Mimo herně:
Přísahám, že se polepším! Fakt! Už nebudu zdržovat!
V tomhle je Gwen úžasná - začnu se smát jako psychopat a co udělá? Směje se se mnou! To je kouzelný! "Prosímtě, nic nebolí víc, než rána potloukem, ne?" zazubím se na kamarádku a rýpnu ji loktem do žeber. Všichni se odebereme do pochybného podniku a mi přejede mráz po zádech. Yay. Doma mě zabijou. Co zabijou, vykuchají, rozmixujou, rozsekají na kousíčky a sešijou dohromady - nezájem.
Vevnitř to vypadá jako v bordelu. Totiž, já osobně jsem nikdy v bordelu nebyla, ale kdybych si měla tipnout, řekla bych, že to tam vypadá přesně takhle - rudé zdi, černé siluety nějkých velmi... vyvinutých slečen, pár kožených gaučů a křesel kolem několika menších kulatých stolků, úchylně a divně vypadající chlapi posedávající na baru, za kterým je velmi slizce vypadající barman. Kolem se motá několik vyhublých - proč jsou tak hubené a já ne? - holek, které jsou od hlavy k patě potetované a na to, že tohle vypadá jako bordel, jsou až moc oblečené. Ale co já vím, třeba takhle vypadá každý podnik v zapadé uličce. Chlápek nás vede do místnosti za černým závěsem, která je o něco menší. Zdi jsou taky rudé, ale nic jiného na nich není. Je tam celkem prázdno a skoro to vypadá, jako nějaká pracovní místnost - tři velké stoly, židle a takové ty tatérské křesla, plno harampádí, které je určitě pro tetování důležité a tak. "Taky máš chuť na všecko sáhnout?" zeptám se Gwen tiše a kousnu se do rtu, abych odolala pokušení prozkoumat všechny ty kopy strojků a drátů a nevím čeho všeho ještě. Týpek na nás vrhne pochybovačný pohled a asi by nás vykopnul nebo se ptal, jestli jsme plnoleté, nicméně mu v tom brání můj balík peněz. Kývne na nás, ať si sedneme na maličký, lehce roztrhaný gauč a na chvíli někam odejde. Natáhnu se na stolek pro nějakou složku, ze které se po otevření vyklube něco jako portfolio. "Co myslíš, Gwen? Drak? Ten vypadá hezky, nebo motýlek, ne?" zamrkám na mrzimorku, i když mi je jasné, že mi asi každý návrh odkýve a tak musím spíše poslouchat vlastní rozum. Nic z toho pro mě nic neznamená, jako co lidem řeknu, když budu mít vytetovanýho motýlka? Že mám ráda hmyz? Fuj. Nebo draka? Dobře, draka bych asi okecala,ale příliš se na to necítím. Draka ne. Otočím dál, přejdu nějaké neurčité ornamenty. "Takže... viděla ses teďka někdy s Patrickem třeba...?" nahodím s tázavým pohledem, ale jinak se tvářím jakoby nic. Jasně, že se s ním viděla, beztak spolu chodí nebo tak něco.
☢ Da da daaa ☢ "JAK UTEKLA?!" ozve se přes celý barák nasraný hlas mého milovaného strýčka, který zuřivě strčí do Chrisse. Vtrhne do mého pokoje, div dveře nevyrazí a začne ho celý prohledávat. Skříně, šuplíky, vyhází všechno, jako kdybych byla schovaná mezi ponožkama. Postel prázdná, na posteli leží spokojená Meow. Hluk ji sice probudil, ale akorát si zívne a spokojeně přede. Britt nahlédne do pokoje, který teď vypadá jako před velkým jarním úklidem, ale její bratr ji rychle odtáhne pryč. "Ona se vrátí, bez toho zvířete by nešla," oznámí mu Chriss, pokoušejíc se ho nějak uklidnit. Strýc za sebou zabouchne rozčíleně dveře, až omtíka opadne ze stěny a stropu a lustr zacinká. Meow začíná cítit něco nepěkného a rychle se vyhrabe na všechny čtyři a couvá na druhou stranu postele, zatímco se k ní strýc s hůlkou v ruce blíží, funí jako býk.
