Mám takovej pocit, že zepředu by mě asi poznal. A ne proto, že mám tak kvásnej obličej. Ne fakt, slyším občas lidi jak mou osobu kódujou jako tu prsatou, nebo tak, prostě agh... Nevadí. Zrovna u Arsena to nevadí. Vlastně kvůli něj bych si i ten plášť a kápi, protože co si budem namlouvat, i to, co výstřih není na mé maličkosti vypadá jako výstřih. No nic, pokračuju v bezduchém žvatlání o kravinách. "Aha... no, já taky fandila Egyptu... je to smůla no." zamumlám zamyšleně, ne že bych přemýšlela nad famfrpálem, spíše nad tím, jestli jsem vážně právě zalhala, abych se zavděčila klukovi. Očividně ano. Geniální. Že tě nestrčili do Havraspáru, taková chytrá holka!
"Nevím jestli ke krbu, ale mříže jsou fajn zdobený." ujede mi část vtípku, který asi chápu jen já a nekontrolovatelně se rozchichotám, jako kdyby to byl vtip století a pak se chvíli směju svým vlastním krípy způsobem tomu, jak strašně trapná je tahle situace. "Cože si říkal, že tady hledáš?" zopakuju otázku trochu rozrušeně a nadzdvihnu obočí, tvářit se co nejnormálněji, co nejvíc jako prkno, dlažka, cihla, cokoliv, co nemá výraz a emoce. Protože taková Harringtonová je, že? Ožižlává se s Gallem, ale nou imoušn. Rozpouští se před Quinnem, ale jinak naprosto klidná. Nakonec to vzdám a rozvážu černou stuhu u krku, rozdělám draze vypadající sponu a sundám plášť, přeložím ho napůl a přehodím přes ruku, založím si jeden pramínek světlých vlasů za ucho a otočím se na Arsena, trochu popojdu k němu. Konverzuj, Ariano, konverzuj, nemůžeš se tu takhle svlíknout a zírat na něj, tak to dělaj starší holky, ale ty nemáš šajna, co tu vlastně jako děláš, tak... konverzuj. "Maj tu fajn naložený věci, že?" ujede mi až podezřele moc nadšeným tónem a jen stěží skryju radost v očích z toho, jak strašně super to tu je. Když pak usoudím, že stejně nemám koule na to používat svý přednosti tak, jak mi to radily holky z koleje, prostě se otočím, čirou náhodou k nějaké bustě, která až nápadně vypadá, že je to pravá hlava namočená do šedý barvy... a přísahala bych, že ty oči se na mě dívaly. Ale oukej. Čas to otočit někam trochu jinam. Prostě to jsem celá já. Nechám si poradit, přečtu si o tom hromady knih, nakoupím o tom hromady knih, z románů vím, jak se kdy mám cítit a co znamenají jednotlivé pocity, ale prostě jak přijde na věc, nemám koule na to to dotáhnout do konce. Ne, že bych byla líná, ale je to nepřirozený! Neumím to. Ach jo. Asi proto šel Darrel radši za Olssonovou, no jaký jiný důvod by mohl mít, ona nemá ani charakter, ani hezký vlasy a je plochá jak Hagridovo čelo.
|
