Felix Felicis! CZ/SK Harry Potter RPG
http://felixfelicis.cz/forum/

Doučování lektvarů
http://felixfelicis.cz/forum/viewtopic.php?f=65&t=749		 Stránka 1 z 2
Autor:  Darrel Brewster H. Gall [ pát 27. úno 2015 22:16:44 ]
Předmět příspěvku:  Doučování lektvarů
Obrázek

Časové rozmezí: Školní rok 1976/77
Místo: Kabinet profesorky Lorelei Ch. Andersenové, případně učebna lektvarů
Účastníci: Darrel Brewster H. Gall, Jaren Weston H. Gall, Lorelei Ch. Andersen a dle potřeby další...
Krátké info: Když byla Darrelovi položena otázka, čím by chtěl být po škole, v předtuše, že rodiče chtějí slyšet něco vznešeného a společností uznávaného, né učitele v kouzelnické školce, plácl slovo bystrozor. Manželé Gallovi se toho okamžitě chytili. Že by z něho přeci jen mohlo vyrůst něco pořádného? Mohli si dovolit do studia svého syna investovat, zkoušky náležité kouzelnické úrovně se nezadržitelně blížily a Darrelovi sourozenci nasadili laťky hodně vysoko. Jaren chtěl od svého syna minimálně samá N, že to byla utopie? Z lektvarů byla.


Úvod

Když Jaren Gall svého neukázněného syna konečně dotáhl po nevydařeném útěku z domova zpět do sídla, proběhla poměrně dlouhá a důrazná domluva. Ač to Jaren dělal velmi nerad a neřekl to přímo, v duchu uznal svou chybu, i když svým synem stále dosti pohrdal, což se snažila mírnit Radella. Ta se svým manželem překvapivě nesdílela názor o Darrelově neschopnosti a hlouposti, i když se to časem naučila nedávat najevo, protože většina hádek mezi ní a Jarenem byla právě kvůli nejmladšímu synovi. Začalo to už tenkrát, když Jaren usoudil, že tenhle kousek se nepovedl a bylo by lepší se malého chlapce zbavit dříve, než rodině začne dělat ostudu. Radella byla milující matka jako každá jiná, možná trochu vypočítavá a nevyzpytatelná, s přetvářkami dovedenými k dokonalosti, ale stále matka a proto svého muže doslova uprosila. A tak to chodilo stále, za zdmi sídla svého syna omlouvala, svého muže utěšovala a mírnila ve všech projevech, zatímco před Darrelem byla chladnou a nekompromisní ženou, která dle něho v sobě nechovala ani špetku citu a nesnášela ho stejně, jako jeho otec. Svou pravou stránku ukázala až teď, což chlapci upřímně vyrazilo dech a stále pochyboval, zda se na něho rodiče nedomluvili. Bylo by to více než pravděpodobné.

Lekce černé magie i vlna následků Radelle hluboce unikala, i když si během července povšimla, že má Darrel na rukách trochu víc modřin, než míval od poletování v lese a na koštěti s potloukem za barákem. A když syn ze dne na den zmizel, Jaren musel neochotně s pravdou ven, což způsobilo další obrovskou hádku, i když se ani sedmdesáti procentní pravda k Radelliným uším nedostala. Jaren uměl velmi dobře lhát. Každopádně, i tohle stačilo k tomu, aby si žena uvědomila, že její manžel už určité hranice překročil a v životě by se to nemělo opakovat. Proto ta důrazná domluva, která je pomyslným spouštěčem následných událostí v tomto eventu, proběhla poměrně v klidu. A když byla Darrelovi několikrát zmíněná důležitost zkoušek NKÚ, následně doplněná otcovým důrazným přikázáním, že chce, aby měl ze všech zkoušek minimálně N, byla mu položena otázka, co by vůbec chtěl dělat po vystudování Bradavic. Darrel měl spoustu plánů, třeba cestovat, nebo pracovat v kouzelnické školce, bavilo by ho i být v rezervaci u draků, ale protože předpokládal, že rodiče chtějí slyšet něco vznešeného a společností uznávaného, přiznal se, že bystrozor by ho možná bavil.

Jaren se chlapcových slov pochopitelně chytil, protože pokud něco dokázal uznat, byl to fakt, že Darrel houževnatost pro bystrozora má. A tak se debata stočila ke chlapcovým školním výsledkům, které si Darrel dost zkresloval, což ani tak nepomáhalo, aby rodiče dospěli k závěru, že před nimi sedí lajdák a flákač, který pokud ty NKÚ vůbec složí, budou to oslavovat jako úspěch. Následovala pasáž opět vzteklého Jarena a nepříjemně překvapené Radelly. Inu, Jarenovi nakonec slib Darrela, který se stále bál každého otcova pohledu i pohybu, že se bude chovat ve škole normálně a pokusí se u zkoušek o co nejlepší výsledky, stačil k tomu, aby on s Radellou pro změnu přislíbil, že i oni se s přípravou na NKÚ pokusí něco udělat. Proto ještě ten večer napsal Jaren Lorelei Andersenové, aby si s ní sjednal schůzku a ne pouze kvůli doučování. Jaren Gall byl totiž vypočítavější, než se zdálo...
Autor:  Darrel Brewster H. Gall [ pon 02. bře 2015 15:11:46 ]
Předmět příspěvku:  Re: Doučování lektvarů
[JAREN WESTON H. GALL]

