_________________

Archibald se společně s Jordan přemístil před kovanou vstupní branku, která vedla do zahrad rodinného sídla Forsythů. Bylo po ránu, zahrada svěže voněla a opodál bylo slyšet domácí skřítky, kteří zastřihovali živý plot. Jinak tu ale byl kouzelný klid, který narušovalo jen trylkování ptáků.
„Tak jsme tu,“ zahlásil Archie s úsměvem ve tváři, otevřel vstupní branku a přidržel vrátka, aby Jordan mohla projít. Pak proklouznul dovnitř a letmo se pousmál, když ho v nose zašimrala vůně levandule, jež ještě stále kvetla opodál, jejich očím zatím skryta. „Ukážu ti, kde budeš mít pokoj - Alfred už ho přichystal - a pak tě provedu po domě, hm?“ navrhl, očividně rád, že tu Jordan má. „A nemáš hlad nebo žízeň? Že bychom to rovnou vzali přes kuchyni,“ staral se jako správný hostitel, vedouce JD po kamenném chodníčku směrem k domu.
Za dveřmi sídla už je očekával Alfred, který se na Jordan usmál, vědoucně mezi těmi dvěma zatěkal pohledem, a pak se uklonil. „Dobré ráno, madam. Váš pokoj je přichystaný - kdybyste potřebovala cokoliv dalšího, nebojte se na mě obrátit,“ pronesl s vřelým úsměvem a neodpustil si laškovné mrknutí a pobavené uculení, načež věnoval pozdrav i Archiemu. Sice to byl formální pozdrav, protože tu mladý pán měl návštěvu, ale i tak bylo vidět, že se k Archibaldovi Alfred chová velmi přátelsky. On totiž mladého pána bral skoro jako svého syna a Archie si k němu po smrti otce často chodil pro rady. Taky spolu strávili mnoho večerů nad sklenkou whisky, kdy se věnovali nejrůznějším debatám.
„Díky, Alfrede,“ brouknul Archibald vděčně, avšak nezabránil přitom nepatrnému začervenání. Archie věděl, že Alfred ví. „Prozatím si poradíme sami - slečně McLarkenové ukážu dům sám,“ oznámil, načež poukázal ke schodišti, kam společně s JD vzápětí zamířil. „Z Alfreda si nic nedělej, je... občas docela svérázný, má osobitý smysl pro humor a očividně se dost baví tím, že jsem si sem pozval dívku,“ vysvětlil polohlasně a pobaveně se zašklebil, když přes vstupní síň mířili ke schodům a po nich pak do horního patra.

_________________

<<<

Popravdě, JD stále nemohla uvěřit tomu, že měla strávit pár dní (a možná i víc než jen pár) u Archibalda doma, i když se toho nemohla dočkat. Bylo celkem brzy, především tedy pro Jordan, když se společně přemístili k jeho domu. "Páni, vypadá to.. úžasně," vydechla a v jejích očích se zračilo překvapení. Vážně to tu vypadalo úžasně, možná dokonce lépe než u ní doma.
"Děkuju," broukla k němu mile, když jí podržel vrátka a pomalu vstoupila dovnitř. Moc věcí sebou neměla, protože se tady opravdu nechtěla zdržovat nějak extra dlouho, a také moc dobře věděla, že většinu dnů bude zavřená v práci. "S tím souhlasím," kývla hlavou a už se nemohla dočkat, až uvidí jak Archieho dům vypadá zevnitř, z venku totiž byl opravdu pěkný, stejně jako zahrada. "Snídala jsem, děkuju. Ale kafe bych si dala," přiznala s nevinným úculem, protože byla zvyklá pít kafe tak nějak pořád, občas ho do sebe lila více než normální vodu a sama se divila, že jí kofein v těle místo krve, i když od toho někdy nebyla zas tak daleko. Kafe pro ní bylo velmi důležité, protože byla na nohou neustále, a aby se udržela čilá, musela ho pít. Aspoň ze začátku, teď už na něm byla tak trochu závislá, no.
"Děkuji moc," mrkla po sluhovi a lehce se začervenala, když mezi ní a Archiem zatěkal pohledem. Byla z toho tak trochu nervózní. Taky si nebyla jistá, jestli tohle všechno byl dobrý nápad, protože.. no, inu, měla to zakázané.
"Takže si sem moc dívek nezveš, hm? Očekávala jsem jich plný dům," pronesla děsně vážně, ale podle toho jak se pobaveně culila si z Archieho dělala srandu. Asi. No dobře, vážně tak trochu očekávala, že tady nějaké slečny opravdu budou.
Zatímco společně mířili do horního patra, JD si vše prohlížela a musela uznat, že Archibald má opravdu pěkný dům.

