Romeo se nehodlal nechat od Furyho Winnfielda zastrašit, přestože slyšel, že je to prvotřídní cvok. Než stačil odvětit, že takový přívěsky jsou na Obrtlý k sehnání snad v každým vetešnictví, mohl se o profesorově duševním zdraví přesvědčit sám na vlastní oči. Když do uličky zničehonic vklopýtal Stone z Nebelvíru, jednoočko ho málem zastřelil. Ačkoli byl smích na Obrtlé trochu nepatřičným zvukem, začal se Howells smát. Tu divnost ostatně měl v genech. Nebelvír totiž vypadal, že neví, která bije, a profesor na tom nebyl o nic líp. Každopádně nakonec přepral svoje reflexy a nesejmul Stone nějakou šťavnatou kletbou.
„Asi chceme všichni skončit jako přívěšky,“ zasmál se pro sebe Romeo. „Špatnej krb?“ prohodil potom k Billymu, který se začal shánět po letaxové síti. Howells zatraceně věděl, proč tuhle přepravu tak nerad používal. Jenže krb v jejich rodinném sídle rozhodně neměl žádné mouchy, které by ho vyplivly někde na půl cesty. Než se ale stačil skutečně zamyslet, kudy letaxová síť vede – cestoval do Londýna docela často – tak se na ulici objevilo něco dalšího. Nebyl to člověk, v podstatě, toho zatím nezpozoroval, ale kolem hlavy Romeovi najednou zakroužila vlaštovka. Stone tasil hůlku, snad po profesorově vzoru, a přimáčkl se ke zdi. Zatraceně, to všichni byli už pár metrů od Příčné tak paranoidní? „Klid, dyť je to jenom vlaštovka,“ opáčil, stále s pobaveným úšklebkem ve tváři.
To asi netušil, že se tu rozpoutá peklo.

_________________

| +

"Powell..."

Že se Romeo směje, to by mu Nick ani moc nevyčítal. Ostatně musel být trochu mentál, aby se zrovna tady poflakoval sám, a k tomu ten smích tak nějak patřil, ovšem s reakcí druhého z pánů už to bylo horší.
„Stone,“ odtušil na Billyho slova, „ty ses řádně fláknul do palice, co? A hádám, že už před nástupem do krbu...“ Nadále ho obezřetně sledoval, hůlku sklonil jenom trochu a bylo vidět, že je poněkud napjatý, protože jinak už by dávno udělal nějaký fór na to, že je Billy momentálně taky celkem černý. Ovšem vzhledem k tomu kraválu očekával, že na ně co nevidět někdo vlítne, a taky že jo. Nick ten pohyb zahlédl spíš tak nějak periferně, ale čas jako by hned zmedovatěl a natáhl se, aby si letící předmět mohl pořádně prohlédnout i jedním okem. Sledoval trajektorii vlaštovky a hůlku pomalu nasměrovával jejím směrem, ale než ji stihl spálit s grácií Dolores Umbridgové, zasáhla svůj cíl. Nick čekal všechno možné – že okamžitě vybuchne, že Billyho promění v roj žab nebo že ho přenese do smrtijedského lágru pro mudlovské šmejdy. Rozhodně nečekal, že si ji ten magor strčí do kapsy, a byl z toho dost v šoku, protože jeho paranoia prostě nepřipouštěla možnost, že by šlo o pouhou papírovou vlaštovku. Možná právě díky tomu trochu zaváhal, ale určitě právě díky tomu absolutně vytěsnil Romea a začal jednat.
„Zahoď to a krej se!“ vyštěkl na Billyho, přitiskl se ke zdi, odkud to měl jenom kousek do ještě lepšího krytu za hromadu popelnic, a vysloveně od oka, jednoho, střelil po domnělém útočníkovi jedno takové trochu uspěchané a jenom plus šestkové, ale o to zajímavější „bombarda!“ Ovšem díky všem bohům za to uspěchání a nízký level, protože jinak by možná místo úplně zbytečného vikýře skutečně trefil konstruktéra vlaštovek.
Kdyby tušil, že je to ten dement Plamínek, nebo jak že si to říkal, asi by… nah, vlastně by se nejspíš zachoval úplně stejně.

