Narodil se 23.9.1948 v kouzelnickém městečku Sillerhoof na Novém Zélandu. Je členem čistokrevné kouzelnické rodiny van Holstenů, která je mimo Nový Zéland rozšířena i v Nizozemsku. Byron je rozvedený a po cestách se usadil v Londýně, kde žije ve skromném bytě. Kromě působení v Bradavické škole čar a kouzel je možné jej pod tajnou identitou nalézt i ve Fénixově řádu.

_____________________________________________________________

VZHLED

Pokud jste dostatečně vnímaví, váš pohled padne na průměrně vysokého muže, který může mít dle odhadu něco málo přes sto osmdesát centimetrů. Jeho postava nevykazuje žádný zvláštní rys - je průměrně štíhlý a široká ramena dokonce i přes oblečení poukazují na to, že má její majitel výraznější mužskou postavu. Pokud zpoza límce spatříte obličej, povšimnete si bělostné pokožky a velice často i strniště na tvářích. Jeho zrak je pozorný, a pokud na něm pohledem lpíte až moc dlouho, lehko se stane, že si vás brzy jeho dvě oči - ledově modré - najdou a propálí vás tázavým a soustředěným pohledem. Jeho zrak jen tak neuhne, hledí na vás, jakoby byl připraven se vám dostat do hlavy. Pokud se však neomezíte jen na oči, jistě si povšimnete i tmavších, krátce střižených vlasů, které mu spadají kolem tváří. Nechybí mu ani trochu širší nos a plnější rty, které možná občasně zkroutí do nějakého toho úšklebku. Postavu má často oděnou do nějakého toho tmavého pláště, viditelně však mezi jeho oblíbené patří tmavě modrá. Jeho oblečení, zvláště na ulici, nevypovídá o tom, že by patřil k čistokrevnému rodu. Dost možná může působit trochu ošuntěle, jakoby měl stále na pilno a nikdy se nezastavil. Na společenské akce však chodívá pečlivě upraven a oblečen tak, aby si jej nikdo nespletl s nějakým pobudou.
Na první pohled možná může působit trochu jako podivín, zahleděný do své práce a úkolů. Kolem krku mu často visí na řemínku různé amulety a občasně i drobné ampulky s jakousi kapalinou. Ampulky s lektvary se však občasně nachází i v hlubokých vnitřních kapsách jeho kabátce.
Sem tam je možné jej slyšet, jak si cosi brblá pod vousy. Pokud však chce být slyšen, člověku se naskytne možnost slyšet jeho zvučný hlubší hlas. Jeho angličtina je plynulá a srozumitelná, přesto lehce zavání cizími krajinami.
Ačkoliv to mnoho lidí nemá šanci postřehnout, pokud by někdo měl šanci vidět jeho trup bez trička, jistě by mu neušly staré (a časem již vybledlé) jizvy, které jsou snad nejvýraznější památkou na jeho práci.


_____________________________________________________________

POVAHA

Byron je již od pohledu kliďas a pohodář. Jeho povaha je spíše flegmatická, až sangvinická, jen máloco jej dokáže skutečně rozčílit. Svým vnitřním klidem a rozvahou však zvládá kdekoho vytočit, či znervóznit. Občas si udržuje klid i ve velice zvláštních a nepříjemných situacích, až to může působit, že jako většina čistokrevných zkrátka nemá žádné emoce. Není to však žádná pravda. Byron většinu svých emocí drží na uzdě čistě proto, že tak byl vychován, a možná také proto, že je nepotřebuje dávat tolik najevo. Rozhodně však nepůsobí jako kus chladného šutru, neboť v jeho pohledu, tak bystrém a zkoumavém, člověk může zahlédnout i cosi dobráckého.
Byron je zároveň značně samotářský typ člověka. Ačkoliv je loajální a ke svým blízkým je skutečně hodný a snaží se jim pomáhat, přesto je mu lépe na volné noze, kdy se nemusí po někom ohlížet. Miluje cestování, dobrodružný a možná lehce bohémský život. Jeho oči už viděly mnoho zemí a kontinentů, avšak Byron se přesto chová tak, jakoby mu to nestačilo. Řídí se jednoduchým heslem: co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Jeho dny jsou plné práce, neustále se za něčím otáčí, neustále se někam přemisťuje a občasně využívá i mudlovské dopravy. I přes svůj čistokrevný původ neomezuje svůj život pouze na ten kouzelnický, avšak pravda, ten je mu přesto nejblíž.
Všude se potuluje sám, jakoby neměl přátel ani známých, vždy ve svém plášti, s velkými kapsami, ve kterém jakoby měl vše. V různých hospodách a hostincích vždy vysedává na okraji, někde v koutě, kde si prochází pergameny, noviny, či jen tak zkoumá své okolí, jakoby očekával vpád démonů z jiné dimenze. Kdo ví.
Jeho život se pohybuje někde na hraně, až za hranou. Nejen, že si neustále zahrává s vlastním životem, také se nebojí jednat s lidmi z “druhé strany barikády”. Se zločinci, s vyvrhely. Je to jakoby neexistovala žádná překážka, hranice. Jakoby Byron vůbec neměl pud sebezáchovy, o čemž mnozí z jeho známých skutečně spekulují.
Už kvůli své akční povaze se Byron nechce na nikoho vázat. Ne, že by nedokázal milovat, jen má dojem, že by své blízké mohl ohrozit kvůli své práci a kvůli tomu, co jej baví. Vlastně tím dost často omlouvá své první manželství a následný rozvod.
Byron může na své okolí působit lehce podivínsky. Pokud si odečteme jeho vizáž, je tu hlavně i jeho povolání démonologa, které se už na něm lehce podepsalo a on je tak velice citlivý na každý nový kout a prostor. Případně předmět. Připočtěme si k tomu i to občasné mumlání a máme podivína na světě.
Kdo se však snaží tohoto chlapíka poznat, jistě nebude zklamán. Byron sice velice často mění místa svého pobytu (skoro jako nějaký trestanec), přesto však na své přátele nezapomíná a stejně tak na lidi, kteří v něm nějakým způsobem zanechaly stopu.
Ani svým nepřátelům neprojevuje nějak obzvláště přehnané emoce. Jedná s nimi s klidem, téměř jako s kýmkoliv jiným. Že se však nebojí dát ránu, o tom se nikoho nebojí přesvědčit, přesto však obvykle není tím, kdo by rvačky začínal. Jako svou zbraň, ale i svou obranu, využívá hlavně svůj jazyk. Jeho slova, smíchaná s dávkou cynismu, obvykle dokonale stačí k tomu se uchránit, anebo se naopak dostat do ještě většího problému. Byron je však mimo jiné i mimořádně pečlivý. Svou práci se vždy snaží dotáhnout až do konce, vše se snaží udělat dobře a vlastně nejlépe, k čemuž jej tlačí i jeho povolání démonologa.

