Obyvatelé domu: Ethan Gael Gall, Marvina Gall, Sincere Seward Gall, Ivyanne Gall, Rudyard Gall, Garrick Gall, Ember Gall, duch Tiberius Gall, několik skřítků
Poloha: 30 kilometrů jižně od Londýna (Hartfield)
>> profil rodiny

Kromě toho, že rodina Gallových vlastní spoustu menších nemovitostí v zahraničí, za což může především Sincerova zahraniční kariéra, během které pobýval ve Švédsku a poté dlouhá léta ve Švýcarsku, v Británii tato rodina vlastní pouze dvě sídla. V hlavním sídle, kterému stále vládne nekompromisní Ethan, vyrostli společně všichni čtyři bratři, kteří se následně rozprchli do celé Británie. Ramon byl pár let po absolvování Bradavic zavražděn, Kolton rok poté zavřen do Azkabanu, Jaren si vzal Radellu a přestěhoval se do druhého sídla, kde založil vlastní rodinu, a Sincere utekl do Švédska, odkud se přesunul do Švýcarska a po několika letech se vrátil domů, právě do hlavního sídla, v němž teď bydlí se svou rodinou a rodiči.

Středně velké panství obehnané zahradami ve francouzském stylu, kterého skřítci využili a na přání Ethana kolem domu vytvořili obrovské, nepřehledné bludiště, v němž se vyzná opravdu pouze ten, kdo v domě delší dobu bydlí, leží na široké pláni. Kus za sídlem hučí malá řeka, ale všudepřítomná tráva občas řeku zaroste, že ani z druhého patra domu není vidět.
K hlavním, vysokým dveřím z tmavého dřeva s vytesaným erbem rodu vede rovná kamenitá cesta, z které sídlo působí temným, avšak upraveným dojmem. Druhá strana sídla však nezadržitelně chátrá a nikdo z Gallových není ochoten sáhnout ke svým přebytečným penězům a dům alespoň částečně opravit. Všem očividně stačí, že pohled z příchozí cesty novému návštěvníkovi způsobí husí kůži a nechá v něm usídlit pocit, že za zdmi toho šerého a ponurého domu nemohou bydlet žádní laskaví lidé, kteří by rádi přivítali návštěvu.
Ve zdech porostlých břečťanem se ukrývá všechna nechvalná minulost, kterou tohle sídlo prožilo a o které se sem tam v čistokrevných kruzích vypráví s neuvěřením, nebo nadsázkou. Vzhledem k rodinné pověsti, která v životě nebyla pro rodinu dvakrát příznivá, se dá hlavní sídlo považovat za centrum všech machinací, které hýbou děním v zákulisí celé společnosti a kterými jsou Gallovi proslulí. Uzavírání prapodivných dohod, donucovaní, vyhrožování, vraždění, to všechno tento dům zažil. Není proto zvláštností, že má dům i svého vlastního ducha Tiberia Galla, dávného předka momentální generace, který si bláhově myslel, že se dokáže vyhnout neporušitelnému slibu.
Co se týká hlavní dominance celého sídla, obrovských spletitých zahrad, Ethan nenařídil skřítkům vytvořit bludiště ze svého rozmaru, ale zcela z praktického hlediska. Právě pod bludištěm se ukrývá obrovské sklepení, velikostí pravděpodobně dvakrát větší, než celková plocha domu. Dostat se z něho lze pouze z určitých tajných vchodů v bludišti, proto je nemožné, aby na podzemní komplex někdo přišel a už vůbec ne, aby přišel na to, co se v podzemních prostorách odehrává. Bludiště má schopnost, že, když v něm někdo déle než hodinu bloudí, postupně zapomene, na kterém místě se ocitá, odkud přišel a kam míří. Pár malých Gallů, kteří neuposlechli rozkaz svých rodičů, už na to málem doplatilo. Smrtelné to však bývá pouze v případě, že se rodina nerozhodne dotyčnému vyslat pomoc. A ano, v minulosti už se několikrát stalo, že Gallovi skrz okna trpělivě pozorovali bloudícího návštěvníka, který procházce v bludišti neodolal.

Co se týká interiéru domu, dá se nazvat impozantním. Gallovi chorobně touží pouze po samém luxusu, dokonalosti a perfekcionalismu, což se odráží snad na každém centimetru, který v domě zahlédnete. Vstupní hala má od dveří podlahu z lesklých parket, dominantní schodiště uprostřed vede do druhého patra, krb, v němž dvacet čtyři hodin hoří oheň, září přes celou halu a hází lesk na staré rodinné portréty. Nechybí knihovna s policemi až ke stropu a publikacemi od vaření až po černou magii, salónek pro muže, i dámské osazenstvo, úzce dlouhá jídelna s křišťálově čistým skleněným stolem, několik koupelen, ložnic a pokojů pro hosty. Zkrátka sídlo disponuje vším, čím by se od něho dalo čekat.

---

Obyvatelé domu: Jaren Weston Gall, Radella Gall, Darrel Brewster Gall, Latrell Gall, Brook Gall, Rebecca Gall, několik skřítků (Vřískal a Bačkora)
Poloha: 40 kilometrů východně od Londýna (Maidstone)
>> profil rodiny

