S Donnou bylo naprosto zbytečné o něčem mluvit, protože si stála za svým a nikdy se ani na vteřinu na věci nepodívala z jeho pohledu. Všechno společně zvládali, ale protože Darrel Donnu miloval tak strašně moc, že i když byl ve většině případech ve svém životě dominantní, pokaždé souhlasil, protože nechtěl riskovat hádku nebo snad to, že by se rozešli. Ustoupil snad u všeho, u čeho ustoupit mohl a už jenom ten fakt, že ten vztah na začátku několik měsíců tajili a Darrel z toho byl nervní, svědčilo o tom, jak obrovské city k Donně má. A to další? Všechno, co v tom vztahu následovalo... respektoval odstěhování do USA, letěl za ní letadlem - letadlem!! -, utíkal kvůli ní z domova, z plesu se svou dobrou kamarádkou a pak prostě podělal zkoušky a tahle sice ne jedna chyba, ale jedno závažnější provinění (protože polibek s Jane tak závažně nepočítal) za které vlastně ani nemohl, ho měla stát všechno. Neviděl před sebou žádnou budoucnost v ten moment, když začal reálně přemýšlet nad tím, že tohle je konec. Pro něho svět bez Donny neexistoval. Nebyla chvíle, kdy by na ní nepomyslel. Bez ní prostě nemohl existovat, ona byla jeho kyslík. Jenže všechno to k tomu tak okatě směřovalo a on neměl tušení, jak to zvrátit. Možná ani nechtěl, protože to nebylo fér a bylo to taky na ní, aby jednou ukázala, že jí na něm záleží, ale ona to neudělala.
Darrel stál u toho parapetu a zatímco se mu řinuly slzy z očí, ji poslouchal. V tom momentě si nemohl vybavit ani jednou obyčejnou chvíli, kterou spolu prožili a při které byli skutečně šťastní. Všechno to mizelo v oparu téhle hádky, která tak bolela.
"Jáá... tě nutím se sem pořád vracet?" řekl nevěřícně a zalapal po dechu. Nemohl tomu uvěřit, musela si z něho dělat srandu. Normální člověk přece tohle nemohl vypustit z úst. Otočil se na ní s rozšířenými zorničkami, které ale byly za clonou slz. "Tak..." začal, ale trvalo mu pár vteřin, než polkl a věděl, co říct, "se omlouvám, vážená Donno Osbornová, že jsem na vás vůbec plýtval svými city a vy jste sem musela kvůli mě jezdit! Když pro tebe zasraná politická situace znamená to, že se vykašleš na svou rodinu, na své kamarády a vykašlala by ses i na mě, kdybych tě nenutil sem jezdit!" zařval na ní z plných plic, protože tohle byla jedna z těch hustějších kapek a Darrel prostě vypadal, že sebou sekne. Normálně k tomu neměl daleko, byl úplně mimo. Nepříčetný, vzteklý, ale zároveň přesně na té hranici, že by si před Donnu klekl a třeba ji odprosil. Ale naštěstí ještě měl nějakou tu svou hrdost, takže jen stál a začínal se klepat a nevěřícně nad tím vrtěl hlavou. Pomalu se stočil zpět k parapetu, protože se na ní nemohl dívat.
"Můžu, co chci, Donno. Nejsem pitomej. Jsi celá posedlá Amerikou a nesnášíš Británii, tak proč by ses zahazovala s Britem," řekl tak, že by tím britským akcentem v tom momentě dokázal roztát srdce ženským v celé Evropě. Znechuceně se nad tím ušklíbl a zaklonil hlavu.
Pak se k Donně otočil znovu, vypadal už poněkud klidněji. Její chování ho totiž utvrzovalo v tom, že ty city asi nebyly oboustranně rovnocenné, což možná po těch dvou letech bolelo víc, než samotný rozchod, ale protože byl Darrel Gall, syn svého otce, na vteřinu mu stejně bleskla v hlavě myšlenka, že chce, aby to Donnu bolelo stejně jako to bolelo jeho. "Chybět mi nebudeš, až na jednu věc a v té se vždycky najdou ještě lepší," řekl chladnokrevně. Moc dobře věděla co myslí a jen pozoroval, jak bouchla dveřmi. Jenže moc dobře věděl, že mu chybí celá a už teď a že to bez ní nezvládne. Jen co zaslechl skřípání štěrku, nevěřícně se sesunul na zem a rozbrečel se.

>>

_________________