Jak už napovídá Danteho příjmení, jeho předci pocházejí z Itálie, což se podepsalo i na chlapcově vzhledu. Dante má hnědé vlasy, které dlouhé roky nosíval střižené na krátko, ale v poslední době si je nechává volně růst, takže je má již delší, než kdy před tím. Oči má modro šedivé a celkem ladí s barvou jeho vlasů. Uprostřed obličeje trochu výraznější nos, který dole končí bambule. Nijak výrazně, ale po bližším zkoumání je to vidět. Při líbání to ale stoprocentně nevadí. Rty má Dante úzké a nevýrazné. K jižanskému typu také patří vousy. Jelikož je Dante líný se holit, tak už mu na tváři raší menší strniště. Nikdy to ale nenechá zajít nějak daleko, to už raději šáhne po žiletce.
Již dávno jsou pryč doby, kdy patřil výškově k průměru. Od svých patnácti let se vytáhl o hezkých pár centimetrů a nyní se řadí mezi nejvyšší lidi ze třídy. Postavu nikdy Dante moc neřešil a i přes to, že je velký jedlík, tak díky rychlému spalování byl spíše štíhlejší. Nyní díky pravidelnému tréninku na famfrpálu navíc jeho tělo trochu zesílilo a podepsalo se to na celkové muskulatuře. Obliba v jídle mu zůstala, i nyní si dopřává velké porce a prokládá je sladkým a tak se jen může modlit k Merlinovi, aby to jednou jeho spalování nezabalilo.
Zajímavostí, která stojí za zmínku, jsou jeho dva chybějící prsty na levé ruce (malíček a prsteníček), o které přišel v druhém ročníku na hodině Péče o kouzelné tvory.
Na sobě Dante nejraději nosí dlouhé kalhoty, volné triko a svetr. Oblíbené jsou spíše tmavé barvy, proto má Dante rád především šedé, hnědé a černé oblečení.
Faceclaim: dříve David Mazouz , nyní Kit Harrington


Dante rád komunikuje s lidmi a vyhledává jejich společnost. Často ho vidíte s úsměvem na rtech, rozhodně patří mezi veselejší povahy. Má strašně rád štiplavý humor, rád si z někoho dělá srandu, i když se mu občas stane, že to dotyčná osoba nepochopí, nebo to prostě přežene. Proto se často stává, že se ve skupině najde někdo, kdo ho má rád, ale i někdo, kdo ho vůbec nemusí.
Je tak trochu tvrdohlavý a paličatý a jde si jasně za svým, i když si občas později uvědomí, že zvolený postup nebyl úplně správný. Snaží se působit flegmatickým dojmem. Tváří se, že je vždy nad věcí, ale ne pokaždé se mu to podaří. Když už okraj přeteče, dokáže se pěkně rozzuřit a křičí všude kolem. Když člověk ovšem pozná Danyho blíže, zjistí, že je především dobrosrdečný a že se jedná o týmového hráče.

Zvláštní kapitolou jsou pro Danta děvčata. Ač by on sám už velice rád s někým začal chodit, zatím se mu v tomto směru vůbec nedaří. Na druhé to může lehce působit dojmem, že se otáčí za kdejakou sukní, pravdou však je, že on hledá jen jednu dívku. Až jí najde, nebude další děvčata řešit.

Mezi oblíbené činnosti Dany řadí především četbu. Tetička Emília v něm probudila lásku k fantasy žánru. Proto je jeho nejoblíbenějším autorem J. R. R. Tolkien a trilogii Pána prstenů četl již několikrát.
Když je Dante ve společnosti přátel, rád hraje společenské hry. Ať už deskové, míčové, nebo karetní.
Poslední, ne však nejméně důležitou oblíbenou činností Danteho je mlsání. Prostě miluje sladké.
Co Dany ze srdce nemá rád, to je domácí úklid. A především pak mytí nádobí ze srdce nesnáší. A pak je tu brokolice. Na tu je vysloveně alergický a nemůže jí ani cítit.

Otec Alessandro Foglionni Vzhled: Chlapík drobné postavy s černými vlasy, ve kterých se sem tam mihne i šedina. Tmavé oči a větší nos jsou dominantou jeho obličeje. Nejčastěji na sobě nosí bílé oblečení, vhodné pro pekaře a také bílou čapku s malým kšiltem. Historie: Alessandro se narodil v Neapoli, v Itálii, pár měsíců po začátku druhé světové války. Jeho rodina stále žila ve strachu z blížícího se nebezpečí, proto se přestěhovala do malé vesničky na úpatí Dolomitů. I přesto rodinu válka zasáhla. Otec byl brzy naverbován a netrvalo příliš dlouho, kdy přestaly od něj chodit dopisy. Nikdy nepřišlo oficiální oznámení o úmrtí otce, přesto se s ním už Alessandro nikdy nesetkal. Matka byla ze ztráty svého milovaného manžela značně zdrcená a ze strachu z osudu poslala čtyřletého Alessandra do bezpečí. Ten se plavil lodí až ke břehu Anglie, kde si jej vyzvedla tetička Emília. Pro malého chlapce neznámá osoba, přesto se brzy sblížili. Tetička bydlela v malém městečku Redbourn, asi 50 kilometrů od Londýna. Zde malý Aless postupně vystudoval základní školu. Dál ale nestudoval. Po válce se vydal do Londýna, kde si brzy našel práci jako skladník. Brzy na to se za chlapcem přistěhovala i tetička Emília a společně žili v italské čtvrti. Když bylo Alessandrovi 20 let, konečně se mu podařilo získat lepší práci, která ho skutečně bavila. Stal se pekařem v místním italském pekařství. Zde potkal Veronicu, dceru majitele pekařství a také svojí budoucí manželku.