Na první pohled zpustošené a staré sídlo, o které si nikdo nestaral několik let a chátrá nenápadně bez něčí pozornosti, se nachází na cestě vedoucí nedaleko Maidstonu, schované v hustých lesích z východní části a obehnané širokými a nekonečnými pláněmi ze západní části. Široko daleko není nic, pouze divoká příroda, o kterou se majetná rodina nikterak nestará, a tak tu rozhodně nelze naleznout upravené zahrady v klasickém francouzském stylu, nebo nekonečné aleje vysokých mohutných stromů. Ač příroda kolem střídmého sídla může působit nekonečně, za hranicí, kterou tvoří malá říčka, se nedaleko ocitá malá mudlovská vesnička, ve které kolují nejrůznější zvěsti právě o té „bohaté a divné rodině, jejichž kluk sem občas běhával pro sladkosti“.
Žádného cizince asi nenapadne, že v tomto na pohled temném a záhadném domě bydlí majetná rodina, která by ze svého sídla, jehož sláva dávno pominula, mohla udělat luxusní vilu, kterou by záviděli lidé široko daleko. Avšak, ač si Jaren výsostně potrpí na tom, co si o něm ostatní myslí a rád prezentuje svou moc a bohatství, k opravě sídla se překvapivě neuchýlil od okamžiku, kdy dům začal chátrat. Vysoká tráva kolem kamenných zdí, neupravená, dlaždicová cesta vedoucí ke starým, dřevěným vyřezávaným dveřím a rozrostlé keře, které z části zakrývají zábradlí, to vše podtrhává podivnou atmosféru, která se kolem domu vznáší.
Jaren nevidí sebemenší důvod k tomu sídlo opravovat, protože návštěvy mívá velmi zřídka, a když zřídka, tím je myšleno, že lidé, kteří překročili práh tohoto domu a nebyli pokrevně spjati s Gallovými, by se dali spočítat na prstech dvou rukou. Jaren si neuvěřitelně potrpí na svém soukromí, téměř nikoho do svého domu nezve a pokud to bylo z pracovního hlediska nutné, dotyčný se dostane dovnitř krbem v Jarenově pracovně, kterou v žádném případě neopustí a nenahlédne do zbytku domu, jenž diametrálně odráží venčí vzhled.
Stačí překročit práh a starý, zchátralý dům se změní v hmatatelné království luxusu, bohatství a nadpřirozeného vkusu. Z každého kousku vnitřku domu lze poznat, že Gallovi nedostatkem peněz opravdu netrpí, což hned ve vstupní hale dokazuje pozlacené zábradlí mohutných schodů, které vedou do druhého patra, kde se nachází několik pokojů pro hosty (ač ti do domu nikdy nechodí), soukromá Jarenova ložnice a soukromá Radellina ložnice, také čtyři pokoje určené pro děti.
Přízemí se skládá z hlavního salónku s dominantním krbem, jídelny s dlouhým křišťálově průhledným stolem, Jarenovy pracovny s mahagonovým stolem, knihovna s desítkami pozoruhodných výtisků a mnoha dalších místností včetně těch, které patří skřítkům a chůvám.

_________________

| +

<<

Sincere se netrpělivě díval k hodinkám, když odbila desátá hodina ranní a po Theronovi nebyla ani památka. Znechuceně procedil skrz zaťaté čelisti cigaretový dým, zatímco postával za vysokým francouzských oknem v čisté bílé košili, druhou ruku měl ležérně zastrčenou v kapse černých společenských kalhot, a pozorným pohledem kontroloval cestu před domem, která vedla k hlavnímu vchodu. Už dávno se na ní měl Theron se svou družkou objevit, ale očividně se situace v Londýně, nebo odkud se ti dva vůbec přemisťovali, zkomplikovala a Sincere začínal být trochu nervózní, protože každá komplikace přinášelo riziko a každé riziko mohlo být rizikem posledním. Kdyby někdo vůbec přišel na to, čeho se Sincere ve svých laboratořích dopouští a kolik mrtvých nebo bezvládných těl dokáže pomocí svých pokusů vyprodukovat, skončil by v Azkabanu během pouhého mrknutí oka. Ani čistá krev, nebo peníze by mu kůži nezachránily. Pravděpodobně to byla pouze otázka času a pokud se spravedlnost neuskuteční na tomto světě, v pekle se Sincere za živa uškvaří stoprocentně. Ale to s celou svou rodinou, tak alespoň bude mít společnost.
"Na co se tam pořád tak díváš?" mihl se za ním Ethan, otec čtyř bratrů, kteří si šli od narození po krku.
"Na nic. Něco mi říká, že bys už měl vyrazit do práce," ušklíbl se Sincere do odrazu skla, před nímž postával a ve kterém viděl svého otce, kterak si právě obléká tmavě fialové proužkované sako. A ani otcův kyselý úšklebek mu neunikl, než otec odešel a před domem se přemístil do Londýna. Neuběhlo ani deset vteřin a hlasité prásk se ozvalu znovu, tentokrát se však na příjezdové cestě objevila postava, na kterou Sincere celou dobu čekal. "No konečně," vydechl s úlevou, než odhodil cigaretu do popelníku a rychlým krokem se vydal po schodišti do přízemí, aby mohl vylézt před dům a Therona přivítat.

_________________

| +

<<<
Tamarah držela dietu. Jak sakra měl Theron předem vědět, že ta ženská se zase snaží kvůli kdovíkterému milenci shodit i ta poslední neexistující kila? Což jinými slovy znamenalo, že teď nesní palačinky, které jí s láskou a uspávacím lektvarem připravil k snídani. A místo toho chroupala nějaká kolečka neidentifikovatelné věci, která vypadala jako nechutný mudlovský vynález. Theron s povzdechem zavrtěl hlavou a začal vymýšlet nějaký nový plán. Doufal, že ani tak nedorazí ke Gallům moc pozdě.
...
Nakonec se skutečně s lupnutím zjevil u Gallovského sídla, rozhlížíc se kolem, jako by se bál, že ho snad někdo s Tamarou v náručí uvidí. Pravda, dopravu jaksi nedomyslel, a možná by bylo bývalo lepší, kdyby prostě přišli na zdánlivě normální a neškodnou návštěvu, a paní Howellsovou omráčili až potom, ale... Dobře, nutno podotknout, že ten lektvar skutečně vypila, ale pořád ještě nezabral úplně, takže jakmile se přemístili, mátožně se postavila, trochu nechápavě se zamlženýma očima pohlédla na svého manžela, a pak už se bez jakýchkoliv protestů vydala zavěšená do něho směrem k sídlu. A po pár krocích, aniž by si uvědomila kde skutečně je, upadla do hlubokého, těžkého spánku, podobného bezvědomí. A tak Theronovi, oblečenému jako obvykle v černém dobře padnoucím obleku, se stejně černočernou košilí i kravatou, nezbývalo nic jiného než svou ženu zase vzít do náručí a k uvítacímu výboru ve formě Sincera dojít raději takto. "Dobré dopoledne," pozdravil neutrálním tónem, načež ještě tichým hlasem dodal: "omlouvám se za opoždění, vyskytl se, ehm, menší problém," což doprovázel významný pohled k zásilce v Theronově náruči. Doufal, že ho Sincere bude třeba instruovat kam s ní, a taky, že uspání chvíli vydrží. Poněvadž pokud něco nechtěl, tak aby se ta ženská probrala dřív, než s ní bude tady pan Gall hotov. A jestli mu bylo líto, za jakým účelem že ji hodlá zapůjčit? Ani trochu. Neměl svojí ženu nikdy dvakrát v lásce.

