Co Eirlys schází na čistém původu a dobrém zázemí, to hravě dohání svým vzhledem a vystupováním. Ač výškou zrovna nevyčnívá a řadí se spíše do lehkého podprůměru, zcela jistě dokáže zaujmout i jinak. Celkově dokáže působit sladce a nevinně a mnohdy i mladší, než ve skutečnosti je. Jistě tomu napomáhají modrošedá kukadla, která dokážou vykouzlit naprosto perfektní štěněcí pohled, čehož využívá hlavně, pokud od někoho něco potřebuje. A určitě jen málokdo dokáže odolat něčemu tak nadmíru milému. Zvláště pak pokud Eirlys nasadí svůj odzbrojující úsměv, při kterém odhaluje perfektní zuby, a při kterém se jí tvoří roztomilé ďolíčky. Velmi pečlivě si hýčká své kaštanově hnědé vlasy, které se jí zlehka vlní kamsi k lopatkám. Byly doby, kdy Eirlys nesnesla mít vlasy pevně utažené a spatřit na ní culík bylo velkou vzácností. To se změnilo. Stále má ráda, když se jí vlasy volně kroutí podél obličeje, ale oblíbila si i pevně uvázané elegantní drdoly na temeni, často doplněné jemně zdobenou stříbrnou sponou. Pokud nosí vlasy rozpuštěné, při hovoru mívá občas tendence si je neustále projíždět rukou nebo namotávat pramínky vlasů na prst. Chodí zásadně pečlivě upravená, nedej Merlin, aby ji někdo spatřil rozcuchanou či nenalíčenou. Výrazně si líčí hlavně rty a nejčastěji na ní lze vidět tmavě rudou rtěnku. Doplňky nosí pouze střídmé, jednoduché stříbrné náušnice, jemný perlový náhrdelník... Co se oblečení týká, Eirlys má stále potřebu oslňovat okolí a tak často nosí věci, kterými podtrhne svou ženskou postavu. Mezi její nejoblíbenější kousky šatníku patří šaty, které jí pěkně obepínají postavu, nebo pouzdrové sukně a elegantní halenky. Barvy preferuje spíše decentní či pastelové, na nic křiklavého si opravdu nepotrpí a v poslední době většinu jejího šatníku tvoří spíše tmavší barvy v různé škále hnědé, šedé či černé.
Faceclaim: Emilia Clarke

Eirlys se chová tak, jak byste čekali od slečny, která pochází ze zchudlé rodiny, která si to ovšem odmítá přiznat. Tak trochu snobsky. Rozhodně se v ní nezapře, že si v dětství prošla důkladnou převýchovou na dámu, a tak má občas tendence se chovat distingovaně a nadřazeně. Když chce, dokáže vystupovat elegantně a pohybuje se s aristokratickou grácií. Něčím zkrátka musí vyvážit svůj nečistý původ, že. Učení ji nikdy nebavilo, to se ale v sedmém ročníku změnilo, protože jí hořela koudel za patami, a pokud chtěla alespoň trochu doufat ve slušné zaměstnání, i Eirlys bylo jasné, že si musí trochu máknout. Přišla na to, že když se jedná o věci, které ji baví, nedělá jí problém u učení vydržet i delší dobu, než by byla čekala. Ona totiž vůbec není hloupá, naopak jí to někdy pálí až moc dobře a nepůsobí jako naivní husička, která neumí napočítat do dvaceti. Jen raději vždy tu inteligenci upírala jinam. Ve škole jí totiž většinou stačilo udělat smutné oči a kdo by se pak otravoval s úkoly, že. Ještě pořád umí zneužívat svého roztomilého vzhledu, protože co malé, to je milé, nicméně teď už se z ní klube samostatná, cílevědomá žena, jejíž jedinou slabostí je to, že neumí příliš zakrývat pocity a nerada se někomu otevírá. Ne že by to byla nutně špatná věc. Eirlys se nicméně vždy kvůli tomu cítila trochu rozervaně, poněvadž na jednu stranu toužila po tom, aby se uměla nezávazně bavit (společenskou konverzaci samozřejmě zvládá a pravděpodobně by dokázala hovořit s kýmkoliv), na tu druhou tu ale byla vrozená nedůvěra, která způsobovala, že se Eirlys nakonec raději chovala uzavřeně a chladně, a jestli ji někdo - vyjma Balthazara - zná skutečně dobře, tak je to nejspíš jedině ona sama. Není zbabělá, ale zároveň není zbrklá, dokáže uvažovat racionálně a radši se třikrát rozmyslí, než aby udělala špatné rozhodnutí. Člověka bere jako takového, jak se k ní chová a vyjadřuje, podle pokrevní příslušnosti většinou nesoudí. Záleží ale na tom, s kým se zrovna baví, protože Eirlys dokáže jeden den říct s kamennou tváří, že mudlové jsou póvl, a druhý den ve společnosti někoho mudlorozeného, že nekouzelničtí obyvatelé jsou také lidi a není proč jimi pohrdat. Není to ale tak, že by veřejně hlásala svoje postoje, jde spíše o věci zmíněné jen lehce v rámci hovoru.

