Popravdě, Ricky nějaké takové poznámky od svého rebelského kolegy čekal, takže se nedalo říct, že by ho překvapily, natož vykolejily. Jen po liščím zaprskal, i když to znělo spíš pobaveně, než naštvaně, a i jeho samotného napadlo, že se přece nebude olizovat s žádnou místní liškou, takže vzteklinu chytit nemůže... A vůbec, neexistuje třeba nějaký lektvar jako prevence?
Lišák se zamyšleně podrbal za uchem, mávnul ohonem ze strany na stranu a znovu na negra upřel pohled. Když pak začal zápas a ze stadionu se ozvalo jásání, takže ten famfrpál asi stál za to, Ricky potřásl hlavou, odfrkl si a nasál vůni klobás, která ho zajímala mnohem víc. Pak se významně zadíval na černocha nedaleko sebe. Tak co, negře, dáš mi pamlsek?

_________________

Reakce profesora Winnfielda na Billyho otázku nemohla Kath překvapit ani otrávit - za chvíli se přece hrálo famfrpálové finále. Proto se spokojeně uvelebila vedle Billyho a podala mu americkou vlaječku. "Taky si myslím. Bylo by to pěkný, neslyšela jsem, že by se Československo dostalo tak daleko. I když, outsideři byly tak trochu oba týmy, ne? Už teď je to pohádka." Bylo jí vlastně jedno, kdo vyhraje. Hlavně když tomu vítězství bude předcházet napínavý a nezapomenutelný zápas, pastva pro oči.
Česká jména sice byla nevyslovitelná, zato dost vtipná. "Bošidava," zkusila si taky zkomolit jméno československé chytačky. Nemusela to ani dvakrát zopakovat, jeden pokus jí k výbuchu smíchu bohatě stačil.
Tyhle sázky Kath bavily. Zvlášť, pokud se týkaly famfrpálu. "Tři, že nespadne vůbec." Asi už si na hřišti našla svého oblíbence. O to větší byla její radost, když chviličku po hvízdnutí píšťalky, oznamujícím začátek zápasu, padl první gól. "Myslím, že první čokoládová žabka je moje," popíchla Billyho. Jenže úsměv jí z tváře zmizel, když šikovný potlouk trefil Jonesovo koště a vypadalo to, že druhou sázku bude mít v kapse Billy. Americký střelec to ale nějak ustál. A pak už Kath na nějaké čokoládové žabky zapomněla a plně se soustředila na dění na hřišti. Rozhodně to nevypadalo jako utkání dvou "outsiderů".

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Billy se tak trochu nepřítomně usmál, ostatně sledovali zápas. „Nestraš. Víš, jak to bývá v pohádkách ne?“ Krátce na ni pohlédl. „Všechno krásné, svítí sluníčko a najednou… bum zlý vlk, chodící pařezy nebo baba Jaga...“ Trochu si z Kath dělal srandu, ale nedalo mu to. Navíc schválně použil babu Jagu, sice šlo o ruskou pohádku, ale zrovna pohádky tady z tohoto kraje neznal. To jak zkoušeli vyslovit cizí jména bylo hodně vtipný a on se tomu od srdce zasmál. Takhle ho moc lidí neznalo.
Potuleně se usmál. „Platí.“ A byl si tím fakt dost jistý. A pak dal Jones obruč. Sakra. „To udělal naschvál.“ Postěžoval si Billy. „Máš ji u mě.“ Broukl směrem ke Kath a očima sledoval Jonese. Spadni, spadni, spadni... Ne že by mu to přál, jakože přál, to se nedělá, ale víme jak. „Spadne jako druhý…“ Prorokoval dál nebelvír, když se zmíněný na koštěti udržel. Mezi námi povolání věštce pro Billyho nebylo zrovna ono.
„Oni ty amíky rozpráší…“ Zamumlal Kath do vlasů s tím, jak zápas postupoval. „Jsou úžasní.“ Dodal s uznáním v hlase, i když teď myslel oba týma. Byla to rychlost. Zatímco nestíhal očima, na hřišti se odehrávala solidní mela.