Byla polovina srpna, konkrétně čtrnáctého a Jaren Gall si na dnešní den domluvil schůzku s bradavickou profesorkou lektvarů, Lorelei Andersenovou, kterou krátce po rozhovoru se svým synem zdvořile a v mezích vší slušnosti (ano, i to Darrelův otec uměl) požádal, zda by si na něho neudělala čas. Jistě byla zaneprázdněná staráním se o dvojčata a jak se vzápětí od své ženy dozvěděl, musela mít Lorelei i starosti sama se sebou, když byla v pokročilém těhotenství... bez zastírání, to Jarena poněkud rozladilo, ale nakonec kvitoval, že se tuhle informaci dozvěděl s předstihem a nebyl šokován hned na místě, protože on se na rozdíl od Radelly v drbech nevyžíval. Nebo alespoň ne v drbech krvezrádců.
I on byl však zaneprázdněným mužem, jenž ve svém diáři obvykle neměl ani malé místečko pro takhle důležitou schůzku, proto se jevila jako nejlepší možnost pozvat paní Andersenovou na oběd, který byl nevyhnutelný každý den a při kterém mohli celou záležitost probrat.
Darrelův otec měl úroveň, návštěva Děravého kotle, nebo restaurace na ministerstvu nepřicházela v úvahu, rozhodně ne s doprovodem, proto zařídil rezervaci v té jedné z lepších restaurací, která byla hned v prvním patře vysokého domu na jednom z rohů Příčné ulice. Jaren si potrpěl na luxus a dokonalost a to restaurace splňovala naprosto dokonale, se svou filosofií, vzhledem a nakonec i chováním do ní lépe zapadat ani nemohl. A jak se za pár minut ukázalo, u obsluhy byl známým a respektovaným hostem.
Dorazil s dostatečným předstihem, všeobecně bylo vnímáno, že žena má právo se chvíli zdržet, ale i tak neponechal nic náhodě. Pozvedl ruce, aby mu obsluha mohla sundat černý plášť z ramen, a následně podepsal svou rezervaci, než mu byl poukázán stůl, jenž byl pro něho připraven, a tak se tam také spořádaně usadil, přičemž naučeným pohybem rozepnul knoflík na do zlata laděném, avšak dosti specifickém saku*. Šálku si nechal kolem krku a netrpělivě sklouzl pohledem ke zlatým hodinkám, dochvilnost ho zdobila, avšak teď dorazil vážně s velkým předstihem. Nic to však na situaci neměnilo, poprosil o skleničku brandy a o dnešní výtisk denního věštce.
Autor:  Lorelei Ch. Andersen [ čtv 12. bře 2015 7:57:44 ]
Předmět příspěvku:  Re: Doučování lektvarů
Když Lorelei Andersenové přišla pozvánka na oběd od Darrelova otce, chvilku si myslela, že si z ní chlapec vystřelil, ale když se to ukázalo být pravdou, přemohla ji zvědavost. A jen zvědavost. S Jarenem Gallem se totiž toužila setkat asi jako s hladovým tygrem na pustém ostrově. To byla první stránka věci.
Druhou stránkou věci pak byl její psychicky nevyrovnaný stav, jaký jen může žena v pokročilém stádiu těhotenství mít. Lorelei byla schopná se v jakýkoliv blíže neurčený okamžik pohádat i kvůli naprosté banalitě, a to svým okouzlujícím McKayovským stylem, který většině lidí vůbec nechyběl. Možná to mnohdy vypadalo, že Lorelei pod Erasmovým láskyplným dohledem zkrotla a zcela odzmijovatěla, ale takovou změnu nezvládl zařídit ani milující muž a dvě děti. Ať si ministerstvo říkalo, co chtělo, čistokrevný přístup z vás sňatek s nečistokrevným kouzelníkem nevytluče.
Restauraci, do které ji Jaren pozval, Lorelei dobře znala, protože sem často chodívala s rodinou, dokud ještě rodinou v tom pravém smyslu slova byli, takže nehrozilo, že by do luxusního prostředí nakráčela v něčem zcela nevhodném, i když bylo pravdou, že si díky svému stavu nemohla moc vybírat. Přesto, když do restaurace dorazila, nedala na sobě ani v nejmenším znát, že ji i ten nízký podpatek černých lodiček zdobených drobnými zelenými kamínky zabíjí, a že by dala cokoliv za to, aby mohla jít v něčem, v čem by jí bylo mnohem menší vedro. Ale pro krásu se musí trpět. Lorelei si ještě ve dveřích uhladila splývavou látku jednoduchých smaragdově zelených šatů, překontrolovala si v zrcadle na chodbě drdol i decentně namalovaný obličej, načež se konečně nechala uvést obsluhou ke stolu, kde na ni už nějakou dobu čekal Jaren. Pořád bylo její zpoždění v rámci společenských pravidel, takže se za něj nemínila omlouvat. „Dobré poledne, pane Galle,“ odtušila na pozdrav a jediné, co se z jejího výrazu v tu chvíli dalo vyčíst, byla zvědavost.
Autor:  Darrel Brewster H. Gall [ čtv 12. bře 2015 23:44:57 ]
Předmět příspěvku:  Re: Doučování lektvarů
[JAREN WESTON H. GALL]