_________________

Dement Plamínek celkem spokojeně zabručel, když si dement Stone strčil vlaštovku do kapsy - třeba ho později napadne prohlédnout si, z čeho je poskládaná, a vzbudí to jeho zvědavost. Revoluce potřebovala mladé nadšence! Ale zpátky do reality - to, jak mladý Nebelvír vytáhl hůlku, Rickyho dost pobavilo, protože taková paranoia se jen tak nevidí, obzvlášť když je to paranoia způsobená papírovou vlaštovkou...
Možná by se i zasmál, kdyby v tu ránu nesvíral hůlku v ruce i Fury, který byl obvykle dost paranoidní a tak trochu cvok i bez papírových vlaštovek. Ricky se radši vydrapal na nohy s tím, že se stáhne do bezpečí, ale to už ten negří cvok sejmul bombardou vikýř nedaleko a ta exploze Rickymu doslova zahýbala půdou pod nohama, takže ztratil rovnováhu. Zamával rukama ve vzduchu jako ožralý akrobat, přidušeně vyjekl a o chvíli později se jej zmocnila gravitace. Stihl se ale jednou rukou zachytit za okraj výklenku, v němž vysedával, takže na nějakou chvilku visel trojici nad hlavami a snažil se tvářit, že má všechno pod kontrolou.
Na zem zřejmě nejprve dopadly cihly z toho zbořeného vikýře a ty pak následoval Ricky. Podařilo se mu ale dopadnout na nohy, navíc nepadal z velké výšky a spíš než pád to byl vlastně organizovaný seskok, takže se mu nic nestalo - maximálně mu nahlas zakřupalo v kolenou, což bylo beztak z toho, jak tam nahoře nehybně vysedával v nepřirozené poloze.
„Člověk tady nemůže už ani pouštět vlaštovky,“ zahučel otráveně k černochovi, oprášil si bordel z ramenou a zatřepal hlavou, protože mu díky tomu výbuchu pískalo v uších, za což mohl poděkovat supersmyslovému kouzlu, které ten kravál několikrát znásobilo. A že byl hledaným kouzelníkem a kromě Winnfielda tu byli další dva lidé? To ho fakt netrápilo, vždyť to byli malí špunti a očividně Furyho studenti.

_________________

Billy snad i víceméně pokrčil rameny. Byl zmatený, protože měl žaludek jako na vodě. Takhle nějak popisovali lidé nervozitu, třeba před zápasem. Jenže on nikdy nebyl nervózní… Rozhodně ne před zápasem, nebyl k tomu nikdy důvod. Buď vyhrají, nebo ne je to hra. Když ano bude nadšený, když ne udělá vše pro lepší výsledek příště… Jenže teď měl cestovat s bratrem, který někde záhadně zmizel. Někde po cestě a vůbec... nastoupil s ním do krbu? Billyho představivost zapracovala, protože na něho doléhala bezútěšnost Obrtlé. Kdyby se Manuelovi něco stalo… Tak budou mrtvoly dvě, protože ho adoptivní matka sežere zaživa.
„Rozbitej, asi.“ Odvětil Romeovým směrem a zanechal si kamennou tvář. V jeho představě se totiž uhnízdil on sám stažený z kůže. Buď Marií nebo drahýma sestřičkama… Ohledně praštění se do hlavy překvapeně zamrkal. „Ne. Proč?“ Další nepochopení, které nebylo hrané. Protože některé věci někdy, ehm většinou Billyho míjeli obloučkem, když na to přišlo. Třeba jako ironie. Sarkasmus. Černý humor.
Zmačkaná vlaštovka byla jen vlaštovka, toho si stačil všimnout, sice ne hned, až v okamžiku kdy ji zmačkal, ale pořád šlo jen o papír. A proto taky nadskočil, když profesor tak zaječel. Výcvik Ginger a následně i drezura Maevky byla dostatečná a tak vrhnul stranou. Vlaštovku si nechal, to tak když už ji po něm někdo hodil, tak si ji nechá, dokud nezjistí, co to vlastně je a co bylo za účelem bombardace. A když už jsme u toho… Billy vyjekl a urychleně ještě o kousek dál podskočil, protože kousek od něj se svalila vlna suti, bordel cihly a cizí chlápek. Pokud se někdo divil, že Billy měl vytaženou hůlku tak rychle tady byla odpověď. Obrtlá byla prostě Obrtlá, spíš bylo s podivem, když někdo hůlku po ruce neměl. Zatímco se prach usazoval, Billy se snažil nekýchnout. Což se mu nepovedlo. Do vzduchu se snesl bílý prach a saze. Ale i tak zaznamenal tvář, známou tvář. Ale bylo jedno, odkud ho zná.
„Váš známý?“ Zeptal se profesora, protože tomu vše nasvědčovalo. A ani ho nenapadlo, že tohle nemusí být ta nejlepší otázka. Krátce si neznámého prohlédl, protože mu vážně přišlo, že ho odněkud zná a pak zvedl hlavu směrem, kde předtím býval vikýř. „Měl jste odtamtud dobrý rozhled?“ Další otázka, která nemusela být z pohledu paranoidního člověka úplně v pořádku. Ale nebelvír to myslel dobře. I když to znělo jako by lidi padající z vysokých míst, protože na ně zaútočí profesor byli úplně normální běžná věc. Ale to byl Billy no. „Vybouchlo ještě někde něco?“ Protože když ne, pak se jeho bratr nacházel doma nebo na Příčné.