Rod Yarwoodů je přinejmenším… zvláštní. Už odjakživa patřili mezi spodinu kouzelnické společnosti. Nikdy nebyli čistokrevní, a ačkoliv se o ten dojem snažili – a vlastně i stále snaží – ze všech sil, nikdy nedokázali docílit takového dojmu, aby jim to ostatní rody věřili. Ať už za to mohl nedostatek financí, který způsobuje, že v současné době jsou Yarwoodovi poměrně dost zadlužení, anebo několik jedinců, kteří nezapadali – a nezapadají – do konvence normální společnosti. Je veřejným tajemstvím, jak se staví k motákům, kteří se u nich narodí. Ve snaze eliminovat veškeré „anomálie“ a zachovat čistou linii (což se jim samozřejmě nemůže v životě podařit, když se tu a tam vyskytnou jedinci, kteří s tím postojem nesouhlasí a na protest si vezmou někoho mudlovského původu) odvrhují ty, kteří kouzelnickými schopnostmi nedisponují a zanechávají je svému osudu. Naštěstí v poslední době je ale tento výstřelek na ústupu, ale těžko říct, co nebo kdo za to může. Crowderovi (větev Eirlysiny matky) jsou na tom dosti podobně, ačkoliv ti se alespoň nesnaží zastírat svoji nečistokrevnost a vůči nekouzelnické populaci přílišné nepřátelství neprojevují.

| +

Idwal Braith Yarwood, 1. 12. 1920
Poslední ze tří sourozenců Yarwoodových a ze všech také „nejvyšinutější“. Už odmala občas trpěl chorobnými stavy mysli, při kterých neměl tušení, kdo je, kde je a útočil na všechny kolem. Proto mu také bylo zabráněno, aby vlastnil hůlku a tahle kouzelnická část v něm byla vždycky potlačována, aby nemohl náhodou ublížit svému okolí. Namísto kouzlení tedy za pomoci domácích učitelů upřel svou pozornost k lektvarům, se kterými udělal díru do světa. Tedy spíše do toho… podsvěta. Už velmi brzy totiž začal experimentovat a jeho výsledky nebyly zrovna takové, jaké by se mohly normálně používat. Svých vlastních lektvarů ale tolik nevytvořil, spíš jen tu a tam něco přidal, tu ubral, a dotyčný lektvar tak vylepšil. Častokrát zkoušel výsledky na sobě a tak dlouho měl štěstí, až se jednou pokazilo. Chtěl si totiž svépomocí vyléčit svoje záchvaty a i když se mu to částečně povedlo (záchvaty teď trpí pouze jednou, maximálně dvakrát, do roka), zároveň za to také zaplatil cenu. Ochrnuly mu dolní končetiny a ani zkušení lékouzelníci jeho polízanici nedokázali napravit. Ne že by mu to nějak dokázalo zabránit v jeho činnosti, lektvarům se věnuje i nadále. Snad i proto, aby unikl přítomnosti manželky, se kterou jsou v posledních letech na ostří nože. Někdy na jaře roku 1986 mu ovšem jeden lektvar bouchnul přímo do obličeje, přičemž následky byly fatální.

