| Autor |
Zpráva |
|
Saoirse C. Huckabee
|
 Napsal: ned 25. úno 2018 13:06:42 |
|
Registrován: pon 01. čer 2015 20:08:02
Příspěvky: 84
|
Obyvatelé: Saoirse, Harry, Leo, Mary Vlastně docela obyčejný anglický domek, který se navenek neliší od těch ostatních ve vesnici, kde Saoirse s Harrym a Leem bydlí. V době, kdy ho Saoirse ještě s Charlesem za pomoci rodičů kupovali, ale rozhodně nevypadal tak hezky a upraveně, jako vyhlíží teď. Vyžádalo si to hodně práce, než ho společně uvedli do obyvatelného stavu a než jeho interiéry přizpůsobili tak, aby tam mohla žít spokojená rodinka. Zatímco z jedné strany domek kryjí lesy, z té druhé k němu přes řeku vede přístupová cesta lemovaná upraveným trávníkem. Kolem domku se vinou květinové záhony, které Saoirse s láskou opečovává. Patřičně před zraky mudlů je mezi lesním porostem ukryto také menší domácí famfrpálové hřiště... bez toho by to prý nešlo. Co se vnitřku týče, je zařízen poměrně skromně a jednoduše, nic kýčovitého tu nenajdete. Na kouzelnickou domácnost to tu rozhodně vypadá docela moderně. Po vchodu se po levé straně vchází do obývacího pokoje propojeného s kuchyní. Obývací pokoj vyhlíží klasicky – pohovka, dvě křesla, stolek a krb, na jehož římse je umístěno pár fotek v rámečku. V druhé polovině domku je ložnice a hned vedle má Saoirse menší pracovnu propojenou s lektvarovou laboratoří – bez toho by to nešlo. Laboratoř je mimochodem patřičně chráněna, ať už proti únikům různých výparů anebo naopak proti vstupu Lea někoho nepovolaného. Koupelna nejspíš za zmínku nestojí, a tak se přesuneme do podkroví, kde se kromě ložnice pro hosty nachází Leův pokoj. Ten je vybavený dle vkusu mladého pána, čili jeho výzdobu samozřejmě tvoří hlavně různé famfrpálové dekorace, plakáty, bannery a na poličkách vystavené figurky.
|
|
  |
|
 |
|
Harry M. Huckabee
|
Napsal: ned 25. úno 2018 15:29:12 |
|
Registrován: pon 02. úno 2015 20:54:54
Příspěvky: 194
|
|
<< Příčná
Poté, co Harry opustil kavárnu, proběhl ještě Příčnou ulicí, aby si zařídil, co potřeboval, včetně návštěvy banky a menšího nákupu, z kterého se domů vracel s bílou růžičkou pro Saoirse a netající zmrzlinou pro Lea. Proč? Protože prostě chtěl, měl dobrou náladu a hodlal ten den trochu zlepšit i ostatním. Jednou za čas takové gesto rozhodně neuškodilo, toho si byl dobře vědom.
„Jsem doma, ahoj!“ houkl, když překročil práh domu. Nebyl si jistý, jestli Saoirse nebude třeba někde venku, nebo zda není zavřená ve své lektvarové laboratoři a nepřeje si být rušena; v takovém případě by jí holt Harry tu pusu místo pozdravu dal jindy.
Odložil si mikinu, v které ráno, než se oteplilo, vyrazil na Příčnou, a vydal se do hlubin domku hledat svou drahou polovičku, tedy za předpokladu, že mu rovnou nebylo sděleno, že musí počkat, protože má Saoirse rozpracovaného něco důležitého.