Když po pár minutách zaslechl klapot decentních podpatků, což bylo možné především kvůli příjemnému tichu, které v restauraci vládlo, odtrhl zelenomodré oči od novinových článků a než pohledem definitivně ulpěl na bradavické profesorce, dovolil si krátce se zadívat k hodinkám. To zpoždění nebylo nikterak výrazné, ale i přesto, když se na Lorelei Andersenou následně zadíval, jeho pohled byl intenzivní, spalující. Jaren byl jako šelma, která číhala na svou oběť, šelma s jasně hmatatelnou povýšeností a arogancí v očích, jako šelma bez zábran a hranic. Tak Jaren Gall působil, když tak honosně posedával v tom nejlepším obleku, se skleničkou alkoholu a držel v rukách denního věštce. Byl si vědom svého postavení, jména i bohatství a možná to ho dělalo tak nechutně nesympatickým a slizkým, i když po vzhledové stránce to byl charismatický muž s prazvláštní aurou. Pokud snad na tom pohledu mohlo být ještě něco více nepříjemného, byl to okamžik, když Jaren své oči odlepil od Lorelei tváře a naprosto neskrytě si prohlédl celou její, značně zakulacenou, postavu. Hodnotící pohled vymizel až ve chvíli, když už Lorelei postávala u stolu a on se se zdvořilým pousmáním zvedl ze židle, aby k ní napřáhl svou pravou ruku.
"Paní Andersenová," splynulo mu ze rtů s mírným vyvýšením koutků rtů. Otázka, zda oslovovat Lorelei jako McKayovou, či Andersenovou, mu dlouho ležela v hlavě. Už pouze čistě z principu by Loreleinu novou rodinnou situaci ignoroval, ale merlinžel dnes tu byl on v pozici, že po ní něco žádal, a nepřipadalo v úvahu, aby si ženu proti sobě poštval. "Jsem rád, že jste mé pozvání přijala. Prosím posaďte se," pokynul rukou k židli, když se obsluha ocitla u stolu a dámě židli odtáhla, aby se mohla bez problému usadit a to i se svým velkým břichem, které Jaren okatě přehlížel a vpíjel se Lorelei pouze do očí.
"Snad pro vás přemístění nebylo moc náročné," vyřkl domněnku, v níž se pokusil naznačit zájem, i když ve skutečnosti mu to bylo naprosto ukradené. Když si tu schůzku domluvila, což k Jarenově štěstí ano, měla za povinnost se dostavit. I kdyby do Londýna měla dojít po svých, nebo kdyby si měla odskočit z porodnice. Jakmile obsluha donesla nabídku jídel, Jaren ponechal ženě prostor, aby si objednala a on sám si nechal doporučit od čišníka, než černé desky rázně zaklapl a odevzdal, načež pohled stočil k Lorelei.
"Nemám rád zbytečné tlachání, tak snad abychom přešli rovnou k věci," předpokládal, že i ona to ocení, takže neponechal žádnou mezeru k odpovědi, či protestům a rovnou pokračoval. "Pro začátek, doufám, že máte v plánu i tento školní rok v Bradavicích učit?" pozvedl trochu tón hlasu, aby z toho ve výsledku vzešla otázka a opřel se pohodlně v židli. "Dle mého názoru v Bradavicích kvalita na profesorských postech chybí, takže bych byl velmi nerad, kdybyste kvůli rodině svou slibně načatou kariéru zahodila," drobně zalichotil, zatímco si pohrával se skleničkou v prstech a chvílemi do ní skláněl zrak, "obzvláště na postě lektvarů, tam je to téměř žalostné," pochopitelně, že to bylo žalostné, když dalšími profesory byl Bell a Redmond, oba nečistokrevní a tudíž v Jarenových očích naprosto méněcenní. Inu pravda, ani Lorelei Andersenová nebyla žádná výhra, když si vzala toho nějakého Andersena - absolutně neměl tušení, kdo to byl, ale stále byla ona sama čistokrevná a její děti Darrela lektvary učit nebudou. Nehledě na to, že Lorelei dopomáhal fakt, že byla pohledná, což zrovna Darrelův otec (a vlastně i Darrel, po kom to asi měl) dokázal ocenit, takže v konkurenci svých dvou kolegů vše vyhrávala na plné čáře.
"Každopádně," pokračoval klidným hlasem, naprosto si vědom svých slov, která měl dopředu perfektně promyšlená, i když ani to nebylo potřeba, byl poměrně dobrým řečníkem, "jak si můj syn vede v lektvarech?" položil první otázku, snad aby měl úplné informace, protože nebyl naivní a věděl, že Darrel neřekl vše popravdě. A pohled, s nímž se na Lorelei díval, jasně dával vědět, že nechce o svém synovi slyšet nic špatného. Možná toho kluka neměl rád, ale to ve svých očích, v těch cizích se vždy snažil být starostlivým otcem, který svému synovi klidně prokope cestu, aby se nemusel namáhat zdoláváním překážek.
Autor:  Lorelei Ch. Andersen [ pát 13. bře 2015 7:14:50 ]
Předmět příspěvku:  Re: Doučování lektvarů
Lorelei nemohla tvrdit, že by se jí Jarenův pohled nijak nedotýkal, i když by to tvrdila ráda. Tak to tvrdil alespoň její obličej, u kterého se sice zprvu bála, že svou chladnou masku už dávno zapomněl, nicméně opak se ukázal být pravdou, což bylo jedině dobře. Lei se nerada cítila jako kořist a nerada vypadala jako kořist. Mnohem horší by bylo, kdyby Jaren vyrukoval s krabicí roztomilých koťátek, protože to by se mu tu asi dojetím rozbrečela.
Asi by nebylo vhodné na jeho slova odpovědět, že pozvání přijala, protože jí víceméně nedal jinou možnost, a stejně měla dojem, že většina slov, co Darrelův otec pronáší, jsou jen pouhé společenské fráze, a vlastně je mu zcela jedno, co si ona sama myslí. Lorelei neměla předsudky a rozhodně nebyla žádná jasnovidka, ale chování čistokrevných kouzelníků a jejich pohnutky důvěrně znala, takže od Darrelova otce rozhodně neočekávala příjemný oběd z dobroty srdce. „Vůbec,“ pousmála se vlídně – takový ten vlídný McKayovský úsměv – v odpověď na „starostlivý“ dotaz ohledně přemístění do Londýna. Nelhala. Jen se do Londýna jednoduše vlastně vůbec nepřemístila a za asistence Andersenových se sem dostala zcela po mudlovsku. Když se u nich objevila obsluha s lístkem, Lei si s tím samým neupřímným úsměvem objednala „to, co vždycky“ a propálila číšníka pohledem, aby ho ujistila, že to opravdu je ona a ne její ošklivé těhotné dvojče, co si spletlo cestu.
Pak přišel čas na byznys. „To doufáte správně,“ odvětila neutrálně, ovšem když zmínil její rodinu, zvedla k Jarenovi oči a maličko se jí v nich zablesklo. Lichotka to jistě byla, ale Lorelei se nikdy nepovažovala za kariéristku, pro kterou by bylo učení ve škole důležitější než její děti, kterých teď mělo být o jedno víc. A měla by Jarena popíchnout poznámkou, že i další profesoři lektvarů jsou muži na těch správných místech? Larry byl možná někdy roztržitý a Snailer taktéž, nicméně oba odváděli dobrou práci, o Redmondovi nemluvě. Kdyby jí nezáleželo na tom, aby z Riley a Arsena jednou něco bylo, dávno by neučila, protože si byla jistá, že by ostatní zvěř dokázali ti tři zkrotit. „Pokud myslíte v počtu, pak je to tam určitě žalostné. Lektvary nemůže učit každý,“ odtušila nakonec trochu oklikou, aby nedala Jarenovi za pravdu, ale zároveň ho neurážela. Neměla to v úmyslu a možná za to mohl i fakt, že Jaren Gall na svůj věk nevypadal zrovna nejhůř. Kdyby jí otec neřekl pár podrobností, možná by jí byl muž u stolu i docela sympatický, protože se mu nedalo upřít jisté charisma. A přiznejme si to, Lei měla pro charisma starších mužů slabost už jako studentka.
Lei počkala, než jí obsluha donese objednanou vodu, a krátce se napila, než se dostala k odpovědi na Jarenovu otázku. „Tak dobře, jak jen si někdo bez nadání může vést,“ a on nadání nemá, „Darrel se snaží,“ ale nesnaží se dostatečně, „a je to milý kluk,“ donesl mi kytku, takže je to milý kluk. Darrel už moc klukem nebyl, ale Lei stihla za prázdniny zapomenout, že i její studenti rostou, nejen dvojčata.
Autor:  Darrel Brewster H. Gall [ pát 13. bře 2015 10:52:48 ]
Předmět příspěvku:  Re: Doučování lektvarů
[JAREN WESTON H. GALL]

