Elijah se s Audrey od té chvíle na nádraží neviděl a teď byl nervóznější než sáňky v létě, protože měla přijet poprvé od doby, co trochu přestěhoval svůj vlastní pokoj, a zařídil pokojík pro to malé, co čekala. S kým, to sice pořád nevěděl, ale byl odhodlaný se k tomu postavit jako chlap. Jedno mu to sice nebylo, ale nehodlal ji (opět) pustit k vodě, kdyby se ukázalo, že to malé není jeho.
Zatímco on sám nervózně pochodoval po domě a na poslední chvíli sháněl kytici vlčích máků, Ravinna s Balthazarem se tvářili, že ho zcela ignorují, i když ho vlastně zpoza čtiva bedlivě pozorovali, a sem tam si vyměnili dlouhý pohled. Pravda, doufali, že jako první si rodinu založí Wyatt, ale když už se stalo, nehodlali za to mladšího ze svých synů nějak trestat. Hlavně, že jim těhotnou přítelkyni domů nedovedl Jesse.
Elijah přepochodoval salonek sem a tam, načež se jim omluvil, že ještě musí zkontrolovat pokoje, na což oba rodiče chápavě přikývli, a jakmile se za ním zavřely dveře, znovu si vyměnili dlouhý pohled. „Neměl bych mu říct, že když bude tak vehementně popocházet sem a tam, prošoupe nám ten koberec po prababičce?“ – „Ty jsi ale vtipný, to pro něj nemůžeš mít trochu pochopení?“ – „Já pro něj pochopení mám, ale taky mám rád ten koberec.“ Elijah to naštěstí neslyšel, protože se tou dobou nacházel v pokojíku pro to maličké, a s obavami v očích pozoroval dřevěnou postýlku, ve které si lebedil plyšový medvídek. Nemohl se Audrey dočkat, ale zároveň se trochu děsil toho, že se jí u nich nebude líbit. Že třeba bude chtít bydlet ve svém bytě, protože by si na život v tak velkém sídle nezvykla. Od toho tu ale byl plán B, který zahrnoval Lucille Tinkerbellovou a její neodolatelné charisma, které mělo Audrey přesvědčit, že život s armádou skřítků za zadkem vlastně není vůbec špatný, obzvlášť když se člověk chce věnovat miminku, a ne tomu, že nemá kdo uvařit oběd nebo vyžehlit košile.
A pak tu byla ještě jedna věc, která ho činila nervózním, ale tu prozatím ponechme stranou.

_________________

Jesse samozřejmě nemohl chybět, když měla přijet Audrey, ale do poslední chvíle byl raději dobrovolně zavřený ve svém pokoji, protože jinak by do chudáka Elijaha (toho nechlupatého) rýpal tak, že by dost možná došlo k nepěkné sourozenecké hádce, nehledě na to, jaký intelektuál Elijah byl. Jenže měl nervy na pochodu a to dělá hodně.
Když se ale blížila chvíle, kdy se měla Audrey Carterová objevit v jejich sídle, Jesse vylezl ven ze své nory, aby se trošičku pobavil. Šíleně se totiž nudil, takže hledal nějakou záminku, proč si utahovat ze svých blízkých, nebo vyváděl další nepřijatelné hovadiny. Rodiče byli určitě moc rádi, když jim občas oznámil, že přespává u kamaráda (nebo kamarádky), a na pár dní zmizel pryč. Pak byl v domě klid. Jinak ale nehrozilo, že by se v sídle Morganů ostatní nudili.
A teď Jesse drze zamířil rovnou za Elijahem, kterému zezadu skočil kolem krku, ale hned zase slezl a poplácal ho po rameni. „Doufám, že ten pokoj má protizvukový stěny, protože jestli to tu bude křičet ve dne v noci, tak tomu dám roubíka,“ podotkl, prohlížeje si dětský pokojíček. „Kdy se to vůbec má narodit? Švagrová už je jako balón,“ dodal ještě a pobaveně se zašklebil. „Projde vůbec těmahle dveřma?“ Jesse byl prostě hrozný bídák, víme. „A neboj, kdyby ti řekla ne, tak zkusím štěstí já a třeba to vyjde,“ zazubil se na brášku a poplácal ho znovu po zádech.
No a pak mu pohled padl na dětskou postýlku. „Hele, nechceš mi tu postýlku zatím půjčit pro Ellieho? On chudák nemá kde spát, v tom jeho pelíšku se mu nelíbí!“

