Už při prvním pohledu musí být všem jasné, že Manuel není rodilý Brit a leckdo by ho z fleku přiřadil k snědým obyvatelům Španělska. Mohou za to pravděpodobně jeho velké tmavé oči, jež se pyšní barvou hořké čokolády a neustále se v nich třpytí přátelské energické jiskřičky. Manuelovy oči jsou opravdovými okny do duše - hluboké a uhrančivé. Lemují je dlouhé tmavé řasy a Manny díky svým očím většinou budí dojem přerostlého štěňátka, které by člověk nejraději poňufal. Jižanskému vzhledu nahrávají i tmavě hnědé vlasy, které nosí krátce zastřižené. Stejnou barvou se pyšní i strniště porůstající jeho tváře. V obličeji není Manny bůhvíjaký fešák, nejeden člověk už o něm řekl, že má koňskou tvář - jeho obličej je protáhlý s větším rovným nosem a vysokým čelem. Rty má široké, zdravě narůžovělé a věčně roztáhnuté do přátelského úsměvu. A jeho pleť je samozřejmě snědší, čímž mezi bledými obyvateli britských ostrovů trochu vyniká. Za svou postavu se nemusí stydět. Měří kolem metru devadesát, což rozhodně není málo, a je poměrně mohutný. Ramena má široká a boky úzké a rýsuje se na něm svalstvo - ne moc, ale přehlédnutelné taky není. Manny o sebe zkrátka jen pečuje, aby z něj nebyl gaučový povaleč.
Jeho šatník je... dost letní. A to i přesto, že v Británii žije už nějaký ten pátek. Ještě pořád si nezvykl na chladné deštivé počasí a odmítá se s ním smířit, takže bychom v jeho šatní skříni našli spoustu barevných letních košil, kraťasů a sandálů či žabek, které často ztrácí a pak chodí po ulicích bos. Libuje si především ve vzdušném oblečení, které se moc nelepí na tělo, ale pokud se ochladí, celkem ochotně na sebe vezme svetr i džíny a žabky vymění za plátěné tenisky či kožené polobotky. Ovšem zimní šatník, to je kapitola sama o sobě - Manny nemá zimu rád a snáší ji velmi těžce, takže se po ulicích pohybuje nabalený jako pumpa v několika vrstvách oblečení. Pokud je opravdu chladno, nepohrdne ani čepicemi a šálami. Doplňků moc nenosí, jen ručně kovaný stříbrný náramek na levé ruce a v létě klobouky a sluneční brýle.
faceclaim: Miguel Angel Silvestre

Mannyho by, vzhledem k častému úsměvu zdobícímu jeho rty, leckdo tipnul na přátelského pohodáře a ten dotyčný by rozhodně nebyl daleko od pravdy. Manuel je dobromyslný přátelský muž, který sice má rád společnost, ale neznamená to, že by ji vyloženě vyhledával. Nedělá mu problém bavit se s cizími lidmi, pomůže, když to někdo potřebuje, a pro své přátele je vždycky oporou. Je to dobrák od kosti, takže pokud nejde o život jemu nebo někomu z jeho blízkých, mouše by neublížil a se slovy, která by mohla ublížit, opravdu šetří. Jako správný Španěl je Manny v některých chvílích dost temperamentní, umí se pořádně rozohnit nebo nadchnout pro nějakou věc a život si vesele užívá plnými doušky. Pravda, nepobral příliš inteligence, ale vyloženě hloupý není - jen si občas sedí na vedení. A spoléhá na to, že chrlit vědomosti bude Martín, když to bude potřeba. Manny má určité obory (jako třeba hudbu a španělskou kulturu), v kterých se opravdu vyzná, a o tom zbytku má jen letmý přehled, který mu ale k životu bohatě stačí. Nepotřebuje se svými znalostmi někde chlubit. Občas je zmatený a občas se urazí, ale to ho naštěstí rychle přejde. Jeho zápornou vlastností je nepochybně náladovost, kterou sice netrpí pořád, ale sem tam má období, kdy se u něj nálady střídají jako počasí v dubnu. A v takových chvílích bývá často hysterický i kvůli naprostým maličkostem - stačí, aby se na něj někdo křivě podíval a on už se s potlačovaným pláčem dovolává Martína, aby ho zachránil. Z toho vyplývá, že je i dost emocionální a ovlivnitelný a na Martínovi je možná závislejší, než by měl být.