Bylo dobře, že Lorelei otázku ohledně přemisťování více nerozváděla a neuvedla věci na pravou míru, protože v tom případě by se v Jarenových očích odrazilo upřímné znechucení, jelikož cestovat po mudlovsku bylo pro něho něco nepředstavitelného. A vzhledem k tomu, že před ním seděla Lorelei McKayová, snad by se chtěl přesvědčovat, zda si z něho náhodou nedělá srandu... bylo až překvapivé, kolika drobnými úsměvy ženu před sebou obohacoval, až by si kdekdo mohl pomyslet, že to není ten Gall, kterému je dobré se vyhýbat. Ale i on to s přetvářkami uměl velmi dobře, o čemž se nedalo pochybovat, i když dnes byl vyloženě dobře naladěn. Prozatím. Ono sedět s hezkou ženou u stolu a společně poobědvat, to k dobré náladě rovnou vybízelo a Jarenovi bylo v takové chvíli naprosto ukradené, že tu sedí s těhotnou ženou, krvezrádkyní, která zradila svou rodinu.
Když mu potvrdila domněnku, krátce přikývl. Sice nerozumněl tomu, jak může zvládat rodinu se svou prací, obzvláště, když měla dvě malé děti a třetí bylo na cestě, ale koneckonců on měl také rodinu a věnoval se kariéře, která byla za každých okolností na prvním místě. Ale on byl muž, on svou rodinu živil. Nedivil bych se, kdyby tu svou také živila... ač ten následný úšklebek nepatrného pobavení patřil této myšlence, Lorelei to neměla možnost poznat. "Mýlím se snad?" promluvil okamžitě, když spatřil ženin pohled a vytáhl obočí touže po odpovědi. Pochopitelně, že měl takové podvědomé tušení, že téměř pro každou ženu bude rodina na prvním místě, a byl upřímně rád, že takovou ženu neměl doma. Radella byla benevolentní, své děti měla ráda, ale nic nepřeháněla a věnovala se hlavně svým věcem, což Jarenovi vyhovovalo. Především potom, co se po pár letech vytratila upřímná láska a zůstali spolu pouze z povinnosti a proto, že to bylo výhodné a Jaren se nechtěl znovu rozvádět. "Měl jsem za to, že do Zmijozelu chodili vždy ambiciózní lidé, alespoň u mě v rodině to tak bylo," a tentokrát se Jarenův pohled mírně zableskl, když promluvil o své rodině, ne však vztekem, záští, ale upřímnou hrdostí a důležitostí.
"Samozřejmě, že v počtu," usmál se nuceně a vzal do prstů svou skleničku. Ona věděla, o čem mluví, a určitě moc dobře věděla, že by si ho proti sobě neměla poštvat, asi proto taková diplomatická odpověď. A Jarena to upřímně pobavilo, proto se nad tím pousmál, i když to působilo věru nevěřícně a bylo znát, že za tím usměvavým a snaživě sympatickým mužem se ukrývá saň, která číhá na svou příležitost, aby mohla z Lorelei sedřít vše, co šlo.
"Co se trochu uvolnit?" nadnesl vzápětí už vážně, když měl stále pocit, že si od něho Lorelei drží jistý odstup a nechce moc spolupracovat, což se mu nelíbilo, "nechcete si dát víno? Alespoň trochu na chuť? Můj bratr by vám milerád poreferoval o tom, že sklenička vína vám v takovém stavu nemůže ublížit, naopak spíše prospět," pozvedl obočí. Upřímně, neměl moc přehled o informacích, které právě podával, ale pravda byla taková, že přesně takhle nějak to bylo. Vedli o tom se Sincerem debatu, ale to už bylo dávno.
Pak už se dostali k tématu, které Jarena zajímalo. Ač byl připraven vystupovat za starostlivého a láskyplného otce, s touto rolí neměl tolik zkušeností a upřímná zášť a vztek na svého syna po posledních týdnech byla mnohem větší, než vůle dokázat se přetvařovat. Že ten parchant zdrhl z domova, to snad bylo to nejmenší a Jaren na to byl ochoten zapomenout, ale že na něho ten malej hajzl vytáhl hůlku a chtěl seslat crucio, to nezapomene dokonce svého života. I když se teď musel na okamžik stáhnout, obzvláště kvůli Radelle, která se začala v celé věci angažovat, nehodlal nic ponechat náhodě a i proto tu teď s Lorelei seděl u stolu. "Překvapilo by mě, kdyby na něco nadání vůbec měl," ušklíbl se zcela upřímně, takže ho ženina odpověď ani trochu nepohoršila, nebo nenaštvala. Tohle byl fakt, o kterém věděl. Konečně si vzpomněl na sklenici, kterou držel v prstech, a tak ji pomalu začal přibližovat ke svým rtům, zatímco Lorelei pozorně poslouchal. Slova o snaze ho potěšila, něco takového nečekal a byl to možná náznak toho, že to s Darrelem nebude tak ztracené. I když tu byla ta věc, zda tohle může Andersenové vůbec věřit... a potom mu málem zaskočilo, když zrovna na jazyku převaloval výtečnou brandy, když se zmínila o Darrelovi jako o milém klukovi. Nechtělo se mu věřit svým uším, což snad doprovodil i pohledem, s nímž se na ženu nevěřícně zadíval. Zvláštní ironie... Nakonec se však přinutil tu poznámku přejít bez odpovědi.
