že od zvědavého trpaslíka to nedostane.

_________________

To, že cizinec přisvědčil, Kaila nikoliv nepřekvapilo, zato když si stáhl kápi a odkryl vlastní tvář třicátníka, pokrčil nad tím v duchu rameny a sám na zlomek vteřiny zvažoval vlastní možnosti - že je dítě, to ten týpek asi poznal, i když třeba byl natvrdlejší, než Moriarty předpokládal a pokud chtěl, aby ho ten muž bral vážně, pomohla mu vůbec kapuce? A pak tu byli ještě skuteční majitelé zastavárny... Jenže se pod všemi těmi vrstvami docela pařil a už mu to začínalo být nepříjemné a tím si vysvětlil fakt, že nakonec se zasyčením stáhl kapuci rychlým pohybem ruky a zatvářil se jako nakládaná okurka. "Spíš bych měl spoustu doporučení, kdo by byl mnohem výhodnější a zajímavější pokusný králík," nenechal se vyděsit, zakřenil se a ohrnul znechuceně nos, přitom zakopl o něco na zemi a málem tím shodil vystavovanou lebku. K sakru. zasyčel tiše pár nadávek a loupnul varovně pohledem po mužovi, pokud se mu pokusil smát. Pokud ne, důstojně se zvedl s výrazem, že je vlastně těžce nad věcí a otočil se zpátky k vlastnímu úlovku sklenice s nakládaným pomrkávajícím párem očí a láskyplně si ji přivinul do náruče; pokud mu hrozil bezprostřední vyhazov z tohohle zapadákova, jen ať si ti tupci přijdou, měli by si vážit zákazníka, ne ho odsuzovat podle věku, tak. Ve skutečnosti se v něm však trochu naplňoval strach, který na sobě nehodlal dávat znát.

_________________

Ianovo podezření se potvrdilo, ale na jeho dalším počínání to měnilo jen pramálo. Možná si byl trochu jistější, že ho ten mizera bude skutečně jenom otravovat, nikoliv že se ho pokusí zprovodit ze světa, poslat do Azkabanu, nebo něco ještě horšího.
„Spoustu, hm? “ zopakoval to důležité slovo z celé věty. Pochopil by, kdyby mluvil o králíkovi jednom, ale spousta ho trochu zarazila. „Nejsi náhodou jedním z těch ambiciózních mladíků, co si vedou seznam svých odpůrců, že ne?“ Ne že by na tom sešlo, ale možná by se pak v něm trochu viděl, protože on takový seznam ještě docela nedávno míval. Než prozřel.
To už ale Kail zakopával, což Iana sice vnitřně pobavilo, ale s obličejovým svalstvem mu to nehnulo ani o příslovečné fň. Místo toho upřel pohled na jeho úlovek a neodolal pokušení si znovu rýpnout, protože jakkoliv svůj strach skrýval dobře, pořád to bylo děcko v krámě, kam ze strachu nepáchli ani mnozí čtyřicátníci.
„Zajímavý výběr,“ řekl prostě a zmlkl, nicméně se zatvářil co možná nejvědoucněji. Čistě z provokace, tak.

_________________

V přítmí antikvariátu se Kail kousl zamyšleně do rtu a křivě se usmál, jako někdo, kdo byl právě odhalen u největší škarednosti světa a je na to patřičně hrdý. "Co myslíte," zamyšleně si ho přeměřil a pak stočil pohled k pultu, kde vyhlížel možné komplikace. "Potřebuju v tom mít přehled," A je to děsně uklidňující, když vím, na čem si stojím... Moriarty moc nepřemýšlel nad tím, že je na podobné konspirace do budoucna a přehledu toho, kdo by mu vyvrátil názor a pokoušel se ho před ostatními srážet, a že je na podobné věci ještě dost malý a mezi kouzelnictvem je sotva batole, které zatím ani nevlastní hůlku (!), ale to se v nejbližší době mělo změnit a on na to musel být náležitě připraven, aby si nenechal ujít sebemenší příležitost.
Pak přišel čas na to potupné zakopávání a pokusu udržet si vlastní důstojnost a vystupování, čímž v Kailovi zvědavě zaplály oči a zároveň se nechal chtě nechtě trochu vyprovokovat, jak Ian vypadal jako největší znalec světa - aby situaci zachránil, zatvářil se co možná nejvíc nad věcí a zabodl prst na skleněnou stěnu zavařovačky, jako by vyzíval pár mrkajících očí na oční souboj. "Díky," prohodil ironicky. "A určitě je to i užitečný, i když ještě nevím přesně na co," zadrmolil konec věty a když už byla řeč o tom seznamu, proč si nějaký skvělý zápisník na takové účely nekoupit, hm? Určitě tu něco takového taky bude...

