vystudoval Bradavice/Nebelvír | Brit | smíšeného původu
Hůlka: dub | pero fénixe | 9 a půl palce | ohebná
______________________________________________________
Na co při případném setkání narazíte:

Oči, nos, rty… to všechno na Nealovi najdete přesně tam, kde to má být, takže se ho v první chvíli rozhodně nezděsíte. Neal vypadá naprosto normálně. Běžně. Skoro nezajímavě. Vlastně ani není těžké ho přehlédnout, pokud nestojíte na poli, kde se nikdo jiný kromě vás dvou nenachází, protože pokud byste ho přehlédli tam, bylo by vhodné začít uvažovat o návštěvě očního lékaře. A když už jsme u těch očí, ty Nealovy našly inspiraci v podzimní přírodě, kdy zelené listy pomalu začíná požírat depresivně hnědá barva, která se vám začne zdát téměř oslnivě krásná pouze ve chvíli, kdy vykoukne sluníčko, a rozhodne se potrápit krajinu záchvěvem babího léta. A tak je to i s Nealovýma očima – letní zeleň (prostě zelená, ale chápejte, kdyby to bylo moc suché, nebylo by to na deset řádků, ale jen na jeden) se mísí s oříškově hnědou (původně bylo v plánu napsat bahnitě hnědou, ale kdo z vás by o sobě dobrovolně prohlásil, že má bahnitě hnědé oči, že) a nevýrazně taková míchanice nevypadá jen ve chvílích, kdy se Nealův obličej rozzáří úsměvem podobně jako to skomírající slunce na podzim. A máme tu ten úsměv a s ním spojené rty ověnčené v koutcích vějířky vrásek, protože Neal se docela rád směje, když zrovna nepadá únavou na hubu, kdy si ty svoje ničím nevýrazné rty rozbije, a zkrášlí je nějakou tou tržnou rankou, díky které jsou pak rudé jako záviděníhodné rtíky Sněhurčiny v bledé tváři. Tvář, jistě. Tu Neal taky má, docela hezkou, ale ne zase tak hezkou, aby z toho každá švestka padla naznak a v předtuše vášnivého opojení se svíjela jak krakatice v posledním tažení. Navíc Neal obvykle naprosto nestíhá trávit zbytečný čas v koupelně, takže strniště je jeho věrný kamarád, který ho doprovází na každém kroku jako ten nejvěrnější stalker. Občas se stane, že se mu po spánku na pohovce mezi nepořádkem na tvář něco obtiskne, takže pak celý den vypadá jako idiot, no.
To bychom tedy měli oči, rty, tváře, uši vynecháme, protože se toho o nich moc zajímavého napsat nedá, jelikož mu neodstávají a jsou prostě naprosto normální, a zbývá nám nos, který je rovněž naprosto normální. Někdy rovný, někdy ne, když Neal dostane po zásluze pěstí. Když se ještě zdržíme u obličeje, bylo by dobré zmínit vlasy, protože Neal není plešatý (zatím), a občas mu nějaký zbloudilý světle hnědý pramínek padne do oka, což není ani tak sexy jako neskutečně otravné. Prostě Nealův vlasový porost, který by se tvarem dal brzy z rána přirovnat k osaměle se kutálející změti suché trávy opuštěnou ulicí westernového městečka, a ani během dne by svůj popis moc nezměnil. Neal totiž, jak už bylo řečeno dříve, na úpravu svého zevnějšku nemá moc čas. Opustíme-li (konečně) obličej a pustíme se do evaluace celé postavy, nezjistíme nic zásadního. Neal měří zhruba nějakých sto osmdesát tři centimetrů, plus mínus centimetr, on nemá čas se měřit, a vypadá přesně tak, jak by se svým průměrným BMI vypadat měl. Jo a je to běloch (ne, nejsem rasista).
Takže to byl ve stručnosti vzhled a teď si dovolíme malé nakouknutí do Nealovy skříně a prádelníku (na ten bordel nekoukejte, on prostě jen nestihl vyžehlit… a poskládat to), kde skoro nic není, protože je to všechno naházené vedle pračky. Neal totiž často nestíhá ani prát. Obvykle tak po ránu hledá ponožky po celém bytě, než se nakonec spokojí s tím, že si k jedné bílé vezme jednu světle růžovou (což je následek jedné prací nehody, kdy se mu mezi bílé prádlo přimíchaly Bartíkovy červené spartakiádní kraťasy a celá várka šla do kelu, tedy do roztomilé miminkovsky růžové barvy), načež na sebe natáhne první kalhoty, které najde (i se skvrnou od včerejší večeře), a pak se s mumláním začne shánět po čistém tričku, které nenajde, protože nestihl vyprat (told ya). No, je to prostě frajer a má to na háku.
Rodrigo Guirao Diaz FC

______________________________________________________
V hlavě:

Neal je… ono je to komplikované. Samozřejmě nemůžeme omlouvat všechny jeho nedostatky, a že jich má hodně, ale nějaká ta dobrá vlastnost by se tam také najít dala, ačkoliv je třeba hrabat hluboko a trpělivě. Tak třeba… začneme pro jistotu těmi špatnými. Neal je lhář. Podvodník. Baron Prášil v miniverzi. Jeden den je pracovníkem odboru záhad pracující na přísně tajné misi, druhý den krotí draky v rezervaci nebo adoptuje opuštěné hafoně. Při dalším setkání se může stát, že zatímco při tom prvním byl jen pracovníkem odboru záhad, při tom momentálním navíc ještě krotí ty draky a zachraňuje hafoně najednou. Možné je všechno, uvěřitelné jen pokud jste velmi naivní. Pravdu vám neřekne, ani když na něj narazíte v nemocnici, protože v tu chvíli vám nakecá, že mu umřela babička na záhadnou nemoc, na kterou pomáhá v nemocnici míchat lék, a ve volném čase se věnuje charitě a ošetřování seniorů. Je jen jedna osoba, které vždy a bez okolků říká pravdu, a to je jeho syn. A jeho syn je pro něj celý svět, ačkoliv to tak někdy nevypadá.
Neal je bordelář, lenoch, ale snaží se, aby se jeho syn měl dobře, aby doma bylo něco k jídlu, aby bylo vypráno a Barry nechodil v pytli od brambor, a aby měl nějaké to základní vzdělání. Sám pak kromě práce v nemocnici, která ho docela vyčerpává, takže nezřídka usne na gauči na hoře neposkládaného prádla a poslintá Barrymu oblíbené tričko, opravuje košťata a kouzelné spotřebiče. A naprosto nesnáší rodinné sešlosti, protože se tam vždycky cítí jak spráskaný pes. A má proč.

______________________________________________________
Taková normální rodinka:

______________________________________________________
Jak šel čas:

Neal byl už jako dítě docela velký dareba, ale pořád se to přisuzovalo tomu, že je kluk a kluci zlobí. Babička říkala, že dokud je hodný ke zvířatům, je všechno v pořádku, takže nějaké ty rozbité talíře a hrnky, vysklené okno, prokopnuté dveře, závěs tričkmo na větvi při pokusu chytit sousedovic kotě byly vlastně jen ukázkou zdravého vývoje, a nebylo třeba se obávat, že z kluka vyroste grázlík. No, ups. Babičce její prognóza tak trochu nevyšla a Neal sice měl rád zvířata, jak na mazlení, tak na talíři, ale zlobil dál a intenzivněji. A lhal. Jako když tiskne.
Zlom přišel, když ke dvěma klukům (z nichž jeden nosil vyžehlené košile pomalu od plenek a tvářil se vážně zhruba od stejné doby) přibyla ještě holčička. Neal se trochu zklidnil, a zatímco Deana nějaké uřvané dítě nezajímalo, protože ho navíc rušilo od čtení a učení, Neal kouzlu malé sestřičky propadl a stal se jejím ochráncem. Takže se změnilo hlavně to, že od té doby přibylo rvaček nejen mezi bratry, ale také s kamarády s okolí, kteří chtěli Leah zlobit žabkami hozenými do peřinek. Jednou se Neal naštval natolik, že kamarádovi omylem přičaroval oslí uši, a než se stihl schovat za otcovo auto, v mžiku se u jejich domku objevila skupinka pochybných lidí a jen co odstranili ty oslí uši i vzpomínku na hrůzný zážitek, nechali se pozvat ke Kenwayům na čaj.
Neala čekalo domácí vězení a po jedenáctých narozeninách i nástup do Bradavic.
Život v Bradavicích Neala uchvátil, pohltil a později i nemilosrdně vyhostil z prostředí, kde na něj nikdo z rodiny nedohlížel, a kde si získal spoustu kamarádů a časem hlavně kamarádek, se kterými mohl vymetat prázdné učebny. Možná za to mohlo bývalé povolání jeho matky, možná fakt, že Nealovi přeměňování a s ním spojená kouzla vždycky šla, každopádně společně se svým nejlepším kamarádem Bartholomewem, který Neala už v prvním ročníku poctil přezdívkou Kenny, vyrazil cestou ošetřovatele. Na lékouzelníka v bílém plášti si prostě netroufal. Bohužel, jak už to bývá, tragédie na sebe obvykle nenechá dlouho čekat (a v rámci povolených ztrát na profil) se Barry při vyzvedávání zraněného z hospodské rvačky dostal do cesty kouzlu, které ho zasáhlo z bezprostřední blízkosti a stálo ho to život. To, co z počátku vypadalo jako úžasné dobrodružství nerozlučných kamarádů, pro Neala znamenalo propad do depresivní stoky zoufalství, kde alkohol teče proudem a ženské vypadají po vypité lahvi všechny stejně. Matně si pamatoval, že ho jednoho rána po proflámované noci, kdy usnul na nemocničním pokoji, budila sama Constance Van Helmontová, která tou dobou naštěstí ještě nebyla ředitelkou, neboť to by určitě letěl na ulici i skrz zavřené dveře.
Nějakou dobu to šlo s Nealem z kopce, než se mu na prahu kýčovitě a trapně klišoidně objevil košík s novorozencem a dopisem hlásajícím, že se jedná o dovětek jeho prohýřených nocí. Nealova první reakce vedla samozřejmě k tomu, že si to popřel a dveře zavřel. Po deseti minutách košík z prahu sebral a začala pro něj nová etapa života.
Malý Barry (snad není nutno vysvětlovat, kde se to jméno vzalo, protože takové by Kennyho jinak asi ani nenapadlo) byl pro rodinu sluníčkem, ačkoliv jeho otce to v jejich očích srazilo na existenční dno. Neal výchovu a péči o chlapce moc nezvládal, protože skloubit dohromady práci, dítě a nějaký svůj vlastní život, bylo zhola nemožné, ale nakonec to všechno přeci jen nějak zaklaplo na svá místa, a Barry kritické období otcových panických záchvatů přežil ve zdraví.
Postupem času se Neal naučil brát Barryho jako svého parťáka spíš než syna, a také se k němu tak začal chovat. Barry od něj nikdy neslyšel typické rodičovské kecy o umytých rukou a večeři na stole, protože na stole obvykle žádná večeře nebyla. To Neal dřív usnul na hromadě vypraného oblečení při jeho skládání, zatímco Barry se staral o celou domácnost, aby mu otec neumřel. A teď, když má kluk nastoupit do Bradavic, se Neal děsí, že to doma sám nepřežije.

______________________________________________________
Ale jinak je to kluk šikovná: