Andy se za tu dobu co studoval v Bradavicích docela vytáhl a v tuto dobu měří něco o kolo sto osmdesáti pěti centimetrů čímž převyšuje vcelku dost lidí. Štěstí je, že dále už neporoste. Váha je úměrná k jeho tělu, dokonce by jste našli na některých místech i nějaké ty svaly. Rozhodně tedy nevypadá jako nějaké obrovské párátko, které váží třicet kilo i s postelí.
Nehrbí se a chodí vždy vzpřímeně, což ještě umocňuje jeho výšku. Kůže je světlejší a má takovou tu zdravou barvu. V létě mu trvá o něco déle, než jeho pokožka chytne o něco tmavší barvu a musí se pravidelně mazat, jinak by se pěkně spálil.
Od autonehody přibilo Andymu několik jizev, které má tak nějak rozseté po celém těle, naštěstí jsou však poměrně drobné, takže běžný pozorovatel si jich ve většině případech nevšimne.
Dříve jeho vlasy vždycky připomínali vrabčí hnízdo což se po autonehodě změnilo. V nemocnici se totiž Andrew seznámil s věcí zvanou hřeben, a díky tomu stráví ráno před zrcadlem několik minut, aby vypadal alespoň trochu normálně. Jeho vlasy mají kaštanově hnědou barvu, která se při dopadu slunečních paprsků mění na něco tmavší.
Obličej má kulatý. Čelisti a líce jsou ostré, svažují se směrem nahoru, kde se napojují na zbytek lebky. Hlava je spíše užší a vyšší. Oči jsou tmavě hnědé. Nad nimi se nachází drobounká a úzká linka obočí. Nos je delší, na konci přechází až do pršáčku, je však ostře řezaný stejně jako ostatní rysy tváře. Pod nimi pak úzké rty, které se ve většině případech vždycky kroutí do úsměvu.

Nejlépe bychom Andrewa mohli identifikovat jako celkem přátelského a relativně vstřícného chlapce, s čelem tvrdohlavě obráceným vstříc osudu. Když ho zrovna neovládnou záchvaty smutku a melancholie, svět bere s určitým nadhledem a řídí se heslem 'Co tě nezabije, to tě posílí'. Má rád ironii a sarkasmus a podle toho se také chová. Často se u něho můžete setkat s ironickou poznámkou, občas to dokonce může vyznít zle, ale on to tak nikdy nemyslí. Skoro. Přesto to určitý typ lidí dokáže odradit od přátelství s ním.
Velice u něho záleží na prvním dojmu. Jestliže na něho už na začátku zapůsobíte zle, je velmi těžké ho přesvědčit o opaku. Andy rád poznává nové lidi a komunikace s okolím mu nedělá takové problémy. Se špatnými zprávami a komplikacemi se vyrovnává lépe a umí se také lépe ovládat, ale méně projevuje radost a rád si nechává svá tajemství pro sebe, i když mu to občas jaksi nevyjde. Nevyvolává konflikty a vyhýbá se jim, stejně jako se vyhýbá lhaní a planým slibům. Když něco slíbí, snaží se to za každou cenu splnit a špatně nese, když zklame. Nesnáší pomluvy, předsudky a urážení. Je velice těžké ho rozzuřit, ale naprosto spolehlivý způsob je, když někdo urazí nebo pomluví jeho nebo jeho nejbližší přátele. Andrew má opravdu málo nepřátel, ale jakmile si nějakého udělá, mění se na škodolibou, výbušnou fúrii, co dokáže až překvapivě dobře rozebrat vady a chyby až do posledních detailů. Když je ve stresu, vyděšený, zmatený nebo v sobě příliš dlouho dusí hněv, občas se u něho vyskytují neovladatelné záchvaty, kdy si vylije vztek na tom, kdo se třeba proviní jen minimálně, ale jeho to pobouří. V takovém případě většinou pěkně rychle zase přijde k sobě a obvykle se omluví. Ovšem samozřejmě jsou i případy, kdy svého chování nelituje.
Pomalu, ale jistě si začíná uvědomovat, že se mu krom dívek líbí i kluci, z čehož je ještě stále trošku na prášky, ale začíná se s tím smiřovat.

Andrew se narodil do rodiny dentisty a sestřičky v nemocnici. Prožil hezké dětství, měl totiž úplně vše co chtěl. Až na jednu malou drobnost, sladkosti. Rodiče mu totiž pod nos vždy strkali ovoce, zeleninu a další jídla. Ovšem ne ty, která byla sladká. Jeho otec nechtěl, aby se mu zkazili zuby a matka zas nechtěla mít za syna tlouštíka.
Ovšem Andrewovi sladkosti nikdy nechyběli. Měl spoustu jiných věcí co by jedl.
Když nastoupil do školy, našel si oblibu v hudbě a sportu. Rodiče mu začali platit hodiny klavíru a později i kytary. Ve škole začal hrát zas házenou.
Škola mu vážně šla. Ono to vlastně ani nešlo jinak. Pokud totiž dostal nějakou špatnou známku, měl tresty. Jednou to bylo zabavení kytary, po druhé zákaz házená a následně i týdenní zaracha. Protože Andrew nechtěl přijít ani o jeden z jeho kroužků, pravidelně se učil, ve škole se pořád hlásil a pokud měl možnost, dělal různé referáty.
Když se pár dní po Andrewovích jedenáctých narozeninách u domovních dveří objevil jakýsi muž tvrdící, že jejich syn byl přijat na kouzelnickou školu, všichni tři Brownovi na něho koukali jako na cvoka. Po dlouhém a přemáhavém přemlouváním o tom, že kouzelnický svět doopravdy existuje se otec Andyho rozhodl, že na Bradavickou školu nenastoupí. Chtěl mít totiž nad ním neustálý dozor. Co kdyby se tam neučil? Po dalším dlouhém přemlouvání, že na něj budou dohlížet se přeci jen otec nechal umluvit a souhlasil tedy, že Andrew na školu nastoupí, pod podmínkou, že jakmile bude mít jednu špatnou známku, sebere si saky paky a přijede zpět do Londýna.