|
|
| |
|
|
|
Saoirse C. Huckabee
|
Napsal: ned 25. úno 2018 15:55:14 |
|
Registrován: pon 01. čer 2015 20:08:02
Příspěvky: 84
|
|
Popravdě, Saoirse měla pracovat na jednom lektvaru, se kterým už dlouho nemohla pohnout, ale dneska na to neměla příliš kapacitu. Ani včera. Nebo předevčírem. Vlastně byla docela ráda, že jsou prázdniny a nemusí se k tomu všemu ještě zabývat přípravou na výuku. Momentálně se tedy nenacházela nikde jinde než v obývacím pokoji, pohodlně usazená na pohovce, hluboce začtená do nového výtisku lektvarového magazínu. Jinak totiž tak úplně odpočívat neuměla. Navíc potřebovala využít toho, že tu není ani Harry, ani Leo – který dnes neplánovaně zůstal u babičky, která ho měla jen na chvíli pohlídat – a trochu se uklidnit nad známým tématem. No, nedošla ani do půlky, když se ozvaly dveře a o zlomek vteřiny později právě Harry. Saoirse sebou lehce cukla a zvedla pohled od časopisu. „Tady jsem,“ ozvala se dostatečně hlasitě, aby ji zbytečně nehledal v ložnici nebo v pracovně. Trochu se narovnala a ohlédla se ke dveřím, přičemž se chtě nechtě musela pousmát. Ačkoliv si nebyla moc jistá, jestli se pak stejně bude usmívat i Harry, až… později.
|
|
| |
|
|
|
Harry M. Huckabee
|
Napsal: pon 26. úno 2018 7:34:01 |
|
Registrován: pon 02. úno 2015 20:54:54
Příspěvky: 194
|
|
Když Harry zaslechl, že se jeho drahá ozvala z obýváku, stočil svoje kroky právě tam. Nejprve do místnosti nakoukl, letmo se na Saoirse uculil, a teprve pak vešla celá jeho maličkost. O chvilku později zamával Saoirse před nose růžičkou, kterou jí koupil. „Ta je pro tebe,“ broukl a culil se přitom jako měsíček na hnoji, „jen tak, pro radost,“ dodal, než se stihla zeptat, čím si to zasloužila.
Teprve pak se Harry rozhlédl kolem sebe, pátraje očima po dalším členovi domácnosti. „Leo tu není?“ zeptal se. „Koupil jsem mu zmrzlinu... tak snad neroztaje, než se vrátí,“ podotkl. Byla sice začarovaná, aby na ní teplo nemělo žádný vliv, ale Harry netušil, jak dlouho to začarování vydrží.
Nakonec se posadil vedle Saoirse a pohodlně se uvelebil na gauči. Nemohl tušit, že to, co se za chvíli pravděpodobně dozví, ho zase rychle zvedne na nohy.
|
|
| |
|
|
|
Saoirse C. Huckabee
|
Napsal: pon 26. úno 2018 17:30:09 |
|
Registrován: pon 01. čer 2015 20:08:02
Příspěvky: 84
|
|
Saoirse odložila časopis stranou, protože tušila, že se k němu už dnes nedostane, a pak překvapeně zaostřila na bílou růžičku, kterou jí Harry zamával před nosem. „Pro mě?“ povytáhla obočí, ale ještě než stačila pronést tu očekávanou otázku, rovnou se na ni dozvěděla odpověď. „Tak děkuju,“ broukla se spokojeným úsměvem, zatímco si růžičku převzala a znovu si k ní přivoněla.
„Ne, není. Je u mamky, původně mi ho měla jen na chvíli pohlídat, ale nakonec tam chtěl zůstat přes noc, takže jsem ho nepřemlouvala a zastavím se pro něj zítra,“ pokrčila Saoirse rameny. Ostatně – tím líp pro ně, aspoň budou mít klid. „A řekla bych, že o tu zmrzlinu se přinejhorším někdo postará.“ Jestli tím myslela sebe anebo Harryho, těžko říct, každopádně se přitom uculila jako neviňátko, takže dost možná měla v plánu se té opuštěné zmrzliny ujmout ona. Nicméně to mohlo ještě počkat.
Jakmile se totiž Harry posadil vedle ní, tak nepatrně zvážněla a na chvíli sklopila pohled k růžičce. Jako by tam čekala nějakou nápovědu. Růžičku každopádně odložila na stůl a místo toho se natáhla pro Harryho ruku. „Harry, já… bych ti asi potřebovala něco říct,“ načala Saoirse váhavě, nicméně se ještě na chvíli odmlčela, asi aby mu dala nějaký ten obrňovací čas.
|
|
| |
|
|
|
Harry M. Huckabee
|
Napsal: pon 26. úno 2018 19:01:29 |
|
Registrován: pon 02. úno 2015 20:54:54
Příspěvky: 194
|
|
Harrymu popravdě ani moc nevadilo, že je Leo na hlídání u babičky - tedy ne že by proti němu něco měl, naopak ho měl opravdu rád a už ho tak nějak skoro považoval za svého, ale bylo fajn, když měli občas se Saoirse čas jenom pro sebe. Už jen proto, že takových chvil určitě mnoho nebylo. „Aha, tak to jo,“ pokýval hlavou na všechny ty informace, načež se zatvářil pobaveně. „No, doufám, že se někdo o tu zmrzlinu podělí,“ podotkl a snažil se netvářit moc mlsně.
