Seamus byl toho dne v Hnízdě vysloveně náhodou, ale jakmile zavětřil příležitost procvičit si trochu zanedbávané kouzlení, byl za to vlastně rád. Venku byl zrovna relativní klid a zásoby lektvarů doplňoval nedávno, takže mohl po snídani bez výčitek popadnout svou hůlku a vyrazit do tělocvičny, kde sám příležitostně instruoval ostatní členy řádu v boji beze zbraně, pro všechny případy.
U dveří pozdravil jak Jiskru, tak kočku, ale protože na vykecávání moc nebyl, zbytek čekání strávil někde stranou. Možná na to nevypadal, ale měl toho docela dost k přemýšlení. Takové vesměs drobnosti jako Nickovo prorokování, že mu co nevidět přijde pozvánka na synovu svatbu, a následné zvažování, jestli ho má na tu svoji zvát hned obratem, nebo by to bylo po sedmi letech bez kontaktu moc velké trollení, víme…
Než došel k závěru, že to bude lepší naplánovat později, ten revolučnější Tremlett se ujal slova a Seamus pozorně poslouchal. Nasnídaný byl, vyspaný v rámci možností taky, pistoli si sem nebral a granáty po zralé úvaze taky rovnou nechal dole, byl prostě připravený. U těch dalších slov pak doufal, že na trénink dorazili také nějací další účastníci. Ono totiž nic proti Alaricovi, ale jestli tuhle motivační řeč přednášel jemu a Nicholasovi, asi to působilo poněkud komicky, když byl proti nim přeci jen poněkud ucho…
Otázky neměl, tedy ne otázky k tréninku, a tak jenom vytáhl hůlku s tím, že on je jako ready.

_________________

Nick v Hnízdě zas tak náhodou nebyl. Naopak se tam zdržoval častěji než ve škole a když zrovna někde nevymetal ulice, dal se celkem spolehlivě najít právě na velitelství Fénixova řádu. K jeho vlastní frustraci už dlouho neměl žádnou pořádnou vizi, která by jim při plánování nájezdů k něčemu byla, a k vybití této frustrace mu chystaný trénink přišel vlastně docela vhod.
Na místo dorazil s minutovým předstihem a, což bylo důležitější, bez té afro paruky, v níž letos dohlížel na průběh zkoušek a pak v ní ještě několik dní chodil bez jakéhokoliv zjevného důvodu. Respektive kromě toho, že si liboval v seřvávání každého, kdo se ho na ten podivný doplněk zeptal, ať si hledí svého a stará se o důležitější věci, třeba o záchranu kouzelnické společnosti a tak.
Své kolegy ve zbrani tedy pozdravil ve zcela obvyklém oblečení se zcela obvyklou pleší, nad tím projevem trochu koulel okem, jestli tam jako Alaric nemá něco nového, a ani on pak neměl otázky. Prostě se chopil své fialové hůlky, protáhl si záda a byl připraven na všechno, jako ostatně vždycky.

_________________

Susan se o téhle tréninkové sešlosti dozvěděla relativně na poslední chvíli, a i tak váhala, jestli se zúčastnit nebo ne. Nakonec nicméně usoudila, že se trochu procvičit potřebuje a ten trénink se prostě nikdy neztratí. Dobře, učila obranu, takže si vlastně opakovala společně s žáky, ale to nebylo úplně ono, že… Takže zatímco Lee s Ellenkou kosili koláče, Susan se vydala na ústředí, kde už na ně čekal Alaric společně s jedním huňatým kocourem. Susan pozdravila nejen tyhle dva, ale pak houkla pozdrav i ke komukoliv dalšímu. No a pak se Alaric chopil slova, na které se nedalo jinak než přikývnout. Trénovat bylo potřeba, to bezpochyby všichni dobře věděli. A nejen proto, že to určitě nebylo řečeno poprvé… Každopádně připomínkovat ten plán v plánu neměla, takže si jen vytáhla hůlku a vyčkávala, co jako bude dál.

_________________

Protože trénink znamenalo metání kouzel, což značilo tak trochu nebezpečí, Cassie u toho nemohla chybět. Navíc se cvičení vždycky hodilo, protože člověk si nikdy nemohl být jistý, kdy to ty telata z Ministerstva zase popadne a vyvolají nějakou bitku, nebo tak něco. A u té další už Cassandra nechtěla chybět a fakt jí bylo líto, že té v Americe se nezúčastnila. A to původně měla být jednou z účastníků závodu, jen si nestihla včas zaopatřit koště. No tak třeba příští rok, i když měla takový pocit, že se možná konat nebudou - doslechla se moc dobře o tom, že organizátoři byli zatčeni. Chudáci.
Zatímco mladej Tremlett mluvil, Cassie pomrkávala především na Susan, protože tu byli jediný dvě holky a Cassie chvíli přemítala nad tím, jestli tohle je jako všechno, nebo ještě někdo přijde. Věděla, že Morganová nedorazí, protože se věnovala rodině, nebo tak něco, ale tak bylo spousta dalších členů, kteří by tu mohli být. Nebo ne. Jí to vlastně ve směs bylo jedno.
Zatímco si pak všichni připravovali hůlky, Cassie teprve začala šmatrat po kapsách, jestli si jí vůbec vzala a fakt moc si oddechla, když jí našla, protože kdyby si pro ní musela dojít, asi by to zpátky nestihla včas.