_____________________________________________________________

PŮVOD A RODINA

Rodinná historie a cesta na Nový Zéland
Rodina van Holsten bývala dříve v Holandsku poměrně vysoce postavená. První zmínky o ní pochází z 15. století. Přesto byli van Holsteni spolčeni s tehdejšími vladaři, kterým pomáhali udržovat moc a spojenectví oběma stranám přinášelo jisté výhody. Tehdejší členové rodiny se zajímali o alchymii, lektvary a další kouzelnické vědy. Postupně se však museli stáhnout, neboť bylo zapotřebí oddělit kouzelnický svět od toho mudlovského. Jistá moc (a hlavně majetek), však van Holstenům zůstal, a tak jejich slovům přikládalo kouzelnické společenství poměrně velkou váhu. Část větve rodiny van Holstenů vlastně v Nizozemsku žije dodnes, a tak i dnes tam patří k jedněm z nejvýše postavených kouzelnických rodů. Někteří členové rodiny se rozprchli například i do Belgie, či Francie, kde dodnes žijí.
Další část rodiny se hnula vstříc novým objevům - na Nový Zéland. Kolonizování a zakládání prvních měst započalo v devatenáctém století. Šlo však převážně o mudly. Lars van Holsten však cítil potřebu rozšířit kouzelnickou kulturu i na neprobádanou zem, a tak se tam odebral společně se svou rodinou a několika blízkými kouzelníky. I oni uzavřeli svou zvláštní dohodu s Maory, tamějším národem, aby zde mohli založit město, o dost zvláštnější, než města, jaká zakládala mudlovská společnost. A tak vznikl Sillerhoof.
Do jeho čela byl jmenován Lars van Holsten, který měl dostatek ambicí a vůdčích dovedností, aby zvládal komunikovat s přibývajícími kouzelníky, kteří rovněž bažili po poznání nové země a po možném založení rodiny. A tak se zde usadili první van Holsteni i několik dalších kouzelnických rodů - někteří čistokrevní, jiní ne. Kdo chtěl, ten se mohl podílet. Pokud už však přišel, byla to jeho povinnost. Později na Nový Zéland přibylo i více van Holstenů. Většina z nich se usadila právě ve vznikajícím městě, ne všichni kouzelníci však zůstali. Někteří odešli do Wellingtonu, kde také sídlí poměrně velké procento kouzelníků. Rovněž zde vzniklo utajované Ministerstvo kouzel, ačkoliv Lars van Holsten jej chtěl nejprve umístit do Sillerhoofu. Nakonec je zde však pouze jedna z jeho poboček.