Mimo herně:

_________________

Audrey první část července strávila u svých rodičů, které neviděla pár měsíců a tím pádem si s nimi měla co říci. Ellieho tedy od doby vyzvednutí na nádraží neviděla, takže na nadcházející návštěvu u něho doma se velice čekala, protože jí chyběl. Protože se však její rodiče báli pustit jí v autě samotnou, k sídlu Morganů měla za úkol jí dovést Crystal. S tou se Audrey bavila zase tak jako dříve, takže z toho byla ta těhotná Carterová nadšená. Alespoň spolu mohly strávit nějaký čas, že.
Po cestě se stihly zastavit třikrát na zmrzlinu, jednou na jídle a dvakrát pro sušenky. Audrey si prostě nemohla pomoci, hlad měla téměř neustále, i když se to snažila krotit. Nedalo by se však říci, že si společnou cestu neužily, naopak. Měly si o čem popovídat a navíc měla Audrey na svou sestru velikou prosbu - slíbila přeci Jessemu to focení, jenže se jí povedlo na to tak trochu zapomenout, a tak potřebovala, aby všechno zařídila Crystal.
Cesta pro těhulku byla celkem dlouhá a utíkala jí jen díky přítomnosti její sestry. I přesto však Audrey byla nesmírně ráda, když se po příjezdové cestě dostaly až před sídlo. Nu a protože tohle měla být pouze návštěva na několik hodin, Audrey se s Crystal domluvila v kolik by jí asi tak mohla vyzvednout, a jakmile byl čas domluven, vystoupila z auta s pouhou kabeličkou, protože víc věcí vlastně ani nepotřebovala, že. Ještě předtím než se vydala k domu, zamávala své sestře, která zatroubila než se i s autem otočila, aby mohla zase odjet.
Audrey sledovala sestřino auto, dokud jí nezmizelo z očí, a teprve poté se otočila a vydala se ke dveřím domu, aby mohla zaklepat nebo tak něco. Cítila se z ničeho nic celkem nervózně a možná trochu litovala toho, že nepoprosila Crys, aby tady s ní rovnou zůstala, když jí pak měla zase vyzvedávat, ale protože byla sestra už pryč, bylo to celkem zbytečné řešit, že. Audrey si proto alespoň nervózně žmoulala lem modrých šatů, které byly trochu volnější, aby se do nich i s břichem vešla. Už se tak trochu nemohla dočkat, až se toho zbaví, protože jí její oblečení chybělo.

_________________

Když mu ten opičák skončil za krk, Elijah ho v první chvíli málem naplácl na zeď, ostatně bratrské rvačky se jim nevyhýbaly v žádném věku, a většinou se do nich připojil i Wyatt, z čehož měla jejich matka neskutečnou radost. Takhle ho jen trochu zpohlavkoval a ošklivě se na něj podíval. „Jestli se k tomu dítěti jen přiblížíš s úmyslem ho umlčet, umlčím já tebe. Silenciem,“ pohrozil mu zcela vážně a Jesse si mohl být jistý, že by to Elijah vážně udělal. „Asi za dva měsíce, já to vlastně nevím přesně, Audrey… to tě nemusí zajímat, tvoje to není.“ Samozřejmě to nemuselo být ani jeho vlastní, ale o tom by mohl Jesse zkusit začít jen jednou a Elijah by ho dost možná proměnil v okrasnou vázu. A postavil ji Faye do cesty. „Jesse, jestli si budeš dělat z Audrey legraci, tak mi ve svém vlastním zájmu nechoď na oči, prosím. Nemuselo by to pro tebe dobře dopadnout,“ doporučil mu se svým klasickým výrazem klidného a vyrovnaného masového vraha. A když se Jesse rozhodl vtipkovat na jeho účet ještě ohledně záležitosti, která z něj vnitřně dělala klubíčko nervů, probodl ho nehezkým pohledem. Tak nehezkým, jak jen mohl bratr na bratra vrhnout. „Pokud máš zájem pořídit své koale postýlku, zkus prodejnu nábytku nebo truhlářství, drahý bráško,“ poplácal ho po rameni a přesně v tu chvíli se u nich objevil skřítek s informací, že slečna Carterová právě dorazila. „Omluv mě, Jesse,“ pousmál se na něj Elijah vlídně a rychle zamířil ke dveřím, aby svou drahou přivítal jako jeden z prvních.