☢ To be continued ☢
Netušíc, co se doma děje, dál procházím portfolio. Pak se vrátí konečně týpek a smrdí jako nemocnice, tak hádám, že se celej vydesinfikoval, což teda asi je dobře. Nějakou tu půlhodinku se mnou otráveným tónem probírá všechno důležité, Gwen mezitím jedna slečna z vedlejší místnosti nabídne několik panáků a koktejly. "Kde to bolí nejvíc?" zeptám se, když už máme tetování naplánované, i když to na mé rozhodnutí nemá žádný vliv. Když už tohle dělám, nebudu se držet na uzdě jen proto, že bych se třeba bála. Na-ah. Tak to my Harringtonovci neděláme. Natáhnu se, že si na kuráž toho panáka dám já, ale chlápek mě docela rychle zastaví, prej něco o tom, že to poteče víc, co já vím. Povzdechnu si. "Hele, Gwen, co kdyby sis taky nechala něco vytetovat? Bude to stačit na dvě tetování? Když bude to druhé menší?" vrhnu tázavý pohled na chlápka, jehož jméno stále neznám, a on jednoduše kývne, protože je zabraný do příprav nebo co. "Bude stačit, vidíš? No tak Gwen, bude to sranda!" zazubím se na mrzimorku a mezitím, co ona asi odpovídá, dám se do toho, co jsem nikdy dělat nechtěla - od pasu nahoru se svlíknu. Díkytibohu za tu židli a všechny ty divné opěrátka. Tohle byl tak strašně blbý nápad, tak strašně blbý, blbý nápad. Mých zad se něco špičatého dotkne a já zařvu, jako kdyby na mě někdo hodil crucio. "Avadašit...!" vykřiknu a zavřu pevně oči. Když je otevřu, tatér na mě s fixem v ruce upírá nechápavý pohled a já se neubráním facepalmování. Chlápek protočí oči a pokračuje v předkreslování mé objednávky a já mu to příliš neulehčuju, protože se co dvě vteřiny rozesměju - holt nemůžu za to, že jsem lechtivá. "Tohle je hrozně blbý nápad, že?" pípnu ke Gwen a pak... pak to začne.
První nic extra necítím, ale pak... "Wou. Ty vole! Salazarovy spodky! Nenene já sem v pořádku, ty kráso u Darrelových smradlavých fuseklí! Oo tvjemmasmrdi! Woho!" začnu ze sebe vydávat všemožné divné zvuky a docela chápu, proč jsou některé části téhle ďábelské věci na které sedím rozškrábané. Dammit, klid, mysli na potlouky, mysli na potlouky. Hele, koťátko, koťátko sejmuté potloukem, to je geniální! Hahaha... maminko... Ne. Jsem silná. Ne - umírám. "Aagh já umírám!" zaúpím možná trochu teatrálně, načež týpek na chvíli přestane a připomene mi, že se mám co nejméně hýbat a dýchat pomalu a klidně. To se mu ty vole řekne, ale ok. Přikývnu a silně se kousnu do rtu. "Víš, Gwen, já vím, že tohle je trest za to, že jsem všem vykecala, že to Ginger a Ezra jsou spolu, i když jsem nechtěla," přiznám Gwen přidušeně a chvíli to rozdýchávám. "Ale mi fakt věřit můžeš, já bych nikdy nevykecala, že to Jane táhne úplně s každým klukem ve škole. Když ono to tak strašně není fér, no vážně - au! - co na ní všichni vidí, vždyť je úplně plochá!" postěžuju si a můj obličej se promění v jeden velký, divný škleb. Pak na chvíli zmlknu, protože potřebuju trochu času na to, abych se v hlavě zmlátila pánvičkou a pak taky nějaký čas zabere moje dohadování se s mozkem o tom, že už jsem zažila horší. A ano, jsem si vědoma toho, že nesmím vykecat kouzelnický věci před nekouzelníkem a tak, klid, nejsem blbá, jsem Ariana.
|