"Jistě víte, že mého syna letos čeká skládání zkoušek NKÚ a... řekl bych, že z oprávněných důvodů se obávám, aby v nich neselhal. Nemám žádné překotné mínění o inteligenci svého syna," mluvila už z něho drobná zášť, kterou k Darrelovi choval, a s drobným úšklebkem pokračoval, když sklenici odložil zpět na stůl, "od výsledků NKÚ se bude odvíjet jeho další budoucnost a vzhledem k tomu, že bych byl rád, kdyby se dal po škole na bystrozora, potřeboval by na svých dovednostech v lektvarech výrazně zapracovat. Věřím, že vy byste mu mohla pomoci," zadíval se na Lorelei opět zpříma, bedlivě pozorujíc její reakci. Nebyl naivní, aby nevěděl, že sama bude mít starostí dost, obzvláště, když bude mít třetí dítě a bude do toho chtít učit. Každopádně, Jaren hodlal vše řádně vykompenzovat a silně pochyboval, že by tomu někdo odolal. Mohla svou rodinu na nějakou dobu velmi pěkně zajistit, kdo by něco takového nechtěl? "Vím, že musíte být zaneprázdněná a budete ještě více, takže je samozřejmé, že by to nebylo zadarmo. Rád vám všechnu námahu vynahradím," dokončil první část své žádosti, protože ač tohle se dalo čekat a šlo o obyčejné doučování, ta další už byla osobní a Jaren si nebyl jist, jak na to bude Lorelei reagovat.
Autor:  Lorelei Ch. Andersen [ stř 18. bře 2015 9:48:04 ]
Předmět příspěvku:  Re: Doučování lektvarů
Bylo jen dobře, že Lei neuměla číst myšlenky, protože kdyby v tuhle chvíli tušila, co se pod úsměvy Jarena Galla ukrývá, dost možná by popadla dezertní vidličku a zabodla ji muži do ruky. Erasmus nebyl čistokrevný kouzelník, dokonce nepocházel ani z kouzelnické rodiny, ale byl to její manžel, a nikdo neměl právo pochybovat o tom, zda je nebo není schopný svou rodinu zabezpečit i bez jejího přispění.
Lorelei nechala otázku ohledně toho, zda se muž naproti ní mýlí, nezodpovězenou. Zato pokračování jeho mírně alibistického monologu o tom, jak do Zmijozelu chodí ambiciózní lidé, jí vehnalo úšklebek na rty. Sarkastický. „Pane Galle, je mi dvacet dva, jsem profesorkou jednoho z nejtěžších předmětů v Bradavicích a krom toho jsem ředitelkou zmijozelské koleje. Přijdu vám snad málo ambiciózní? Kdo v mém věku může tohle všechno říct?“ povytáhla na čelo jedno z perfektně zarovnaných obočí. „A protože na ředitelku školy jsem opravdu ještě příliš mladá, musím své ambice nechat proudit i jinými směry než jen kariérními,“ odtušila jakoby nic s hrdostí sobě vlastní. Možná někdy v životě udělala pár chybných rozhodnutí, ale stála si za nimi, protože ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto, se už nedalo nic změnit.
Profesory lektvarů už nechala plavat, protože to bylo ožehavé téma, a Jaren se stejně tvářil jako zdánlivě nažraná šelma, která by si ale ještě dala malý zákusek. Možná proto Lei blesklo hlavou, že sklenka alkoholu byla přesně to, co by si měla dopřát na uklidnění rozutíkaných myšlenek. Ne nervů, ty měla pevně v rukou, dokud se do popředí nedostaly hormony, a to se mohlo stát téměř kdykoliv. „Sklenička červeného vína neublíží, to máte pravdu,“ odsouhlasila jednoduše proto, že to byla pravda. A v téhle fázi už to malému Anderseněti nemohlo ublížit.
Debata o Darrelovi už Lei zase dostala na půdu, kde se mohla věnovat faktům a ne pozornému sledování tahů nepřítele. Nemínila otci svého studenta nic zamlčovat, ačkoliv další školní rok měl Darrel přejít pod křídla jiného profesora. „Darrel zajisté na něco nadání má, ačkoliv lektvary to nejsou. Jsem si jistá, že váš syn nemůže být naprostý nekňuba,“ popíchla ho, možná nechtěně, ale popíchla. Za to mohlo to víno, co jí skoro vnutil. Navíc Lorelei po té, co měla vlastní děti, seznala, že jsou to tvárné bytosti, které sice nemusí mít ve většině případů v lásce, ale Darrela jí začalo být v jednu chvíli skoro líto. Jako nastávající matka asi měla potřebu toho darebáčka bránit.
Když Jaren zmínil zkoušky, Lei byla rázem přesvědčená, že ji nepozval z dobrého rozmaru a proto, aby si popovídal o nadání svého syna. Cuklo jí obočí, když naznačil, že by Darrel měl být bystrozorem, a měla co dělat, aby muži rychle nevysvětlila, že Darrel se na takovou funkci nehodí a to nejen proto, že mu na studium bystrozorství nedostačovaly školní známky. Upila ze sklenky vína a maličko stiskla rty nad myšlenkou, že tenhle rozhovor zajde někam, kde se jí to nebude líbit. A nejraději by muži vmetla do obličeje, že ona se svým původem žádné peníze nepotřebuje, nicméně bylo pravdou, že děti rostly, a ačkoliv ji rodina nikdy neodřízla od části financí, Lei nemusela dělat věci navíc naprosto zadarmo a z dobré vůle, kterou ve většině situací stejně postrádala. A proč by se extra věnovala někomu, kdo se podle ní na bystrozora nehodil? „Jsem velmi zaneprázdněná, pane Galle, ale při troše dobré vůle a správné motivaci bych si mohla ve svém rozvrhu udělat na Darrela čas,“ přislíbila s letmým pousmáním. Koneckonců, nebyla by první ani poslední, kdo by někoho doučoval za peníze.
Autor:  Darrel Brewster H. Gall [ pon 23. bře 2015 12:48:06 ]
Předmět příspěvku:  Re: Doučování lektvarů
[JAREN WESTON H. GALL]