_________________

Archie se tvářil spokojeně, když Jordan pochválila dům - a to ještě ani neviděla interiér, který byl také celkem působivý. Mnohem větší radost měl Archie ale z toho, že JD přijala jeho nabídku a pozvání a rozhodla se na pár dní zůstat. Archibald se totiž vyloženě těšil z její společnosti a bylo to na něm vidět - neustále se uculoval a v očích mu přeskakovaly jiskřičky.
Fakt, že by si Jordan dala kafe, vzal Archie na vědomí, a jakmile cestou narazili na nějakého skřítka (který se hned uctivě klaněl), sdělil mu, ať návštěvě přichystá tu nejlepší kávu.
Upřímně se zasmál, když se mu Jordan přiznala, že očekávala plný dům dívek, a potřásl hlavou. „Nezvu,“ přikývl a upřel na ni pohled, aby věděla, že nelže a svá následující slova myslí naprosto vážně. „Vlastně jsi první slečna, kterou jsem sem přivedl, Jordie,“ pronesl popravdě, pokrčil rameny a zatvářil se trošičku rozpačitě, protože to přiznání bylo přeci jen krapet trapné. „Proto z toho Alfred má Vánoce,“ dodal na vysvětlenou. Nebylo divu, že sluha pojal podezření, že spolu něco mají, když si Archie nikdy předtím domů žádnou dívku nepřivedl.
Jakmile společně zdolali schodiště, Archie zamířil nejprve ke dveřím svého pokoje, které otevřel a dovolil Jordan nahlédnout dovnitř. „Kdybys cokoliv potřebovala, většinou mě najdeš tady... Nebo v zahradách,“ sdělil jí s úsměvem, a jestliže trvala na exkurzi do jeho pokoje, nechal ji, ať si všechno prohlédne. Neměl nic, co by před ní chtěl skrývat. A rozhodně nikde neukrýval milenky, jak si možná představovala.
Pokoj pro hosty, který Alfred pro slečnu McLarkenovou přichystal, se nacházel hned vedle toho Archibaldova. Byl o něco menší, ale pořád dost velký a hlavně poměrně dost útulný. Velká okna dovnitř propouštěla spoustu světla, bylo tu hodně polic s knihami a spousta dekorací, včetně nádherných obrazů krajiny. Velká měkká postel byla samozřejmostí, stejně jako šatní skříň, kterou si Jordan klidně mohla celičkou zabrat pro sebe. „Jak se ti tu líbí?“ zeptal se Archie, jakmile vešli dovnitř a Jordan měla šanci porozhlédnout se kolem. „Kdybys sem cokoliv chtěla donést, stačí říct, hm?“ dodal a mrknul na ni.
Než z pokoje stihli odejít, objevil se jeden z domácích skřítků s podnosem, na němž se nacházel velký hrnek úžasně vonící silné kávy, cukřenka a konvička se smetanou. Archie si od něj podnos převzal, položil jej na noční stolek a hrnek podal Jordan. Nic neříkal, jen se usmíval - už moc dobře věděl, že JD potřebuje kofein k životu snad více, než kyslík.

