„Jo, tam to vypadá fajn,“ pousmál se Matt, nicméně nutno podotknout, že on by Maevce odsouhlasil téměř cokoliv. Klidně i útes nebo vor. Pomohl jí rozložit tu deku a uvelebil se hned vedle ní, jakmile se posadila.
Co se kakaa týkalo, ještě chvilku ji podezřívavě pozoroval, než pokýval hlavou a usmál se. „Dobře. Ale předem říkám, že kdyby sis to rozmyslela a něco chtěla, tak svou ledvinu vědě neobětuji,“ upozornil ji v žertu a pak už jen s posvátným výrazem v obličeji pozoroval, jak se to kakao nalévá do kelímku a voní přímo božsky. „Hmmmm, děkuju!“ broukl nadšeně, když k němu přičichl a natáhl se k Maevce, aby jí dal pusu na tvář. Přichystala pro něj hotovou hostinu a on pro ni... tedy ano, něco měl, ale k jídlu to vážně nebylo. „Když si byla v Bradavicích, bylo celkem jasné, kdy máš volno a kdy ne. Teď se nám to tak blbě střídá... ale ono se to časem třeba zlepší, uvidíš.“ Pokusil se být pozitivní a nemyslet na to, že jsou oba dost vytížení. A už jen proto si zasloužili odpočinek a pár chvil ve společnosti toho druhého. „Vidím to tak, že tam půjdeme, a já se budu vážně moc snažit neusnout. Ale třeba mi to ten děj nedovolí, co já vím,“ usmál se a taky se natáhl pro sušenku, do které se hned zakousl.

_________________

Když Matt prohlásil, že by ledvinu vědě neobětoval, Maeve se zatvářila hraně zdrceně. „Sakra, to byl můj plán pro příště. Tak to si asi budu muset říct o jiný orgán,“ pronesla s teatrálním povzdechem, ale vzápětí už jí na rtech hrál pobavený úsměv. „Ale neboj, jen žertuju,“ prohlásila pak, aby se Matt náhodou nestačil vyděsit. To by byla nerada. Každopádně se zatvářila potěšeně, když si kakaem a sušenkami vysloužila pusu na tvář, i když to vážně dělala jen proto, aby udělala Mattovi radost.
„To je pravda. A s tím, jak přeskakuju mezi praxí a školou a ještě brigádou, asi je spíš ku podivu, že tu teď můžeme jen tak sedět a užívat si kakaa a sušenek. Ale doufám, že až budu mít dostudováno, tak se to zvolní… i když v nemocnici se člověk nikdy nenudí.“ To viděla už teď. „A vidíš? Neřekla jsem, že 'jestli' dostuduju, pokrok, co?“ Teď se tomu zasmála, ale kdo ví, jak to bude, až se bude zase hroutit ze zkoušek…
„Tak já do tebe budu kdyžtak šťouchat. I když je taky pravděpodobný, že si z tebe udělám polštář a se spánkem tě napodobím. Ale doufám že ne a že to bude dobrý. Anebo tam jít nemusíme, uvidíme… mně bude beztak stačit, že budeme hlavně spolu. V létě si uděláme delší dovolenou, viď? Chtěl by ses někam podívat?“

