96. herní den

Bylo poměrně časné, sluncem zalité ráno. Vzduch byl svěží, ale ne chladný, a obloha bez mráčku dávala tušit, že bude dnes zase pěkné horko. Dokonce i ti ptáci zpívali tak nějak mdle. Charlie byl už nějakou chvíli vzhůru - navykl si vstávat brzy, kromě toho měl poslední dobou celkem lehký spánek a vzbudily ho i tiché kroky služebnictva. Za to mohly všechny ty starosti točící se ohledně rebelů, Attica a nového ministra. Ale když byl doma, snažil se na to Charlie nemyslet, aby své ženě nepřidělával starosti.
Nějakou chvíli strávil v kuchyni, kde sobě i Dorce připravil pravou anglickou snídani - celkem krátce po nastěhování totiž skřítkům i služebnictvu vysvětlil, že není nemohoucí ani nesoběstačný, a zvládá snídani připravit bez cizí pomoci. Navíc mu to dělalo radost a odhánělo to všechny ty chmurné myšlenky, když se soustředil na to, aby nespálil vajíčka. S tácem plných dobrot, džusem, čajem a kávou pak zamířil ven na rozlehlou terasu, protože neviděl důvod, proč by měli být zavření uvnitř, když je tak hezky. Od služebnictva si nechal donést akorát nejnovější výtisk Denního věštce.
Usadil se ke stolu a ohlédl se k domu - byl si celkem jistý, že se Dorka i s malým Olliem brzy ukáže, protože když opouštěl ložnici, vypadala, že se brzy probudí. A Oliver touhle dobou míval hlad a uměl si o baštu pěkně hlasitě říct. Zatím tu ale Charlie seděl sám, takže uzobl míchaná vajíčka, aby nevychladla, a otevřel noviny s úmyslem alespoň letmo je prolétnout pohledem. Trochu se bál toho, co se zase dozví. A vždycky, když bral Věštce do ruky, se děsil toho, že jednou spatří na titulní straně článek o Atticově zradě... Že se to všechno provalí. Bylo zvláštní, jak moc mu na Atticovi záleží, když ještě poměrně nedávno ani netušil, že mají společného otce.

_________________

Nebýt Olivera, Dorka by si válení v posteli užívala klidně až do odpoledne. V tom teple se toho stejně moc dělat nedalo, ale Ollie nebyl toho samého názoru. Jen co tatínek vytáhl paty z ložnice, počkal, než bude dostatečně daleko a nebude moct jít maminku zachránit, a pak se usedavě rozplakal. Dorka svého syna sice milovala, ale ani to nezabránilo nespokojenému zamrmlání do polštáře a výrazu rozespalého vraha. Jen co se ale doloudala k postýlce a nakoukla mezi peřinky, kde se rozčiloval její malý syn, zamračený výraz roztál jako mávnutím kouzelného proutku, a Dorka mladého pana Queena vytáhla z postýlky. Po Charliem se zatím nesháněla, protože u drobečkovy snídaně být nemusel, a teprve až když Ollie spokojeně pobrukoval po baště a v čistých plenečkách, vydala se skrz kamenné chodby hledat svého muže. V takovémhle počasí byly tlusté kamenné zdi výhodou k nezaplacení, protože v domě byl příjemný chládek.
Když Charlieho našla, ani trochu se nepozastavila nad tím, že sedí venku na terase, a vydala se jen tak v noční košili a lehkém pláštíku směrem k němu, zatímco přeaktivní chůvu zaúkolovala sehnáním proutěného košíku na kolečkách pro mladého pána. „Dobré ráno, Charlie,“ šeptla, když došla až k němu, nechala ho, ať se přivítá se synkem, a zasedla k snídani. „Co píšou?“ kývla směrem k Dennímu věštci, načež poděkovala chůvě, a jen co uložila Ollieho do pojízdného ležení, odeslala ji pryč.

_________________

Charlie zvedl hlavu, když zaslechl kroky, a jakmile spatřil Dorku s malým Oliverem v náruči, neubránil se širokému úsměvu, starosti nestarosti. Tady doma byl svět ještě v pořádku, alespoň měl Charlie takový pocit. „Dobré ráno, vy dva,“ uculil se a natáhl ruku, aby chlapečka pošimral na bříšku a pohladil po vláscích. „Jak se ti spalo?“ zeptal se Dorky s upřímným zájmem a zkoumavě se na ni zadíval. Kruhy pod očima neměla, přestože jí Ollie občas dával zabrat, takže bylo snad všechno v pořádku.
Co se Věštce týkalo, Charles noviny zase zavřel a odložil, protože teď, když tu měl svou milovanou ženu, nehodlal zírat na novinové sloupečky. „Nic moc zajímavého,“ odpověděl na Dorčinu otázku a pokrčil rameny. „Víceméně totéž, co píšou každý den,“ dodal. To znamenalo, že se v novinách určitě dala najít nějaká zmínka o tom, jak jsou rebelové nebezpeční, že zbrojí a je nutné je zastavit, a naopak jak čistokrevní kouzelníci prospívají společnosti. A pak nějaké tipy, jak přesadit mandragory a neomdlít přitom a podobně. Charlie se zatvářil neutrálně, aby Dorka neměla nejmenší důvod myslet si, že nečte noviny ze zájmu, ale spíš z obav, aby se v nich neobjevil jeho bratr jako velezrádce.
„Dobrou chuť,“ popřál pak Dorce dobrého chutnání, aniž by pocítil potřebu zmínit, že snídani dělal sám, s láskou, a snažil se. To ona určitě věděla. Sám uzobl další sousto míchaných vajec a napil se kávy.