_________________

Sincere schodiště seběhl klusem, sotva se stačil Theron rozhlédnout po cestě a zabloudit pohledem k ponurému domu, ze dveří už rázným krokem vycházel lékouzelník, zatímco si oblékal černé lesklé sako a tvářil se zamračeně. Pochopitelně, že v něm vřel vztek. Dorazili téměř s půlhodinovým zpožděním, nešlo ani o ztrátu času, kterou měli už poměrně výraznou, Sincere si ohledně těchto věcí pokaždé dělal rezervu, ale šlo o princip. Nerad na někoho čekal. Navíc byl dost nervózní, kdyby se něco pokazilo... mohlo to dopadnout naprosto katastrofálně, i z toho důvodu propálil Therona vážným pohledem, než sklonil oči k Tamaře, která se svému muži svezla omámeně do náruče.
"Problém?" zopakoval po Theronovi tónem, z něhož doslova sršel rozkaz, aby mu tenhle menší problém Howells vysvětlil. Dle něho, ať už se zkomplikovalo cokoli, si Theron počínal naprosto amatérsky. A to se Sincere ještě nedozvěděl, že všechno málem ztroskotalo na Tamařině dietě. "Komplikace máš předvídat, mám sto chutí vzít tě druhým vchodem, aby ses s ní tahal po celým bludišti," štěkl podrážděně, než mávl rukou a rozešel se zpět k domu, před kterým však prudce zahnul doprava a vážně nebral ohled na Therona, který ženu nesl. Svižnou chůzí zmizel mezi vysokými keři.
A i přesto, že Sincere nakonec zamířil k prvnímu vchodu, bludištěm chvíli procházet museli a procházka růžovým sadem to opravdu nebyla. Každá lidská duše, která byla schopna normálního myšlení a cítění, musela pocítit tu zvláštní atmosféru, ten depresivní stín, který na člověka spadl, když do bludiště vešel. Bylo to tak zvláštní místo s tak zvláštní atmosférou, že k domu a celé rodině neodmyslitelně patřilo. Prastará magie se tu vznášela na každém rohu, každá trochu víc citlivá osoba to musela poznat. Sincere se zničeho nic zastavil, když narazil na slepou uličku, která na první pohled neměla východisko. Vytáhl hůlku, namířil na keřovou zeď před sebou a něco tiše zamumlal, ani Theron těsně za ním nemohl slyšet, co přesně říkal, každopádně se zeď před ním pomalu rozestoupila a odkryla pod sebou padací dveře, pod kterými se ukrývalo kamenné schodiště. Sincere se ani neohlédl za sebe, rovnou se vydal po známé cestě dolů do sklepení, které dýchalo o dost odlišnou atmosférou, než která vládla nahoře ve vysokém bludišti. To, co se Howellsovým očím naskytlo, mohl vidět málokdo. I spousta Sincerových příbuzných neměla o těchto částech podzemí sebemenší tušení, což bylo pravděpodobně jedině dobře. Nic malého, nic útulného. Doslova komplex podzemních místností a chodeb, ač Theron mohl vidět pouze část, jednu místnost, a to Sincerovu pracovnu, což byla dlouhá, úzká místnost, která obsahovala vše, co by se od zapáleného vědce, lékouzelníka, černokněžníka dalo čekat. Ledabyle mávl k lůžku, které bylo uprostřed místnosti. "Odlož si," prohodil klidně, než si došel pro plášť, který si oblékl a cestou se zastavil u menšího baru.
"Něco k pití? Vodka? Brandy? Nabídl bych ti kávu, ale tu tu nevedu," ať už si Theron poručil cokoli, pokud něco, Sincere mu klidně nalil a následně nalil i sobě, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, že se chystal pracovat a ke všemu, že hodlal pracovat se zdravím Theronovy manželky. Ale usoudil, že když Theron dotáhl Tamaru až sem, pravděpodobně mu na ní moc nezáleželo. Zde totiž spoustu životních cest končilo...
Zatímco uprostřed místnosti bylo lůžko, z kterého mimochodem viselo i pár kožených popruhů, u zdi, která byla na proti vchodu, byl několik metrů dlouhý stůl, na kterém bylo téměř všechno potřebné. A v pracovně zcela očividně panoval přísný řád, protože zkraje stolu byly vyskládané všelijaké nástroje, jako krátké, či delší nože, injekce, či připravené šití, následovala část vyskládaných zkumavek, ampulek, další byl mikroskop a na druhém konci stolu už se daly nalézt pouze formuláře, či papíry a psací potřeby. Zeď na druhé straně, přímo na proti, byla naopak obehnána samými policemi, kde byly různé lektvary, ingredience a další potřebné věci, bez kterých se Sincere neobešel. Úložného prostoru tu bylo více než dost a světla, ač byla pracovna zasazena v podzemí, také. Celkově se zdálo, že Sincere si tohle místo budoval úpěnlivě pouze pro sebe, aby se tu cítil dobře, rád tu trávil čas a dobře se mu tu pracovalo.
Zamyšleně se napil alkoholu, jenž si nalil do sklenice, a přešel k Tamaře, která nehnutě ležela na lůžku a nejevila žádné známky života. "Nechápu, proč s ní máš problém," nechal se slyšet, když si chvíli prohlížel ženinu přitažlivou postavu a bez okolků se Tamary konečky prstů levé ruky dotkl na stehnu.
"Jak se jmenovala za svobodna?" zeptal se a zvedl hlavu k Theronovi, který se mohl posadit na jakoukoli židli, která podél stolu byla. Sincere očividně nikam nespěchal, i když hrozilo, že se Tamara probudí.