_____________________________________________________________

Sillerhoof
Zakládající rodiny: van Holsten, Callaghan, Bergsen
Datum založení: 19. 5. 1842
Poloha: Nový Zéland, severní ostrov
Starosta: Johannes van Holsten
Počet obyvatel: 2 012 (k r. 1975)

Založení města a základní informace
Městečko bylo založeno roku 1842, tedy jen dva roky po založení hlavního města Wellington. Umístěno bylo rovněž na severní ostrov, ovšem na rozdíl od Wellingtonu Sillerhoof nikdy nespadal pod Velkou Británii, ale angličtí kouzelníci o vznikajícím městě věděli a mohli pomoci v jeho rozvoji. Prvním položeným kamenem byla radnice, která se nachází uprostřed města, u menšího náměstíčka. Architektura městečka je různorodá, na mnohých budovách je patrná snaha je vystavět spíše v klasickém stylu, přesto je zde patrné, že se místní architekti snažili odlišit, a tak jsou zde budovy, které svou barevností předčí spektrum duhy, ale také budovy, které naprosto popírají zákony gravitace. Minimálně historické centrum se však snaží působit uhlazeně a kromě radnice zde návštěvníci naleznou také kašnu a památník se všemi zakladateli a důležitými rody. Nachází se zde také nemocnice a své místo zde mají i mistrové různých kouzelnických odvětví. Důležitým místem je i městská knihovna, kterou založila manželka Larse van Holstena, milovnice knih. Ačkoliv nepatří k největším na světě, přesto zde člověk najde mnoho různých knih, kroniku i zakázané patro, kde jsou uložené všechny nebezpečné knihy.

Městečko se neustále vyvíjí a rozrůstá. Kouzelníci přicházejí a odcházejí. Městečko má momentálně něco kolem dvou tisíc obyvatel, mezi nimiž jsou čistokrevní, nečistokrevní, smíšení, ale i kouzelníci mudlovského původu. Velkou zajímavostí může být i to, že zde po jejich boku žije i několik rodin Maorů. Někteří z nich mají kouzelnickou schopnost, někteří ne, ale i tak je jim umožněno ve vesnici žít, za což nejspíše může vliv Larse van Holstena, který jim žití ve vznikajícím městě umožnil poté, co jim původní obyvatelé dovolili započít se stavbou.

Prozatím město těží z kouzelnického turismu, vyvážení kouzelnických plodin do světa, ale také z neustálého přičinění van Holstenových a dalších větších rodin. Městečko si spoustu kouzelníků dostalo hlavně kvůli své podobě, umístění (poblíž moře, přesto však ne úplně na pobřeží). Město se nachází poměrně blízko Wellingtonu, přesto jsou ve spojení letaxovou sítí, a na oboje místa se dá velice dobře přemístit. Mnoho kouzelníků volí pro život spíše Sillerhoof, neboť je menší a bezpečnější, než-li rušný a mudly přeplněný Wellington.

Kouzelníky a různé zvědavce táhne do města zvláště farma ptáků Moa, kteří jsou, dle mudlů, již vymřelým druhem. Kouzelníkům se však podařilo odchytit několik druhů a o tyto nyní pečují. U městečka se také nachází dračí farma, v níž lze nalézt Novozélandské opalooké draky. Městečko vlastní několik polí a lesů, kde se nachází jak běžné rostliny pro Nový Zéland (což jsou zejména různé kapradiny), ale jsou tu také místa, kde rostou převážně kouzelnické rostliny. Z nich si můžeme vyjmenovat například žahavku rudou, což je rostlina podobná běžným kapradinám, která běžně dorůstá do velikosti asi deseti metrů. Pro obyčejného člověka není bezpečné se jí dotýkat, neboť na kůži zanechává bolestivé popáleniny a puchýře. V jejích rudě zbarvených listech se nachází prudce jedovatý jed, který kouzelníci používají k výrobě jedů a protijedů. Ve městě se také nachází několik skleníků, v nichž jsou různé podmínky pro pěstování různých plodin z větší části světa.

Snad ani není třeba zmiňovat, že městečko na mudlovských mapách nelze nalézt. Jeho poloha je známa pouze kouzelníkům a samotné městečko je chráněno kouzly, aby se k němu mudlové nedostali nebo mu nevěnovali přílišné pozornosti. Jakmile jej opustí, zapomenou.

| +

Kouzelnické rostliny typické pro Nový Zéland
Žahavka rudá
Kapradina dorůstající až deseti metrů, která je pojmenovaná dle svého rudého zbarvení. Je prudce jedovatá, má ráda tmu, její specifický pach odpuzuje nekouzelníky, dříve se užívala (a na některých místech stále užívá) pro ochranu kouzelnických míst, nyní se jí kouzelníci snaží stáhnout pouze do skleníků. Užívá se pro jedy i protijedy a léčitelské lektvary.

Kvíkavec vrásčitý
Menší rostlina, která své jméno dostala dle svého nazelenalého zvrásněného povrchu. Nachází se na políčkách, v údolích, skrytá v trávě. Při zašlápnutí však vydává kvíkavé, pištivé zvuky, které mohou mudly nebo mladší kouzelníky vyděsit takovým způsobem, že se okamžitě dají na úprk. Rostlina se stále zkoumá, zdá se však, že v nebezpečí, krom zvuku, vypouští do vzduchu i jemně omamnou látku, která působí na smysly postižených. Není životu nebezpečná a někteří nadšenci se prazvláštní látku pokoušely využít jako drogu - po několika dávkách jim však látka způsobila děsy, kterých se nemohly zbavit ještě několik dlouhých týdnů. Normálnímu člověku by však kvíkavec ublížit neměl, pokud vezme včas nohy na ramena. Kvíkavec je cizopasná rostlina, tudíž zahrádkáři by ji jistě ve svém záhonku nechtěli mít.