Když se pak Harry uvelebil na gauči a Saoirse ho vzala za ruku, povytáhl obočí, ale vzápětí se pousmál a zadíval se na ní. Poté ale maličko zvážněl, protože věty jako „musíme si promluvit“ nebo „potřebuju ti něco říct“ obvykle neznamenaly úplně báječné zprávy. Harry znejistěl, ale snažil se to na sobě nedávat moc znát. „Vážně?“ prohodil, přičemž na Saoirse upřel oči a už je z ní nespustil. „A co?“ Inteligentní otázka, ale co jiného jí na to mohl opáčit?
|
|
| |
|
|
|
Saoirse C. Huckabee
|
Napsal: pon 26. úno 2018 20:07:54 |
|
Registrován: pon 01. čer 2015 20:08:02
Příspěvky: 84
|
|
„Ten někdo si to prý možná ještě rozmyslí,“ odvětila rádoby vážně a vypadalo to, že o tom skutečně přemýšlí. Možná by jednu nebo dvě lžičky obětovat mohla, no… Ačkoliv, možná ji bude muset nakonec Harrymu na uklidněnou věnovat celou.
Z hrané vážnosti to přešlo do té nefalšované, i když Saoirse nechtěla, aby si Harry myslel, že je to nutně něco špatného. Nějaká nemoc nebo že si od něj třeba chtěla dát pauzu. Konejšivě mu tedy stiskla dlaň a vykroutila koutek úst do drobného úsměvu, aby věděl, že se nemusí děsit toho nejhoršího. „Vím, že jsme o tom ještě tak úplně nemluvili, ale…“ No, ne, nechtěla ho napínat schválně, jen si to prostě potřebovala sama urovnat a hlavně přijít na to, jak mu to šetrně sdělit. Protože i když nad tím přemýšlela od dopoledne, nic kloudného ji nenapadlo. „Co kdyby… co kdyby nás bylo o jednoho víc? Asi tak v březnu.“ No, a bylo to venku. Svým způsobem. Teď už Saoirse jenom doufala, že si tu nebude muset Harryho křísit.
|
|
| |
|
|
|
Harry M. Huckabee
|
Napsal: pon 26. úno 2018 20:42:33 |
|
Registrován: pon 02. úno 2015 20:54:54
Příspěvky: 194
|
Harry se pobaveně zašklebil. „Ten někdo by si to rozhodně měl důkladně promyslet, jinak někdo jiný tu zmrzlinu zase odnese pryč... Nebo práskne Leovi, že mu tu zmrzlinu někdo snědl,“ pronesl lišácky a provokativně na Saoirse vyplázl špičku jazyka, protože byl bídák. A co bylo horší - věděl to o sobě. No a pak přišlo to zásadní oznámení. Harry na vážnost, která tentokrát nebyla ani trochu hraná, reagoval opravdu nejistě, protože měl strach. Hlavou se mu prakticky okamžitě začaly honit ty nejvíce katastrofické scénáře a už skoro přemýšlel nad tím, co se zase pokazí. Teď, když se měl konečně dobře a byl spokojený, se prostě muselo něco pokazit - takhle to přeci fungovalo, ne? Jenže nakonec se ukázalo, že se žádná katastrofa konat nebude, snad. Ovšem to, co měla Saoirse na srdci a co mu po chvíli sdělila, mu tak jako tak vzalo vítr z plachet, i když to byla zpráva pozitivní. Harry na ni zůstal zírat a podle všeho byl poněkud v šoku. „Cože?“ vybafl po krátké odmlce, která minimálně Saoirse určitě musela připadat jako věčnost, a pak vyskočil na nohy, protože zkrátka nebyl schopný vstřebat takovou informaci v klidu, vsedě. Obešel si malé kolečko v obýváku, aby aspoň trochu ventiloval ten zmatek, v kterém se najednou ocitl, a protože za pohybu se mu lépe přemýšlelo. Nakonec se zastavil před Saoirse, na kterou se dlouze zadíval, a prohlásil: „A jsi si jistá?“ Stále to vypadalo, jako by tu informaci ještě nevstřebal, a jako by se z toho šoku neměl v nejbližší době vzpamatovat. A zatím nebylo vůbec jasné, jestli to oznámení bere pozitivně, nebo spíš negativně.