_________________

| +

Už od prvního pohledu bylo jisté, že nějaká chabá výmluva tady nezabere. Nedalo se očekávat nic jiného, než že bude Gall zase takhle skvěle naladěn, obzvlášť když se přemístili se spoždením. Theron si povzdechl. Pokud věděl, to on tu měl být ten nervózní, vždyť Sincere tyhle věci určitě nepraktikoval poprvé. "Ženuška se jen tak přes noc rozhodla přestat jíst sladké, a dostat do ní ten oblbovák jinak chvíli trvalo," opáčil pravdivě, poněvadž vzhledem k tomu, co se s bezvládnou Tamarou chystal provést, nebo spíš, čemu hodlal přihlížet, asi trocha upřímnosti nebyla na škodu. "To by bylo jistě ohromně milý, ale neztratil bys tím s námi další čas?" opáčil naprosto klidně, přehodil si uspanou ženu přes rameno jako pytel brambor, a vydal se svižným krokem za Sincerem. Vážně se tu nehodlal ztratit v nějakém bludišti.
Jistě, některé bohaté rodiny mívaly ve zvyku tvořit si takovéhle monstróznosti na zahradě, ostatně nemusely být ani čistokrevné. Nicméně Theron musel uznat, že Gallovské bludiště má v sobě jakýsi opar pochmurnosti, depresivnosti a tak vůbec. Muset tu zůstat delší dobu, a nemít na starost sledování rychle mizejících lékouzelníkových zad a balíku, tedy manželky na svém rameni, nejspíš by i na Therona, a to se považoval za mistra mysli, začal dopadat pocit stísněnosti, ne-li přímo beznaděje. Přemýšlel, jaká asi magie toto místo chrání, a kdoví proč si vzpomněl na sídlo svého děda, které na něj také vždycky dýchalo nadmíru depresivně. Nicméně teď neměl na vzpomínky zrovna čas, jak si tak rázoval za Sincerem... dokud se muž před ním nezastavil. Tseh udělal totéž, a ačkoliv mu v hlavě proběhla otázka na to, jaká slova Gall použil k vytvoření průchodu, nezeptal se. Bylo předem jisté, že by nedostal odpověď, tak na co plýtvat dechem?
Sešel i se zásilkou, kterou po těch schodech raději snesl v náručí, aby náhodou zboží nepoškodil během dodání, dolů do podzemního komplexu. Asi si ani nechtěl představovat, co se skrývá v ostatních místnostech, kam mu nebylo dovoleno nahlédnout, a následoval prostě Sincera do jeho pracovny. Ušklíbl se pobaveně nad volbou slov odlož si, a odložil tedy balík krve, přezdívaný Tamarah, na určené lůžko. Napadlo ho přitom, že mohl ženu převléci do něčeho jiného, co by neodhalovalo tak snadno její nohy pro pohledu kolemjdoucích, ale splývavou látku jejích šatů nijak neurovnával. Ostatně, jeho ženou byla už jenom papírově, a jemu do ní nic nebylo. Ne že by nevěděl, že je krásná, jen ho svou nesnesitelností dovedla až k tomu, že se jí nechtěl radši ani dotýkat. Rozhlédl se kolem. Musel Sincerovi přiznat, že tady v tom má řád. Nebyl lékouzelník ani se o podobné věci nikdy blíže nezajímal, takže většina pomůcek a nástrojů mu byla zcela neznámá, ale o to silnější dojem to celé asi zanechávalo. Na krátkou chvíli ho napadlo, zda je tohle vůbec dobrý nápad, takhle ublížit té ženě, která ve výsledku nedělala nic jiného než on. A přesně v tuhle chvíli přišla nabídka něčeho k pití. Ušklíbl se. "Víc kofeinu bych dneska stejně asi nepřijal, ale brandy bych si dal," opáčil, na tváři pořád ten úšklebek. Nebylo těžké uhodnout, že vůbec nemyslí na ranní dávku kofeinu, kterou do sebe Theron kopl, ale spíš na to, jak asi moc profesionální je taková sklenička před prací. Kdyby na tom stole leželo některé z Tsehových dětí, asi by to vůbec nehodlal tolerovat, ale záblesk svědomí byl dávno ten tam, a jemu bylo ve výsledku jedno, co se Tamaře stane nebo nestane.
Přijal sklenku, ze které následně upil, a pomalu ale jistě se pasoval do role pozorovatele, jelikož rozhodně nepočítal s tím, že by měl nějakou větší úlohu než dodávku a pokud bude ještě něco zbývat, tak i odvoz zboží zase pryč, případnou úpravu paměti a tak. "Nemám s ní problém," odtušil bezvýrazně, což nebyla tak úplně pravda, "ale taky nemám problém ji poskytnout za účelem výzkumu." Pokrčil rameny. Nebo za účelem čehokoliv jinýho, pomyslel si při pohledu na mužovy nenechavé prsty. Jestli mu to nějak vadilo, tak rozhodně naprosto minimálně, a nedával to nijak najevo. Tu ženskou neměl rád, tak ať si na ní Gall sahá jak chce. Tamarah, která zřejmě ještě úplně do bezvědomí neupadla, se pod dotykem pohnula, a potom znovu strnula jako nějaká parodie na šípkovou Růženku.
Theron dosedl na jednu z nabízených židlí, otáčejíc v ruce sklenkou. "Aeth," opáčil ohledně jejího příjmení, "rod pocházející z Egypta, kde jsou vlastně docela mocní, prý mají v krvi něco ze starověkých kněží, pokud to má teda nějaký význam." Pokrčil rameny. Pokud se Sincere ptal kvůli něčemu jinému, nejspíš bude muset vlastní otázku rozvinout dál.