_________________

Protože se uculoval Archie, uculovala se i JD, kterou to prostě do úsměvů nutilo. Archibaldovy úsměvy byly hold nakažlivé. Zato byla však Jordan ráda, protože v jeho přítomnosti se dokázala pořádně uvolnit a nemusela si hrát na něco, co vlastně nebyla. Jen doufala, že se o tomhle nedozví její otec, který měl zato, že je na návštěvě u své kamarádky Minnie. Která o tomhle nic nevěděla, protože by jí dost možná napráskala. Sice Wilhelmine měla ráda, v rámci mezí, ta se však chovala tak, jak se od ní očekávalo a měla stejný názor na čistokrevnost jako její otec.
Že si sem Archie dívky nezve, to brala Jordan na vědomí a se spokojeným úsměvem. To další přiznání však moc nečekala, a tak překvapeně vykulila oči. "Tak to je pro mne opravdu čest," mrkla na něho, trochu pobaveně, a pousmála se. Tohle všechno bylo od něho strašně milé a JD nevěděla, jak by mu to mohla oplatit. I když tohle už jednou řešili a dopadlo to tak, jak to dopadlo, že. Jordan se při té vzpomínce začervenala.
Schody byly zdolány, JD se nezapomněla všude rozhlížet, a když došli společně k prvním dveřím, pousmála se. "Beru na vědomí," kývla hlavou, když natahovala krk, aby si mohla pořádně prohlédnout Archibaldův pokoj. Byl veliký, ale přesto útulný. Na exkurzi jeho pokoje rozhodně netrvala, i když ta možnost milenek tady přeci jen stále byla. JD však Archiemu věřila a vážila si toho, že je k ní upřímný, a tak pohostinný. Nu a pak už bylo na čase mrknout na její pokoj.
Z toho byla Jordan nadšená možná ještě více než z toho Archieho, byl útulný. "Je to tu příšerný," mlaskla na oko vážně než se pobaveně ušklíbla. "Dělám si srandu, Archie. Je to tu úžasné, opravdu. Líbí se mi tu a já ještě jednou děkuji, že jsi mi tak pomohl," broukla pak s úsměvem a doufala, že se v prvním případě Archibalda moc nedotkla. Dělala si samozřejmě jen srandu, protože jeho dům byl vážně úžasný, stejně tak pokoje. "Neboj se, dám vědět. Ale mám pocit, že mám všechno," mrkla na něho, protože to také byla pravda.
Když se objevil i skřítek s podnosem, JD se spokojeně uculila a tiše poděkovala. "Voní úžasně," zasnila se Jordan v momentě, kdy jí Archie podal hrnek, a na jejích tvářích se objevil spokojený úsměv. Dobrou kávu uměla JD ocenit a tahle voněla opravdu skvěle. "Tohle mi servírovat každý den, tak se odsud ani nehnu," zažertovala, protože káva nejen dobře voněla, ale taky úžasně chutnala. I bez cukru a smetany, bez kterého se JD dokázala obejít, ale když už se to přineslo společně s tím obřím hrnkem - který se JD vskutku zamlouval - pro trochu cukru i smetany se nakonec natáhla.

_________________

„To by měla být,“ podotkl Archie pobaveně, když mu JD sdělila, že je pro ni čest, že je první dívkou, kterou si sem přivedl. Archie možná mohl mít téměř každou dívku, na kterou by ukázal, protože byl fešák a byl bohatý, problém byl ten, že nechtěl. Nebyl žádný bohém, aby střídal ženy jako ponožky, a raději trpělivě čekal na nějakou, s kterou by rád trávil většinu svého času a vedle které by se každé ráno mohl probouzet a dělat jí snídani. Hýčkat ji jako princeznu...
Archibald se zasmál, jakmile se Jordan začala ohánět tím, že je pokoj příšerný, a pobaveně zakroutil hlavou. „Jsem rád, že se ti tu líbí,“ pronesl upřímně a zadíval se na ni. „A nemáš zač, Jordan. Já jsem vážně moc rád, že tu alespoň pár dní bude bydlet někdo další,“ pousmál se. Jen se trochu bál toho okamžiku, kdy si JD sbalí věci a zase odejde - měl neblahé tušení, že pak mu dům bude připadat ještě prázdnější, než obvykle.
Pochvale kávy se Archibald uculil, protože nemohl jinak, a s jiskřičkami v očích se na Jordan zadíval. „V tom případě řeknu Alfredovi, aby dbal na to, abys měla každý den dostatek vynikající kávy,“ podotkl pobaveně, načež se posadil na kraj postele a zvedl ke své návštěvě pohled. „V klidu si tu kávu vypij, na exkurzi po zahradách máme spoustu času,“ brouknul. Po ránu byly zahrady sice skoro nejpůsobivější, ale Archibald tušil, že káva je pro JD přednější, a rozhodně jí to nezazlíval.

