Vzhled:
Žirafovitý. Emily převyšuje většinu svých vrstevnic dobře o půl hlavy a ke své hrůze pořád ještě roste; nadto je velmi hubená, samá ruka samá noha, a obsypaná desítkami pih. Ve snaze vypadat o něco nižší se v jednom kuse hrbí, ale že by to nějak výrazně pomáhalo, to zase ne.
Obličej má úzký, podlouhlý a správně britsky bledý (a taky pihovatý), bradu špičatou a rty tenké a takřka bílé; ze vší té bezbarvosti září dva temně hnědé démanty očí, rámované výraznými řasami a usměvavé - Emily se nejčastěji směje právě očima, na tváři úsměv vykouzlí jen zřídkakdy. Zrovna tak vzácně rozpouští bohatou záplavu špinavě blonďatých vlasů; většinou je má zkrocené v culíku, aby jí nepřekážely - když už je ale rozpustí, spadají jí v rovných pramenech až pod lopatky.
Ačkoli pochází Emily z čarodějnické rodiny, nejradši (a tudíž nejčastěji) obléká hadříky mudlovské - konkrétně má slabost pro pestrobarevné sukně a šaty, v chladnějších dnech ale nepohrdne ani pohodlnými tepláky. Proto ji trochu mrzí, že v Bradavicích bude muset nosit hábit - aspoň že k uniformě patří i sukně, a kdoví, možná jí projde i nějaký ten mudlovský svetr.

Povaha:
Emily zastává názor, že s ohleduplností a přátelskostí člověk nejdál dojde; chová se proto k ostatním slušně, s kýmkoli je ochotná si nezávazně poklábosit, nikomu by neodepřela pomoc - navzdory tomu všemu ale lidskou společnost nevyhledává, nijak extra netouží ani po kamarádech "na život a na smrt" a vůbec nejspokojenější je, když si může být jen tak sama pro sebe, s knihou nebo oblíbenou gramofonovou deskou - anebo se zvířaty, třebaže k tomu nemá mnoho příležitostí. Zvířata přímo zbožňuje, a to úplně všechna - dokonce i na slimákovi nebo švábovi by jistě objevila něco obdivuhodného -, i když úplně nejradši má psy. Pejska si přála už odedávna (tzn. od šesti, možná pěti a půl let), ale to přání se jí nikdy nesplnilo; tak si aspoň vydupala obrázkovou encyklopedii psích plemen, kterou už přečetla nejmíň tisíckrát a kterou s sebou tahá doslova všude, rozhodnutá, že až vyroste, stane se cvičitelkou psů, nebo aspoň veterinářkou, čarodějka nečarodějka.

Rodina:
Maminka Sarah (*1944, roz. Lee, smíšený původ, Mrzimor) je Emilyiným velkým vzorem, protože ačkoli jí visí na krku tři nedospělé děti, s přehledem zvládá péči o domácnost i práci (třebaže jen na poloviční úvazek) - dělá knihovnici v jedné z budov Britské knihovny, na starosti má kouzelnické oddělení utajované před mudly -, a nadto jí nikdy neschází elán a radost ze života.
S tatínkem Richardem (*1940, kouzelnický nečistokrevný původ, Havraspár) už Emily tak dobře nevychází; jednak táta často bývá celé týdny pryč z domu (služební cesty; je zaměstnancem ve firmě zaměřené na vývoj kouzelnické parfumerie a často odlétá do zahraničí sjednávat obchody), takže ho Emily pomalu ani nezná; a když už se z těch cest vrátí, bývá protivný (firmě se poslední dva roky zrovna nedaří) a hodně pije. (Ne vodu; jak to s ním maminka proboha zvládá?)
Pak je tu ještě starší sestra Elsie (*17. 12. 1967, Havraspár), věčně podrážděná puberťačka, které se Emily pro jistotu klidí z cesty; přesto je ale třeba uznat, že něco v té hlavě Elsie přece jenom má - když zrovna nedští síru, vyklube se z ní hotová knihovna vědomostí. A jak to umí s pianem!
Nakonec zbývá ještě benjamínek Calvin (*4. 5. 1973), věčně ušmudlané stvoření s permanentním výrazem horlivé nevinnosti (já nic, to ufoni); Ničitel s velkým en, kterému při hrách po bytě padne kdeco za oběť. On je taky důvod, proč Emily nikdy nemohla mít toho vysněného pejska - Calvin má na psy alergii a stačí, aby hafana podrbal za uchem, a už si může vypšíkat plíce.

Historie:
Emily se narodila jako druhé dítě do rodiny kouzelníků a odmalička tak vyrůstala v prostředí tvarovaném kouzly - nádobí se samo umývalo, koště samo zametalo, hrnce vařily z vlastní iniciativy, dokonce i to pianino po babičce si někdy samovolně střihlo sólo... Vyjma těchto detailů prožila dívka rané dětství poměrně obyčejné a šťastné (to tatínek ještě tolik necestoval), hrála si se starší sestrou, vařila s ní lektvary (jeden se jim vážně povedl; pojmenovaly ho Břichabol a vskutku, každý, kdo se ho napil, pak hodiny trpěl ukrutnými bolestmi břicha) a vyváděla jiné skopičiny; po pár letech se jí sice sestra vzdálila, nos zabořený do (tehdy převážně obrázkových) knih, ale tou dobou už pomalu dorostl Calvin a Emily nuda rozhodně nehrozila, protože s Calvinem se dalo řádit ještě víc než s Elsie (a bohužel taky proto, že Emily musela nastoupit do školy).
Pak si jednoho dne sousedi pořídili krásnou kokršpanělku a ejhle, Emily se zamilovala do psů. Nejdřív si chtěla u rodičů vymoct psíka vlastního, když ale nepochodila, byla u sousedů pečená vařená, s kokršpanělkou si dovedla hrát hodiny a hodiny - načež přicházela domů olepená chlupy a mokrá od psích slin. Vydrželo jí to takhle dva roky; pak se začal Calvin v její přítomnosti ošívat a nakonec u něj vypukla prvotřídní alergie, takže rodiče Emily hrátky s kokršpanělkou zatrhli. Nikdy to bráškovi úplně neodpustila - snažila se, ostatně za to nemohl, ale maličký osten výčitky v ní přesto zůstal.
Když jí bylo devět a tatínkovi se přestalo dařit v práci, projevily se u ní k velké úlevě celé rodiny prvně kouzelnické schopnosti. Jestli to souviselo s tatínkovou náhlou napjatostí, těžko říct; faktem nicméně zůstává, že když si zasmušilý Richard Ward otevíral onoho památného večera čtvrté pivo, ozvalo se tiché puf a z plechovky se vyvalila nezaměnitelná vůně Coca-Coly. Emily se k činu nikdy nepřiznala, ale skutečnost, že v tom okamžiku stála ve dveřích a probodávala otce vyčítavým pohledem, mluví za vše.
Tak se stalo, že se na své jedenáctiny dočkala dopisu z Bradavic.