Kouzelní tvorové typičtí pro Nový Zéland
Taniwha
Kouzelný tvor, o němž hovořili už samotní maoři dávno, než k břehům Nového Zélandu doplula první evropská loď, z něhož se po ne příliš dlouhém bádání vyklubal Britům velice dobře známý Hastrmanec. Vodní démon, podobný bílému koni s orobincem místo hřívy, který nejčastěji obývá řeky a jezera. Může na sebe brát jakoukoliv podobu a bojovat lze proti němu tak, že je mu na krk umisťovacím kouzlem nasazena uzda. I na Novém Zélandu se užívá hastrmancova hříva jako jádro do hůlek.

Novozélandský opálooký drak
Perleťově duhový drak, který nesídlí v horách, ale v údolích. Jsou známy případy, kdy emigroval na jiné ostrovy (např. Austrálie), kvůli nedostatku volného teritoria. Na Novém Zélandu žije kvůli bezpečnosti v dračí farmě, kde se o ně starají vyškolení kouzelníci. Čistokrevné rodiny, na začátku osidlování Nového Zélandu, si pořizovali hůlky s jádrem z jednotlivých částí tohoto draka. V dnešní době už je to zakázané a takovéto hůlky se dědí z generace na generaci.

Agarlon
Ještěr dorůstající asi jednoho metru, který žije převážně v horských oblastech. Má popelavě zbarvenou hrubou kůži, díky které lehce splyne s horskou krajinou. Umí rychle běhat a měnit se v kámen. V ten se vlastně změní i po své smrti. Má schopnost rozbít balvany, velké jako on sám a říká se, že velké množství těchto tvorů by mohlo způsobit i laviny.

_____________________________________________________________

O rodině
Pokud se omezíme pouze na novozélandské van Holsteny, nalezneme zde spoustu ctižádostivých a ambiciózních lidí, kteří si zakládají na své krvi, ale zároveň dělají mnohé pro rozšíření kouzelnické kultury v zemi daleké. Na Novém Zélandu vybudovali mnohé, za což jim vděčí spousta lidí. Co se týká politických názorů, i van Holsteni mezi sebou chtějí mít výhradně čistokrevné kouzelníky, ačkoliv nečistokrevné z města nijak nevyhazují. Pouze si přejí, aby byl jejich rod zachován. O dění ve světě však leccos ví, zatím se však nikdo z nich nestaví na žádnou stranu. Nebo to alespoň neprohlašuje nahlas. Hlavou rodu je momentálně Johannes van Holsten, pravnuk Larse van Holstena.
Všeobecně se ví, že jejich rodině náleží veliký majetek a v Evropě (i u protinožců) má jejich slovo velkou váhu.

Sídlo rodiny van Holsten
V kopci nad městečkem bylo vystavěno sídlo rodiny van Holstenů. Lars van Holsten si evidentně zakládal na tom, aby bylo z mnohých oken dobře vidět jak na městečko, tak na oceán v dáli. Z druhé strany je pak dobrý výhled na vysoké kopce táhnoucí se až do výšin. Nikde kolem však také není vidět ani stopy po mudlech - krajina je netknutá a většinu kopců kolem lemují pralesy.

Samotné sídlo má tři patra a několik zmenšených věží. Architekt tedy rozhodně s konstrukcí nijak nešetřil. Ve sklepení se nachází různé laboratoře a dlouhý sklad s kouzelnickými potřebami pro lektvary. První patro je zejména společenské, je zde k nalezení velká jídelna, kuchyně, obývací pokoje, koupelny, a pak také zimní zahrada s výhledem na daleké kopce. Zbylá patra už jsou rozdělena na komnaty, přičemž každá připadá jedné větvi. Je pravdou, že dodnes jsou některé komnaty neobývané, přesto se však o nich nedá říci, že by byly neudržované.
O pohodlí a úklid zde pečuje několik skřítků, které už rodina vlastní po generace. Skřítci zde mají své vlastní místo, čisté oblečení a dostatek potravy.

Kolem domu se pak rozkládají i pečlivě udržované zahrady, na kterých rodina pěstuje různé plodiny, dokonce i některé přivezené z Evropy. K tomu jim dopomáhá i několik skleníků, ke kterým se lze dostat i přímo z domu. Dále tu má svůj výběh i rodinný maguár Ares.

JEDNOTLIVÍ ČLENOVÉ

Johannes Lennart van Holsten (otec, 65)
zvěromág, starosta, pracovník ministerstva

Byron svého otce vždy miloval, ačkoliv o něm měl vždy své pochybnosti. Johannes byl vždy ctižádostivý muž, který si šel za svým, ať mu v cestě stálo cokoliv. Jako hlava rodu a starosta kouzelného městečka na Novém Zélandu. Johannes na svého syna pohlížel trochu s odstupem, neboť s mnohými jeho názory a postoji nesouhlasil. Rozhodně si jej nedokázal představit jako hlavu rodu a už vůbec ne starostu, či ministra kouzel. Přesto se jej nikdy nezřekl, ale veškeré své naděje vkládá spíše do Desmonda.