_________________

Ian sice nesnášel děti, zejména ty drzé, ale když se chlapec ke své obsesi přiznal, šlo to stranou. Starší ze dvou návštěvníků obchodu protočil očima a zkusil být na chvíli ten hodný.
„U Morganiných podvazků,“ povzdechl si a najednou tak nějak zněl na svůj skutečný věk, to jest nějakých sedmatřicet, „prokaž nám oběma laskavost a spal ho, akorát ti to zničí život. Věř mi.“ Bylo to tak upřímné, až z toho v jeho podání mohlo mrazit, a jen díky té eskapádě se zakopnutím se pak Ian dokázal oprostit od toho, že tomu klukovi chce vlastně v hloubi duše pomoci. Ovšem když se pak choval jako jelito a ještě machroval, sympatie byly zase rychle pryč.
„To zcela nepochybně,“ přitakal pak na jeho ironii, jako by ji neslyšel, ale hned obratem zadrmolil úplně ve stejném duchu jako Kail. „Pokud ti tedy nevadí ty vedlejší účinky.“ Načež se opět věnoval obojživelníkům, jako by se nic nestalo.
A pak to najednou začalo být docela zajímavé, protože vzadu v zázemí se ozval jakýsi lomoz a bylo slyšet přibližující se kroky.

_________________

Kaila docela překvapilo, když z muže vypadlo to, co navzdory svým ucházejícím odhadovacím schopnostem nečekal a kdyby nedával pozor, naklonil by hlavu na stranu jako vymatlanej idiot. Takhle jenom velmi skepticky četl cizinci z tváře a musel nenadšeně uznat, že se ztrácí. "Nebo naopak vylepší, jak Vy to můžete vědět předem," vzdorně lehce pozvedl bradu a v očekávání na Iana pohlédl. Podle všeho, co ten chlapík klábosil, možná s tím měl vlastní zkušenosti, ale cizincovo selhání přece nebyl jeho problém a případ, protože on byl někdo úplně jiný a třeba měl mnohem lepší předpoklady a schopnosti než ten pán, tak proč ho hned soudil. Na druhou stranu ta upřímnost v jeho hlase byla skoro zarážející...
Vyměnil si bádající pohled s párem roztomilých očiček ve sklenici a smutně si povzdechl; možná chtěl být něco víc, než je teď a aby to o něm věděl celý svět, to však neznamenalo, že v hloubi duše věděl, že se toho ještě má co učit a neměl by jen tak vykřikovat, v čem by mohl vynikat, aniž by to měl řádně vyzkoušeno.
Jako třeba ten tiše zadrmolený dodatek. Kluk prvně zaváhal, a ačkoliv to přesně nechtěl, odrazilo se mu to v tváři zcela nepochybně. Chtělo se mu zeptat, ale to by se pak snížil na úroveň někoho, kdo o svém úlovku neví ani zbla a nenápadně prahne po informacích. "A jaké to jsou?" procedil přece jenom mezi zuby s takovým sebezapřením, že mu na zatlé pěsti v rukávu zbělěly klouby. Jenže tím jeho vnitřní utrpení vůbec nekončilo, protože se pomalu ale jistě ozývaly přibližující se kroky a klukova tvář promptně aktivovala kamenný mód a zbystřila.

_________________

Ian si tím záchvatem dobráctví vyčerpal iniciativu na pár měsíců předem, a když tedy Kail jeho dobrou radu zpochybnil, neměl sílu být dobrým člověkem i nadále. To prostě unavuje a on na to nebyl zvyklý. S chlapcem se tedy nehádal, jenom si lehce pohrdavě odfrkl a nechal ho vybírat a zakopávat a vůbec. A vlastně si to ani nevyčítal, protože moc dobře věděl i to, že vlastní zkušenost je někdy k nezaplacení a ani on by nejspíš v tomhle věku na radu náhodného cizince nedal.
„To se možná brzy dozvíš, a možná to i přežiješ,“ ucedil pak na adresu vedlejších účinků, a ačkoliv dost možná blafoval, vesměs na tom nesešlo. V tu chvíli se totiž za pultem objevil pan Borgin a sjel oba přítomné pohledem. Ian toho chlapa nesnášel jen o trochu méně než kdysi nesnášel starého Nelsona, ale protože mu dodával potřebné a těžko sehnatelné věci, byl ochoten ho dočasně tolerovat. Navíc si byl jistý, že je to vzájemné, protože jakkoliv byli Aldwincklovi celkem známým rodem, on tu byl vždycky inkognito a sympatie si tedy mohl získat pouze projevem zájmu o unikátnější kousky a samozřejmě zlatem.
„Jsem tu pro další dávku… vy víte čeho,“ spustil téměř okamžitě, protože přát zrovna dneska někomu dobrý den mu přišlo až zbytečně ironické, a připravoval si váček s penězi. Na drzouna o kus dál jako by úplně zapomněl, ale poskytl mu pár drahocenných vteřin k vymýšlení dalšího postupu, protože pan Borgin otráveně přikývl a odešel pro cosi zpátky do zázemí. A zase se rychle vrátil a podával Ianovi…
„Med ze zmarliky Jidášovy, k službám,“ pronesl svým uhlazeným hlasem skoro až posměšně, ale peníze si samozřejmě vzal a obratem přepočítal. A Ian, který skleničku s nevábně fialovočernou hmotou plnou včelích křidélek přebíral, se najednou mnohem víc těšil, až se prodavačova pozornost přesune k suvenýru v Kailových prackách.