_________________

Jordan se pobaveně zašklebila, čest to totiž pro ní opravdu byla. Navíc si u Archieho cenila jeho upřímnosti, protože ne u všech se něco takového vidělo. "A nenapadlo tě si sem někoho nastěhovat? Kamaráda nebo tak," promluvila po chvilce. Dům byl opravdu veliký až běda, na to tu bydlelo opravdu málo osob. JD to připadalo tak trochu smutný, tolik prostorů a skoro žádné využití. "Já jsem taky ráda, Archie. Těch pár dní si pořádně užijeme, hm?" povytáhla tázavě obočí a pousmála se. I když většinu z těch dní hodlala strávit v práci, aby nebyla zas tak na obtíž - a že to JD celkem dokázala - měla pocit, že to bude nezapomenutelný. Protože každý okamžik, který s Archibaldem strávila, si náramně užila.
"Se mě nechceš zbavit, co? Protože si tím zařídíš, že se odsud opravdu nakonec nehnu," zazubila se pobaveně. To všechno samozřejmě myslela v žertu, protože více než těch pár dní vážně nechtěla být na obtíž. Tu kávu si však líbit nechala, byla moc dobrá. Když se pak Archie posadil na postel, Jordan neklidně přešlápla než se posadila taky. No co, vychutnávat si kafe ve stoje, to nebylo prostě ono. "Do těch zahrad se opravdu těším. Cítila jsem venku.. levanduli? Je to možné?" povytáhla tázavě obočí, zatímco upíjela z hrnku tu dobrou tekutinu.
"Mimochodem, na jak dlouho vidíš ten nás výlet do Austrálie a na Nový Zéland? Abych si stihla vzít v práci volno, a tak," zeptala se po chvíli zvědavě a nervózně se pousmála. Cítila se tak trochu nesvá, sedět takhle blízko vedle Archibalda, a tak svůj pohled raději stočila k ubývající tekutině v hrnku, které tam už opravdu bylo pomálu.

_________________

Archie se nepatrně ušklíbl a pokrčil rameny. „Napadlo, ale nemám moc dobrých přátel... a těch pár, které za své přátele považuju, už mají většinou svoje bydlení, z kterého se jim nechce,“ vysvětlil. Neměl to jednoduché, chlapec. Když pak Jordan podotkla, že si těch pár dní pořádně užijí, Archie se pobaveně zazubil a zvedl k ní pohled plný jiskřiček. „To si piš,“ odsouhlasil její slova s přikývnutím.
„A proč bych se tě měl zbavovat?“ Archibald se uculil a mírně se začervenal - pořád ještě se rozpaků nedokázal zbavit, ale faktem bylo, že už se nečervenal tak často a ne tolik. „Je mi s tebou dobře, Jordan, a trochu se bojím, že až odsud odejdeš, bude mi ten dům připadat ještě prázdnější, než kdy dřív,“ vyslovil svoje obavy nahlas a zatvářil se jako štěňátko, které opouští jeho majitel. Tyhle pohledy mu totiž šly skvěle.
Co se levandule týkalo, Archie souhlasně kývnul hlavou. „Jo, v zahradě je takový... levandulový koutek. Je tam už hrozně dlouho. Táta mi jednou říkal, že ho začaroval jeho táta, teda můj děda, aby tam celoročně bylo trochu tepleji a aby se levanduli dařilo. No a to kouzlo očividně přetrvává už pár desítek let,“ vysvětlil. „Všichni jsme měli levanduli vždycky moc rádi,“ dodal s nostalgickým úsměvem. Matně si vzpomínal, jak nosil mámě kytice levandule a ona je pak sušila a věšela po celém domě, takže to uvnitř krásně vonělo.
„Na pár dní?“ prohodil zamyšleně, když JD zmínila onen plánovaný výlet. „Tři, čtyři dni? Nebo bys chtěla na delší dobu?“ zeptal se, protože on byl schopný jakkoliv se přizpůsobit. Zvědavě se přitom na Jordan zadíval.

_________________

Jordan chápavě pokývala hlavou a věnovala Archiemu menší úsměv. Neměl to jednoduché, to byla pravda. "To chápu, kdybych měla svůj byt nebo tak něco, asi by se mi z toho taky úplně nechtělo," broukla pak. Nehledě na to, že spousta lidí si chtěla posléze založit rodinu. A pak přišla ta otázka, na kterou JD odpovědět nedokázala, a tak jen pokrčila rameny. Následné přiznání jí tak trochu vyrazilo dech a možná by se jí podlomila i kolena, kdyby neseděla. "Já.. Je mi taky s tebou dobře, Archie, ale.." Jordan nechtěla nakousávat to téma, ale nešlo jinak. Nic víc však nedodávala, protože věděla, že se Archibald jistě dovtípí co asi tak chtěla říci. Raději proto sklopila pohled k hrnku s kávou. Štěněčí pohledy tak zcela ignorovala, protože je ani neviděla, no.
"Páni, zní to úžasně." Pokývala pak hlavou a pousmála se. Ona sama sice radši růže, ale levandule úžasně voněla a takové posezení mezi ní muselo být vskutku božské. "To je asi hlavně na tobě? Jak se ti to bude hodit, já se můžu přizpůsobit. Protože jsi ty mým průvodcem, sám si musíš určitě jak dlouho podle tebe všechno zabere," a čím déle, tím lépe. JD se nevinně uculila a dopila zbytek kafe. Na ten výlet se opravdu těšila, i když si ještě nebyla jistá, co řekne rodičům - musela vymyslet dobrou výmluvu, aby se moc neptali. "Když to bude na delší dobu, určitě to vadit nebude. Aspoň si to víc užijeme a nemusíme s ničím pospíchat, hm?" povytáhla nakonec tázavě obočí a neklidně si na posteli poposedla.. tak trochu nenápadně blíže k Archibaldovi, mno.

_________________

Archibald se kousnul do rtu a raději uhnul pohledem stranou, když zaslechl to ale. Věděl, jaká slova by následovala - že je Jordan čistokrevná a tenhle pseudovztah nikam nepovede, je zapovězený. Rozum velel, aby toho oba nechali a drželi se od sebe raději dál, jenže minimálně Archieho srdce poroučelo něco jiného. „Já vím,“ hlesl potichu, aby dal najevo, že chápe, co chtěla říct. Z jeho hlasu nicméně zazněl smutek, protože k JD opravdu cítil určitou náklonnost a jen těžko se smiřoval s představou, že by to měl vzdát raději ještě před tím, než cokoliv zkusí. Těch pár polibků, co si dali, mu očividně mělo stačit. Jenže nestačilo. Archie si to sice nepřipouštěl, ale... zamiloval se. Podle všeho nešťastně.
„Ale já nemám pevnou pracovní dobu, já se můžu přizpůsobit snáze, než ty,“ podotkl pobaveně a pokrčil rameny. „A kdybychom chtěli vidět opravdu všechno, zabralo by nám to minimálně měsíc,“ dodal. „Myslím, že když pojedeme na týden, bude to tak akorát,“ pronesl po chvilce zamyšleného ticha. Týden byl dostatečně dlouhá doba na poznání těch nejzajímavějších dní - pak už se člověku občas zastesklo po pohodlí domova. „Maximálně deset dní, na víc bych to raději neprotahoval,“ zamumlal ještě, když si uvědomil, že na tom výletě budou s Jordan mít čas sami pro sebe.
Toho, že si JD na posteli poposedla blíže k němu, si Archibald všiml až po chvilce. Trošku se začervenal a stočil k ní pohled, načež jí věnoval roztomilý úsměv. „Uhm... půjdeme si prohlédnout tu zahradu?“ zeptal se, aby zjistil, jestli se Jordan opravdu chce. A možná trošičku doufal, že odmítne a řekne, že raději zůstanou tady. V posteli. Ale to byla dost naivní a možná trošičku pubertální představa...

_________________