Marianne Camilla van Holsten (matka, 58)
roz. Callaghan, vedoucí nemocnice, lékouzelnice

Marianne je přesně jedna z těch čistokrevných paniček, které vždy hleděly na rod a urozenost toho druhého. Je poměrně chladná, až to může vypadat, že neprojevuje žádné city. Rozhodování vždy ponechává výhradně na svém manželovi. I přes její vychování je však výbornou lékouzelnicí. S Byronem si tolik nerozumí, často mu spíše vytýká jeho chování, vzhled a i to, že si neudržel ani manželku.

Lennart Marius van Holsten (bratr, 40)
starší bratr, dvakrát ženatý, pracovník ministerstva, budoucí ministr kouzel

Lennart je sobecký a arogantní muž, který má za sebou úspěšnou kariéru a všichni mu předpovídají úspěch ve volbě ministra kouzel. Je dvakrát ženatý, první žena mu zemřela na neznámou kouzelnickou nemocí. Z prvního manželství má jediného syna Christoffa, kterého zbožňuje a vychovává jej k obrazu svému. Jeho nynější žena Christoffa nemá příliš v oblibě, sama však má s Lennartem zatím dvě dcery. Doufá však v úspěch, díky kterému Christoffa odsune na druhou kolej. Byron s Lennartem nemá zrovna nejvřelejší vztah, přesto však spolu tak nějak vychází a pomáhají si.

Victoria Isles van Holsten (sestra, 28)
bystrozorka, svobodná matka, dceru jí vychovávají rodiče

Povahově je velice podobná Byronovi, asi proto si ti dva ze všech nejvíce rozumí. Již od mladých let toužila po dobrodružném životě. Rodiče z jejího rozhodnutí neměli příliš radost, snažili se ji uzurpovat a domluvit jí sňatek, nic však nepomohlo. Victoria se stala bystrozorkou, nějakou dobu působila i v Austrálii. Chvíli udržovala milenecký vztah s čistokrevným kouzelníkem, jehož totožnost nikdy nikomu nesvěřila. Z tohoto vztahu vzešla dcera Alisha, o jejímž původu mnoho lidí diskutuje. Victoria si otce Alishy nikdy nevzala, dceru nechala u rodičů, a opět se vrátila k práci. S dcerou se snaží vídat, přesto se však nerada vrací domů. Nějakou dobu již navíc udržuje tajný vztah se svým kolegou, který je smíšeného původu, což by rodina nesnesla.

Tatiana Ravenna van Holsten (sestra, 17)

nejmladší dáreček a přírustek rodiny Van Holstenových. Je učenlivá, pilná a velice nadaná. Zajímá se o přírodní magii, jednoho dne by se ráda stala kouzelnickou vědkyní. Od svých patnácti je zasnoubená za Alberta de Graeffa, svatbu však zatím odkládají, dokud Tatiana neukončí studia. S Byronem spolu nemají příliš vřelý vztah, neboť se pořádně nevídají, přesto mezi nimi není nenávist. Byron jí navíc často vozí dárečky z dlouhých cest.

Christoff Johannes van Holsten (synovec, 11, karta >)

Syn Byronova bratra Lennarta, nadaný mladý hoch, kterého si Byron oblíbil natolik, že mu dal možnost poznat nové lidi a nové krajiny, když se jeho otci zavázal, že na něj bude dohlížet v Bradavicích, kde bude samotný Byron učit.


Další členové >

| +

Zakladatelem novozélandské větve van Holstenů je bezpochyby Lars van Holsten (1812-1902) s manželkou Stefanií(1814-1895), kteří se podíleli na založení městečka a jeho rozjezdu. Od roku 1882 město na několik let vedla jejich dcera Delilah(1831-1905) a po pěti letech na místo starosty usedl jejich nejmladší a jediný syn Alarick (1837-1925). Ten se vedení města odmítal vzdát, a tak vládl až téměř do své smrti. S ženou Christine měl tři syny: Brendana (1865-1948), Aldena (1868-1886) a Aneurina(1874-1953), otce Johannese van Holstena.

Brendan van Holsten měl s manželkou Arissou celkem pět dětí. Všichni jeho potomci dnes žijí ve Wellingtonu a někteří našli své štěstí i v australské Sydney. Alden van Holsten nebyl nikdy zasnoubený ani ženatý, říká se o něm, že byl dokonce zamilován do svého přítele. Zemřel však velmi mlád bez jediného potomka. Aneurin si vzal za ženu Audru Dubois, se kterou měl kromě Johannese ještě dceru Mirabell (1901) a dva syny Joshuu (1907), Irwina (1909). Mirabell žije v Sillerhoofu, ale v jiném domě i se svou rodinou. Joshua bydlí v sídle společně s rodinou van Holstenovou a svými potomky. Irwin po soukromých studií odešel do Francie.

Joshua si vzal za ženu Liselotte Callaghan, sestřenici Marianne. S tou má syna Luciana a dceru Arlette. Arlette se s kouzelnickým manželem odstěhovala do Aucklandu a Lucian zůstal v sídle se svými čtyřmi dětmi.