_________________

„Spalo se mi dobře,“ pousmála se na něj, líbla jej do vlasů a pak se tedy konečně posadila. Ollie ji sice často budil hladovým pláčem, ale Dorka už si na to zvykla, a také si zvykla spát společně s ním po obědě, aby dohnala to, co zameškala v noci. Možná nevypadala neustále tak upraveně, jak by se očekávalo, ale dokud neměla na obličeji obtištěné chrastítko nebo něco daleko horšího, považovala to za úspěch.
Noviny zřejmě nebyly o nic zajímavější než jiný den a Dorka sáhla nejen po vajíčkách, ale také po toustech, které si hodlala dát jako zákusek s vrstvou jahodové marmelády. Možná na ní bylo vidět, že po těhotenství krapet přibrala, ale kdyby si nedala alespoň něco sladkého, brzy by se zbláznila. Cukr obaloval nervy bariérou proti stresu. „Dobrou chuť. Máš na dnešní den něco v plánu?“ Začala se zajímat, neboť její místo bylo u Olivera, a Dorka se od něj nemínila hnout. Sice jim byla k dispozici chůva, na které dědeček důrazně trval, aby mu z pravnoučka nevyrostl mudlomilný buran, ale Dorka si dokázala najít vlastní cestu, takže chůva si mohla lámat hlavu jen se špinavými plenkami, kterými ji mladý pan Queen důkladně zásoboval. A Dorka si čas strávený se svým synem užívala, i když s ním zatím nebylo zrovna moc zábavy.

_________________

Charlie se usmál jako měsíček na hnoji, když dostal pusu do vlasů, a zvedl k Dorce láskyplný pohled. Ani po svatbě jeho láska k ní nevychladla a on sám měl tušení, že nevychladne nikdy - spíš ten cit každým dnem sílil. Charlieho srdce zkrátka patřilo pouze dvěma lidem na celém světě, a těmi byla Dorka a malý Oliver.
Charlie na chvilku sledoval, jak se Dorka natahuje po snídani, a očima zalétl i malému Queenovi, ale pak se též začal věnovat jídlu. „Nemám,“ zakroutil hlavou na její otázku. „Tedy vlastně mám - hodlám celý den strávit s vámi dvěma,“ pousmál se Dorčiným směrem. „A napadlo mě, že bychom třeba odpoledne, až si odpočinete po obědě, mohli vyrazit někam na piknik, když je tak hezky. Prostě si jenom udělat hezký den,“ pronesl, pokrčil přitom rameny a letmo se pousmál. Charlie čas trávený se svou ženou a synem miloval nadevše a vlastně by mu ani nevadilo, kdyby zůstali doma, v chládku. Ale byl si celkem jistý, že by i někde venku, ve stínu pod stromy, našli nějaké hezké místečko na piknik. Když pomineme to horko, venku bylo totiž opravdu krásně.

_________________

Dorka se uculila, zakousla se do toustu, a mlsně si slízla zbytky marmelády ze rtů. „Tomu říkám výborný plán, pane Queen,“ zatrylkovala, když Charlie oznámil, že jeho plán je zcela prostý. A odpoledne strávené společně s manželem a synem si Dorka odmítala nechat ujít. „Mohli bychom si nechat zabalit i studený oběd a jít se rozvalit na deku za sad k jezírku. Když tam Olliemu dáme košík se stínítkem, vyspí se tam mnohem líp než doma.“ Nechtělo se jí nikam daleko, ale vzhledem k rozloze jejich pozemků se dalo říct, že je i tak čeká slušná procházka, než se k jezírku dostanou. Z domu tam vlastně ani nebylo vidět, pokud se nevylezlo do té nejvyšší věžičky, a tam nikdo nechodil, jen myši si tam založily menší kolonii mezi starým harampádím, za které by možná kdejaký mudla vysolil i slušnou sumu peněz.

Dorka dosnídala právě včas, protože malému spáči se očividně nelíbilo, že ho sluneční paprsky začínají lechtat na jeho čistokrevném nosíku, takže zakníkal jako rozespalé mláďátko a pak spustil smutný koncert nefalšovaného pláče. Dorka s úsměvem, možná trochu unaveným, vytáhla mladého pána z peřinek, a jen co mu vrazila dudlík, nastalo opět ticho. Jen oči Oliverovi těkaly po okolí, na které ještě nedokázal plně zaostřit, nicméně to mu nebránilo v průzkumu.

_________________

Charlie se uculil jako měsíček na hnoji a na okamžik sklopil pohled ke své snídani, než zase vzhlédl k Dorce. „Taky si myslím, že je ten plán dobrý,“ pokýval souhlasně hlavou a zatvářil se jako neviňátko. „Hmmm, to zní moc dobře. Až dosnídáme, dojdu do kuchyně poprosit o ten studený oběd,“ přislíbil. Ne, Charlie rozhodně nikoho nebuzeroval, ani skřítky, ani služebnictvo, ale všechny slušně žádal a pokoušel se s nimi vycházet co nejlépe. Nutno podotknout, že se mu to celkem dařilo, a u většiny služebnictva byl snad celkem oblíbený.
Po chvilce dosnídal, spokojeně se protáhl a na chvilku nastavil tvář příjemně hřejícímu slunci. Když ale zaslechl kňourání nejmladšího Queena, oči zase otevřel a pohledem hned sklouzl k miminku, kterému se sluníčko očividně moc nezamlouvalo. „Můžu?“ broukl k Dorce, která už synka utěšovala, a natáhl k mrněti ruce s úmyslem opatrně si Olivera převzít a pochovat. Hrozilo sice, že bouchne štěstím nebo se samou otcovskou láskou rozteče, ale Charlie to riskoval rád. Vždyť svého syna naprosto zbožňoval a užíval si každou chvíli s ním, i když to obvykle nebyly chvíle nejklidnější a mnohdy nebyly ani příliš voňavé.

_________________