U dveří už samozřejmě stála Ravinna a vítala se s Audrey objetím, rozzářená štěstím, že ji tu opět má, a naprosto unešená bříškem nastávající maminky. „Drahoušku, já teď od známých slyšela, že je vhodné dětem pouštět vážnou hudbu, ještě dokud jsou v břiše. Prý to pozitivně ovlivňuje jejich vývoj a hlavně je to uklidňuje,“ kladla jí hned na srdce první rady ohledně maličkého v jejím bříšku, ale když si všimla Elijaha, uvolnila mu s úsměvem prostor, aby se mohl s Audrey přivítat. A to také hned udělal. Audrey se dočkala pevného objetí a polibku na uvítanou, přičemž Elijah stihl svou dlaní pohladit i její břicho, které od chvíle, kdy se naposledy viděli, ještě o něco povyrostlo. „Nejsi unavená? Pojď, ukážu ti, kde budeme spát,“ promluvil na ni něžně a starostlivě si ji celou prohlédl. Samozřejmě že hodlal dohlédnout na to, aby měla dostatek odpočinku, klidu a plný servis. To byl Elijah a nedalo se s tím nic dělat.

_________________

„Ty jsi prdlej, Ellie... to jako chceš dobrovolně poslouchat, jak tu to mrně vříská na celej dům?“ Jesse nechápavě zakroutil hlavou, ovšem bylo na něm vidět, že to bere s humorem a svá slova nemyslí úplně vážně. Ne že by mu nevadila představa, že tu celé dny bude řvát nějaké mimino, ale na druhou stranu by nepodnikal nic pro to, aby ho umlčel. O to ať se laskavě postarají rodiče, on se k tomu ukřičenému a smradlavému čemusi jen tak nepřiblíží, tím si mohli být všichni naprosto jistí.
Když mu Elijah sdělil, že ho nemusí zajímat, kdy se dítě narodí, Jesse se zatvářil uraženě. „Budu strejda, tak mě to zajímá! Navíc to bude okupovat náš barák, tak chci vědět, jestli už se mám začít psychicky připravovat,“ vysvětlil dotčeně. „Drahý bratře, Audrey - na rozdíl od tebe - není takovej suchar a z mých keců si obvykle nic nedělá a bere je s humorem. Možná bys měl taky začít,“ zamrkal na něj jako andílek a natáhl ruku, aby ho pro změnu poplácal po tváři. Zbožňoval, když mohl svoje starší bratry takhle provokovat. Občas se mu to sice vymstilo, ale to ho od té provokace ani náhodou neodradilo.
„Hele, tu koalu jsi mi koupil ty! Měl bys mi s ní pomoct!“ zahučel opět dotčeně, a jakmile se od něj Elijah odvrátil, protočil očima a cosi nesrozumitelně zabrblal.
Protože Jessie nemohl u ničeho chybět a už vůbec ne u příjezdu Audrey, nahrnul se společně s ostatními ke dveřím, kde po slečně profesorce blýsknul zářivým pohledem. „Nazdar, švagrová,“ zazubil se na ní a pro své vlastní dobro si raději odpustil oslovení kotě. Za to by ho Elijah dost možná zabil. A nejen on. „Jasně, mami, z toho malýho pak určitě bude virtuóz. Bude vybrekávat Beethovena,“ chytil se hned matčiných slov, pobaveně se zašklebil a radši o krok ustoupil, protože očekával, že odněkud přiletí pohlavek.
A jakmile měl přivítání za sebou, radši si šel po svých, protože na bratrovo vrkání s těhulkou moc neměl žaludek a od matky hrozilo, že se ho pokusí zaměstnat nějakou prací, aby se nenudil a neotravoval. Jesse se tedy raději uklidil do svého pokoje, odkud se za chvíli začaly linout tóny známých pecek od AC/DC. A ne zrovna potichu, nicméně dům se otřásat v základech naštěstí nezačal.
A protože mu dříve nebo později někdo sdělil, že má hudbu moc nahlas a možná by mohl raději vytáhnout paty z baráku, Jesse se zvedl a zamířil k domácímu krbu, aby se za pomoci letaxu přemístil na Příčnou ulici. Tam bude určitě větší zábava.