První Lennartova žena byla Celine LaFayette(†1970), která zemřela na neléčitelnou kouzelnickou nemoc, o níž nikdo neměl přílišné informace. S tou však měl Lennart jediného syna Christoffa(10). Jeho druhou ženou se stala Elvira Ciel, bezcitná a sebestředná žena, která žárlí na jeho syna a doufá, že mu brzy porodí jiného. Zatím však spolu mají dvě dcery, Biancu (6) a Kyru (1,5).

Pod střechou sídla van Holsten ale žije i Alisha van Holsten(7), nemanželská dcerka Victorie. Momentálně pečlivě dochází k soukromým učitelům a je nadána na kouzla ovládající vodu.

_____________________________________________________________

HISTORIE

Před Byronem
Marianne a Johannes se znali ještě dříve, než je jejich rodiče zasnoubili. Přeci jen nežili v nijak velkém městě. Marianne však snila o životě ve Wellingtonu, možná v úplně jiné zemi, proto ji nejprve zasnoubení s Johannesem neudělalo příliš velikou radost a nic na tom neměnil ani fakt, že byla zasnoubena za jednoho z nejbohatších kouzelníků v jejich zemi. Jí bylo jasné, že prožije život uvrtaná na jednom místě, neboť Johannes měl povinnost se o městečko starat a dál jej rozšiřovat. Přesto však nakonec seznala, že to bude lepší, než nic a třeba si za peníze nakonec přikoupí i dům někde jinde. Jejich svatba byla bohatá a přicestovalo na ni mnoho kouzelníků z různých světových koutů. Pochopitelně nechyběli ani příbuzní z Nizozemska. Marianne se pak nastěhovala do sídla van Holstenů, kde ještě v té době žili i Johannesovi rodiče. Dům byl převeliký, a přesto poměrně prázdný, Marianne se v něm často sama děsila, než si plně zvykla. Sama se také dále vzdělávala jako lékouzelnice, a tak brzy nastoupila do místní nemocnice. Johannes byl často mimo dům a v práci, jejich vztah nebyl kdovíjak vášnivý, ale na druhou stranu ve společnosti vypadali jako ukázkový pár. Necelý rok po svatbě se jim pak narodil první syn, Lennart. Johaness se k němu okamžitě upnul a sliboval si, že z něj vychová další hlavu rodu. Marianne se o chlapce starala, přesto se však hodně zajímala i o svou práci, a tak se brzy stala vrchní lékouzelnicí. Brzy však na svět přišlo další nadělení v podobě Byrona.
Dětství a studium
Byron se narodil jednoho chladného zářijového odpoledne jako očekávané dítě. Sice už Johannes syna měl, přesto v druhém chlapci viděl šanci, jak ovládat co největší možnou část kouzelnického Nového Zélandu. Začal se tedy zajímat o výchovu i druhého syna. Lennart mu dělal samé radosti, avšak Byron se již jako malý lehce vymykal - bylo na něm jasně znát, že má svou hlavu, své nápady, a že si je jen tak nenechá vzít. Nezdálo se mu to však tak špatné, a tak synka podporoval. Lennart na bratra často žárlil, ačkoliv pořádně neměl proč - většina tatínkovy pozornosti stejně patřila jemu. Byron si v poklidu dělal své a taky se staral o své. Jeho nadání se projevilo velice brzy, a tak mu brzy bylo třeba sehnat soukromé učitele a mistry. Ačkoliv někteří van Holstenové skutečně navštěvovali některou z kouzelnických škol, mnozí z nich studovali hlavně z domova. Výjimkou tedy nebyl ani Lennart s Byronem, ačkoliv oba dva studovali odděleně. Později na svět přišla i sestra Victoria, která rodičům udělala radost, neboť dva možné následovníky už měli. Se sestrou si Byron rozuměl vlastně už od dětských let, ačkoliv je pár let dělilo. Určitá hranice, která dělila ty dva od Lennarta byla znát. Lennart byl ten nejlepší, který chodil s nosem nahoru, byl tátovým oblíbencem a on sám měl v otcovi ten nejsvětější vzor. Byron s Victorií namísto toho trávili hodně času venku, zkoumali svět a objevovali nové, jakoby je nic nemělo ohrozit. Během mladých let se Byron učil hlavně lektvarům, ale také obraně proti černé magii. Obzvláště černá magie jej hodně fascinovala, což otce trochu děsilo. Byron chtěl postupně studovat víc a víc oborů, chtěl docházet k více mistrům, načež postupně zažádal otce o to, aby mohl studovat na nějaké kouzelnické škole. Johannesovi se to příliš nelíbilo, nabízel synovi ty nejlepší soukromé učitele. Přesto si Byron nakonec vybral Institut čar a kouzel v Kruvalu. Škola vzdálená tisíce kilometrů, opředená mnohými temnými historkami. Johannes nebyl zrovna dvakrát nadšený, přesto se ale nakonec po dlouhém přemlouvání zkontaktoval s ředitelem a domluvil synův nástup. Byron se s rodinou loučil s těžkým srdcem, nejvíce pak s Victorií, ale zároveň se neskutečně těšil. Už v té době měl v hlavě plno znalostí a těšil se, až je bude moci rozšířit.
Ve svém studiu se zaměřoval hlavně na lektvary a obranu proti černé magii. Ve škole měl možnost nahlédnout pod pokličku i černé magii. Asi proto se u něj velice brzy projevil zájem o démonologii a nitrozpyt. Nemohl se o ně však zajímat hned, jelikož musel počkat na vyšší ročníky, což se mu celkem logicky moc nelíbilo. Běžné učivo zvládal povětšinou na výbornou, přesto ale cítil, že chce vědět víc. Potají si tedy zajišťoval knihy o démonologii a nitrozpytu, snažil se kontaktovat i určité profesory. Někteří mu vyšli vstříc, jiní jeho zájem zamítali. Než měl možnost navštěvovat určité třídy, nějaký ten základ se byl schopen naučit sám, a tak patřil velice brzy k jedněm z nejlepších studentů.