_________________

"Ztratil, máš pravdu," ušklíbl se s povýšeným znechucením na rtech, když se na Therona přes rameno otočil a rovnou ho při té příležitosti spražil značně výsměšným pohledem. Takže Theron svou manželku omračoval přes sladké? Měl sto chutí si do něho rýpnout, protože ač se ani na chvíli nepřestal tvářit tak vážně a především naštvaně, docela ho ta představa pobavila. Zakroutil nad tím zlehka nevěřícně hlavou, což bylo téměř souběžné s myšlenkou, že by od Therona čekal rozhodně lepší způsob omráčení, ale navenek se rozhodl svého teď už spolupracovníka nepopichovat a radši zamířil ke své pracovně. Ani Sincere nebyl proti divné atmosféře v labyrintu imunní, ale nepůsobila na něho už tak moc, respektive si to ani neuvědomoval, když se touhle cestou a občas i delší procházel mezi pečlivě vyřezanými keři.
Když si Theron vybral pití, Sincere mu nevzrušeně podal skleničku se zlatavou tekutinou a nemohl si přitom všimnout pohledu, kterým se Theron podíval ke skleničce, kterou držel Sincere ve své ruce a kterou do sebe následně po krátkém decentním ťuknutí o Theronovu sklenku otočil. "Máš strach?" pozvedl nepatrně s řádnou dávkou provokace obočí, protože chápal, že mohl být Theron trochu nervózní, i když už mu na své ženě asi nezáleželo. Zavraždit kouzlem byla jedna věc, zavraždit nožem byla věc druhá. A Sincere nevypadal, že by s tím, nebo oním měl problém. Když však do sebe otočil skleničku, vztek z něho pomalu opadl a on se mohl konečně uvolnit a začít přemýšlet nad prací, která ho čekala. Nebyl alkoholik, ale sem tam si dobré pití dopřál a taková sklenička byla už takovým nepsaným rituálem, jehož pomocí si pokaždé projasnil okolní svět, zbystřil smysly a začal se věnovat výhradně své práci. A většinou si sklenku alkoholu neodpustil ani v momentě, kdy ho čekal větší a rizikovější zákrok. Co se však týkalo v Nemocnici v Londýně, u Munga byla pravidla hodně přísná a Sincere si dával pozor, aby ho nikdo neměl právo podezřívat, že by na sál chodit s alkoholem v krvi, ač s takovým množstvím, že se mu pouze zrychlil krevní oběh, čímž se mu lépe prokrvil mozek a jemu se poté lépe přemýšlelo. Byla to taková zdravotní sklenka... moc dobře věděl, co dělá.
"Je to pouze odběr, řezat do ní dneska výrazně nebudeme, i když by byla očividně dost zajímavý materiál," sklouzl pohledem zpět k Tamařině tváři a prsty z ní odsunul pramen ebenových vlasů, než se prudce narovnal a vydal se ke stolu, z kterého si vzal několik ampulek. "Cos jí dal do té snídaně? Klasický uspávací lektvar?" zeptal se, aby měl všechny potřebné informace, zatímco si začal shromažďovat a připravovat věci na stoleček, který postavil vedle lůžka.
"Vezmu ji krev, potom jí proberu a dám ji vypít dokrvovací lektvar, budeme muset chvíli počkat, ale mám speciálně upravenou odrůdu, která krev dokáže vytvořit za dvakrát kratší dobu, potom si vezmu druhou dávku a... no, a pokud vše proběhne v klidu, budete moci vyrazit zpět domů. Nic drastického," pozvedl k Theronovi oči s drobným úšklebkem, za nímž se mísila Sincerova zapálenost, ale i naprostá profesionálnost a cit pro detail, což se projevovalo především v tom, jak pečlivě si lékouzelník své věci připravoval.
"Rád bych navázal delší spolupráci," odpověděl následně na Theronova slova o výzkumu a přitáhl si židli ke stolku, aby Tamaře protřel loketní jamku dezinfekcí, vzal si větší jehlu a vpíchl ji ženě do kůže. "Howellsovi nejsou malá rodina, kdybys měl někoho dalšího, vůbec bych se nezlobil," promlouval nevzrušeně, zatímco naprosto chladnokrevně a především zkušeně postupoval krok za krokem. "Samozřejmě, že bych se ti za tu spolupráci odvděčil, nerad zůstávám někomu dlužen," pozvedl k němu na okamžik s drobným úšklebkem oči, než přesunul pohled k Tamaře, která se zdála být v pořádku. Ale brzo asi nebude. Sincerovi bylo upřímně ukradené, co s Tamarou pravděpodobně první životní odběr udělá a že by právě na tento fakt měl brát ohled. Odebrat ženě přiměřených čtyři sta mililitrů a skončit to s pocitem vděčnosti, že má alespoň něco, než nic. Ale on nejen, že měl v plánu vzít Tamaře mnohem víc, hodlal poté riskovat i s dokrvovacím lektvarem, urychleným (a ne vždy spolehlivým) procesem dotvoření krve a dalším odběrem.
"Egyptskou krev jsem ještě neměl, pravda," ušklíbl se, než se klidně odsunul na židli a podíval se k hodinkám, protože teď to bude pár minut trvat, tak měli alespoň čas si s Theronem popovídat. A když si všiml, že Theronova sklenice už je prázdná, nabídl muži, že mu může dolít.