Matka Veronica Foglionni Vzhled: Krásná žena, která o půl hlavy převyšuje svého manžela. Dlouhé kaštanové vlasy, často nošené sepnuté kvůli svému povolání. Vždy rozzářený úsměv a jiskry v hlubokých hnědých očích. Přes své oblečení nejčastěji nosí zelenou zástěru, kterou má často bílou od mouky. Mnozí tvrdí, že Dante je její mladší kopie v mužském provedení. Historie: Veronica se narodila v Londýně do pekařské rodiny. Její otec je italský uprchlík, který upláchl do Anglie v době první světové války. Její matka je rodilá angličanka. Její rodiče se seznámili v jednom podniku v italské čtvrti. Dlouho to vypadalo, že nebudou mít děti, až v pokročilém věku se jim zadařilo a narodila se Veronica. Mezitím si otevřeli pekařství, které pojmenovali jednoduše Italia. Jakmile Veronica dostudovala střední školu, začala si v pekařství přivydělávat, až zde nakonec zůstala pracovat na stálo.

Tetička Emília Rento Vzhled: Malá drobná postavička s prošedivělými vlasy, s brýlemi na očích a vždy s optimistickou náladou a šibalským úsměvem na rtech. Historie:Tetička Emília není nikterak pokrevně spřízněna s rodinou Alessandra. Je to pouze kamarádka z dětství Alessovi matky. Již v mladém věku se za záhadných okolností musela přestěhovat do Anglie. Ve skutečnosti se u ní projevilo kouzelnické nadání a proto nastoupila do Bradavic, kde studovala v Havraspáru. Když se jí ozvala Alessova matka, Emília ani chvilku neváhala a chlapce si k sobě vzala. Děti měla vždy ráda, ale vlastní bohužel neměla. Sice si s Alessem celkem rozuměla, ale opravdovou lásku k dítěti objevila až u Danteho, u kterého se také projevilo kouzelnické nadání. Má sovu Gertrudu, kterou často posílá za Dantem do Bradavic.

Kocourek Tito Černý kocourek jménem Tito, kterého si Dante koupil na Příčné ulici. Kocour je velký mazel a hrozně rád loví myši. Dante ve velkoprodejně Mžourov Až si všiml, že ho jedna černá kočka pozoruje očima. Dany se k ní sklonil a prohlížel si jí. Byla celá černá, pouze měla malou bílou náprsenku. Dany k ní natáhl ruku a kočka k němu natáhla čumák. Chlapec jí prsten přejel po čumáku, ale dál se nedostal přes úzké mezery klece. Pak kočka zamňoukala a jakoby svým hlasem přehlušila všechen zvuk v prodejně. Chlapec se na kočku usmál, vstal a vzal klec do ruky. "Mám vybráno."

Dante se narodil do pekařské rodiny a už od malička se motal jak vzadu v pekárně u otce, tak i vepředu na prodejně u matky. Protože rodiče nechtěly, aby byl chlapec pořád zavřený v pekárně, často ho posílaly hrát si s ostatními dětmi z ulice. Dante však většinou raději šel za tetou Emíliou, která mu často četla knížky, nebo vyprávěla pohádky o krásných a divotvorných zvířatech, o zlobrech, kentaurech i trpaslících. Dany byl díky tomu tak trochu snílek, měl velikou fantazii, kterou si i nadále rozvíjel při četbě knih.

Když bylo Dantemu sedm let, poprvé se u něj naplno projevily magické schopnosti. Už dříve se mu občas stala nějaká anomálie, nikdy jí však nevěnoval příliš pozornosti. Toho dne byla celá třída zrovna na hodinách plavání. Děti se učily plavat. Některé se však hodně bály a nechtěly vlézt do vody. Pro to však neměla pochopení příšerná učitelka Marbellová, která stála na kraji bazénu, házela děti do vody a dlouhou tyčí je držela od kraje, aby se naučily plavat. Sama byla oblečená, jako by právě vyrazila do společnosti. Jakmile na ní někdo cáknul, hned ho majzla tyčí po zádech nebo po hlavě. Jednu ránu schytal i Dante, což ho opravdu namíchlo. I nadále se však snažil ovládat a plaval co nejdál od učitelky. Po chvilce začal blbnout se svými spolužáky a vzájemně se potápěli. V tom uslyšel šílený křik, ve kterém znělo jeho jméno. Zvedl oči a viděl, jak se k němu řítí učitelka s výhružně napřaženou tyčí. Dany vytřeštil strachy oči a ani nedýchal. Pak se to stalo. Jako by někdo do učitelky Marbellové strčil z boku a ona spadla po hlavě do vody. Nikdo nechápal, jak je to možné, protože na souši byla pouze ona. Když učitelka vylezla, prskala vodu a strašně klela. Nemohla však nikoho obvinit a tak se naštvala a odešla z hodiny.
Když Dany povyprávěl tetičce, co se mu stalo, jásala Emília radostí. Pomalu ho připravovala na to, co ho čeká. A pak jednoho dne přišel dopis z Bradavic.