Tegan Eleri Crowder-Yarwood, 23. 4. 1922
Tegan měla tu smůlu, že jako jediná ze čtyř sourozenců se narodila jako moták. Respektive částečný moták. Kouzlit nedokázala, ať se snažila sebevíc, ale zato v sobě objevila nadání na věštění, což později brala jako částečnou kompenzaci za to, že jí byly upřeny čarodějnické schopnosti. Byť se její rodiče nejdřív zdáli být jejím stavem zklamaní, dokázala jim, že se umí ohánět i bez kouzlení a brzy se stala jejich oblíbenkyní, na rozdíl od svých sourozenců, kteří byli odsunuti na druhou kolej, což se ani jednomu z nich pochopitelně nelíbilo a Tegan se častokrát ocitla pod jejich útoky. Jakmile to tedy bylo možné, z rodného domu zmizela a začala se protloukat po svém. Nevadilo jí přeskakovat z kouzelnického světa do mudlovského, v obou se živila jako věštkyně, byť mezi mudly byla většinou brána za šarlatánku. Brzy se seznámila s Idwalem, kterého okouzlila, a on se do ní zamiloval. Dokonce mu ani nevadilo, že nedokáže kouzlit, naopak to bral jako jakýsi vzdor jeho rodičům, kteří od jejich svatby dělají, že neexistuje, starají se pouze o svá vnoučata. Porodila mu dvě děti, Maxena a Eirlys, které s láskou vychovala. V posledních letech to ovšem mezi ní a Idwalem poněkud skřípe, hlavně kvůli Eirlys, která se – na rozdíl od Maxena – žel nevyvedla podle otcových očekávání. Po manželově smrti jako by omládla a s radostí se věnuje svým vnoučatům.

Maxen Brynmor Yarwood, 9. 7. 1950, bývalá kolej: Zmijozel
Miláček otce, matky, prarodičů z matčiny strany, prarodičů z otcovy strany, vlastně skoro všech. Od mala rozmazlovaný, ale na druhou stranu také přísně vychovávaný a vedený k tomu, aby se jednou stal dědicem Yarwoodů. Ne že by bylo co dědit, maximálně tak ostudu a dluhy. Už ve škole se zařekl, že se rozhodně nesníží k ničemu podřadnému a velmi tvrdě se snažil, aby bez problému prospíval. Na škole se choval spíše odtažitě a jen málokoho si dokázal pustit k tělu. Ačkoliv měl známky více než dobré, nebyl ani prefektem ani primusem, což mu ani tak nevadilo, většinou byl raději ten, kdo stál v pozadí a spíše tahal za nitky potají, než aby se hrnul dopředu. V současné době má docela dobře našlápnuto na kariéru ministerského pracovníka na Odboru záhad, ale zřejmě ještě nějakou dobu potrvá, než se mu podaří prosadit se a vyšplhat po žebříčku ještě výše. Je ambiciózní, ale nevadí mu si počkat. Je zastáncem toho, že trpělivost růže přináší, a stejně jako jeho sestra si raději věci dvakrát rozmyslí, než aby zvolil špatně. Již ve škole koketoval s myšlenkou černé magie, a i když ji dlouho nepraktikoval, nebránilo mu to v teoretickém, avšak usilovném studiu. Před časem se mu však naskytla možnost svoje poznatky převést do praxe, čemuž se Maxen vůbec nebránil. A tak dlouho se nebránil, až si po skončení revoluce udělal jednosměrný výlet do Azkabanu.
FC: Tom Riley