_________________

| +

Jelikož cesta labyrintem i výměna kousavých slov byly popsány, přesuneme děj rovnou do laboratoria, pracovny, či jak je libo tu místnost nazvat. Bylo samozřejmé, že se Howells díval na pití v Sincerově ruce s dávkou nedůvěřivosti. Vždyť mu možná bude řezat do ženy! Ačkoliv Theron neměl Tamaru dvakrát v oblibě, nemohli bychom říct, že by se mu líbila představa toho, že by umřela kvůli alkoholu v krvi operujícího. "Strach?" odvětil nicméně s pozdviženým obočím, a po Sincerově vzoru obrátil do sebe obsah sklenky, "budeš snad řezat do mě?" Ne, nebál se, jenom nehodlal doma nikomu vysvětlovat, že místo matky mají lidské steaky, připravené k okamžité konzumaci. Kdepak strach, ale přiznejme si to otevřeně, kapka nervozity v něm skutečně byla, ačkoliv se ji snažil ignorovat. No a taky svědomí, že. Věděl naprosto jistě, že Tamarah by se do něčeho takového dobrovolně nepustila, a jelikož se vlastně dopouštěl zla na rodině, určité hryzání onoho svědomí v něm zůstávalo. Nicméně ani tak nehodlal couvnout, nehledě na to, že Sincerovi dlužil laskavost, a pořád bylo lepší dát Tamařinu krev než vlastní, nastavit její krk a ne ten svůj.
"Uvidíš, při nejhorším určitě nebude problém ji zas někdy dopravit, kdyby byl zájem," opáčil neutrálním tónem na lékouzelníkova slova. Chápal, že nejprve asi bude třeba ženinu krev protáhnout nějakými testy, ale v duchu už si plánoval lepší a chytřejší způsob její dopravy a hlavně jejího zneškodnění, než jaký použil dnes. Nějakým zvráceným způsobem se mu totiž na jednu stranu líbila představa, že by Sincere jeho ženu nařízl, rozřezal, prozkoumal, a ona by pak zohavená už těžko mohla lovit mladší mudlomilný brášky čistokrevných kouzelníků. Pohledem sklouzl po ležící ženě, nedávajíc najevo jedinou známku nechuti nad tím, jak zbytečně se jí Gall dotýká. Tentokrát už se Tamarah ani nepohnula.
"Přesně tak," odkýval Theron ten uspávací lektvar, sledujíc, jak si Sincere počíná, jako divák v nějakém hrůzném, zvráceném divadle.
"Snad nám nebude moc vyvádět," zamručel trochu nevrle nad novinkou, že bude jeho ženuška během odběru probrána. Což o to, o úpravu paměti se hodlal potom postarat, ale ječící hysterickou Tamaru vážně nepotřeboval. A Sincere taky ne. Kdyby chtěl sirénu, určitě by si ji nepořizoval takhle divnou oklikou. Nicméně jinak se zdálo, že lékouzelník měl všechno dopředu vymyšlené a naplánované, což bylo fajn, za předpokladu, že jim to všechno nezkazí Tamarah. Slova nic drastického znovu donutila muže myslet na to, jak by asi jeho žena vypadala rozřezaná. Theron se nad tím v duchu ušklíbl, poněvadž měl takový ten neodkladný pocit, že se něčeho takového i jednou dožije.
Zvláště po dalších mužových slovech se ten pocit jen umocnil. "A co přesně bych z toho měl já?" zeptal se bez obalu, jakmile Sinc domluvil. Jistě, osobní prospěch a výhody, to bylo přednější než třeba ptát se, za jakým účelem pan Gall potřebuje krev či pokusné králíky, ehm, kouzelníky. Theronovi nedělalo problém na to přistoupit, pokud by mu z toho koukal nějaký prospěch. Nebo kdyby byl případně zasvěcen do důvodu, a uznal ho za dostatečně ušlechtilý. Nicméně čistokrevné krve mohl poskytnout dostatek, ať už svého slabomyslného otce, nebo třeba syna. Ale spíš někoho z vedlejších linií, někoho, kdo neměl v krvi zároveň krev Nottů, o které byl přesvědčen, že je příliš cenná. I když, všechno se dá zaplatit, nějakým způsobem. Případně si věřil, že by byl schopen celkem bez humbuku sehnat i někoho mimo Howellsovic rodovou linii. Ale pořád tu byla otázka ceny. A otázka důvodu, visející ve vzduchu, a jenom čekající na to, až padne.
"Aethů je zatím v Británii po čertech málo," opáčil s pokývnutím hlavy, a znovu se bez většího zájmu o její osobu podíval na Tamaru. Ještě se neprobírala, ale víčka se jí chvílemi zachvěla, jako by měla zlý sen. Zdá se ti, že tě někdo vysává za živa, drahá? pomyslel si škodolibě, a nad dolitím sklenky zatím zavrtěl hlavou. Nepotřeboval posilňující prostředky, aby tohle přečkal.