Zkoušky splnil téměř na vynikající a učitelé mu věštili nejlepší budoucnost, čemuž nahrával i fakt, že je Byron čistokrevný kouzelník.
Život po škole
Johannes van Holsten neváhal, a když úspěšně oženil nejstaršího syna, brzy začal hledat snoubenku i pro Byrona, který měl na ženění věk. Po pár měsících jej, i po synových protestech, oženil za Adeleine Caldenovou. Ačkoliv o ní Byron rád tvrdí, že ji měl rád, jejich manželství trpělo hlavně tím, že začal Byron mizet na různých cestách po světě. Dál se totiž vzdělával u soukromých mistrů, ale zároveň se snažil dostat mezi démonology a nasbírat mezi nimi dostatek zkušeností. Jeho manželství tedy výrazně strádalo, za což se mu dostávalo nepochopení ze strany rodičů, kteří se těšili i na potomky z jeho strany. Lennart už měl v té době syna, Byronovi rodiče se starali o malou Tatianu, ale Byron děti nechtěl. Vlastně nechtěl být ani ženatý. A tak se brzy stalo to, co v kouzelnické společnosti není zrovna dvakrát častý jev - Byronovo manželství bylo rozvedeno a Adeleine se krátce poté znovu vdala. Jen několik měsíců po svatbě porodila syna Tobiase, o kterém se šušká, že je syn samotného Byrona. Adeleine to však popřela a Byron se namísto pátrání raději znovu ztratil ve světě. Nohy jej zavedly až do Severní Ameriky, kde nejprve nějakou dobu pobýval v Kanadě, a pak i ve Spojených státech. Postupně sbíral nějaké informace, které by se mu mohly hodit k démonologii, ale také se scházel s významnými kouzelníky a zdokonaloval své schopnosti a nitrozpyt/nitrobranu. Nikde se však nezdržoval moc dlouho, jakoby ani nemohl zůstat na jednom místě. Občas bez upozornění zmizel a zanechal po sobě jen dopis s dosti kostrbatým vysvětlením. Lhali bychom však, kdybychom řekli, že se nescházel s opačným pohlavím. Koneckonců byl (a stále je) mladý, a tak pokud zrovna nehledal démony, dvořil se dámám. Nehledal však žádný vážný vztah, všechno to byla jakási součást jeho divokého a ničím vázaného života. Přesto však často vzpomínal na Adeleine a malého Tobiase, který mu svým způsobem byl podobný.
První velký případ a posednutí
Jeho první velký případ jej zavedl Virginie, kde se měl podle všeho skrývat jeden z větších a o dost nebezpečnějších démonů. Teď už šlo skutečně do tuhého, a tak musel sestavit tým z několika démonologů - Byron věděl moc dobře, že by se do ničeho takového neměl pouštět sám, a tak měl brzy ve svém týmu několik kolegů(mnohem zkušenějších), a tak měl šanci konečně získat nějaké zkušenosti. Práce to byla namáhavá, zvláště když museli jednat tak, aby neohrozili nikoho na životě. Vše muselo zůstat utajeno, a tak nějakou dobu trvalo, než se jim podařilo získat pod kontrolu dům, který měl démon obývat i s jeho oběťmi. Ty byly pod jeho vlivem, což značně komplikovalo práci, ale Byronovi kolegové si věděli rady. Rodinu se jim podařilo zachránit, málem však přišel o život jeden z Byronových kolegů. Všichni si mysleli, že se jim podařilo démona zničit a vyhnat z jejich světa - mýlili se však. Démon si vybral Byrona, aby se v něm mohl skrýt, čehož si pochopitelně mladý démonolog nevšiml. Po nějaké době se však Byronovo chování začalo měnit. Začal být škodolibý, ubližoval svému okolí a hlavně také sám sobě. Aniž by se Byron mohl bránit, byl vydán napospas kreatuře z jiného světa, která si z něj udělala loutku. Naštěstí však zůstal v kontaktu se svými kolegy, kteří jej původně chtěli přibrat. Ti si však všimli, že s ním není něco v pořádku. Nejprve si toho nevšímali, ovšem Byronův zbědovaný stav jim napověděl, že ne vše bylo v pořádku, a tak mu brzy přispěchali na pomoc. Jak se říká, přispěchali skoro za pět minut dvanáct, naštěstí se jim však podařilo mladého spolupracovníka zachránit. Byrona tato příhoda dosti vyděsila, od té doby se začal chránit různými amulety a rituály. Svých kolegů se pak ještě nějakou dobu držel, i přes všechna nebezpečí. Odmítl jakoukoliv pomoc nebo dovolenou a raději se odvážně ponořil do temných vod démonologie. Pochopitelně to začalo přinášet ovoce a schopnosti mladého kouzelníka rostly. Až po nějakých pěti letech odcestoval ze Severní Ameriky více na jih, do Mexika a později i do Peru. Po roce se přemístil do Ruska, a pak procestoval i některé evropské státy. Nakonec se na nějakou dobu vrátil na Nový Zéland, než si vytyčil další cíl.
Cesta do Bradavic
Byron si nikdy nechtěl připustit skutečnost, že by se mohl usadit a vlastně to ani nemá v plánu. Přesto se však nakrátko zabydlel v jednom londýnském bytě, odkud monitoruje výskyt démonů a dalších zvláštností. Navíc se také začal zajímat o možnost práce v Bradavicích. Sice tam nikdy nestudoval, přesto poznal různé světové kouty, navíc měl zkušenosti démonologa, které mohl předat dalším dětem a zájemcům. Co se týče Fénixova řádu, nepůsobí v něm nijak dlouho. Vlastně to byla náhoda, když narazil na podezřelý leták, a jak už tak u něj bylo zvykem, vše si pečlivě prostudoval. Navíc protimudlovské nálady jej donutily si vybrat svou stranu. Jestli však v Anglii zůstane, to zatím nelze spolehlivě určit.