|
|
| |
|
|
|
Saoirse C. Huckabee
|
Napsal: pon 26. úno 2018 21:13:05 |
|
Registrován: pon 01. čer 2015 20:08:02
Příspěvky: 84
|
|
No, nemusela Harryho křísit ze mdlob. Ale že by ze Saoirse spadla veškerá nervozita, to se říct nedalo, spíš naopak se ještě prohloubila. Harry nic neříkal. Dlouho nic neříkal, minimálně tak jí to přišlo. A pak se dočkala jednoho bafnutého „cože“ a vyskočení na nohy, což jí prakticky vůbec nepomohlo a spíš to v ní jen začalo živit obavy, že ten dnešek asi nedopadne úplně nejlépe. Najednou nevěděla, co si počít s rukama, a tak je zaklesla do sebe a upřela k nim pohled, asi aby se trochu uklidnila. Ne že by to nějak výrazně pomohlo. A tak odevzdaně zvedla pohled ke svému drahému a na jeho otázku prostě přikývla. Co mohla dělat jiného. „Měla jsem tušení, takže dneska jsem… si to byla ověřit. Abych tě neplašila zbytečně,“ hlesla nejistě. Jestli to neplašení bylo v tom smyslu, aby ho neděsila nebo naopak mu nezvedala naděje, těžko říct, každopádně si Saoirse povzdechla a stočila pohled zase stranou. „Chápu, že to je šok, takže jestli o tom potřebuješ popřemýšlet, tak… půjdu třeba na dnešek k mámě,“ nabídla mu ochotně, protože i když by asi nějakou reakci potřebovala, tlačit ji z něj nechtěla.
|
|
| |
|
|
|
Harry M. Huckabee
|
Napsal: úte 27. úno 2018 7:48:58 |
|
Registrován: pon 02. úno 2015 20:54:54
Příspěvky: 194
|
|
Harry opravdu neměl v úmyslu jakkoliv Saoirse znervózňovat či naplňovat nejistotou svým mlčením, jen se mu prostě zpočátku vůbec nedostávalo slov, kromě těch několika krátkých otázek, které ze sebe vyrazil poté, co přešel ten největší šok. Stejně se pak ale znovu odmlčel. Popsat to, co se mu odehrávalo v hlavě, je prakticky nereálné, takže to shrneme jediným slůvkem: chaos.
K řeči ho popohnala až samotná Saoirsina slova. Harry potřásl hlavou a konečně se v něm něco zlomilo, konečně odezněla ta paralýza, co ho připravovala o hlas, a rty mu konečně kmitly do drobného, dojatého úsměvu naznačujícího, že se rozhodně nezlobí. „Vůbec ne, nechci, abys nikam chodila, Saoirse,“ hlesl popravdě. Přemýšlet sice potřeboval, potřeboval si všechno urovnat v hlavě, ale rozhodně ji nechtěl odhánět... však on se s tím nějak popere.
Po nějaké chvilce usedl zpátky na gauč, objal Saoirse kolem ramen a natáhl se k ní, aby jí láskyplně políbil na čelo. „Takže... já budu táta?“ špitl, tentokrát už opravdu dojatě, poněkud třesoucím se hlasem. Jen tak tak se držel, aby mu neukápla chlapácká slzička. On totiž táta vždycky chtěl být a po tom, co se stalo s Audrey, se bál, že už třeba nikdy nebude. Že si nikoho nebude chtít pustit k tělu tak blízko, aby to mohlo vyústit v něco takového, jenže Saoirse... Saoirse byla jiná - taková hodná, mírumilovná duše, a Harry byl rád, že... No, že konečně našel někoho, s kým by opravdu chtěl strávit zbytek života. Však si to už zasloužil, ne?
|
|
| |
|
|
|
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník |
| |
|
|
Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
|
|
Nebelvír 60
Mrzimor 65
Havraspár 50
Zmijozel 150
