Saoirse by nevadilo, kdyby si Harry zvolil, že chce být chvíli o samotě a trochu si to v té hlavě urovnat, nicméně i tak byla ráda, že ve skutečnosti nikam jít nemusela. Dost možná měla trochu obavy o to, že jakmile by se zvedla, tak by se jí podlomily nohy. „Tak nepůjdu,“ broukla a přikývla na souhlas. Trochu se přitom uklidnila, byť sama netušila, že znejistěla až tak moc. Vůbec nejlepší to ale bylo ve chvíli, kdy se Harry rozhodl posadit zpátky vedle ní a přivinul si ji k sobě.
Jestliže se Harry jen tak tak držel, aby neuronil dojatou slzičku, Saoirse si ani neuvědomila, že se jí v očích zatřpytily slzy, které jí pak sklouzly dolů, když na jeho slova souhlasně přikývla. „Budeš táta,“ šeptla, aby mu to potvrdila i slovně, načež zvedla ruku, aby ho pohladila po tváři, a následně se k němu natáhla, aby mu vtiskla letmý polibek. Moc dobře věděla, co to pro něj znamená, a asi i proto předtím nepanikařila úplně hluboce. „A budeš báječný táta,“ dodala přesvědčeně, hlasem, který nepřipouštěl námitky. Však k Leovi se choval úplně úžasně, jako k vlastnímu, tak jak by to s tím opravdu vlastním potomkem mohlo být jinak?

_________________

Harry byl opravdu rád, když se Saoirse rozhodla neodejít, protože si vzápětí uvědomil, že i když má v hlavě chaos, nechce se s tím vším vypořádávat sám. A když teď spolu seděli na gauči a společně vstřebávali všechny ty emoce, bylo mu dobře.
Chlapácké slzy dojetí udržel až do chvíle, kdy ze Saoirsiných úst slyšel, že bude táta. Slyšet to takhle od své drahé polovičky, která to navíc říkala poněkud dojatě, to bylo něco... nepopsatelného, úžasného. Harry rychle zamrkal, ale ani tak nezabránil několika slzám, aby se mu skutálely po tvářích, ale přestože slzel, široce se usmíval. Nemohl jinak. Ten polibek jí oplatil, načež jí sice krátce, ale zato pevně objal, a nakonec se na ni dlouze zadíval. „Myslíš?“ hlesl maličko nejistě, když ho Saoirse ujistila, že bude báječný táta. Starat se o Lea bylo přeci něco jiného, než starat se o malé miminko. Třeba s takovou výchovou neměl Harry prakticky žádné zkušenosti.
„Kdy to povíme Leovi?“ zeptal se po chvíli, když se oba alespoň trochu vzpamatovali z toho dojetí. Harry se ale nepřestával dojatě usmívat a od Saoirse se prozatím nevzdaloval.

_________________

Oproti tomu, jak se jí před chvílí nejistotou téměř nedostávalo dechu, byla teď Saoirse šťastná a spokojená. V Harryho náruči to ani nešlo jinak. „Nemyslím si, že by to mohlo být jinak,“ broukla konejšivě, „možná s tím nemáš zkušenosti, ale máš to v sobě.“ Jistě, vychovávat a starat se o malé dítě a o devítiletého klučinu bylo rozdílné, ale Saoirse nepochybovala, že k tomu Harry nebude přistupovat stejně zodpovědně. A kdyby si náhodou nebyl něčím jistý? No, neměl na to být přece sám.
Ovšem co se Lea týkalo, Saoirse si krátce povzdechla a opřela si hlavu Harrymu o rameno. „Asi bych s tím ještě chvíli počkala,“ zamumlala váhavě. „Leo je chytrý a milý kluk, ale popravdě si nejsem úplně jistá, jak bude reagovat. Přece jenom – byl dlouhou dobu jenom se mnou, a i když na tebe si zvykl vážně rychle, něco takového nedokážu úplně odhadnout.“ Ne že by si Saoirse myslela, že by Lea chytil hysterický záchvat, že to nebude už jenom jeho máma, takový zase nebyl, spíš se trochu obávala, že se naopak trochu stáhne do sebe. I když… zakřiknutý Leo… to by možná taky na chvíli nebylo od věci. Ale dlužno poznamenat, že od té doby, co byl v jejich životě Harry, byl chlapec výrazně klidnější a Saoirse si musela chtě nechtě přiznat, že absence otcovské figury byla prostě chyba.