_____________________________________________________________

ZAJÍMAVOSTI


× nosí u sebe různé ochranné amulety, některé z nich dostal, některé z nich si sám vyrobil
× potají u sebe nosí fotku Tobiase, svého údajného syna, nejspíše tedy věří, že je skutečně jeho
× nevadí mu alkohol ani tabák, který často kouří z dýmky
×vlastní spoustu předmětů z různých světových koutů
×procestoval velkou část země, dá se o něm říci, že je dobrodruh
×v Řádu působí pod smyšleným jménem Bellow Zair
×vlastní mudlovský řidičák a doma se mu ve sklepení schovává opravdový harley
×je věřící, přesto však na náboženství jako takové hledí s odstupem, věří spíše v jakousi vyšší moc, nejspíše byste ho ani neviděli se modlit
×umí se prát i bez hůlky, dokonce kvůli tomu absolvoval několik kurzů
×dává si pozor na své amulety a ochranné předměty, sice už má dosti zkušeností, přesto však hlásá, že démoni jsou dosti nevyzpytatelné bytosti
×umí plynule anglicky, německy, francouzsky, trochu rusky, zná pár slovíček maorů a pochopitelně zvládne přeložit latinský text
×hraje na kytaru a bubny

_____________________________________________________________

MAJETEK

Mazlíček
Kivi Berry
Památka na Nový Zéland, který má stále v jeho srdci své místo. Ačkoliv ptáci kivi jsou spíše nočními lovci, Berry je zvyklý na naprosto jiný život, a tak i když některé dny prospí, v noci se rozhodně nikde netoulá, aby něco ulovil. Dá se říci, že je zvyklý na výstřelky svého páníčka, a tak když ten některé dny létá kolem s prapodivnými amulety a kletbami, radši si sám v poklidu na něčem smlsne a jde zase někam do temna spát.

Hůlka
Dřevo: Kauri (damaroň jižní)
Jádro: orobinec hastrmance
Poddajná, 8”
Rodinná hůlka, kterou by člověk jistě u Ollivandera nekoupil. Je tvořena jádrem a dřevem, které je možné nalézt jen a pouze na Novém Zélandu. Rodina van Holstenů si na rodinném dědictví poměrně zakládá.

_____________________________________________________________

SCHOPNOSTI

Lektvary 10 | Létání 1
Nitrozpyt | Nitrobrana | Přemisťování
Jeho bubák se velice často mění, ovlivňuje jej práce, někdy vidí démony, jindy svou rodinu v nebezpečí. Momentálně je jeho bubákem malý chlapec Tobias ve smrtelném nebezpečí.
Pokud použije Patronovo zaklínadlo, objeví se albatros královský, který jej stráží již od prvních chvil, kdy se Patronovo zaklínadlo naučil.

_____________________________________________________________

KOUZLA A LEKTVARY

100%
Lumos
Nox
Wingardium Leviosa
Alohomora
Expecto Patronum
Accio
Legilimens
Specialis Revelio

III.
Stupefy
Bombarda
Brachiabindo
Confundo
Expelliarmus

II.
Aresto Momentum
Ascendio
Asius
Carpe Retractum
Cistem Aperio
Deletrius
Diffindo
Everte Stati
Incendio
Impedimenta

Lektvary
Felix Felicis
Doušek živé smrti
Lektvar zapomnění
Lektvar ochrany proti ohni
Mnoholičný lektvar
Protijed na běžné jedy
Uklidňující lektvar
Veritasérum
Životabudič
Zmenšovací dryák