_________________

Romeo se sice mohl smát, ale i tak si připadal jako nejmenší magor v uličce. Stone, který někde napůl cesty vypadl z letaxové sítě, totiž působil, že je docela mimo, a Winnfield byl zvláštní vždycky, co tak zaznamenal. Navíc byl teď až přehnaně paranoidní. Howells si strčil ruce do kapes a vůbec mu nevadilo, že ho profesor proteď vytěsnil z okruhu své pozornosti. Procházka po Obrtlé totiž zatím úspěšně plnila svůj účel, tedy aby se trochu uvolnil. Sice sem zamířil s úmyslem nepotkávat lidi, ale takový malý bradavický sraz nebyl k zahození.
„Tyvole!“ – v tom okamžiku Romeovi úsměv z tváře zmizel. A reakce to byla celkem úměrná tomu, že najednou Winnfield zařval a bombardou ustřelil kus nedalekého baráku. Howells se samozřejmě nekryl, takže jen zmateně odklopýtal pár kroků dozadu. To jako vážně? Ten chlap byl magor, o tom už nebylo nejmenších pochyb. „Na Obrtlý, vlaštovky? Úplně normální,“ poznamenal sarkasticky Romeo, když se k nim dolů na ulici napůl zřítil cizí kouzelník. Označení cizí ale nebylo úplně na místě – stejně jako Billymu, i jemu připadala jeho tvář poněkud vlezle povědomá. Nemohl si ale nějak vybavit, odkud. V souvislosti s předchozí událostí se znovu otočil na profesora. „To jste právě kvůli papírový vlaštovce fakt ustřelil kus domu?“ zeptal se ho. Winnfield byl… co dodat, tady asi nebyl nikdo normální. Zatím (ale možná opravdu zatím) ale ještě Romeo nelitoval, že taky nesáhl do kapsy pro vlastní hůlku. Netušil totiž, že dva z přítomných jsou oni rebelové, které doma jeho otec s oblibou démonizuje a přeje jim všechny možné nechutné věci. Ať žije proministerská výchova.

_________________

| +

"Powell..."