Do tváře se mu vloudil menší úšklebek, snad posměšného rázu, když s neskrytým pobavením v očích poslouchal Loreleinu odpověď, v níž stačila shrnout svou úspěšnou kariéru a výjimečnost, kterou byla doprovázená. S každým slovem, které vyslovila, souhlasil. Měla pravdu, nikdo nemohl tohle v takovém věku říct a Jaren matně zavzpomínal, kde byl on ve svých dva a dvaceti letech. Ač by se to zrovna od tak egoistického muže nečekalo, Jaren Lorelei Andersenovou za své schopnosti upřímně obdivoval a respektoval je. Koneckonců, schopné ženy mu odjakživa imponovaly. Ještě nedávno měl názor, že Lorelei McKayová to může dotáhnout daleko, důkaz mu seděl právě před očima, jen kdyby se nezahodila s tím Andersenem. Mohla vyhlížet cíle vyšší a vyšší. Jaren kariéru považoval za hodnotu číslo jedna, rodina byla za každých okolností v pozadí, i proto nechápal krok vzít si mudlovského kouzelníka, s kterým bude mít akorát potíže, ztratí výsostné postavení ve společnosti, spoustu majetku a zařadí se mezi šedivý průměr společnosti. On v životě nikoho upřímně nemiloval, neobětoval by se takto pro někoho. Záleželo mu pouze na sobě samém, proto to nemohl pochopit.
"Samozřejmě, že vaše dosavadní kariéra je obdivuhodná, to nepopírám," pousmál se drobně, zatímco protáčel skleničku ve štíhlých prstech, "ale neměli bychom se spokojovat s dosaženým. Bradavické ředitelské křeslo by vám slušelo, ale při vší úctě, dokážu si představit i lepší kandidáty," zase nehodlal Lorelei slepě odkývat každou větu, i proto vzápětí odpověděl upřímně, i když nad touto problematikou v životě nepřemýšlel a ani v hlavě neměl nikoho konkrétního. Ale určitě by se někdo našel. Jemu samotnému by nevadilo zastávat tak vysokou funkci, byla to prestiž, to nepochybně, ale mít na starost školu plnou malých spratků zase tak moc lákavé nebylo. Ani se nedivil, že z toho Albus Brumbál začal blbnout. Už byl čas ho sklidit z výslunní a dosadit tam někoho normálního, kdo to bude mít v hlavě v pořádku. A tak, když se Jaren zaobíral svými myšlenkovými pochody ohledně bradavického ředitele, obsluha oběma hostům donesla dnešní oběd, a tak Jaren popřál Lorelei přání dobré chuti a sám se natáhl po příboru.
"Každopádně, kdybyste si chtěla od učení občas odpočinout, samozřejmě až se situace trochu uklidní, ne teď hned," myslel především výhledově do budoucích let, "a chtěla jste nabrat zkušenosti i z jiného oboru, bratr by byl za někoho tak schopného určitě rád," o tom nepochyboval, i když se Sincerem o tom nemluvil. "Je lékouzelník, vrátil se v lednu ze Švýcarska a mimo práci v nemocnici se snaží věnovat i výzkumům, kde je orientace v lektvarech rozhodně potřeba," prohodil tónem, jenž zněl poměrně nenuceně, než tohle vsunuté a dopředu neplánované téma ukončil alespoň pro zatím tím, že si vložil do úst první kousek masa. Vzhledem k tomu, že Gallovi byli odjakživa zvyklí pouze na to nejlepší, hodlali spolupracovat také pouze s těmi nejlepšími a Sincere byl ohledně spolupracovníků hodně vybíravý. Ale pokud Lorelei dospěla k názoru, že momentálně nemá šanci žádného kariérního postupu, Jaren se ponasnažil pouze pomoci. Sincere už byl sám dost vysoko a on lidi nestahoval, on lidi vynášel.
"Skvěle," pozastavil hned obsluhu, aby mohl objednat nějaké dobré víno. Když se debata stočila k Darrelovi, kvůli kterému se dnes sešli, Jaren zpozorněl a i halda veškerých falešných úsměvu zmizela. Ač se snažil, jak moc chtěl, nedokázal v sobě popřít tu zášť ke svému synovi. Obzvláště z posledních dnů, když nakonec všechna vina spadla na něho a i Radella se přiklonila na synovu stranu. Radella, vlastní manželka. Jarenovo ego trpělo každým dnem víc a víc, když se stále snažil ignorovat vtíravou myšlenku, že si doma není schopen sjednat pořádek. "Asi ho moc dobře neznáte," odpověděl ohledně toho, že nemůže být Darrel nekňuba, a trochu se zamračil.
"O správnou motivaci nemusíte mít strach, to bude bez problémů," odpověděl bez mrknutí oka, "pokud bychom se takto domluvili a zaručíte mi, že můj syn bude mít z lektvarů u NKÚ tu nejlepší známku, byl bych velmi rád," zadíval se ženě do očí, protože věděl, že ač Lorelei bude Darrela doučovat, rozhodně nemůže zaručit výsledek. Ale to ho nezajímalo, hodlal do toho vrazit dost peněz na to, aby si poradila a třeba Darrela k tomu kotlíku přivázala a donutila ho naučit se všechno, aby to V zkrátka získal. Uzavíraní smluv s Gallovými byl pokaždé štědrý obchod, pokud vše bylo dodrženo a na straně Gallových převládala spokojenost, v opačném případě se to mohlo rovnat ke smlouvě s ďáblem, protože Gallovi v životě nenechali jen tak něco plavat...
Po pár soustech dobrého jídla a doušků červeného vína, které obsluha donesla, však Jaren Gall pokračoval. "Je tu však ještě jedna věc," začal opatrně, když si pusu otřel do ubrousku a odložil příbor. "Řekněme," odmlčel si krátce, speciálně přemýšleje, jak začít. Nerad mluvil o svém soukromí a věcech, které se děly v zákulisí, ale dnes to bez toho nešlo. "Řekněme, že se přes léto s Darrelem vyskytlo pár problémů, poněkud závažnějších problémů," pronesl docela hořce, "a vzhledem k nedávným událostem bych měl Darrela rád pod kontrolou, i když bude v Bradavicích. Pokud byste byla ochotná ho doučovat, byla byste s ním pravidelně v kontaktu, hlavně byste byla přímo v Bradavicích, což pro mě bude nedocenitelné, protože ho budete mít na očích a pokud si o něm budete chtít něco zjistit, nebude to pro vás problém. Byl bych rád, kdybyste mě o něm informovala," víc diplomatičtěji to snad říct ani nešlo, ale i z těch slov jasně vyznělo, že chce, aby mu na Darrela donášela. Jaren nějakou morální stránku věci neřešil, byl jeho otec a chtěl vědět, co Darrel dělá, s kým se s týká, jeho školní výsledky a i všechny maléry a průšvihy. Chtěl vědět naprosto všechno. A Lorelei Andersenová byla dle Jarenova názoru tím nejlepším prostředníkem.
"Je to další práce na víc, jsem si toho vědom, ale stačí dopis týdně," připustil a sáhl pravou rukou do vnitřní kapsy saka, ze které vytáhl bílou obálku, "předpokládám, že se domluvíme a spokojenost bude na obou stranách," položil obálku na stůl a posunul ji směrem k Lorelei, aby mohla nakouknout dovnitř a zjistit, kolik by za tuhle drobnost mohla získat peněz. V obálce byl šek na sedm set Galleonů.*
"Samozřejmě, že peníze jsou jedna věc, ale kdybyste ode mě něco potřebovala, není problém to zařídit," doplnil svá slova, zatímco k ní posunul obálku a vzal zpět příbor, aby pokračoval v obědě. A to si ještě schovával v rukávu informaci, že pokud Darrel opravdu docílí požadovaného výsledku, rozhodně není tento šek poslední, ale to prozatím nezmiňoval a pouze se soustředil na Loreleinu reakci. Nedělal si iluze, za některé věci se zkrátka zaplatit vyplatí.