_________________

Jeho nedoceněná snaha získat informace o svém roztomilém úlovku, byla poslána promptně do kytek něčím natolik neurčitým, že Kail, který prakticky nevěřil nikomu, neměl nutnou potřebu objekt zahodit. Jestli totiž Ian blafoval, stejně tak by ho tu v krámku mohla zabít i třeba ohořelá ruka, tak proč by zmatkoval kvůli páru nakládaných očíček, že. Jenže střípku nejistoty se bohužel a navzdory velké snaze, nezbavil. Ale to už se za pultem objevila Borginova hlava a kluk obezřetně přejel chlapíka pohledem. Pokusí se mě vyhodit hned? Je pro něj nejdůležitější obchod? Kail se nevědomky nechal zastínit Ianem a vyslechl si jeho objednávku s podezřelou zvědavostí, protože: vy víte čeho, znělo dost nedůvěryhodně, ale co od takového zákazníka antikvariátu možná nelegálních a nebezpečných věcí čekat. Doprovodil otráveného Borgina pohledem a urovnal si trochu myšlenky. Mohl si vymyslet co nejpřesvědčivější lež, ale ani jedna důvěryhodná ho hned tak nenapadala a tak si tiše odfrkl a rozhodl se vsadit na vlastní hrdost a pevnou vůli. Pozvedl nad tmavou hmotou jedno obočí a zacukal mu koutek do kyselého úsměvu, kdyby ho realita téměř nepraštila do nosu. Borgin se totiž obrátil k němu a jeho skoro posměšný ksichtík vystřídal přísný pohled. "A TY! Tady nemáš co pohledávat, táhni, špunte! " rozkřikl se na něj a mhouřil přitom oči jako nasupený výr; jenže Borgin si zjevně nebyl tak úplně jistý, jako jeho tvrzení znělo. Moriarty s kamennou tváří nehnul ani brvou. "Copak seš tady s pánem? Neztratil ses mamince, chlapče?" kývl k Ianovi skepticky a střídavě těkal pohledem z Kaila na muže, ale pak se rozesmál takovým tím prohnilým barbarským způsobem, že se z toho Kailovi obrátil žaludek. "Neztratil, prší a chci si koupit tohle," odsekl drze, pohladil láskyplně skleněný okraj, pak se vzpamatoval a postavil sebejistě sklenici s pomrkávajícím obsahem na pult v konečném verdiktu. Obchodník vyprskl smíchy a přeměřil si obsah. "Tohle, chlapče? A víš vůbec, k čemu pak to je? Má takovej usmrkánek vůbec čím zaplatit? No?" vyštěkl na něj Borgin jako hladová pouliční kočka a naklonil se přes pult, jako by sám majitel zvažoval, jestli toho kluka jednoduše nevystrčit dveřmi hned. Jenže Moriarty něco velmi podobného čekal, a v té chvíli už dávno měl peníze v rukou po cestě k pultu. Stále si ovšem nebyl v celé situaci tak jistý, jako byl zvyklý a slušně ho to deptalo. "K-kolik," procedil skrz zaťaté zuby a probodl Borgina ostře krkavčím pohledem.

_________________

Ian se během chvíle vrátil do osvědčeného módu zmateně zlého mizery, co si užívá pohled na hořící pytel koťat, opřel se o pult a… užíval si pohled na Kaila pod palbou. Ostatně varoval ho, tak proč by si to teď neměl vychutnat, že? Nesmál se, to zas ne, ale v očích mu bylo pobavení rozhodně vidět a nejspíš jenom očekávání, co se stane dál, mu zabránilo říct „kdybys byl radši šel na tu zmrzlinu, co?“
Borginova pohledu si všiml, ale reagoval na něj pouhým pokrčením ramen, něco v tom smyslu, že tohle jeho není. Ne že by Ian v hloubi duše (respektive v hloubi duše a pod nezměrnými nánosy sedimentů, žluči a strachu) děti nechtěl, ale byl si docela jistý, že to jeho by do podobného krámu bez hodně dobrého důvodu a hlavně bez aspoň zběžné teoretické přípravy rozhodně nevlezlo. A nezasahoval, protože jednou už se tu o záchranu pokusil a všichni víme, jak to dopadlo. Takže tůdle, mladej.
Když pak první part komedie skončil a z Kaila vypadl dotaz na cenu, Ian zaostřil na peníze, které chlapec podával prodavači, a nevěřícně zavrtěl hlavou. Upřímně řečeno sám netušil, kolik by taková flaška mrkajících očí mohla stát, ale byl si jistý dvěma věcmi: že na ní Borgin bude mít nastřelenou mastnou marži, ostatně jako na všem v tomhle krámě, a že se to prckovi ani trochu nevyplatí.
Přesto ale neřekl nic a dál si scénku užíval, protože se navzdory kamenné tváři fakt moc dobře bavil.

_________________