Rozbitý krb Nicholas neřešil, byť by někdo mohl podotknout, že trochu jako kominík vypadá. Neřešil ani praštěného Stonea, který byl po nehodě s krbem ještě natvrdlejší než v hodinách věštění. Rozhodně už ale musel řešit padajícího Tremletta, kterého kupodivu hned po dopadu nedorazil, protože ho poznal.
„Zrovna tady je potřeba si dávat majzla úplně na všechno,“ odsekl tomu vtipálkovi, ale propalování pohledem si tentokrát odpustil. Zejména proto, že jedním okem kontroloval okolí, jestli po nich náhodou nejde někdo další, tentokrát už s těžším kalibrem. Trochu to schytal jenom Billy, když se zeptal na to, na co se zeptal.
„Možná,“ zavrčel Nick stále nadmíru podrážděně, hůlku pořád neuklízel a vypadalo to, že se mu takhle na ulici líbí čím dál tím méně. O tom, jak přesně se s Alaricem zná, by se ale se studentem nejspíš nevybavoval ani v úkrytu, který sám zabezpečoval kouzly, takže veškeré případné detaily musel poskytnout pan rebel. Nick mezitím v předtuše nějakého toho dalšího útoku vyhledával optimální únikovou cestu, ale než stačil zavelet k taktickému ústupu nebo rozprchu, položil jeden dotaz i Romeo.
„Jen se škleb,“ opřel se do něj s výrazem člověka, co sice ví, že je blázen, ale co taky ví, že mu to už několikrát zachránilo život, „uvidíme, kdo se bude smát, až bude ta příští vlaštovka prokletá a urve ti kus ksichtu. A to se v týhle uličce klidně může stát, takže co takhle se nevystavovat a vypadnout, než bude pozdě, hm?“ Oko vykulil tak, že prakticky hrozilo vypadnutím z důlku, ale po dokončení proslovu se otočil, aby šel příkladem. Otázkou bylo, jestli to mělo smysl, nebo se někdo ještě chtěl kochat krásami Obrtlé...

_________________

Na jednu stranu si Ricky tu náhlou pozornost užíval, protože dříve nebo později začne člověku hrabat z toho, že se musí skrývat před zraky ostatních, nebo se minimálně vydávat za někoho jiného, na druhou stranu nechtěl, aby si kdokoliv spojil Winnfieldovu tvář s tou jeho, neboť by to pro jednoočka mohlo znamenat problémy. Otázku, zda a jak se znají, nechal Nick nezodpovězenou a ani Ricky na ni z výše zmíněného důvodu nechtěl odpovídat pravdivě. Nakonec tedy pokrčil rameny a nepatrně se ušklíbl. „Ani ne,“ řekl tedy poněkud neurčitě, protože si uvědomoval, že z jeho chování už ti dva kluci mohli dávno vyčíst, že znát se ti dva asi budou, nicméně nemuselo to znamenat, že se znají dobře... „Ale výhled dobrej, to jo,“ zkonstatoval a málem dodal, že by jen nemusel nějaký magor metat kouzla po vikýřích, ale včas se zarazil - uvědomil si, že když je Nick v ráži, možná by mu nedělalo problém sejmout i jeho samotného, teď a tady. „Vybouchly moje uši,“ podotkl sarkasticky na Billyho poslední otázku a potřásl hlavou, protože mu v uších ještě pořád pískalo a hučelo.
Ricky si sice nemyslel, že by Obrtlou ulicí létaly prokleté vybuchující vlaštovky, ale Furymu nebylo radno vzdorovat a navíc... ten nápad se mu fakt zamlouval. S tím by se dalo nějak pracovat, jo. Na okamžik mu zazářily oči, jak se mu hlavou prohnala idea vybuchujících plakátků, ale hned zase nasadil poměrně neutrální výraz. A s tím neutrálním výrazem ve tváři se nenápadně natáhl k rohu domu za sebou, protože si všiml, že na něj mává jeho vlastní podobizna z ministerského plakátku. To ti dva kluci fakt nemuseli vidět. Ricky plakát zmuchlal a zastrčil do kapsy. „Hele, hoši, asi byste odtud fakt měli vyfičet, než se vám tu něco stane,“ podotkl, protože kolem se opravdu pohybovalo hned několik podivných individuí, což Ricky dost dobře vnímal díky zesíleným smyslům.

