Bree byla svým vzrůstem vždycky prcek a ani po letech se nic nezměnilo, takže stále se řadí mezi ty, kterým není souzeno překročit hranici sto padesáti pěti centimetrů. Taky se jí postava zakulatila na těch správných místech a maličko i na těch, kde by to jiným vadilo, ale Bree je holt až na svou výšku kus ženské, která svou siluetou připomíná přesýpací hodiny. Co se vlasů týče, Bree zdobí lví hříva zrzavých kudrlinek, jejichž česání by se dalo přirovnat ke středověkému mučení. Občas si je Bree splete do copů nebo navíc ještě omotá kolem hlavy, aby jí nepřekážely při její nejoblíbenější činnosti – malování. Často tak má prsty a dlaně umolousané od všech možných barev, a někdy se jejímu umění nevyhne ani školní uniforma nebo oblečení, které má zrovna na sobě, když ji políbí múza (což je taky to jediné, co ji líbá pravidelně, a trochu ji to štve, ale to patří do jiného odstavce). Oči jí téměř neustále svítí nadšením a nutno podotknout, že za ty roky na škole trochu změnily svou barevnou škálu. Po hnědé zbylo jen pár zanedbatelných paprsků okolo zorničky, a její duhovka připomíná svou modrozelenou barvou obsah Svenovy zvěromágské zavařovačky. Nos má jako bambulku, která se mírně kroutí vzhůru, a úzké růžové rtíky často zdobí úsměv, pokud jí zrovna nepadá brada k zemi úžasem nad nějakou novinkou v jejím okolí. Zatímco v dětství nebylo na jejím nose po pihách ani památky, během puberty se jí obličej doslova osypal záplavou drobných hnědých teček.
Její šatník stále září barvami a vyznačuje se velkým množstvím šatů, zatímco džíny by se v něm po velmi dlouhém hledání daly najít snad jen jedny. Výjimku tvoří výbava na Survivaly, která má vyhrazenou zvláštní poličku ve skříni, nicméně armádní botky do nepohody Bree tahá naprosto ke všemu, i k těm avizovaným šatům. Kromě šatů Bree miluje košile a vlastní jedny ukázkově barvami zřízené lacláče, ve kterých je jí stejně nejlépe.
fc: Sophie Skelton

Bree je nadšenec. Baví ji poznávat nové lidi a zkoušet nové věci, dokáže se nadchnout pro cokoliv, s čím ještě neměla tu čest. Je energická a přátelská, ale není jí cizí ani zbrklost a nešikovnost. Lidé si občas její zbrklost pletou s neohroženou odvahou, když se vrhá do všeho po hlavě, ovšem zároveň zcela bez rozmyslu.
Svou snílkovskou duši plnou nepřeberné energie dává znát hlavně na svém největším koníčku, kterým je jakákoliv výtvarná činnost s malbou v čele. Zatímco sněhuláky odnesla z jejího života pubertální obleva, dokonale se zamilovala do divoké přírody a Finnianových kurzů přežití (s čímž vůbec nemá co dělat fakt, že nebelvírský kolejní je její ne zas tak moc tajná láska), takže konzumace nějakého toho červíka nebo brouka pro ni není žádný větší problém. Kdyby náhodou došlo na světovou apokalypsu a následný konec světa, je dost dobře možné, že by ho přežila bez jediného škrábance (na rozdíl od jejího okolí, protože se jí vždycky nějakou náhodou podaří zrasit při vhodné příležitosti minimálně jednoho spolužáka, omylem samozřejmě).

Svět Ferguse O’Malleye, mudlovského pastevce a široko daleko známého střihače ovcí, a svět Ciary Björkmanové, pracovnice Ministerstva kouzel (Ústředna pro výmaz paměti) se prolnul ve chvíli, kdy byla Ciara jako pochůzkářka Ministerstva vyslána do Irska, aby prošetřila případ očarovaných ovcí. Bum bác, stačilo pár setkání a byla ruka v rukávu. On, okamžitě naprosto fascinovaný kouzelnickým světem, ona se slabostí pro nazrzlé mudlovské farmáře v kostkovaných košilích… To nemohlo skončit jinak, než svatbou. A nakonec to došlo tak daleko, že se O’Malleyovic klan o něco rozrostl. Nejdřív přišel na svět Killian, po něm Colleen, následovala dvojčata a pomyslný rodinný řetězec prozatím uzavírá malý Riordan. A do rodiny se nepochybně počítají i stáda ovcí, z nichž má Fergus snad každou pojmenovanou, a smečka ovčáckých psů.

Někdo by možná podle povahy obou sourozenců čekal, že se Bree nedočkavě prodrala na svět jako první, ale opak je pravdou. Sven ji o chvilku předběhl, ale pak už si žádné prvenství Bree sebrat nenechala. První boule, první odřenina, první vyražený zub, první zlomenina a první otřes mozku, v tom všem svého bratra-dvojče s přehledem předběhla, i když se zřejmě není čím chlubit. I když už od mala vyváděla různé pitomosti, a vydávala se vstříc nevšedním dobrodružstvím, ať už v knížkách nebo na vlastní pěst mezi pastvinami a okolními lesy – kam velmi často vytáhla i svého bratra k jeho značné nelibosti – stejně nikdy nedokázala zanevřít i na typicky holčičkovské záležitosti jako byl čajový dýchánek plyšových sněhuláků a zkoušení sestřiných a máminých šatů. Na rozdíl od bratra se nemohla dočkat, až se jednou podívá do té vybájené školy z vyprávění starších sourozenců, a úpěnlivě doufala, že jí jednoho dne přijde osudný dopis, i když se okolo ní zatím nic kouzelnického nedělo a taky dost dobře mohla být po tatínkovi jen obyčejný zrzavý mudla. Jednoho dne se jí ale povedlo potřísnit maminčiny šaty borůvkovou marmeládou, a když se pokoušela skvrnu s uplakanýma očima vyčistit, povedlo se jí nechat kus látky zmizet úplně. Sice na to koukala nějakou dobu jako vyoraná myš, ale když jí docvaklo, že se jí právě povedlo nějaké kouzlo, s jásotem a děravými šaty nad hlavou vyběhla mezi ovce na pastviny a nadšeně řvala na celé širé okolí, že je čarodějka. Od té doby nedělala snad nic jiného, než že vyhlížela sovu s dopisem, které se nakonec společně s bratrem i dočkala.

Herní historie asi nebude, ale možná o každém ročníku napíšu drabble.