_________________

Ať už o sobě Harry pochyboval jakkoliv, Saoirsina slova ho uklidnila a dodala mu odhodlání – odhodlání, že to prostě nějak zvládne. Navíc, žádné školení na dobrého otce nikde neprobíhalo, takže do toho člověk musel skočit rovnýma nohama. Jen ne tak prudce, jako třeba Erasmus, že. Harrymu to bohatě stačilo pozvolna. Věnoval své drahé polovičce vděčný úsměv a hřbetem ruky si otřel ty chlapácké slzy, co mu zmáčely tváře.
No a co se Lea týkalo, Harry si sice troufal tvrdit, že ho stihl docela slušně poznat, ale to, jak bude reagovat na fakt, že bude mít mrňavého sourozence, odhadnout opravdu nedokázal. A když to nedokázala odhadnout ani Saoirse, těžko mohl on. „Dobře, to je jen na tobě, ty ho přeci jen znáš a odhadneš lépe, než já,“ přikývl s pochopením. „Jen doufám, že se před ním nechtěně neprořeknu,“ podotkl nejistě a usoudil, že si odteď fakt bude muset dávat pozor na jazyk.
„A ta skvělá novinka se bude muset zapít...,“ prohodil po chvíli zamyšleně. On bude konečně táta! Jasně, že se taková událost bude muset zapít. Na Saoirse se pro změnu podíval jako naprostý svatoušek. Jen ta svatozář mu poněkud chyběla, no.

_________________

„Nepochybuji o tom, že to zvládneš,“ broukla Saoirse v reakci na Harryho obavu, aby mu před Leem náhodou nevyklouzlo, že bude mít sourozence. „Já promyslím, jak bude nejlepší mu to podat, abys dlouho netrpěl,“ přislíbila mu s pobaveným úsměvem. Sama byla samozřejmě zvědavá na to, jak se na to bude Leo tvářit, ale nechtěla nic uspěchat, pro jistotu.
No, neuniklo jí mírně kyselé ušklíbnutí, když Harry prohlásil, že taková novinka se bude muset zapít. Ne že by ji mrzelo, že ona teď nemůže, beztak si občas dala maximálně skleničku vína, jenom… „Ale ne dneska, viď?“ zamumlala, přičemž k němu zvedla tázavý pohled. Samozřejmě neměla v úmyslu mu nějak bránit, aby si to s přáteli oslavil po svém, jen doufala, že si dnešek užijí společně, zvlášť když na to měli klid a byli dnes doma sami.

_________________

Harry nemohl jinak, než se na Saoirse uculit, a souhlasně pokýval hlavou. „Jsi zlatá, děkuju,“ broukl, načež se k ní natáhl, aby jí letmo políbil. Znal se a věděl, že kdyby měl delší dobu udržovat tajemství, stejně by se mu to nepovedlo - dříve nebo později by se určitě prokecl. A když ne on, co kdyby se to k Leovi doneslo od někoho dalšího? To by bylo snad ještě horší.
„Dneska ne,“ potvrdil Harry, že dnes nehodlá utíkat z domu, aby zapil tu úžasnou novinku. Ne že by ho to nelákalo, potřeboval trochu ventilovat všechny ty rozvířené emoce, ale když měli se Saoirse zbytek dne jen pro sebe, nehodlal plýtvat časem někde jinde. Kamarádi a hospoda holt jeden den počkají. „Dneska ti - teda vám - uvařím nějakou dobrou večeři, hm?“ zazubil se.
Chvilku si ještě užíval Saoirsiny blízkosti, ale nakonec se skutečně zvedl, aby mohl odběhnout do kuchyně - předtím svou drahou ale ještě políbil na čelo. A pak se hodlal pustit do toho vaření, které mu šlo překvapivě dobře. Harry sice nevařil moc často, ale když už se v kuchyni ocitl, většinou to stálo za to, i když by to do něj třeba nikdo neřekl.

_________________