_________________

Audrey se s širokým úsměvem přivítala s paní domu, tedy Ravinnou, která jí opravdu chyběla, i když stále o něco méně než jeden určitý člen její rodiny. Maminku Ellieho měla však opravdu ráda, byla tu pro ní i ve chvíli kdy Elijah zmizel a Audrey si jí za to moc vážila.
"Děkuji za radu, určitě to někdy vyzkouším," mrkla na Ravinnu pobaveně a pomyslela si něco o tom, že už to asi nemá cenu, protože nic takového za celou dobu těhotenství neposlouchala a začínat s tím v sedmém měsíci je celkem zbytečné. "Mám tě taky pozdravovat od Macka. Taky se tě mám zeptat, zda by se někdy zase mohl zastavit na návštěvu." Broukla ještě k Ravinně předtím, než se objevil Elijah. Audreyn úsměv se ještě více rozšířil, když padla svému milému kolem krku a nezapomněla přitom ani pobaveně zamrkat na Jesseho, který se záhy taky objevil.
"Nejsem, Ellie. Jak jsi se měl?" optala se zvědavě a pozdrav od Jesseho raději zcela odignorovala, protože žádná jeho švagrová nebyla. Co se týkalo místa přespávání, to Audrey trochu překvapilo, protože se s Elijahem zatím moc nebavila o tom, kde by bylo nejlepší zůstat, až se to malé narodí, a také mu ještě neřekla, že se chystá v Bradavicích na místě profesorky setrvat. "Ale dala bych si horkou čokoládu, jestli můžu poprosit." Že by si toho dala daleko více, v přední řadě třeba další kopu zmrzliny, to si zatím nechala pro sebe, protože byla skutečně zvědavá, kde by to měli tedy spát - neměla nejmenší ponětí o tom, že se Ellie nechal přestěhovat ze svého pokoje do přízemí. Když pak Jesse vymizel, celkem si i oddechla, a pak taky musela uznat, že má docela dobrý hudební vkus, protože AC/DC bylo super.

_________________

„Upřímně už jen kvůli mámě doufám, že jednou dospěješ, Jesse,“ oznámil mu Elijah klidně, dokonce to neznělo ani ironicky a popichovačně, ale u Elijaha bylo něco takového stejně špatně rozeznatelné, když se jen málokdy tvářil jinak než netečně. Měl svého bratra rád, ostatně jako všechny své sourozence, ale dělal rodičům starosti a tak měl o jeho budoucnost strach i on.
Elijah si pak vyslechl ještě to, jaký je oproti Audrey suchar, a aby se nemusel rozčilovat, neptal se Jesseho kolik času tráví s jeho přítelkyní, aby mohl mít takové informace o tom, jak se staví k jeho kecům. A co se koaly týkalo, hodlal mu pro ni pořídit pojízdný košík, aby neměl pocit, že ho brácha vážně nemá rád. Už jen to, že mu svěřil živého tvora, mělo přeci dokazovat, že i když mu přijde nezodpovědný, věří mu, že se o koalu zvládne postarat.

Ravinna dokázala během vteřiny vyměnit svůj široký úsměv a jiskry v očích za podmračený výraz s linkou pevně stisknutých rtů, když Jesse zpochybnil její rady ohledně hudby, která by se tomu malému v bříšku měla pouštět. „Nedělej si legraci z něčeho, čemu nerozumíš, Jesse. A dnes večer se podává slavnostní večeře, takže tě u ní očekávám. Ne, že tě bude Wyatt nahánět někde po Londýně! A kde je vlastně Faye?“ Kdyby to paní Morganová věděla, možná by ji kleplo. Omluvila se těm dvěma a vyrazila prohledávat dům, aby našla nejmladší ze svých dětí, které jí neustále dělaly hlubší a hlubší vrásky na čele.
Mackova návštěva byla Elliem odsouhlasena obratem, a jakmile osaměli, chytil Audrey za ruku a nespustil z ní zamilovaný pohled. Kvůli tomuhle by si ho Jesse určitě dobíral, ale ten naštěstí dával hlasitou hudbou najevo, kde se právě nachází, takže měl Elijah štěstí. „Stýskalo se mi. A mám pro tebe překvapení,“ rozzářil se a doufal, že se Audrey bude jejich a malého pokoj líbit. Když projevila přání, že by si dala horkou čokoládu, Ellie pro ni odeslal jednoho skřítka, a pak už ji jen pomalu vedl chodbou k novým pokojům. Dveře otevíral se staženým hrdlem, protože si vážně přál, aby se Audrey pokoj líbil, a ani ho nenapadlo, že by se jí tu třeba nemělo chtít zůstat. „Samozřejmě je veškerá výzdoba ponechána na tobě, a kdyby ti něco nevyhovovalo, může se to přestěhovat, ale chtěl jsem, abychom u nás měli alespoň nějaké zázemí, než se rozhodneme, co dál.“ Elijah mluvil trochu s obavami v hlase, co mu na to Audrey řekne, a hlavně co poví na dětský pokojík, kam ji skoro okamžitě nasměroval. A ještě nervózněji zabloudil rukou do kapsy svého saka, kde se nacházela sametová krabička s prstýnkem, který tam už drahnou dobu přesluhoval.