_________________

Hnědý kocour zaprskal a po chvíli se z něj skutečně stal zase Adam, který se na Rickyho pobaveně šklebil. „Aby ses nezbláznil,“ opáčil, přestože věděl, že je Ricky na takové poznámky přímo alergický. Ale od svého nejlepšího kamaráda si to tak brát určitě nebude, že.
Protože on dobře věděl, co se tu bude dít, a taky věděl, jaký trénink bude probíhat příští týden, Alaricův proslov moc neposlouchal a spíš si prohlížel ty, kteří se rozhodli dorazit. Aspoň pár jich bylo, což bylo fajn, zbytek třeba dorazí příště.
A tak, zatímco Ricky mluvil, se Dámo opřel zády o stěnu, založil ruce na hrudi a modlil se, aby dnes nevypadal jako ten největší trouba. Protože on za sebou neměl žádný bystrozorský výcvik, ani nic podobného, takže bylo jasné, že proti přítomným rebelům neobstojí moc dlouho.

_________________

Ricky maličko nejistým okem loupnul po Furym, protože se tak trochu obával, že tu celé jeho snažení černoch zadupe do země, jelikož byl taková nátura, ale zatím to snad nehrozilo. Dokonce ani do úvodního proslovu mu neskákal, heuréka. Ricky byl totiž možná proti dvěma z tří přítomných pánů naprosté ucho, ale aspoň něco dělal, snažil se, zasvětil revoluci život. A to se počítalo, ne?
„Takže k věci,“ usoudil po tom svém úvodním proslovu a přelétl pohledem přítomné rebely. „Předpokládám, že teorii probírat tak úplně nemusíme... To, že nejlepší obranou je útok, už jsem vám říkal minule, stejně jako že je lepší protivníka zneškodnit třeba mdlobami, nebo petrificem, než ho jenom spoutat - v takovém případě vás totiž může slušně rozptylovat. Něco vám nakecá, ujedou vám nervy, a mezitím vás sejmou ostatní. Hlavní je soustředit se na souboj, a to pořádně, a to dá zlepšovat jenom tréninkem. Teď sice nebudete stát proti žádnému Smrtijedovi, ale neberte tréninkové souboje na lehkou váhu,“ vybídl je, ignoruje fakt, že Nicholase a Seamuse svými řečmi dost možná spíš otravuje, než aby jim to něco přinášelo. „Všichni proti všem, prostě předveďte to nejlepší, co umíte... pusťme se do toho,“ zazubil se nakonec a nechal je, ať se rozutečou po tréninkovém sále.
Aby to ale neměli tak jednoduché, mávnutím hůlky připravil Ricky celý prostor o světlo a rozsvítil jen jediné maličké světýlko, které sice připomínalo světlo pouliční lampy, ale svítilo daleko hůř, takže v místnosti i nadále panovala tma, jen už nebyla tak černočerná. Nicméně Fury měl při souboji jasnou výhodu, ba dum tss.
On sám se co nejrychleji pokusil uklidit za nejbližší barikádu, ale s vysíláním kleteb zatím nespěchal.

_________________

To, že nejlepší obranou je útok, říkal rekrutům při každé příležitosti i sám Seamus (bylo vlastně s podivem, že to nemá někde vytetované) a na Alarica se tedy pořád díval tak trochu jako na děcko, co si hraje s moc velkou lopatkou a je u toho děsně roztomilé. Trénink nicméně na lehkou váhu brát nehodlal, takže když se chlapec konečně vypovídal, padlý druid mu na to kývl, zasalutoval a po očku koukal, co na to řeknou ostatní.
Povel k zahájení cvičení přijal s mírným úšklebkem, protože podobně chaotické bitky byly venku skutečně docela běžné a nacvičit si je v kontrolovaném prostředí mohla být vítaná zkušenost. Ani on se v prvních vteřinách nezdržoval s kletbami, nýbrž ten čas využil k co nejrychlejšímu nalezení adekvátního krytu, a výpadek světel zrovna jeho moc překvapit nemohl. Útočit za tmy byla ostatně jeho oblíbená strategie, přičemž druhým oblíbeným fíglem bylo…
„Fumos,“ zašeptal krátce před zapadnutím za barikádu a kouřovou clonou z jednoho z mála kouzel, k nimž měl bonus +6, hodlal ještě trochu přispět ke snížení viditelnosti. A pak začal vymýšlet nějaký ten plán, jak si podat ostatní, protože nahodit mód Ra‘s al Ghul a všechny pěkně ze tmy ubít holýma rukama dost dobře nemohl.