Poté, co se Eirlys rozešla s AJem (nebo spíše byla rozejita), dlouhou dobu si k sobě nechtěla nikoho připustit. Na lásku zanevřela, a na rozdíl od Maxena ani neměla potřebu si to vynahrazovat známostmi na jednu noc. Nakonec si ale do jejího srdce přece jen někdo cestičku našel... S Alexeiem byli přátelé (možná i něco víc v jejím pátém ročníku a ještě před AJem) a sem tam zašli na oběd či na večeři, případně do kavárny. A pak najednou už nebyli přátelé, ačkoliv Eirlys si to spíš nechtěla přiznat. Jejich vztah doznal menší trhliny, to když se dozvěděla, že jen pár dní předtím, než se dali dohromady, strávil Alexei noc s jednou studentkou. A že ta noc nemusela být úplně bez následků, ačkoliv to jisté nebylo. Eirlys každopádně Alexe vzala na milost až po delší době, poté, co se jí vrátil trochu pošramocený z jednoho zátahu na rebely. Usmiřování ovšem nezůstalo bez následků (to se tak prý občas stává) a 30. 11. 1982 se Eirlys a Alexeiovi narodila dcera Vanessa. Po téměř roce Alexeie napadlo, že by Eirlys mohl i požádat o ruku, načež se o několik měsíců později - v březnu 1984 - vzali. 20. 1. 1986 pak k Vanesse přibyl syn Alexander.

Eirlys se narodila jako druhé – a krapet nečekané – dítě do rodiny Tegan a Idwala Yarwoodových. Stejně jako jejímu bratrovi se odmala dostalo jak lásky, tak i důsledné výchovy, a navíc ještě ochrany právě od staršího bratříčka, se kterým měla již odmala velmi pěkný vztah. S přibývajícími léty se sice stále více a více hašteřili a kolikrát ty hádky byly několikadenní, ale když na to přišlo, dokázali stát při sobě. Už jako malé dítě byla otcem vedena k lektvarům, tím spíše, že Eirlys po dlouhou dobu neprojevovala ani ždibec kouzelnických schopností a už už se myslelo, že bude moták po své matce. V devíti letech se jí ale podařilo odlevitovat otcův drahocenný zápisník do právě vařícího se lektvaru, čímž smazala veškeré pochybnosti, že by neoplývala kouzelnickými geny. Od té doby ale její vzájemný vztah s otcem značně ochladl, protože mu dala jasně najevo, že lektvary prostě ráda nemá a mít nebude a že je trpí jen kvůli němu. Tegan se nelíbilo, že Idwal tak vyjíždí na její drahocennou holčičku a několikrát proti tomu ostře vystoupila, čímž nastal pomalý rozpad jejich dosavadního vztahu. V jedenácti letech Eirlys obdržela dopis z Bradavic, z čehož byla přirozeně nadšená. Ve škole byla zařazena do Zmijozelu, ačkoliv Moudrý klobouk okrajově zmínil i Nebelvír, ale zřejmě vycítil, že z té představy není Eirlys nadšená, tudíž nakonec skončila v zelené koleji stejně jako předtím Maxen. První dva roky se spíše jen oťukávala a zkoušela, co všechno může a nesmí, až ve třetím ročníku – dá se říct – zapadla. Nebála se využít ničeho a nikoho, zvláště pak pokud šlo o pomoc s učením, kterou potřebovala jako sůl, hlavně co se lektvarů týče. Těžko říct, jak se jí podařilo lektvarové NKÚ zvládnout tak relativně dobře, nepochybně v tom měl prsty nějaký její spolužák, od kterého se nechala doučovat. S OVCEmi z Lektvarů již rozhodně nepočítá a raději se momentálně soustřeďuje na ty předměty, které by pak v sedmém ročníku ráda zvládla.