Na své první cestě do Bradavic se ve vlaku seznámil s Patricii, kterou bohužel od té doby už neviděl. Pokud si, ale dobře pamatuje, byla zařazená do zmijozelu. V lodičkách, ve kterých poté plul po jezeře k hradu, se potom seznámil s Leslie, která byla zařazena do Nebelvíru a Cassidym, který byl zařazen do stejné koleje jako on, tedy do Mrzimoru, té nejlepší koleje.
Na slavnosti zjistil co je to vlastně famfrpál a poté co absolvoval první hodinu létání se přihlásil na nábor, dostal se do Mrzimorského týmu jako brankář. Těsně před náborem se také seznámil se zmijozelskou dívkou, Anabelle a jejím kočičákem Sunshine. Belle se stala jeho nejlepší kamarádkou a o to horší pro něho je, že jí lže o svém mudlovském původu, ale on se bojí, že kdyby to věděla, nebavila by se s ním. Také Andu pozval na Vánoční ples a ona jeho pozvánku přijala. O vánočních prázdninách poprvé navštívil Prasinky a ochutnal ohňostrojovou čokoládu, kterou si s Belle koupili na půl. Na plese poté dostal od své kamarádky žluto-zelenou šálu, kterou se rozhodně nestydí nosit. Také konečně seznámil Andu s Chaos, jeho kočkou.
Ke konci prvního ročníku onemocněl mononukleózou. Chvíli si poležel v Bradavicích, ale na žádost rodičů ho poslali domů, aby se tam doléčil.
Už se nemohl dočkat až se na konci prázdnin vrátí zpět do Bradavic, ale k jeho smůle se tak nestalo. Byla polovina srpna když Andrew jel s otcem k vodě, jeho matka naštěstí v ten den pracovala. K vodě ti dva totiž už nedojeli, protože do nich narazilo jiné auto. Andyho otec to neuřídil, sjel ze silnice a narazil autem do stromu. Oba dva měli veliké štěstí - přežili. Jeho otec měl, ale o hodně větší štěstí než sám Andrew. Vyvázl totiž jen s otřesem mozku a několika odřeninami. Bohužel, Andy takové štěstí už neměl a skončil v kómatu, ze kterého se probral až po čtyřech měsících. Po jeho probuzení se rodičům ulevilo. Andy si v nemocnici poležel ještě další dva měsíce, než ho konečně pustili domů. Do Bradavic se pro tento rok už nevrátil, protože musel chodit ještě na nějaká vyšetření a jeho rodiče ho chtěli mít ještě nějakou dobu pod kontrolou.
Na konci prázdnin roku 1975 se v Děravém kotli setkal s Anabelle a její rodinou, kterou nenáviděl ještě více poté co zjistil co všechno se Belle stávalo když byla malá. Cestu zpět do Bradavic poté strávil s Darrelem, Svenem a Felixem, který byl zařazen do Mrzimoru. Andy byl rád, že je zas zpět do Bradavic a i když chtěl zpět do famfrpálového týmu, rozhodl se to odložit až na příští rok. Také se zúčastnil semináře o lékouzelnictví, na kterém pozval svou zmijozelskou kamarádku Jane na vánoční ples. Krapet ho překvapilo, že pozvánku přijala, ale byl i samozřejmě strašně moc rád. To však ještě nevěděl, jak bude reagovat Anabelle, které se to tak trochu bál říci a nakonec to celé vyplulo na povrch až na výletě v Prasinkách a tím pádem i pár hodin před plesem. Xandy se v Děravém kotli pohádali a nějakou dobu se spolu dokonce nebavili. Když se konečně usmířili, přišel další šok v podobě Belliného problému s krví. Andy se toho krapet zalekl a dokonce školního roku už s Xávou nemluvil. Vše se však vyřešilo na zpátečné cestě do Londýna kdy se také políbili. Na začátku srpna také spolu strávili společné prázdniny, ale bohužel, to si Andy nepamatuje. Týden společných prázdnin si opravdu užili, i když některé chvíle pro mladého Mrzimora byly těžké. Dalo by se i říci, že si Andy s Andou vyznali svou lásku a i kdyby nebylo Therona, otce Anabelle, asi by i spolu začali "chodit." Jenže když Theron zjistil kde se nacházejí vymazal Andymu paměť a rozhodně to nevypadá, že by se mu měla v nejbližší době vrátit. Chudák Andrew si nepamatuje na své přátelství s Xaverii a co více, nenávidí ji, protože.. protože tak mu byli upraveny vzpomínky.

Od té chvíle se událo dost věcí - Andy začal chodit se Svenem, začal se bavit tak trochu s Anabelle, dokončil školu, stal se profesorem létání a nakonec i brankářem u Pýchy Portree. Se Svenem žil spokojený život, i když jeho rodina byla proti a ta Svenova z toho úplně nadšená taky nebyla. Ale mohli s tím něco dělat? Ne. Oba dva do sebe byli zamilovaní až po uši. Situace, která panovala, se Andyho dost týkala, vzhledem k tomu, že byl mudlovského původu, a tak když se na jaře 1983 v Bradavicích odehrálo to, co se odehrálo, rozhodl se Andy s profesorováním skončit, aby měl tak víc času na Svena a svou famfrpálovou kariéru.