_________________

Nick si pro změnu myslel něco o tom, že úplně nejlepší je protivníka rozsekat na nudličky a osmažit jako kuře z KFC, ale ani on nic neřekl a jen nepřítomně čuměl kamsi přes Alaricovo rameno. Ne že by s ním nesouhlasil, ale že by to potřeboval slyšet znovu, to se prostě moc říct nedalo.
Jestli ho něco aspoň trochu zajímalo, byla to přítomnost mladé paní Sheppardové a pak té rosničky, co zase vypadala, že neví, který konec hůlky držet, nicméně tak nějak spíš oceňoval jejich chuť se učit než že by je posílal zpátky k plotně, takže to taky dopadlo docela dobře. A úplně nejlépe dopadl celý ten Jiskrův proslov, protože skončil a bylo odstartováno všeobecně oblíbené snažení v zneschopnění všeho živého v okolí. Nick se škaredě pousmál, když se v místnosti setmělo, protože si byl moc dobře vědom své výhody, nicméně ještě než sám zapadl za barikádu, rozhodl se aplikovat Alaricova moudra a jednoho z nepřátel zneschopnit tak, aby ho už žádnými řečmi nemohl rozptylovat.
„Silencio!“ vykřikl tak nahlas, že to nejspíš slyšeli až na Příčné, a teprve pak se vrhal za barikádu, kde mohl krásně splynout s okolní tmou.
K Alaricově smůle byl cílem právě Alaric, ale zrovna k tomuhle kouzlu neměl Nick tak zajímavé bonus, tak to mohlo dopadnout všelijak. Na rozjezd ovšem ideální.

Mimo herně:
Silencio na Alarica, +4 věk, +2 úroveň

Nicholas M. Winnfield rolled 1d10:
4

_________________

Cassie se fakt držela, aby z toho cvičného souboje nezačala skákat nadšením, protože za to byla fakt ráda. Věděla, že šlo o vážnou věc, ale přeci jen to dost často byla sranda, že. Takže se spokojeně usmívala od ucha k uchu a to, co Tremlett říkal, vnímala spíše jen tak z části. Byla totiž trochu roztěkaná a spíš očekávala, že se brzy začne dít to, kvůli čemu přišli - kecy o kolo toho byly totiž dle ní naprosto zbytečné.
Takže když se pak šlo na věc, usmívala se ještě víc a ani to náhlé přítmí jí moc nevadilo. Do doby, než jeden z účastníků vykouzlil dým, čímž teď neviděla skoro nic, a tak i ona zapadla radši za jednu barikádu, kdo ví jak moc rychle. "Densaugeo!" hůlkou mávla někam, kde někoho tušila, ale vůbec si nebyla jistá, na koho míří a jestli vůbec míří dobře. Ale za pokus to stálo, ne?

Mimo herně:
Densaugeo -> Susan, +4 věk, +2 úroveň, +1 předmět

Cassandra Fawkes rolled 1d10:
8

_________________

Susan se krátce pousmála na Cassie, nicméně pak stočila pohled k Alaricovi, který povídal… a povídal… a naštěstí nepovídal zase tak dlouho (ačkoliv to neznamenalo, že by Susan neposlouchala) a brzy je pobídl ke cvičnému souboji. Než se ale rozkoukali nebo začali, Ricky jim nejdřív zhasnul světlo a to, co nechal svítit, jim skoro k ničemu nebylo. Pak to tam Seamus začudil a hned to bylo o něco… dobrodružnější. Susan koutkem oka zahlédla záblesk kouzla, které to zjevně mělo namířeno k ní, takže její první kouzlo bylo jasné. „Protego!“ houkla, protože s prodlouženými zuby by se asi bojovalo poněkud neprakticky…

Mimo herně:
Protego +4 věk, +2 úroveň, +1 talent, +1 předmět

Susan Sheppard rolled 1d10:
7

Inu, bylo to jen tak tak, co si budeme povídat. Susan štít vztyčila těsně předtím, než k ní kouzlo dojelo a neubránila se úlevnému vydechnutí. Posunula se kousek stranou, načež neváhala moc dlouho, než vyslala svoje kouzlo, náhoda tomu chtěla, že to bylo Seamusovým směrem. „Confundo!“

Mimo herně:
Confundo +8

Susan Sheppard rolled 1d10:
6

_________________