Pokud zlehka naťukneme ještě jeho zájmy, zjistíme, že mezi ně (překvapivě) patří hlavně hudba, bez které Manuel nedokáže žít jediný den. Poslouchá ji při každé příležitosti, nebo si alespoň zpívá. A že mu to jde a je radost ho poslouchat. Ani ostatní odvětví umění mu není cizí. Jak už bylo naznačeno, má rád i společnost a čas trávený s přáteli, nepohrdne ani čtením a s Martínem je ochotný absolvovat téměř cokoliv, klidně i túru do divoké přírody, kde Manny působí jako pěst na oko. Ačkoliv by to do něj řekl málokdo, je vášnivým fanouškem famfrpálu a nadšeně fandí především španělskému nároďáku. Z britských týmů si nejvíce oblíbil Kudleyské kanonýry. Sport mu všeobecně není cizí a Manny se ve volném čase věnuje také běhání, aby se udržel ve formě. Rád vaří, ale ještě raději jídla ochutnává. A k tomu patří záliba v dobrém vínu.

Manuelova rodina je poměrně velká a on sám ztrácí přehled ve svých příbuzných, takže širší příbuzenstvo tu nebudeme rozebírat do detailů. Nejlépe Manny vždycky vycházel se svou sestrou a kupodivu i s nevlastní babičkou Ritou, s kterými i nyní, když se od rodiny víceméně úplně distancoval, udržuje alespoň písemnou korespondenci. A proč se distancoval? Inu, někteří členové rodiny nesnesli dobře fakt, že jim lhal a tajil před nimi několikaletý vztah s Martínem. Nevyčítají mu, že si našel přítele, vyčítají mu, že k nim nebyl upřímný. Protože právě upřímnost se v jejich rodině nejvíc cení.

otec Miguel José Peña Hernandéz Miguel je mudla, který se živí výrobou hudebních nástrojů, stejně jako to dělal jeho tatínek, dědeček, pradědeček, a tak dále. Jeho jméno je poměrně známé a jeho nástroje jsou vyhledávané, neboť si na nich Miguel dává opravdu záležet a zpod jeho rukou nikdy nevzešel žádný šmejd. Povahově je to celkem sympatický kliďas se srdcem na správném místě a jediné, co opravdu nesnáší, jsou lži a neupřímnost. Proto ho velmi zasáhlo, když zjistil, že Manny zatajoval rodině svůj vztah s Martínem, a doposud mu tak úplně neodpustil. Miguel působí sice trošku jako hromotluk a bručoun, ale je to jen zdání a zdání klame. Je nižší, mohutnější postavy, ale v obličeji mu často září úsměv a jeho čokoládově hnědé oči jsou plné přátelských jiskřiček. Je to typický Španěl snědé pleti a tmavých vlasů, které ale už protkává nějaké to stříbro. matka Emília Ana Cabrera Navarro de Peña Manuelova matka Emília je kouzelnice nečistokrevného původu, která studovala v Krásnohůlkách. Je to žena v domácnosti, která umí perfektně vařit, ještě lépe zpívat a dokonale tančit. Není pochyb o tom, že právě tohle nadání zdědil Manny po ní. Emília je inteligentní, rázná žena, která se ráda baví a směje a má ráda společnost. Ochotně vaří pro celé příbuzenstvo a často pořádá rodinné večírky, protože je temperamentní a zábavu k životu prostě potřebuje, i ve svém již pokročilejším věku. Emília se jeví jako přísná osoba, protože má ostřejší rysy v obličeji, ale i zde zdání klame. Je průměrně vysoká a její postava je hezky tvarovaná, muži se za ní otáčí i teď, když už není nejmladší. Má po lopatky dlouhé havraní vlasy a zelenohnědé oči, prostě taková španělská kráska, kterou si člověk chtě nechtě zapamatuje. sestra María Alejandra Peña Cabrera María je věrná kopie své matky, alespoň vzhledově. Má černé vlasy a zelené oči, vlídný úsměv a postavu tak akorát, takovou, kterou jí kamarádky závidí a která k ní přitahuje dostatek mužské pozornosti. Až moc pozornosti, řekl by Miguel. Co se povahy týče, María zdědila kus od otce a stejný kus od matky - je milá, obětavá a se srdcem na správném místě, ale nechybí jí španělský temperament, inteligence ani ráznost. Zkrátka, Emília si umí dupnout a pouštět hrůzu, ale zároveň dokáže pomoct, když to někdo potřebuje. K rodině a přátelům je neskutečně loajální a udělala by pro ně cokoliv. Studovala v Krásnohůlkách, i když vždycky toužila po studiích v Bradavicích, která rodiče zamítli jednak kvůli vzdálenosti, jednak kvůli tomu, že by jim v deštivé Británii dcera určitě umrzla. A otec ji navíc chtěl mít na očích, aby mohl střílet po případných nápadnících. María se s tím naštěstí smířila a Krásnohůlky jí nakonec přirostly k srdci.

dědeček Rafael Ignacio Peña Ortega Rafael, mudla, vždycky byl a pořád je poměrně přísný muž určitých osobních zásad, které nikdy neporuší. Dbá na spravedlnost a čest a nesnáší lidskou hloupost, ať už se projevuje jakkoliv. Je poměrně horkokrevný a snadno se naštve, a ačkoliv občas působí jako uzavřený bručoun, faktem je, že je to v hloubi duše moc milý a obětavý člověk. Míval tmavě hnědé vlasy, teď už jsou však bílé, a oči, jejichž okolí brázdí mnoho vrásek, se pyšní barvou hořké čokolády. Rafael ještě pořád zlehka fušuje do výroby hudebních nástrojů, ale většinu práce již nechal na svém synovi. Před několika lety ovdověl, ale osud mu do cesty přivál půvabnou Britku, Ritu Elizabeth Manning, se kterou se nakonec oženil a jeho život získal nový smysl. babička Rita Elizabeth Manning de Peña Kouzelnice, i na svůj věk poměrně půvabná dáma. Má usměvavou vrásčitou tvář a pískově světlé vlasy hustě protkávané stříbrem. Oči má stále živé, plné jiskřiček, a nebesky modré. Je to vlídná usměvavá žena, která umí být nápomocna v tu pravou chvíli, ale na druhou stranu umí být i rázná a nenechá si všechno líbit. Miluje cestování, takže když jí před několika lety zemřel manžel, vydala se na cesty, aby zahnala žal a poznala krásy světa. A při dovolené ve Španělsku se střetla s Rafaelem. Přeskočila mezi nimi jiskra, začali se scházet a Rita se po několika měsících rozhodla, že ve Španělsku zůstane, i když do rodné Británie ještě stále často jezdí. S Rafaelem se vzali a teď žijí celkem skromný, ale spokojený život. přítel Martín Alvaro Rodríguez Montaño Martín je pro Mannyho vším, je celý jeho svět. Člověk, na kterého se vždycky může spolehnout, který je mu podporou v těžkých chvílích, s kterým zažívá nejlepší chvíle svého života. Zkrátka a jednoduše - bezmezně ho miluje a je to vzájemné. Oba svůj vztah považují za něco jako požehnání a nedokážou si představit život bez toho druhého. Martín je vysoce inteligentní muž, který se vyžívá v sarkastických poznámkách a miluje, když se může vytáhnout se svými znalostmi (a že jich nemá málo). Je kouzelník, pracuje jako vědec a zabývá se především kouzelnými tvory, díky čemuž cestuje různě po světě a Manny ho většinou oddaně následuje. Je to muž střední postavy, má černé vlasy a strniště, oříškově hnědé oči a pihy kolem nosu. Nosí dioptrické brýle, které mu společně s nažehlenými košilemi a nablýskanými polobotkami dodávají vzhled intelektuála.

Manuel se narodil ve slunném Španělsku v malém kouzelnickém městečku nedaleko Madridu. Odmalička byl v kontaktu jak s mudlovským světem, tak s tím kouzelnickým. Byl opravdu zvědavé a energické dítě, které kouzla sice zajímala, ale ne natolik, aby zapomnělo na krásy okolního světa. Manny byl jako malý nezkrotným živlem, který neustále někde lezl, něco zkoumal, ochutnával kočičí žrádlo, padal ze stromů a schovával se ve skříních, které považoval za svoje pevnosti. Rodiče z něj občas rozbolela hlava a padali únavou na hubu, ale svého drobečka milovali celým svým srdcem. Jakmile trochu povyrostl, začal otci pomáhat v dílně s hudebními nástroji, ale také začal chodit do sboru. Ukázalo se, že nadání pro hudbu opravdu má - zpíval krásně, ale kromě toho se naučil ještě hrát na housle, klavír a kytaru. O drobnějších nástrojích ani nemluvě. Základní vzdělání získal z domácího učení, kdy se mu věnovalo celé široké příbuzenstvo - když totiž jednou omylem rozbil nehotové housle a sám je pak spravil jen tím, že se jich dotkl, bylo jasné, že ho kouzelnické nadání neminulo a že jednou nastoupí do Krásnohůlek. Jeho čaromoc se pak už sice neprojevovala moc často, ale kouzelníkem nepochybně byl.
Když se Miguelovi a Emílii narodilo další mrně, tentokrát holčička, Manny nějakou dobu na svou sestřičku neoprávněně žárlil, ale nakonec si ji oblíbil a jako správný starší bratr se o ni pečlivě staral a dohlížel na to, aby na ni všichni byli hodní a neměla žádné problémy. Po nástupu na školu se rodině sice trochu vzdálil, ale psal si s rodiči i sestrou alespoň dopisy. Už v prvním ročníku potkal Martína a z obou chlapců se stali nerozluční přátelé. Jejich přátelství vydrželo dlouhé roky, ale nakonec, po dostudování školy, přerostlo v něco silnějšího. To si ani jeden z nich zprvu příliš neuvědomoval, ale nakonec dali svým citům volný průběh a stali se z nich kromě nejlepších přátel ještě partneři. Manuel se ale rozhodl vztah tajit před rodinou, protože se bál reakcí svého nejbližšího okolí, a nechtěl přijít o dobrou pověst. Martínovi bylo jedno, jestli o nich někdo ví či ne, ale rozhodl se přistoupit na Manuelovu hru a tvářit se jako pouhý kamarád, když to situace vyžadovala. Pravděpodobně by se zvládli přetvařovat ještě dlouhá léta, ale to by se na jednom rodinném večírku nesměli opít a skončit ve vášnivém objetí, načapáni Mannyho otcem. Rodině zjištění, že má Manny chlapa, trošku vypálilo pojistky, ale naštvaní byli (a zůstali) především proto, že jim Manuel nebyl schopný a ochotný říci pravdu. A protože od té doby vztahy v rodině skřípaly, rozhodl se Manny vyklidit pole, alespoň na nějaký čas.
Sbalil si svých pět švestek a společně s Martínem se přestěhoval do Londýna, kde navíc Martín dostal nabídku práce na samotném Ministerstvu kouzel, jako terénní pracovník pro Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory. Manuel dlouhou dobu nevěděl do čeho píchnout, až se nakonec rozhodl, že zkusí další studium. Podařilo se mu vystudovat lékouzelnictví, ale celkem brzy zjistil, že to není práce pro něj a že mu chybí umění. Pustil se tedy do malování a vlastní hudební tvorby, ale živil je spíše Martín, který si vydělával slušné peníze.
V Británii se Manny dostal do kontaktu s britskou částí příbuzenstva, i když to nikdy nebyl tak vřelý vztah, jako se španělskou částí rodiny, a společně s Martínem si tu našli dost přátel. Vlastně to byl celkem dobrý nový začátek, až na to, že Manny neměl pořádnou práci. A tak, když se v novinách objevil inzerát, že v Bradavicích, kde chtěl vždycky studovat, hledají sbormistra a někoho, kdo by seznámil děcka s hudbou, neváhal a chopil se příležitosti. Pravda, poměrně dost ho trápí fakt, že bude dlouhé měsíce pryč, ale s Martínem se dohodli na častých návštěvách a pokud se Mannymu práce zalíbí, jsou ochotní uvažovat nad stěhováním do okolí Bradavic, pravděpodobně Prasinek.

KOUZLA
100%: ACCIO, ALOHOMORA, EXPECTO PATRONUM, LUMOS/NOX, WINGARDIUM LEVIOSA
III. úroveň: BONA HASAMENTU, EXPELLIARMUS, FERULA, RENNERVATE, VULNERA SANENTUR
II. úroveň: ABEO CULTIVATE, CONFUNDO, DUCKLIFORS, EVERTE STATI, FINITE INCANTATEM, QUIETUS, SALVIO HEXIA, SILENCIO, SONORUS, ZATEPLOVACÍ KOUZLO
Lektvary: DOKRVUJÍCÍ LEKTVAR, DOUŠEK ŽIVÉ SMRTI, POSILUJÍCÍ ODVAR, PROTIJED NA BĚŽNÉ JEDY, UKLIDŇUJÍCÍ LEKTVAR, ŽIVOTABUDIČ