Stručná herní historie:
Šestý ročník Eirlys skoro vypustila z hlavy, protože se nic, co by stálo za zmínku nestalo. Vlastně pravda, půl roku se nebavila s Balthazarem kvůli Sybille, ale vzhledem k tomu, že si to pak dokázali urovnat, už to stačila zapomenout. Chtěla to zapomenout. O prázdninách byla s Balthazarem v Knebworthu na Pink Floydech, a pak přišel sedmý ročník. Kromě toho, že se Eirlys pustila do učení trochu více, stále neměla tušení, co by mohla po škole dělat. Největší událostí byl pravděpodobně její a Balthazarův útěk ze školy na první evropský koncert Bruce Springsteena a Eirlys stále nemůže uvěřit tomu, že jim to prošlo jen s minimální ztrátou bodů a naprosto stupidní výmluvou. Ale nachytala je Mei, takže se nejspíš není čemu divit. Opět se trochu s Balthazarem poškorpila, tentokrát kvůli tomu, že tajnůstkařila s AJem, do kterého se postupem času tak trochu zakoukala. Konec školního roku se nesl v hektickém znamení, pečlivým učením zřejmě Eirlys překvapila i sama sebe a ještě na začátku července byl její život trochu uspěchaný. Definitivně se ve zlém rozešla s otcem a nastěhovala se k bratrovi do jeho bytu blízko Příčné ulice. Díky Maxenovi se nakonec i dostala na Ministerstvo jako nadějná adeptka na úspěšného mazače paměti. O bratrově příslušnosti k jistému společenství vůbec netuší. A dokonce se jí podařilo konečně složit ty přemisťovací zkoušky. Sice nadvakrát, ale i to se počítá.

SCHOPNOSTI

Lektvary 3/10
Létání 7/10 (ofenziva)
přemisťování
Vrozený talent: OPČM, Kouzelné formule
Zvěromagie: jestřáb lesní
(poznávací znamení - Eirlysina podoba jestřába nemá žluté či oranžové oči, nýbrž si zachovávají její vlastní modrošedou barvu)

Lektvary
Drmolící dryák ~ Paměťový lektvar ~ Škytací roztok ~ Uklidňující lektvar ~ Životabudič

Kouzla
100%
Accio ~ Alohomora ~ Expecto Patronum (antilopa) ~ Lumos/Nox ~ Wingardium Leviosa

III. úroveň
Episkey ~ Expelliarmus ~ Incendio ~ Petrificus Totalus ~ Reparo

II. úroveň
Abeo Cultivate ~ Avifors ~ Balit! ~ Levicorpus ~ Mdloby na tebe ~ Mucus ad Nauseam ~ Perikulo ~ Protego ~ Protego Maxima ~ Pulírexo ~ Riddikulus ~ Žer slimáky

I. úroveň
Aquamenti ~ Bona Hasamentu ~ Brachium Enmendo ~ Cave Inimicum ~ Cistem Aperio ~ Enervate ~ Fideliovo zaklínadlo ~ Gemini ~ Obliviate ~ Oppugno ~ Parum Oculus ~ Portus ~ Repellentus ~ Revelio ~ Salvio Hexia ~ Silencio ~ Tumry Tinfrangere

Maguár jménem Leonardo. Tohle nadmíru inteligentní stvoření je od Eirlysina čtvrtého ročníku jejím nejlepším přítelem. Nebylo sice snadné získat povolení k jeho chovu, protože Yarwoodovi nežijí úplně mimo dosah mudlů, ale nakonec se zadařilo a Leonardo se tak mohl nesmazatelně zapsat Eirlys do srdce. Panuje mezi nimi zvláštní vztah, který občas někoho nezaujatého může dohnat k pochybám, proč Eirlys maguára ještě trpí, ale oni se prostě jenom škádlí a vědí to o sobě. Jméno Leonardo nese maguár po mudlovském umělci Leonardu da Vincim, Eirlys se v té době zajímala (a trochu ještě pořád zajímá) o renesanční období.