_________________

Sincere se drobně ušklíbl při Theronově překvapení a ač v duchu byl schopen Theronovi podat bohatou odpověď, do níž zahrnul většinu svých momentálních myšlenek a pohnutků, ve skutečnosti se chladným sklepením ozvalo pouze tiché: "Ne," které už ničím dalším rozvinuto nebylo.
Cenil si toho, že byl Theron nakloněn k další spolupráci a to dokonce tak brzo, že ani nevěděl, co s jeho ženou tento odběr udělá. A zda vůbec bude další dopravení na místě... pochopitelně, že smrt v tomhle případě nebyla vůbec nehrozila, pokud by se Sincere nedopustil nějaké fatální chyby, ale to Theron jako laik nemohl vědět.
Zvedl se ze své židle a když Theron už další pití nechtěl, Sincere si alespoň nalil sklenici vody a poté se usadil zpět k lůžku, kde si důležitě přehodil nohu přes nohu a bílý plášť přitáhl blíže k tělu. "Snad?" zopakoval s drobným překvapením, "je to snad tvá manželka, měl by sis ji umět zpacifikovat," ušklíbl se, ale rozhodně tím o Theronově manželce neskončil. Sincere si sice v drbech moc neliboval, to Jaren měl pro ně slabost a Sinc mu často říkal, že v tomhle je horší než ženská, každopádně ani jemu sem tam určité zásadní informace neutekly - také z důvodu, že doma jednu ženskou měl a to byla taky drbna na entou. "I když, co se ke mně tak doneslo, to spíš ona zpacifikovává tebe, ne?" a tentokrát už mu výsměšný a značně provokativní úšklebek hrál na rtech. Zjevně se bavil dost dobře. Když odložil zpola prázdnou sklenici, přesunul své oči k Tamaře, která stačila ve tváři pomalu zblednout, což nebylo nic zvláštního při tomto procesu.
"Záleží na tom, co bys chtěl," pokračoval lékouzelník nevzrušeně, zatímco měřil ženě puls. "Nerad bych ti nabídl něco, po čem netoužíš," pozvedl koutky úst do smělého úsměvu, jenž se u něho objevoval poměrně zřídka, než se zvedl ze židle a vydal se ke stolu s injekcemi, odkud jednu vzal a a její obsah Tamaře pomalu vpíchl do těla. Ona tekutina, dá-li se to tak nazvat, měla zneutralizovat účinky uspávací lektvaru a žena by se měla do pěti minut pomalu, přirozeně probrat. Sincere mezitím odpojil kanylu, krev ve vaku si vzal a ranku na ruce zacelil. "Každopádně, pokud bychom se dohodli, byli bychom ti s Jarenem nápomocni. Nehledě na to, že má soukromá kartotéka obsahuje zvučná jména. I čistokrevní kouzelníci se musí starat o své zdraví, Therone," pozvedl k němu obočí, než si vzal z police lahvičku dokrvovacího lektvaru. Sincere měl v tomhle obrovskou výhodu, on životy a zdraví zachraňoval, měl to v popisu práce, ale tím měl u ostatních pokaždé laskavost, takže pokud někdy něco potřeboval, stačilo se obrátit na někoho, kdo byl jeho pacientem, nebo jeho pacientem byl někdo v rodině a hned mu bylo vyhověno. A vzhledem k tomu, že Sincere soukromou ordinaci provozoval pouze pro čistokrevné kouzelníky, bylo nad slunce jasné, že tenhle byznys nejen, že vynáší spoustu peněz, ale také přináší nespočet výhod.
"Nevymřeli už?" zeptal se ohledně Aethů, než se postavil k Tamařině lůžku a počkal, až se žena začne probírat.

_________________

| +

No tak vidíš, odpověděl Tseh v duchu na ono Sincerovo ne. Do něj nikdo vrtat, řezat nebo píchat nebude, takže neviděl důvod se nějak extra děsit. A že by se snad mohlo Tamaře něco stát? Ne že by to Howellse nenapadlo. Napadlo. Ale tak nějak s tím počítal, a bylo mu to fuk. Nebo alespoň většinově fuk. Sice chvílemi přemýšlel, co by se stalo s jeho drahou rodinkou, ale na druhou stranu, konečně by na té masce milého muže, kterému zemřela žena, byla pravdivá aspoň ta mrtvá manželka.
Slyšel jistý výsměch v dalších Sincerových slovech, a na krátko mu po tváři přeběhlo nelibé zamračení. Bylo mu trochu proti srsti, že ho má kouzelnické společenství za jednoho z těch poslušných podpantofláků, ale i to byla jedna z masek, které se rozhodl nosit před společností. Sice všechny myšlenky a názory víceméně Tamaře do hlavy sypal sám, ale vypadalo to tak, jako že on poslouchá jí. Protože... prostě bylo lepší působit jako někdo, kdo je schopný bez odmlouvání spolupracovat a tak. "Jsem bezkonfliktní osoba," oznámil poněkud jedovatým tónem a pokrčil rameny. Pokud se Gall bavil, tak Tsehovi to rozhodně vtipné nepřišlo. Nevypadalo to, že by chtěl říct něco jiného, místo toho sledoval, jak se z tváře jeho ženy vytrácí barva. Pokud umřeš, nečekej že za tebe budu truchlit, promluvil ke stále bledší Tamaře v duchu.
Přemýšlel nad tím, co by asi tak mohl od Sincera požadovat. A zjišťoval, že si vlastně není jistý. Samozřejmě, že sem šel s vidinou nějakého zisku, mlhavého a nejistého, ale vlastně trochu očekával, že lékouzelník bude mít nějakou protinabídku. Nikoliv peníze, těch měl sám dostatek, nic malicherně materiálního. A ne, ani představení toho, jak vysává z jeho manželky život, se rozhodně jako protinabídka považovat nedalo. "Řekněme, že bych měl u tebe schovanou do budoucna laskavost," navrhl nakonec s něčím, co hraničilo mezi úsměvem a ušklíbnutím, objevivším se v jeho tváři, "pořádnou laskavost." Bylo to neurčité, diplomatické, a otevíralo to případné dveře k tomu, aby si přál cokoliv. Třeba odstranit svého otce. Nadobro. Nebo něco úplně jiného. Theron nechtěl laskavostmi plýtvat, a kdyby mu byla přislíbena, byl rozhodnut si ji schovat pro příhodnější chvíli.
"Ale vůbec ne," objevil se Theronovi na tváři pobavený výraz, když si představil vymírající Aethy. "Jenom jich většina zůstává v Egyptě." Pokud dobře slyšel, v Británii byl už jen Tamařin bratranec Theoris, ale ten si změnil jméno a začal se chovat jako příšerný krvezrádce, a tak s ním rodina přerušila kontakty. O Theorisových rodičích si papá Howells ale ani náhodou nebyl jistý.
Mezitím se Tamarah pomalu ale jistě začala probírat. Nejprve byly známky přicházejícího vědomí vidět jen na změnách dechu, za chvíli nějakého toho pohybu, a po několika dalších minutách žena pomalu, rozespale začala otevírat oči. Nejprve jen zmámeně a nechápavě zírala do stropu, nicméně k ní začalo přicházet uvědomění, že se nachází na nějakém naprosto neznámém místě, a koutkem pohledu zahlédla i Sincera Galla. "Kde.. kde to jsem? Co to je? Co se děje?" vyhrkla zmateně a poněkud trhavě se posadila. Bylo vidět, že se jí motá hlava, a že úplně ještě k sobě nepřišla. Její hlas byl zastřený, a ona jako by ignorovala, že je v místnosti i její muž. Kterýžto ostatně dělal totéž - teď se bavil on, čekal jak tohle hodlá Gall vysvětlit, a prozatím k pomoci nehodlal ani hnout prstem.

Mimo herně:
Omlouvám se za prodlevu, jsem se snažila vymyslet, co by Tseh mohl chtít. Bezvýsledně, tralala.

_________________

Proč asi, problesklo Sincerovi se značnou dávkou ironie hlavou, zatímco měl navenek kamennou tvář. Také by byl bezkonfliktní, kdyby uměl lidem pozměňovat mysl. Theron byl v tomto naprostá kapacita a Sincere si to moc dobře uvědomoval, nehodlal svého spolupracovníka v ničem podceňovat, ač se navenek hodlal tvářit, že mu věří.
"To dost zavádí, nemyslíš?" ušklíbl se Sincere, protože laskavost do budoucna v nezakrytém smyslu znamenala cokoli do budoucna. Což, ruku na srdce, bylo v téhle společenské vrstvě a především v okruhu těchto lidí dost ošemetné, ale nakonec nepatrně přikývl a sklouzl pohledem zpět k Tamaře. Jedna věc byla s tím teď přikývnutím souhlasit a začít čerpat z této dohody výhody a další věc byla dohodu dodržet, až Theron s onou laskavostí třeba za půl roku přijde. Sincere sice neměl hned teď od začátku v úmyslu Therona podvádět, ale pokud dorazí s něčím, co se mu nebude líbit, nebo s čím nebude souhlasit, také se zrovna dvakrát nepřetrhne. Nehledě na to, že ve velkých rodinách byla ta výhoda, že byla vyšší možnost, že někdo závažně onemocní, nebo se zraní, což si laskavost skvělého lékouzelníka žádalo hned. A především s tímto Sincere Gall kalkuloval, když uzavíral podobné obchody.
"To je dobře," ušklíbl se po chvíli ticha, "nesnáším tu celosvětovou náplavu. Jen ať si zůstanou zahrabaní v písku, nebo v ledu, že? Seveřani sem taky prapodivně tíhnou," pozvedl k Theronovi oči, protože i několik severských čistokrevných rodů figurovalo v Anglii a když už nebyli čistě severští, střed Evropy se rozhodně nenechal zahanbit. Sincere se klidně usadil na svou kolečkovou, otáčivou židli a pozoroval Tamaru, která se začala pomalu probouzet. Sincere měl s touto situací asi už nezměřitelnou praxi, protože když se žena posadila a začala se podivovat nad místem, i nad svým stavem a koneckonců i nad Sincerem, lékouzelník se klidně postavil a starostlivě si ženu prohlédl. "Cítíte se už lépe? Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu, kterou chcete slyšet první?" ani nedal Tamaře prostor pro nadechnutí, nebo odpověď na první otázku, vlastně ani na druhou, protože Sincere se otočil a natáhl se pro lahvičku se speciálně upraveným dokrvovacím lektvarem. Ač se Sincere snažil dostat Tamaře pod kůži, aby mu všechno uvěřila a nepojala sebemenší podezření, ani přesto nebyl nijak přehnaně milý. "Ze začátku jsme se s Theronem domnívali, že to bude něco vážného, ale životu nebezpečné to nakonec není, každopádně máte velké štěstí, že vás Theron po tom kolapsu ihned dopravil sem, protože umřít se může na cokoli, když se to podcení," zablýsklo se mu v očích, když střelil pohledem po Theronovi a drobně se ušklíbl, než se zadíval zpět na Tamaru a její výraz ve tváři. "Ta špatná zpráva je, že, ač to není životu nebezpečné, je to nějaká vlezlá infekce, na kterou musíme nasadit rychlou léčbu, nebo se to zhorší," a ono se to zhorší, podal ženě dokrvovací lektvar, který pochopitelně nebyl nadepsán jménem a silně chutnal po železu a čočce. Mezitím se otočil ke svému stolku, kde se natáhl pro další injekci, v níž měl tentokrát uspávací látku, kterou nechtěl míchat s dokrovovacím lektvarem, aby jeho účinky netlumil, proto Tamaře rukou pokynul, ať si klidně lehne. Samozřejmě, že mohla dělat problémy a Sincere byl na tohle všechno připraven, ale nepřipouštěl si, že by mu jeho práci byla schopná zkomplikovat nějaká ženská. "Je to proti bolesti," oznámil jí, než jí bez větších okolků vpíchl obsah injekce, kde vážně nebylo nic proti bolesti, ale naopak uspávací lektvar, který ženu zase vžene do říše snů.

Mimo herně:
Omlouvám se za zdržení, byla jsem pryč.

_________________

| +