_________________

Ustřelil kus domu kvůli papírové vlaštovce… Profesor věštění začínal vypadat ještě víc zajímavěji než v hodinách. Sice kolikrát nechápal řadu věcí, protože prostě mu to bylo jedno a mnohdy neviděl problém tam kde jiní ano. Na druhou stranu, že by vlaštovka mohla být prokletá, ho ani ve snu nenapadlo. Kus ksichtu… Zamyšleně přejel po tváři. On měl svůj ksicht docela rád. Zaváhal, když profesor rozhodně vykročil. Znali, neznali… Billy povytáhl obočí po nejednoznačné odpovědi obou. Takže znali, asi. Nebo taky ne. Nakonec jemu to vlastně bylo jedno. I když kdyby se skutečně neznali a ne moc dobře byl by teď z toho kouzelníka z vikýře mastnej flek, tomu Billy klidně i věřil. Takže to ve výsledku nechal plavat. „Fajn.“ Kývl nakonec. Nikde nic, takže buď to byla zastávka před Obrtlou nebo Příčná. To Billymu stačilo, jakýsi šutr mu spadl ze srdce. „Díky. Mějte se.“ Rozloučil se s nimi klidně. „Jdeš?“ Zeptal se ještě Romea, pak si naposledy přeměřil pohledem Obrtlou a vyrazil pryč bez jediného ohlédnutí. A snad bez větších potíží dorazil na Příčnou, ať už sám nebo v doprovodu mladšího zmijozelského.

>> Příčná

_________________

Dost možná byl Romeo vážně blázen, ale i kdyby v tom případě byla jeho vnitřní logika trochu pokřivená, došel k závěru, že s Winnfieldem nemá cenu se nějak dál dohadovat. Evidentně mu totiž připadalo úplně v pořádku kvůli papírové vlaštovce odbouchnout půl bloku uprostřed Londýna. No, to bylo možná trochu přehnané, i když… ehm, vážně, byl? Ten druhý maník, co k nim dolů na ulici právě sletěl, nevypadal jako o nic menší cvok. Z relaxačního pobavení, které zažíval před chvílí, Romeo přepnul do určité nevěřícnosti. Na Obrtlé asi fakt na nikoho normálního nenarazíš. Navíc začínali ti dva být dost podezřelí – Billyho docela náhodný dotaz, zda se znají, tak nějak zadupali a odbyli, takže Howells je podezíral z toho, že určitě ano. A Winnfield se ho navíc snažil zbavit ještě víc než předtím. „Fajn,“ zopakoval po Billym, ale mnohem jedovatějším tónem. Byl připravený dát si na profesora věštění bacha. Pohledem ještě jednou těkl k cizinci s vlaštovkami, pak se ale obrátil a znovu zajel rukama do kapes. „Hmm,“ zabručel souhlasně na Stonovu otázku a bez rozloučení se vydal v Nebelvírově společnosti směrem k Příčné. Nevěděl, kde se bude brouzdat teď, ale na Obrtlou ho nějak přešla chuť. V hlavě mu přesto pořád šrotovalo, proč mu byl ten týpek tak povědomý…

>>> Příčná

_________________

| +

"Powell..."

Nicholas se s těmi kašpary rozhodně nechtěl hádat a byl tedy vlastně docela rád, že vesměs zmlkli a rozhodli se k odchodu. A že měli za nejnebezpečnější osobu v širokém okolí zrovna jeho, to bylo jenom nezbytné zlo.
„Chytří kluci,“ pravil bez větší ironie, ale i bez jakékoliv známky skutečné pochvaly, ignoruje při tom Romeovu jedovatost, a hůlku sklonil, nikoliv však schoval. Pořád na ně mohli vlítnout Smrtijedi, mimozemšťani, ještěři z pekel nebo žraloci s laserovými rotačními děly na hlavách, žeano. Zejména při myšlence na to poslední se znovu rozhlédl po okolí a zejména oknech, jako by čekal útok hadů z letadla, a teprve když se chlapci dali do pohybu, promluvil ještě jednou.
„Fajn, já se jdu podívat, jestli se vás tu nepoflakuje víc,“ ucedil, ovšem to už spíš pro sebe, a když se přesvědčil, že jdou správným směrem a nemají moc kde zabloudit, odtrhl se od skupiny a zamířil k Bílé sani. Jestli jeho informátor slyšel ten výbuch, beztak se stáhl někam do relativně většího bezpečí, a zrovna tahle hospoda nabízela docela slušnou šanci, že ho najde právě tam.
Na Alarica se od začátku ani nepodíval, protože už tak museli být podezřelí, a nehodlal s tím začínat ani teď.

>>

_________________