_________________

Matt se na Maevku zadíval tak trochu vyděšeně, ale brzy mu došlo, že to nemyslí vážně. Občas měl ještě problém rozeznat, co lidé myslí vážně, a co už ne, ale teď už se alespoň snažil nedat na první dojem a zjistit si, jak to ten dotyčný vlastně myslí. Ironie a sarkasmus mu dělali mnohem větší potíže. Naštěstí ho Maevka už znala a věděla, že je třeba mu oznámit, že žertuje. To ho uklidnilo. Ještě zvažoval, že řekne něco podobně otřepaného, že už dávno dostala jeho srdce, a že by jí to mělo stačit, ale na to byl pořád moc havraspár.
„To sice nenudí, ale budeš mít taky někdy volno, když už dostuduješ,“ pousmál se a ještě o něco víc se zazubil, když ho upozornila, že neprohlásila nic pesimistického ohledně svého dostudování. Pak se nicméně zamyslel a na chvilku i zamračil s pohledem upřeným k dece. „Možná... možná by bylo fajn začít přemýšlet nad tím, že spolu budeme bydlet? Abychom se vídali doma a ne jen v parku nebo v kině...“ zamumlal a neodvažoval se na Maevku zadívat.
Matt sice neměl v plánu v tom kině spát, ale únava si někdy žádala oběti, a v tom kině byla obvykle tma a pohodlno... „Půjdeme tam a uvidíme.“ prohlásil odhodlaně. Co se dovolené týkalo, Matt se dlouze zamyslel. Léto bylo fajn, protože skončila liga, ale tréninky nikoliv. A ještě byl mistrák. „Zkusím si udělat volno. A je mi celkem jedno, kam pojedu, já už toho díky famfrpálu viděl... takže bys spíš měla vybírat ty.“ pobídl ji a jen doufal, že to nebude třeba ptačí rezervace.

_________________

„Pokud neskončím třeba pod vedením Sincera Galla, ten na všechny klade neobyčejně vysoké nároky. Stačila mi u něj jen ta chvíle praxe.“ Maeve tedy většinou neměla ve zvyku si stěžovat, ale nepochybně se už někdy předtím zmínila, jaký Gall je, a tak to teď nerozebírala dopodrobna, nemělo smysl si kazit den pomyšlením na někoho takového. A navíc se řeč brzy stočila někam trochu jinam.
Když Matt navrhl, že by možná mohli uvažovat nad tím, jestli by spolu neměli začít bydlet, Maeve se trochu zarazila a stočila pohled krátce stranou. „Možná už mě něco takového napadlo. A možná by se mi něco takového líbilo,“ připustila posléze a zadívala se zpět na Matta. Trochu se obávala toho, že ho vyděsí tím, že už nad tím stihla přemýšlet.
Na to kino pak jen pokývala hlavou, protože k tomu už nebylo moc co dodat. Uvidí se až tam. Ale co se té dovolené týče… Maeve nejistě pokrčila rameny, protože ona toho sice tolik neviděla, ale taky jí na tom vysloveně nesešlo. „Hlavně aby tam nebylo moc teplo. A koneckonců ani nemusíme za hranice, můžeme si udělat výlet i po našem okolí, vždycky se najde něco k vidění. I když mně by snad stačilo, kdybychom spolu i jen stanovali na zahradě. Anebo bychom se mohli domluvit s Leslie a Heatcliffem a podniknout pak nějaký menší výlet společně, to taky nezní zrovna špatně.“

_________________

<<

Dnešní počasí bylo ideální pro procházku a piknik v parku. Ten sice mohli podniknout doma na zahradě, ale proč taky jednou nevyrazit mezi lidi, že? Archie byl od brzkého rána na nohách, aby s Alfredovou pomocí připravil ten nejlepší piknikový koš pod Sluncem, a zářil přitom jako plutonium, protože už se těšil, až se svou rodinou stráví příjemný den. Prázdniny si vyloženě užíval, protože měl Jordan častěji doma, a mohli být všichni tři hezky spolu.
Do parku vyrazili hned, jakmile bylo všechno nachystáno, a Archie popadl košík, protože ho ani nenapadlo, že by se s ním měla tahat JD. Stačilo, že měla na starosti Bertíka, který rostl jako z vody a začínalo ho být všude plno.
„Až ti padne do oka nějaké vhodné místo, tak do mě šťouchni,“ mrknul Archie na svou drahou, když se procházeli po jednom z chodníčků, které park protínaly. „A kousek odtud je stánek se zmrzlinou, tak si pak můžeme dát,“ dodal mlsně, protože on měl na zmrzlinu chuť. Mohl sice udělat domácí a zaopatřit ji takovým kouzlem, aby jim neroztála, ale to ráno přeci jen nestihl a ta ze stánku byla navíc skvělá a měli tam nespočet nejrůznějších příchutí, skoro jako u Fortescuea.