_________________

Audrey byla popravdě celkem ráda, když vymizel nejen Jesse, ale i Ravinna. Měla jí sice ráda, ale v tuhle chvíli chtěla být převážně s Elijahem, na kterého zaláskovaně zamrkala a stiskla jeho ručku. "Taky jsi mi chyběl." Broukla k němu s širokým úsměvem, protože to byla pravda a ty dny odloučení se cpala více než obvykle. Což taky možná mohlo být z toho, že měla od rodičů neustálý přísun jídla, že. "Já pro tebe jedno překvapení taky mám," záhadně se pousmála. Sice ještě pořád nevěděla, čí to dítě vlastně je a celkem už se těšila, až tuhle záhadu vyřeší, ale měla něco jiného, co chtěla Elijahovi říci. Sice si ještě nebyla jistá zda jen někde v soukromí a nebo třeba při té slavnostní večeři, kterou Ravinna předtím zmiňovala a na kterou se Audrey už těšila. Jídlo, neasi.
Popravdě, Aud nečekala nový pokoj, takže jí to celkem dostalo, a protože hormony byly často mrchy, slzám se neubránila, i když se o to snažila sebevíc. "Je to nádherné, Ellie," kníkla s úsměvem, protože to taky i myslela, vážně se jí to zamlouvalo a navíc to od něho bylo pěkné. Staral se o ní, připravil jim místo na bydlení a dětský pokojík. Audreyno srdíčko radostí povyskočilo, když rukou přejela po dřevěné postýlce. Bylo to nádherné a Audrey si toho všeho cenila, protože nic z toho pro ní Elijah přeci dělat nemusel. Vždyť ani nevěděl, jestli je to jeho, a stejně tu pro ní byl.
Pomalu přešla zase zpátky, rukou si utřela slzy, které si našly svou cestu. Tohle všechno jí hold dojalo, no. "Miluju tě, Ellie," broukla s úsměvem a natáhla se k němu, aby mu za to mohla náležitě poděkovat polibkem.

_________________

Elijah byl zvědavý, to ano, ale také byl trpělivý, a nenutil Aud, aby mu své překvapení vyjevila hned, co o něm začala mluvit. Mohlo počkat, až se dosyta nabaží pohledem na jejich vlastní pokoje, které jim v domě připravil. Netušil sice, jestli tu zůstanou, ale u Morganů by vždycky měli mít své místo.
Byl rád, že se jeho snaha vyplatila, a že Audrey vypadá potěšeně, protože nic jiného si celou dobu nepřál. A tak, když zabroukala ta slůvka, která by z jejích úst mohl poslouchat věčně, zachytil ji za ruce, a povzbudivě se pousmál. „Neplač, Audrey. Já tebe taky,“ ujistil ji a věnoval jí polibek na čelo, načež jeho nervozita značně stoupla. Už nemohl déle čekat a už vůbec nechtěl, aby si u rodinné večeře z jejich hezké chvilky dělal Jesse legraci, takže aniž by pustil její ruce, klesl před Audrey na jedno koleno, a teprve pak se jednou rukou pustil té její, aby mohl z kapsy saka vytáhnout onu maličkou krabičku, která v sobě skrývala prstýnek. Ten, který měla Audrey nosit už pěkných pár let, kdyby nebyl sobec. „Audrey? Vezmeš si mě?“ Nastavil jí krabičku s prskýnkem tak, aby měla hezký výhled, a i když byl ten prstýnek dost možná už trochu zašlý, vůbec mu to neublížilo. Naopak to jeho něžnému květinovému vzoru skoro prospělo.

_________________