Mimo herně:
*Z mých výpočtů a převodů mi to na dnešní peníze vyšlo na sto patnáct tisíc, tak to ber tak přibližně. :DD
Autor:  Lorelei Ch. Andersen [ úte 21. dub 2015 18:35:48 ]
Předmět příspěvku:  Re: Doučování lektvarů
Její kariéra byla obdivuhodná. Ještě obdivuhodnější byla její výdrž s Erym, ale podle těchhle měřítek ji nikdo kladně nehodnotil. A že Jaren věděl o lepších kandidátech na ředitele školy? Ona zase věděla o lepších kandidátech na milujícího otce, ale nahlas nic neřekla. Jen se pousmála a přikývnutím mu dala za pravdu. Však ona se do ředitelského křesla nehnala, tak co by protestovala.
Když jim byl donesen oběd, Lei oplatila Jarenovi přání dobré chuti, a pustila se do jídla. Hovor se zničehonic stočil nečekaným směrem a Lorelei se zájmem naslouchala kouzelníkovi naproti sobě, kterak mluví o svém bratrovi. „Zajímavá nabídka, to jistě.“ Přisvědčila, ačkoliv si dokázala představit Eryho nadšení, kdyby se nechala uvrtat do výzkumů pod vedením lékouzelníka. Věděla, že její manžel touží po kariéře ve výšinách famfrpálových, což tu její kariéru degradovalo na roli ženy v domácnosti s několika caparty na krku. A nestěžovala si. „Nechám si to projít hlavou.“ Nebyla blázen, aby hned odmítala a zavrhovala takovou možnost.
A nakonec tu bylo to hlavní, Darrel. Ne, neodvažovala se tvrdit, že Darrela dobře zná, ale znala ho natolik, aby byla schopná říci, jakým stylem chlapec smýšlí a kam tíhne. A ke kotlíku nebo bystrozorství to nebylo. Jaren byl však přesvědčený o tom, že je to pro syna to nejlepší, a ona se do rodinné politiky odmítala míchat. Zatím. „Pane Galle, Darrel bude mít z lektvarů vynikající hodnocení, i kdyby měl v hodinách i při zkouškách duši vypustit,“ přislíbila mu, ačkoliv netušila, jak to udělat. Ale byla odhodlaná Darrela naučit i nemožnému jen proto, aby jeho otci dokázala, že Darrel není budižkničemu. Na to se musela napít vína a byla docela ráda, že tu sklenku alkoholu neodmítla. I tak ale nenápadně pohladila malé Anderseně skrývající se v bříšku, aby se mu omluvila.
Co už ale přesahovalo rámec Leina chápání, byla Jarenova další prosba. Už už byla odhodlaná muže odmítnout a důrazně mu sdělit, co si o špehování jeho vlastního syna myslí, jenže když se ve hře objevila obálka s penězi, Lei se přinutila v klidu sedět a nedat na sobě znát, že se jí donášení příčí. Příčilo. Ale byla tu nemalá motivace, kterou Lei v okamžiku, kdy jí pohled padl na cifru na šeku, odměnila užaslým pohledem. Promiň, Darrele… zašeptala v duchu a obálku s úsměvem schovala do kabelky. „Myslím, že informovaní rodiče jsou spokojení rodiče. Dopis týdně o Darrelových pokrocích je to nejmenší, co pro vás můžu jakožto profesor udělat,“ zaobalila svůj souhlas do nenápadných větiček. Jenže jako všechno v životě, i tohle plánovala Lei udělat po svém.

Mimo herně:
Omlouvám se za lamovitost, vůbec jsem se nemohla rozepsat :/ Snad to příště bude lepší.
Autor:  Darrel Brewster H. Gall [ úte 21. dub 2015 22:43:52 ]
Předmět příspěvku:  Re: Doučování lektvarů
[JAREN WESTON H. GALL]

Pochopitelně, že se na Jarenově tváři usídlila spokojenost v podobně drobného samolibého úšklebku. Chtěl mít Lorelei na dosah a pokud hodlala přemýšlet nad nabídkou, kterou nadhodil, byl to další krok blíže ke splnění svého záměru a cíle. Nehledě na to, že by svému bratrovi udělal velkou službu, což se za každé okolnosti hodí, až bude chtít se Sincerem opět podle sebe manipulovat.
A Lorelei Andersenová mu očividně udělala velkou radost, když nakonec promluvila, protože i Jaren Gall se usmál za skleničkou červeného vína a s dlouhým výdechem se opřel ve své židli. "Zajímá mě výsledek," sdělil, když odkládal sklenici zpět na stůl, "způsob, kterým toho výsledku docílíte, nechám na vás," povolil těmito slovy Lorelei snad cokoli, čím by mohla Darrelovy schopnosti v lektvarech přivést k dokonalosti. I kdyby na toho zmetka měla používat Crucio, bylo mu to dočista ukradené. Chtěl mít černé na bílém perfektní výsledky z NKÚ, protože už tak se poslední léta společenskými kruhy neslo, že Darrel se zrovna dvakrát nepovedl a stal se takovou černou ovcí rodiny. Ovšem, že ano. Absolutně nerespektoval a nepokračoval ve smýšlení svých příbuzných, naopak se s mudlovskými paktoval, dělal ze sebe kašpara a vůbec nectil hodnotu svého jména a společenského postavení.
A když Lorelei souhlasila i s poslední věcí a schovala si obálku se šekem, Jarena pohltila mírná úleva a spokojenost. Proběhlo to bez problémů a dokonce madam Andersenová ani neměla připomínky k uvedené částce, což pouze dokazovalo, že s tím Andersenem na tom asi nebude tak dobře, jak by si čistokrevná kouzelnice zasloužila. Ale zvolila si to sama, i když jistě spousta čistokrevných mužů litovalo. Včetně Jarena.
"Vím i o dalších věcech, které byste pro mne mohla udělat, ale to prozatím počká," zaleskla se mu už v očích ta známá povýšenost s arogancí, když se konečně mohl přestat tolik kontrolovat, protože vše bylo dojednáno a Lorelei si obálku převzala. Už z toho nemohla couvnout... nebo mohla, ale už by si za změnu svého názoru nesla následky. A Jaren si právě tohle moc dobře uvědomoval, proto se všechna strojenost postupně vytratila a on se se samolibým úšklebkem uvolnil, zatímco Lorelei shlédl pozorným pohledem. Nejen, že se s ní dobře vyjednávalo, také se na ní dobře dívalo a to byl asi důvod, proč se zamračil, když se podíval ke svým hodinkám a zjistil, že by se měl vrátit na ministerstvo. Příbor i s ubrouskem složil k talíři, počkal, až do obědvá i Lorelei a nakonec sdělil obsluze, že zaplatí.
"Jsem rád, že to šlo bez potíží a shodli jsme se. Pokud byste cokoli potřebovala, stačí poslat sovu," napřáhl k ní pravou ruku, když se zvedl od stolu, "rád bych vás někdy opět viděl," až porodíte, "příjemně jste mě překvapila," a tentokrát věru nenarážel na Lorelein vzhled, ale nýbrž na celý dnešní oběd, čekal to mnohem horší a obával se, že žena, která si vzala nečistokrevného kouzelníka, zapomněla být hrdou dámou. Namísto toho sem taková dáma opravdu dorazila a Jarenovi bude asi ještě hodně dlouho vrtat hlavou, jak se někdo mohl vzdát dokonalého života na výslunní kvůli nějakému tatarovi. Ale takové věci on v životě nepochopí, když měl rád pouze sám sebe, svou kariéru a své peníze.
Nakonec se s Lorelei rozloučil, účet v restauraci samozřejmě zaplatil a pokud se Lorelei nebránila, doprovodil ženu až před restauraci, kde už však stočil své kroky k ministerstvu a brzo jeho vysoká postava zmizela v davu hemžících se kouzelníků.
>>

Konec září, 1976

Věděl to už od konce prvního týdne, co byl v Bradavicích, ale i tak to pořád dokola odkládal a odkládal, protože se mu nechtělo věřit, že mu otec něco takového zařídil. Doučování s McKayovou?! "No já se picnu," zíral na dopis, který mu tenkrát od otce přišel, v němž bylo řádně vysvětleno, že Jaren kvůli Darrelovi Lorelei laskavě požádal, zda by mu s lektvary alespoň trochu nepomohla, když měl letos skládat ty NKÚ a doma se společně rozhodlo, že to Darrel zkusí na bystrozora. Tohle nadšení ho pomalu opouštělo, ale on zatím neměl odvahu to rodičům říct.
Celé září si nalhával, že se na NKÚ dokáže připravit sám, heleď, Darrele, stačí se soustředit a dávat při hodinách pozor, říkal si pokaždé, když kráčel na hodinu s Redmondem a, tak to vyjde příště, si většinou říkal, když se z lektvarů vracel a zase se tam umíchal patlaninu, která se ani zdáním nepodobala požadovanému lektvaru. Dospělo to tak daleko, že si Darrel zkrátka musel připustit, že byl měl za paní profesorkou dojít a využít toho, že měl otce se spoustu konexemi a zařídil mu to. Sice se to Darrelovi příčilo, ale i tak na konci září cupital dlouhou chodbou a pekelně se potil pod pečlivě upravenou košilí, jak zděšeně přemýšlel nad tím, co se bude v kabinetě asi dít. Když byla hodina lektvarů, bylo tam spoustu neschopných studentů, ke kterým musel profesor rozprostírat pozornost rovnoměrně, ale pracovat pod dozorem profesora sám? To bylo pokaždé hotové peklo. Vždyť až dnes McKayová uvidí, že je Darrel totální nemehlo. Že se mu při lektvarech občas třesou ruce a proto tam hodí deset zrnek místo dvou, že se mu hrozně špatně soustředí a radši si prohlíží špinavou zeď, protože ho nebaví odměřovat čas, nebo pravidelně míchat. Ale hodlal se s tím dneska poprat, i když každým krokem, kterým se ke kabinetu blížil, se jeho sebedůvěra vytrácela. A když na profesorčin kabinet zaklepal, naprosto zazmatkoval.
Vždyť... byla to McKayová, Darrel už ji nějakou tu chvíli tajně obdivoval a fakt byl naštvaný, když dostali morouse Redmonda. Prudce zavrtěl hlavou a hned si zase uhladil vlasy, které se snažil dostat do nerozcuchané podoby, ale moc se mu to nedařilo. A ta kravata ho hrozně škrtila, a... třeba tu nebude a bude to cajk. Počítám do tří a pak zdrhnu.
Stránka 1 z 2 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
http://www.phpbb.com/