_________________

Co se Nicka týkalo, těmi pár minutami mezi stánky si vyčerpal příděl trpělivosti se sportovními akcemi na pár let dopředu a už by šel radši dál. Tahle země ho totiž začínala poněkud dráždit, čemuž ten prorocký záchvat moc nepomohl, a začínalo se kolem něj srocovat nějak moc bělochů a nějak moc lišek. V zájmu poslední zmíněné se ale rozhodl, že si ještě po svém nepůjde.
Být trochu mladší, jistě by takovou nebývale chytrou lišku zvládl využít k nějaké té černé aktivitě – třeba by ji nechal dělat nějaké kousky a mezitím by mohl vesele sebrat čumilům šrajtofle – a měl by tak pokryté náklady na další cestování, nicméně už měl svůj věk a dneska se na levoty nějak necítil. Dokonce ani neměl chuť na meloun, což je zvláštní.
Místo toho jenom chvíli pozoroval, jak na něj lišák vrhá lačné pohledy, v duchu si klepal na čelo a pak se zvedl. O tomhle si pak budou muset v hnízdě promluvit...
„Vole, negřata v Africe nemaj co žrát a já tu krmim zablešenou havěť,“ zamumlal nahlas, koupil u nejbližšího stánku klobásu, z níž tekl tuk proudem, a po chvíli zvažování, jestli aspoň neochutná, ji lišce hodil celou. Infarkt si dneska fakt odpustí.
„Tak, veledůležitý úkol splněn,“ odškrtl si položku na imaginárním a notně ironickém seznamu a sledoval, kterak se davy lidí přesouvají na stadión, kde mělo brzy začít to hlavní. „Takže je nejvyšší čas vypadnout. Až budeš opíjet brankáře vítězů, ber to přes zelenou.“
To poslední byla dobře mířená rada lišce, ale v tom shonu to klidně mohlo zaniknout nebo být přeslechnuto, každopádně to už Nicholase nijak netrápilo. Prostě se sebral, ještě jednou s despektem pohlédl na to, čemu zdejší domorodci říkali jídlo, a vyrazil. Naposledy byl spatřen, když se nějaké tety anglicky ptal, kudy tudy na Brno, a jestli se do začátku školního roku stihl vrátit do Bradavic, byl to spíš takový malý černý zázrak.

>>

_________________

Kath se usmála. "Že by si baba Jaga taky chtěla zahrát famfrpál? Nechci nic říkat, ale... ten, kdo by hrál proti ní, by to měl prohraný." A tak to chodí - jakmile má člověk dobrou náladu a je s někým, s kým se cítí dobře, začne plácat nesmysly. A vůbec mu to nevadí.
"No jasně, že to udělal naschvál," zasmála se, když dal její favorit první gól. "Měl by hodně velký štěstí, kdyby ten gól dal omylem." Koneckonců, oba dva hráli ve škole střelce, na dávání gólů byli přece odborníci.
Hra se mezitím slušně rozjela, její tempo Kath sotva stačila sledovat, a to byla na rychlý famfrpál zvyklá. Padaly góly, padali hráči... Zápas, jak má být. Kath dění na hřišti soustředěně hltala, a když se na scéně konečně objevila zlatonka, bezděky zatajila dech. A pak najednou zápas skončil - Kath vyskočila na nohy a nadšeně tleskala, dokud ji nebrněly ruce. "Tak to nakonec byla pohádka," zazubila se na Billyho vesele - Československo vyhrálo mistrovství světa ve famfrpálu a Kath vyhrála čokoládovou žabku. Vlastně čtyři. "Tak, co budeme dělat teď? Obejdeme ty stánky? Porozhlédnem se tu?" A s nadšeným povídáním o tom, jak bylo letošní finále parádní, opustila spolu s Billym stadion.

