Protože Audrey nebyla hloupá, trvalo jí sotva pár vteřin si domyslet, co se asi bude dít poté, co si Ellie klekl na zem. Zatajila dech a její srdce se rozbušilo o sto šest, v jednu chvíli měla dokonce pocit, že to její drahý musí slyšet a připadalo jí, jakoby jí mělo vyskočit z hrudníku.
Když přišla řada na její část, Audrey nějakou chvíli mlčela, ale ne kvůli tomu, že by si to musela rozmyslet, ale protože jí před očima prolítly všechny jejich společné chvíle. Od jejich pozná až do teď. "Ano, Elijahu." Špitla tiše a jestli jí předtím dojaly ty dva pokoje, tohle jí dodělalo, a tak nechala své slzy téct a ani se neobtěžovala s jejich utřením, stejně to nemělo smysl, když si proudily vesele dál.
Jakmile se Ellie zase postavil na nohy, Audrey se k němu natáhla pro polibek, zatímco se usmívala jako sluníčko. Teď přišla řada s překvapením na ní. "Bude to holčička, Ellie." Tak, a bylo to venku. Audrey se na svého milého podívala s očekáváním, byla totiž zvědavá jak na tuhle informaci zareaguje a doufala, že se nebude zlobit, že jako první na svět nepřijde kluk. Ne že by něco takového od něho očekávala. "A pokud nechceš, aby se jmenovala Gertruda, jak vymyslel tvůj drahý bratříček, měl by jsi přijít s jiným jménem," pobaveně se ušklíbla, ale pravdou bylo, že jí zatím žádné pěkné jméno, které by se pro jejich malou holčičku hodilo, nenapadlo a potřebovala s tím trochu píchnout.

_________________

Elijah byl štěstím bez sebe, lépe se to popsat nedalo, a na jeho tváři to bylo poznat. Jindy klidný výraz pokerového hráče nahradil široký úsměv a v očích se mu roztančilo hejno rozverných jiskřiček štěstí, když Audrey sevřel v náruči. A odlepil se od ní jen na chvilku, aby jí mohl navléci prstýnek na prst. To, co odkládal tak dlouho, se konečně stalo skutečností, a Elijah tomu byl nevýslovně rád, i když tušil, že si to od všech ještě dost vyžere.
Když pak přišla se svým tajemstvím i Audrey, Elijah se už neubránil slzám, ale neplakal jako malá holka, byly to mužné slzy dojetí nastávajícího otce, který měl během pár měsíců svírat v náruči malou princeznu, kvůli které se měl v budoucnu rozšířit arsenál Morganovic zbraní o další kousky s velkým dostřelem. Nastávající maminka si od něj vysloužila polibek a bříško něžné pohlazení. „Můj drahý bratříček ať si klidně pojmenuje svou dceru Gertruda, ta naše si zaslouží lepší jméno,“ zašeptal a znovu Audrey políbil. „Ale teď už bude nejvyšší čas se přidat k ostatním u stolu, jinak by nám to nastávající babička nikdy neodpustila.“
No a pak se vydali na tu večeři, na kterou Wyatt dotáhl i jeho povedenou sestřičku Faye, která se nějakou záhadou ocitla v Londýně a tvrdila, že se ztratila rodičům. Inu, Faye.

_________________

Bylo nádherné počasí, které úplně vybízelo k tomu, aby se dnešní den strávil venku, a protože byla očekávaná návštěva v podobě jedné slečny Carterové, Audrey se rozhodla na ní počkat společně se svou drahou dcerou venku. Mackenzie, který trávil zbytek prázdniny u Morganovic famílie tam někde běhal také, protože se s návštěvou chtěl pozdravit taky, dost možná by ho jinak ven nikdo nedostal. Tak či tak, Audrey i Gemma seděly na dece u fontány, jenž krásně stříkala vodu, čemuž se ta nejmenší vesele smála a dávala tak na obdiv těch několik zoubečků, které už měla. Audrey se spokojeně usmívala a přemítala nad tím, že celý ten rok, od jejího narození, skutečně rychle utekl. Vždyť první narozeniny slavila už za několik dnů!
"Dává si pěkně na čas," ozvalo se odkudsi a Audrey se pobaveně zašklebila. Bratrova slova však ignorovala, protože jí nevadilo trávit venku čas, navíc se dobře bavila, a její drahá sestřenice měla ještě dostatek času na to, aby dorazila. Vždyť ven šla schválně dříve, protože tvrdnout doma a neužívat si poslední teplé dny venku byla škoda. Gemma, kterou už fontána omrzela, se rozhodla trochu více prozkoumat zahradu, a tak se po čtyřech vydala z deky pryč, Audrey jen děkovala bohům, že to není přehnaně hyperaktivní dítě, a tak dohnat jí ji nečinilo sebemenší problém. Navíc stačilo Gemmě ukázat její oblíbenou hračku v podobě plyšového medvídka, a zase se rychle vrátila na deku za svou maminkou.

_________________

Sara u Audrey trávila dost času mezi focením a prací, a to nejen kvůli tomu, že si zamilovala chvíle s malou Gemmou, která se brzy stala rodinným pokladem. V poslední době se ale vídaly méně a nemohl za to nikdo jiný, než Johny. Sara se s ním snažila trávit snad všechny volné chvíle, kterých bylo málo, a postupně jí docházelo, že hektický život novinářky pro ni prostě nebude. Možná by vážně měla napsat tu knihu...
Byla si jistá, že zpoždění nemá, když se přemístila před branku ohraničující zahradu sídla Morganových, a na chvilku se jí zatajil dech nad umně upravenými záhonky s barevnými květinami. Paní domu měla vkus, to se muselo uznat, a Sara si v takové kráse přišla až téměř nepatřičně. Jen ji hned napadlo, že takové focení v téhle zahradě by dopadlo fenomenálně. Loudavým krokem mířila cestičkami k domu, a bylo jen dobře, že Mack byl neposeda, protože jinak by si té skupinky u fontány snad ani nevšimla. Audrey s Gemmou vypadaly tak poklidně, že jí bylo líto tu kouzelnou chvilku rušit. „Ahoj, Audrey! Čau, Macku, ty rošťáku!“ rozcuchala bratránkovi vlasy, jen co se k ní přiblížil na dosah. Tvář jí při tom zdobil úsměv a jediné, co ji mrzelo, bylo, že tu Johny nemůže být s ní. Gemma by si ho dost možná obtočila kolem prstu.

_________________

Malá Gemma zrovna natahovala své malé ručičky ke své mamince, když se ozval známý hlas. Jak Gemma, tak Audrey stočily svá očka k osobě, která je zdravila. "Saro!" zakřičel první Mackenzie a přiběhl se se svou sestřenkou přivítat, zatímco Audrey na ní mávala z deky. Rozcuchání vlasů se mu zas tolik nelíbilo, a protože byla stále o něco vyšší než on, nemohl jí to oplatit, a tak se jen nespokojeně zašklebil a zase někde zmizel.
Audrey se pobaveně ušklíbla, když viděla, jak Mack zase vystřelil pryč a sama se postavila, aby mohla Saru přivítat obejmutím. Gemma, která se najednou cítila lehce odstrčená, se za pomoci maminčiných nohou, postavila a zatímco jednou rukou se stále přidržovala jedné Audreyny nohy, tu druhou začala natahovat k Saře, což jasně naznačovalo, že ona chce taky obejmout. A pokud si jí nevšimla včas, párkrát fňukla, aby dala najevo, že tady je taky. Protože Sara byla u nich doma pečená vařená (teď už tolik tedy ne, ale předtím hodně), Gemma si jí stihla pořádně oblíbit. I když ona měla ráda úplně každého, pokud se jí alespoň trochu věnoval. Nebo na ní dělal bláznivé xichty, to měla moc ráda. "Stýskalo se jí. A mně taky! Jak se máš?" usmála se Audrey na svou sestřenici vesele a zase se hezky zpátky posadila.

_________________

Sara Aud ráda objala a ani se nedivila, že Mack se s nimi déle nezdržel, a odběhl si po svých. Měla pro něj nějaké dárečky od rodiny, ale ty mohly počkat. Malá Gemma čekat podle všeho nechtěla, takže ji Sara ochotně zvedla ze země ještě dřív, než se stihla ozvat podruhé. „Princezno naše, tak tobě se stýskalo? Mně taky, věř mi.“ Zabroukala k holčičce něžně a pousmála se na ni. Pak ale zvedla oči k její mamince. „Po tobě se mi taky stýskalo, už je to dlouho, co jsme se viděly naposledy. Stalo se... toho dost,“ vydechla unaveně a opatrně se posadila i s malou Gemmou v náruči. Tu pak propustila, aby si mohla přelézat od jedné ke druhé, jak se jí zrovna zlíbilo. „Ale mám se dobře, vlastně nebýt práce, tak se mám výborně, a ty?“ Zadívala se na sestřenku tázavě a zvědavě zároveň. Ještě si nebyla plně jistá, jak jí sdělí, že si něco začala s bratrem jejího bývalého, ale to zatím mohlo počkat. Jen věděla, že tomu téma se stejně dnešního dne nevyhne.

_________________

Malá princeznička, jako kdyby Sařiným slovům rozuměla, spokojeně zabroukala a obdařila ji úsměvem, ve kterém se třpytilo pár bílých zoubků. "Sluší ti to s ní," broukla Audrey něžně, protože Sara s Gemmou v náruči působila děsně roztomile, ještě více než obvykle. "Například?" povytáhla pak zvědavě obočí, protože pod pojmem "stalo se toho dost" si představila dost věcí, které se mohly, ale taky nemusely stát. O to zvědavější byla a doufala, že Sara to taky trochu rozvede, sama totiž pro ní měla jedno malé překvapení.
"Mám se výborně, ale přála bych si, aby ty prázdniny byly o něco delší. Po škole se mi sice stýská, ale zase to znamená, že nebudu tak moc času trávit s Gemmou a s Elliem," pousmála se a pohladila svou dceru na hlavičce. Ta vůbec netušila, komu by se měla věnovat dříve, a tak se nakonec usadila někde mezi Sarou a svou maminkou, chytla si svého plyšáčka a krom občasných zabroukání o ní skoro nevěděly. Gemma byla vskutku obrovské zlatíčko, které pozornost zas tak nepotřebovalo. "Strašně rychle to uteklo. Připadá mi to jako včera, co přišla na svět a přitom za pár dnů slaví své první narozeniny," Audrey se pousmála a odtrhla od své dcery pohled.
"Chcete donést něco dobrého na zub?" křičel Mackenzie směrem od domu a na chvíli byla k spatření jeho čupřina vlasů, než zase zmizel neznámo kde. Bylo však jasné, že pokud odpověď byla kladná, něco dobrého jim donesl, dokonce i Gemmě.

_________________

Saře přišla Gemma jako to nejúžasnější stvoření na světě, a když jí ještě Audrey sdělila, že jim to spolu sluší, Sara se musela chtě nechtě začít červenat. A nejen kvůli tomu. Audrey by se nenechala odbýt jen tak nějakou vymyšlenou báchorkou o tom, co všechno se Saře v životě událo, a Sara by jí stejně nedokázala něco zamlčet nebo nedejmerlin jí zalhat. Jenže o Johnym se jí taky nezačínalo lehce. „Víš, Aud...“ zamumlala a sklopila pohled k zemi, když sestřenka domluvila, ale její pokus o svěření se s tajemstvím zmařil Mack. Ne, že by jí to nějak moc vadilo, alespoň měla čas si to urovnat v hlavě, než aby začala plácat něco o tom, jak moc ji to mrzí, aniž by sestřence cokoliv prozradila. „Já nic dobrého nechci, Macku, jen něco k pití si dám,“ zavolala na něj nazpět s úsměvem, načež si zastrčila pramínek vlasů za ucho. A když byl Mack z doslechu, Sara se znovu zadívala na Audrey. „Potkala jsem se po dlouhé době s Johnym, Harryho bratrem,“ začala znovu a nespouštěla z Audrey pohled. „Vypadlo z něj, že si na mě myslí už od školních let a... já jsem si uvědomila, že bych s někým jako je on mohla být šťastná.“ Povzdechla si. Samozřejmě nemohla říct, že ji v tu chvíli zasáhl šíp lásky, a ona okamžitě propadla Johnyho kouzlu, ale některé vztahy se zakládaly na stabilnějších základech, než bylo vášnivé vzplanutí. „Jsme teď spolu a... já ho mám vážně moc ráda.“ Přiznala nakonec a doufala, že ji Audrey moc neodsoudí.

_________________

Už to vypadalo, že Sara se svým tajemstvím vyrukuju, ale ke vší smůle jí přerušil Mackenzie, na kterého se Audrey pousmála. "Sušenky, prosím! A něco k pití," pokývala souhlasně hlavou a jakmile se Mack ztratil z dohledu a doslechu, Audrey stočila pohled zpět ke své sestřenici. Zprvu jí nedocházelo, o jakém Johnym to vlastně Sara mluví, ale jakmile padlo jméno Harry, kdoví proč se Audreyno srdce zběsile rozbušilo a její tváře zrudly - stále si nedokázala odpustit, že mu provedla to, co mu provedla. Harryho totiž měla skutečně rád.. "Přeji vám to, Saro. Zasloužíš si být šťastná," broukla pak s úsměvem, protože o jejím vztahu se Seanem věděla, stejně jako věděla, že Johny je hodný kluk, kterého si Sara zasloužila. "Určitě vám to spolu moc sluší. A když už jsme u těch tajemství.. taky jsem ti chtěla něco říci," Audrey se zatvářila tajemně, ale k něčemu dalšímu se nedostala, protože se na scéně objevil Mackenzie s podnosem na němž byly dvě sklenky s vychlazenou citronádou, talíř sušenek a nakrájené jablko bez šlupky pro Gemmu, jenž jeden z kousků hned začala žužlat, jakmile jí ho vložila její drahá maminka do rukou.

_________________

Popravdě Sara se nikdy v životě necítila šťastnější, než když mohla být s Johnym. V něm měla jistou oporu a hlavně věděla, že jí nikdy neublíží. Že není jako Sean. „Ty si to taky zasloužíš, Aud. Už si to nevyčítej,“ broukla tiše, neboť měla tu úžasnou schopnost vcítit se do druhých. I to jí pomáhalo udržet se v práci, ve které by se jinak topila jako kotě. Navíc moc dobře viděla, že Audrey našla s Elijahem štěstí, ve které doufala s Johnym i ona. A možná... ale na to bylo ještě brzy, jen pohledu ke Gemmě se neubránila, když jí tahle rychle zaplašená myšlenka přišla na mysl.
Jakmile se Audrey rozmluvila a zmínila, že i ona má tajemství, se kterým by se jí chtěla svěřit, naklonila se k sestřenici blíž, nicméně je opět přerušil Mack svým příchodem. „Díky, Mackie,“ broukla Sara k bratránkovi, a byla by se ho i na něco optala, kdyby jí v hlavě nevrtala ta nakousnutá konverzace s Aud.

_________________