_________________

<<

Prázdniny začínaly pěkně. Nejen, že v nemocnici neměla moc směn - chtěla si prvních pár dnů užít s rodinou, ale bylo především hezky, takže mohla s Archiem i Hubertem být často venku. Toho se ostatně rodinka rozhodla využít i dnes, kdy byl v plánu piknik v parku. Že si ho mohli udělat na zahradě oba samozřejmě napadlo, nicméně minimálně Jordan byla toho názoru, že vyjít mezi lidmi jim neuškodí.
A tak zatímco Archibald s Alfredem připravovali jídlo pro jejich den, JD si s Bertem krapet přispala, protože proč by nemohli? V kuchyni by jim stejně překáželi, že ano. Nehledě na to, že vyparádit se na ten piknik nějak extra taky nepotřebovala. Vstávala tedy chvíli předtím, než se mělo vyrazit, aby na sebe navlékla šaty a svého syna oblékla do něčeho letního, aby se jim v tom parku neupekl.
"Šťouchnu, neboj," broukla pobaveně, zatímco se rozhlížela kolem, aby našla nějaké vhodné místo. Těch tu bylo ostatně dost, jenže nebyli očividně jediná rodina, která se vydala do parku v tento krásný den s jasným cílem. "Tam u toho stromu to nevypadá špatně, když by sluníčko pražilo moc, můžeme se pak schovat i do stínu," kývla hlavou k místu, které myslela, a i když by do Archieho nejradši skutečně šťouchla, šanci neměla, protože v rukou svírala Berta. Ten už se sice chodit naučil, nicméně jakmile byl položen na zem, většinou zdrhal přesně na opačnou stranu, než potřebovali oni jít. Ne že by byl nějak extra rychlý - hlavně ve většině případech několikrát za sebou spadl - ale i tak je to nejednou zdrželo, že. "Jo, zmrzlina určitě bodne v tomhle horku. Co si pro nás s Alfredem vůbec připravil?" optala se pak zvědavě a jakmile byli u toho místa u stromu, odložila Huberta na zem. Ten, fascinován broukem na květině, se ani nehnul, a tak mohla JD své drahé polovičce pomoci natáhnout alespoň deku.

_________________

Archie upřel pohled směrem, který naznačila Jordan, a když spatřil útulně vypadající místečko u stromu, který by jim mohl poskytnout trochu stínu, souhlasně pokýval hlavou. „To vypadá dobře,“ brouknul a nezapomněl se přitom uculit jako měsíček na hnoji. Vzápětí na vybrané místo zamířil, aby tam společně s Jordan roztáhl deku a na její kraj naaranžoval košík plný dobrot.
A jakmile si sundal boty a posadil se na deku, natáhl se, aby si na klín vzal Bertíka a trochu se s ním pomazlil a zablbnul si s ním, protože čas trávený s ním a s Jordan měl prostě nejradši ze všech. „No, nějaké sendviče, ovoce, nakrájel jsem nějaké sýry, vymačkal pomeranče... a tak,“ broukl s úsměvem. Konec konců, JD se mohla přesvědčit sama, že si Archie dal opravdu záležet. A nechybělo ani pár sladkostí, jako byly ovocné košíčky, ale i čokoláda.

_________________

Samozřejmě, že to místo, které vybrala, vypadalo dobře. Vždyť to taky byla ona, kdo ho našel, to ani jinak nešlo, no ne? Nicméně poznámku si odpustila, jen se na svého přítele pobaveně ušklíbla. "Hmm, všechno to zní moc dobře," i JD zářila jako naprosté sluníčko už jenom díky tomu, jak se Archie mazlil s Hubertem, který se začal smát v momentě, co si ho tatínek vzal k sobě. Vždycky jí bavilo ty dva sledovat, protože spolu byli tak roztomilí! A hlavně si Jordan uvědomovala, že tohle bylo to nejlepší rozhodnutí, co ve svém životě udělala. "Ty ovocné košíčky vypadají úžasně!" rozzářila se jí očka nadšením ve chvíli, kdy svého nahlédla do košíku plného jídla. Jo, Archibald si dal rozhodně záležet, o to víc byla Jordan šťastná. "V neděli jsme pozvaní k rodičům na večeři," zamumlala zatímco se rozhodovala, jestli si dá borůvkový či jahodový košíček a nakonec seznala, že oba budou nejlepší volbou. "Máma mi totiž vyčetla, že jsme u nich dlouho všichni společně nebyli." Dodala pak s úšklebkem, společné večeře totiž moc nemusela. Otec se totiž tvářil pořád stejně neb do teď nepřekonal fakt, že má dítě s nečistokrevným kouzelníkem a ještě není vdaná. Stejně jako to nevstřebal Nathaniel, u kterého jí to však mrzelo mnohem více, než u toho otce.

_________________

Archie se zatvářil pyšně, když Jordan prohlásila, že nabídka jídla, které přichystal, zní dobře. A tou pýchou se přímo nadmul ve chvíli, kdy mu sdělila, že ovocné košíčky (s kterými mu Alfred vážně vůbec nepomáhal) vypadají úžasně. „Ty jsem dělal sám,“ pochlubil se hrdě. Archie moc často nevařil, ale když už se do toho pustil, obvykle to stálo za to a všichni se pak olizovali až za ušima ještě minimálně následující týden.
No a co se týkalo té večeře u rodičů... Archie pokrčil rameny a sklouznul pohledem od Huberta, s kterým se pořád muchloval, k Jordan. „Tak dobrá, já na neděli nemám žádné plány,“ přikývl. Neskákal sice nadšením, že se uvidí s Jordaniným otcem a možná i bratrem, ale vyhýbat se jim nepovažoval za řešení. A její maminka byla navíc docela fajn, Archibald ji měl svým způsobem rád, stejně jako ona jeho. „A jak se vašim vlastně daří? Máš pravdu, že jsme tam nebyli docela dlouho,“ zamumlal, načež Huberta posadil na deku, aby prcek mohl zkoumat taky něco jiného, než tatínkovy vlasy, za které s oblibou tahal.

_________________

Popravdě fakt, že Archie dělal ovocné košíčky sám Jordan vlastně ani moc nepřekvapil. Nicméně o to více se culila i ona, protože domácí byly nejlepší, o to víc, když je dělal Archibald. On byl totiž v tomhle skvělý a byla vážně škoda, že moc často nevařil a nepekl. Ovšem o to víc se pak všichni na jeho pokrmy těšili. "Jsou vážně úžasný," pochválila ho ještě jednu a s úsměvem od ucha k uchu se ke svému příteli natáhla, aby mu mohl vtisknout sladkou pusu na tvář. Za odměnu.
"Já mám pocit, že ten den mám denní, ale nejsem si teď úplně jistá," broukla pak zamyšleně, když se začali bavit o návštěvě u jejích rodičů. Snažila se přitom si vybavit, které dny by měla být v práci a které ne, nicméně marně. "A jestli budu pracovat, tak bychom se sešli rovnou tam," dodala pak s menším úsměvem a rovnou se zakousla do jahodového košíčku, který stále svírala v rukou. Vážně byly úžasné, ne že by očekávala něco jiného. "Všichni se mají dobře, hádám. Ale stále nemůžu uvěřit tomu, že Nathaniel po prázdninách nastupuje do pátého ročníku. Tak strašně to všechno letí," ostatně i ten rok od Bertíkova narození utekl jako voda, už mu byl rok, chodil.. S úsměvem sledovala, jak Archie pokládá jejich syna na deku. Chvíli to vypadalo, že se Hubert rozpláče, protože u tatínka mu bylo přeci tak dobře, ale jeho pozornost nakonec upoutal košík plný jídla, ve kterém by přeci mohl najít něco zajímavého, no ne?

_________________