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Billy se rozesmál při předstvě babči Jagy na famfpálovém hřišti. Až když na chvilku popadl dech, zaúpěl: „Tak zrovna takhle jsem to nemyslel.“ Ale bylo mu to jedno, i kdyby ho Kath špatně pochopila. Pohádky? Krásné na začátku a na konci, uprostřed je to horor. Ale stejně nebyl čas to rozebrat, ostatně tu byli kvůli famfrpálu. „Já vím, ale…!“ Další zaúpění, protože Winterborne spadl z koštěte. Naopak bez dechu sledoval, jak amíci dali další branku. A když už držel tu vlajku, tak jí alespoň prudce zamával jako ti fanoušci vedle. Jen teda na rozdíl od nich nevypíchl nikomu oko… „Nedívej se.“ Zamumlal, pokud se tím směrem chtěla Kath otočit. Případně jí nějak stiskl ruku na podporu nebo tak. Billy se jim nehodlal plést do cesty, ostatně to vypadalo, že zraněný měl náhle péče dost a dost. Ostatně lékouzelníků tu muselo být hodně.
„Hele zlatonka!“ Skoro vykřikl, ale ono se to v tom davu stejně ztratilo, protože spolu s ním vybuchly tribuny. Fanoušci povzbuzovali své favority, což se dalo čekat. „Wow. Oni vyhráli.“ Takže fakt pohádka. Billy, třebaže držel vlaječku, která patřila Americe se na Kath zazubil. „No... co jsem říkal?“ Opáčil pyšně a popadl ji kolem pasu, tak že jí nezbylo nic jiného než být k němu čelem. A také to čelo přitiskl k jejímu. „Že Čechoslováci vyhrají. O fous. A? Stalo se.“ Pak mu však úsměv lehce zvadl. „Kolik že ti dlužím té čokolády?“ Válka vyhraná, bitvy prohrané, vážně? Nakonec, než dívku pustil ještě jí políbil.
„No jasně, předtím nebyl čas.“ Teď se sice bude slavit nebo truchlit, ale to ještě neznamenalo, že stánky zavřou. Zastrčil Americkou vlaječku do kapsy a spolu s Kath (kterou držel za ruku a to nejen z romantických důvodů, kdyby ne, ztratil by ji tu) vyrazil ke stánkům.
„Hele.“ Zaostřil zrak, protože do celkového obrázku mu náhle něco nezapadlo. „Liška…“ Skutečně, tohle nemohl být pes, třebaže si to v první chvíli… Jo, zaměnil to, protože bylo zatraceně divný, aby tu nějaká byla, vždyť… „Nemají být lišky plachá zvířata?“ Otočil se na Kath s otázkou v očích a pokud to zvíře neviděla, natočil ji tím směrem. A pak ať už se ta záhada vyřešila nebo ne zamířili spolu k prvnímu stánku, který tu byl. Nebo k tomu druhému, to už Billy nechal na Kath.

_________________

Bylo po zápase, hon za zlatonkou i vlaječky v očích fanoušků byly minulostí, euforie ze hry však ještě ne. "Dost," odpověděla na Billyho otázku ohledně čokoládové sázky s pobaveným úsměvem, pak ale od tématu ráda upustila a s tichým "pak to spolu ještě vyřídíme" se nechala obejmout a najednou se jí nikam chodit nechtělo. Co bylo komu do stánků, když tu takhle mohli spolu prostě stát a na ostatní se vykašlat...
Byli ale v Československu, kam se upřímně už nikdy nepodívají, takže nakonec oba souhlasili s tím, že to tady přece jenom projdou. Ruku v ruce se tlačili davem rozjařených famfrpálových fanoušků, povídali si a bavili se na účet českých stánkařů, až Billy najednou zbystřil. Kath se ohlédla směrem, kterým ukazoval. Liška si tam seděla, vypadala klidná, krotká, a tvářila se tak samozřejmě, jako by sem patřila. "Netuším, o liškách toho moc nevím," přiznala Kath. Ale bylo opravdu divné, že si v pohodě chodí mezi tolika lidmi. "Třeba tu někomu patří." Protože o zvycích československých kouzelníků toho věděla ještě méně než o liškách, tak proč to na ně nesvést?
Nakonec tu utratila více peněz, než původně plánovala, ale vůbec ji to nemrzelo. Ochutnala některé "vybrané speciality", koupila sobě i Billymu údajně "pravý český perník", pořídila si i plakát československého národního famfrpálového týmu, protože hráli opravdu dobře a ona byla rozhodnutá, že jim příští rok bude fandit, až zase Anglie vypadne hned na začátku. A když už začínalo být tak akorát pozdě, objevil se zničehonic její bratr v evidentně veselé náladě, mrknutím pozdravil Billyho a sdělil Kath, že už je asi čas jet domů. Ta se s povzdechem otočila k Billymu. "Dneska to bylo fajn. Ještě se o prázdninách uvidíme, že jo? Napiš mi, co a jak, já připravím naše..." Na rozloučenou ho, nedbaje bratrova potutelného úsměvu, políbila, a než jí pak zmizel z dohledu, ještě mu zamávala.

>>

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny