Scottovi se celá ta situace moc nezamlouvala, protože mu bylo jasné, že tady něco nehraje. Dál se Elsbeth ale nevyptával, jen si v duchu udělal poznámku, že jí později bude muset vyhledat a zeptat se na nějaké detaily. Z toho, co mu tady zatím řekla, měl totiž pocit, že je reálná šance, že je Frank jeho syn. Všechno tomu nasvědčovalo - chlapcův věk, fakt, že nemá tátu, a čím déle ho Scott pozoroval, tím víc společných rysů nacházel...
„To jsou moc chytří psi,“ pousmál se na Franka, když mu chlapec hrdě sdělil, že mají smečku australských ovčáků. Pastevecké psy měl Scott rád. A co se týkalo hafoňů, k těm měl taky co říct. „Je to pravda,“ přikývl na chlapcovu otázku. „Já jim tedy dopřávám kvalitní krmivo, ale jsou schopni sežrat vážně úplně všechno, včetně pneumatiky od traktoru,“ pronesl s úšklebkem, protože zrovna tohle viděl na vlastní pohled. Ono bylo zajímavé hafoně sledovat, jak si poradí s takovým obřím kusem gumy... „Jestli chceš a jestli ti to mamka někdy dovolí, klidně ti hafoně ukážu,“ pokrčil pak rameny a hned vzápětí ho napadlo, že možná radši nic takového neměl navrhovat, že to je hloupost. Ale vzít zpátky už to nemohl.
„To je, myslím, pravda,“ přikývl na to, že si Bustera Frank nebude moci vzít do školy. „Já v Bradavicích sice nestudoval, ale tuším, že psa ti tam opravdu nedovolí,“ pokrčil rameny. „Těšíš se do školy?“ zeptal se pak a zvědavě povytáhl obočí. Chlapec měl sice ještě nějakou chvíli čas, ale Scott nepochyboval o tom, že se těší. Co tak slyšel, do Bradavic se těšil prakticky každý. A jeho občas trošku mrzelo, že studoval jinde, i když by studentská léta ve Walesu asi nebral zpátky, ani kdyby mohl. Každá škola měla něco do sebe.

_________________

Především kvůli tomu, že se Scott už nevyptával měla Elsbeth pocit, že už to celé hodil za hlavu. Jaký šok pak přijde, až jí sám vyhledá, aby se na Franklina zeptal, že. Uvědomovala si sice, že taková šance tu je, ale chtěla věřit tomu, že mu to nedošlo.
"Páni, to by děda neměl radost, kdyby mu snědl nějaký hafoň kolo od traktoru," užasle na Scotta hleděl, usmíval se přitom a už přemýšlel o tom, kde by asi takového hafoně sehnal. Děda by z něho sice nadšený nebyl a Buster asi taky moc ne, ale Frankiemu se to tak nějak zamlouvalo. No a nebýt Elsbeth, která seděla vedle něho, dost možná by se jednoho od Scotta pokusil vyprosit. "Opravdu? To by šlo? Mami? Prosím! Že mi může pan McKay ty hafoně někdy ukázat?" doslova visel pohledem na své matce a snažil se o co nejroztomilejší kukuč, protože on prostě nutně toho hafoně vidět potřeboval. Fakt. A Elsbeth věděla, že to svému synovi jen tak nevymluví. O což se pokusit chtěla, ale kdyby řekla, že to není dobrý nápad, asi by se dostali k tom, proč a to ona v tuhle chvíli nechtěla. "Když slíbíš, že budeš hodný a Scott si na tebe někdy udělá čas, proč by ne," do úsměvu, který věnovala svému synovi, se musela nutit. Ne. Tohle prostě nešlo a věděla, že mu to bude muset vymluvit. Nějakým způsobem.
"To je pěkně nefér, abych jako pravdu řekl. Co beze mě bude Buster dělat?" správně by tedy spíše bylo, kdyby se ptal, co on bude dělat bez něho, ale i tak to vyšlo skoro nastejno. On byl bez svého psa ztracený. "Těším, moc! Ale budu nastupovat až za dva roky. Mamka mi ale často vypraví různé příběhy o Bradavicích, hlavně před spaním. A kde jste studoval vy?" zeptal se zvědavě, protože právě potkal prvního člověka, co studoval jinde, než na škole, kam měl i on sám za pár let nastoupit.

_________________

"To by asi neměl," podotkl Scott pobaveně a zakroutil hlavou. Dokázal si představit nadšení farmáře, který zjistí, že má nepojízdný traktor, protože mu nějaký kouzelnický čokl rozkousal a sežral pneumatiky. No, vlastně to ale byla docela úsměvná představa...
"Samozřejmě, že by to šlo, jinak bych to přece nenavrhoval," pousmál se Scott, i když mu bylo jasné, že tohohle bude litovat. Ale třeba chlapec na ten slib časem zapomene a k žádné návštěvě ani nedojde.
Když se řeč stočila ke škole, Scotty se nepatrně pousmál, jakmile mu Frank potvrdil, že se do školy těší a že mu mamka o Bradavicích vypráví. "Ty dva roky ti utečou jako voda," mrkl na něj povzbudivě. "Já jsem studoval na kouzelnické univerzitě ve Walesu," přiznal pak a hořce si vzpomněl na to, proč studoval tam a ne v Bradavicích... Protože nikdo neměl přijít na to, že je syn Domhnalla McKaye. Ale teď už ho to dávno netrápilo.
"No, já budu muset jít," prohodil omluvně, když dopil svou čokoládu a zkontroloval čas na hodinkách. "Mám ještě nějakou práci. Ale rád jsem vás viděl. A na ty hafoně se domluvíme," mrkl na Franka. "Tak se mějte," rozloučil se nakonec, hodil na sebe kabát a v mžiku byl pryč. Měl nad čím přemýšlet a čím se užírat...

>>

_________________

Tentokrát Lacey svým rodičům neutekla. Kdepak, do zmrzlinářství dokonce dorazila v jejich doprovodu. Kočku si zatím sice nevydupala, ačkoliv na tom opravdu pilně pracovala, ale zato se jí povedlo přesvědčit pana a paní Heavensgateovy o tom, že vlastně s nimi nemusí chodit zařizovat ty příšerné dospělácké věci, a že když už s nimi vyrazila za nákupy, a dobrovolně se tak vzdala babiččiných lívanců, rozhodně to nebylo jen kvůli přemlouvání, aby jí koupili to lvíče kotě. I když o něm vlastně neustále básnila. Nakonec se rodiče dohodli, že jí prostě umlčí zmrzlinou. A hle, fungovalo to! Zvlášť když si Lacey dokonce mohla poručit jednorožčí pohár! No kdo by ho nechtěl! A tak tu teď seděla, spokojeně mimo déšť, a lžičkou likvidovala zmražený jednorožčí roh ze zmrzliny s příchutí marshmallows. No a právě jelikož venku pršelo, nebyla tu moc velká možnost, že by zase utíkala někam do zvěřince. Moknout se jí totiž fakt nechtělo. To ale neznamenalo, že se svého lvíčete, teda kotěte vzdala. Kdepak. Jen to pěkně odložila a zatím si užívala tu zmrzku, že jo.

Unicorní zmrzka! | +

Mimo herně:
Na nikoho nečekám, nekoušu, hledám kámoše Ideálně z ručníku... teda, ročníku.

_________________

<<<

Dnešní počasí nebylo jedno z těch nejlepších, ale i tak by byla Caoimhe raději u moře a chytala ryby, než se procházet po Příčné ulici. Declan měl totiž pocit, že by mohli jít společně obhlédnout nějaké krámy a možná už i něco zakoupit do Bradavic, kam po prázdninách malé zrzavé děvče mělo nastoupit. To se z toho netvářilo v první chvíli moc nadšeně, protože déšť jí vadil, i když byla kryta deštníkem.
Nejdéle strávili v knihkupectví, ale protože seznam s věcmi do školy se jim povedlo zapomenout doma, nic nekoupili. Stihli se však stavit i v Mžourově, kde sice z kočičích chlupů Caoimhe skoro umřela, ale alespoň jí to rozveselilo a na chvíli se jí podařilo zapomenout na ten otravný déšť. Tak trochu. Jít na zmrzku jim to však nezabránilo, i když by Caoimhe byla radši doma. Zmrzlina byla ale zmrzlina, takže jí to vykouzlilo úsměv na tváři, se kterým dovnitř do zmrzlinářství vstoupila.
"Tak si něco vyber, já si sednu támhle," mrkl Declan na svou sestřičku, do ruky jí vtiskl několik mincí, a pak si sám zakoupil kafe a sedl si ke stolu společně s novinami, aby si mohl taky na chvíli odpočinout. Caoimhe se i hned nalepila na průhledné sklo, které jí dělilo od zmrzlin a přemýšlela, co by si asi tak mohla dát, i když vůbec nevěděla, co z toho bude to nejlepší. A tak, když si všimla jedné holčinu u nějakého stolu s pohárem čehosi, odlepila se od skla a vydala se k ní sic z toho byla vcelku nervózní. "Je to dobrý?" bafla na ní s velikým zájmem a tázavě povytáhla obočí aniž by jí napadlo, že by mohla vlastně prvně pozdravit.

_________________

Presklené dvere cukrárne sa rozleteli a dnu ako víchor vtrhla nižšia postava s kapucňou na hlave. Morg sa ako pes otriasla od vody, ktorá na nej uľpela a rozhliadla sa po miestnosti. Nepochybne svojím príchodom pritiahla pozornosť aspoň polky ľudí dnu, ale to jej v tomto prípade už bolo úplne ľahostajné. Pokiaľ by to nespravil jej zbrklý príchod, tak jej biele vlasy určite, ktoré zhodením kapucne odhalila. Hodila ešte očkom cez okno von, kde lialo ako z krhle, avšak žiadny záblesk hnedých vlasov a rozzúreného výrazu si nevšimla a tak si spokojne vydýchla. Následne sa pobrala k sklenenej vitríne, kde sa nachádzali zmrzliny všetkých možných príchutí. Sladkému síce ani zďaleka práve neholdovala, ale dnes mala chuť spraviť výnimku. Či pre vlastné zadostiučenenie z tohto pre ňu rebelského dňa, kedy stihla poprieť dokonca aj všetky jej stereotypné vlastnosti alebo len preto, že jednoducho dostala chuť, to už asi zostáva vo hviezdach. Tak či tak si však kúpila jednu veľkú čokoládovú zmrzlinu, s ktorou sa posadila k stolu, ktorý sa nachádzal vedľa toho, kde sa nachádzali dve dievčatá približne v jej veku. Tým však Morg, ako inak, nevenovala sebemenšiu pozornosť. Vlastne to nikomu kto sa v tej chvíľu nachádzal v cukrárni.
Pohodlne sa usadila na stoličku presne oproti oknu, aby mala prehľad o každom kto prejde okolo cukrárne. Inokedy by jej bolo dianie vonku ešte ľahostajnejšie ako to dnu, ale momentálne si ten luxus ani v najmenšom nemohla dovoliť. Potrebovala si totiž udržovať prehľad o tom, či jej už náhodou nie je na stope tá hnedovlasá saň, na ktorú sa isto jej drahá máti zmenila po tom, čo jej po ich ďalej menšej nezhode Morg hrdinsky...Ehm, zdrhla. Pôvodne prišli do Šikmej aby Morg spravili taký absolútny zoznam toho, čo všetko jej okrem povinných vecí kúpia. Pôvodne to šlo celkom hladko, pretože pri väčšine vecí do Morrígan bolo absolútne jedno a prikývla na všetko čo jej matka navrhla. Problém nastal až pri dohadovaní sa o zvierati, ktoré si bielovláska zoberie do Bradavíc. Tu sa totiž ich predstavy absolútne rozchádzali. Jej matka totiž striktne trvala na sove, čo Morg nechápala, pretože mali rodinnú sovu a čo jej Ewan rozprával, tak i škola mala vlastné sovy. Tak k čomu sovu? Omnoho viac sa jej pozdávala nejaká mačka, ktorá jej prišla omnoho zaujímavejšia a zábavnejšia ako nejaká sova. A tak pre dnes bol toto kameň úrazu ich inak "ideálneho" vzťahu, ktorý bol všetko len nie ideálny. Skutočne niekedy silno pochybovala o tom, že oni dve sú rodina. Jediné čo ju k tomu každý deň presviedčalo bol pohľad do zrkadla, pretože vo väčšine rysov sa podobala práve matke. Po otcovi zdedila čo do vzhľadu len veľmi málo a z toho výraznejšie sú len tvar očí, ktoré majú s matkou úplne rozdielne.
Po povahovej stránke to už bolo úplne o inom. V tej si nemohli byť s matkou viac nepodobnejšie, čo bolo samozrejme príčinou ich častých roztržiek. A vzhľadom na to, že sa podľa väčšiny rodiny vo veľkej časti povahy nepodobala na žiadneho známeho predka, logicky jej z toho vychádzalo jedine to, že sa musela po povahovej stránke jedine potatiť. Čo jej je dobré vedieť tak ku dvom veciam, pretože ho i tak nepozná. U matky je samozrejme stále po tejto stránke úplne neúspešná a pokiaľ nechce zámerne začať hádku, je to u nej proste tabu téma. Poslednou dobou sa však čoraz viac pristihuje pri myšlienkach toho, ako jej otec asi tak vypadá a celkovo, aký teda vlastne je. Nie, že by Rew bol nejaký zlý otčím alebo tak (bez tak ho za nejakého nevlastného otca veľmi nepovažovala), ale i tak ju jednoducho zaujímalo, kto je jej skutočný otec. Už len pre jej čistú zvedavosť a z princípu. No vážne, veď koho by to ani len trochu nezaujímalo? A pokiaľ by niekto niečo takého tvrdil, tak by to isto bolo len prachprosté klamstvo.
Takto si tam Morrígan sedela, zahrabaná hlboko vo svojich myšlienkach, no stále si dávala veľmi dobrý pozor na matku-saň, ktorá si ju je schopná nájsť hocikde. Už len preto ju každú chvíľu očakávala, kedy sa tu jej rozzúrená osoba zjaví.

_________________

Morrígan má momentálne rozpustené vlasy s menším copom

<<<
Po tom rozhovoru na ulici, ve kterém Patrick zažil neskutečný stres, se rozhodl, že si obalí nervy něčím sladkým a první, co uviděl bylo zmrzlinářství. Rozhodl se zde tedy strávit nějaký čas, než se vrátí otec. Když vešel dovnitř, odložil si svou pláštěnku na věšák a když se otočil, nestačil se divit. Při pohledu na celou místnost vytasil stejný kukuč, jako když stál poprvé na začátku Příčné ulice. Sledoval co se kolem něj děje a všiml si, že se po něm dívá pán za krásným skleněným pultem. Pomalu přistoupil k pultu a hleděl, kolik druhů zmrzliny mají v nabídce, protože by všechny ani nespočítal. Když k němu obtloustlý pán přišel a zeptal se, co by si rád mladý pán dal, tak se Patrick podíval, jaké příchutě zmrzliny se zde nachází. Slaninová? Něco takového existuje? Po krátkém zamyšlení a slinami v ústech si odkašlal a řekl rozhodným tónem: "Tu slaninovou prosím!" Po tom, co mu muž pochválil vkus a podal mu zmrzlinu dle jeho přání, se Patrick opět rozhlédl po místnosti s tím, že by se rád posadil. Mělo to jeden háček. Už skoro nikde nebylo místo. Jedno z volných míst bylo vedle dívky, která měla tak světlé vlasy, že při pohledu na ty svoje si pomyslel, že dívka musí být z jiné planety, nebo tak něco. Pomalu si vzal svou skleněnou misku, ve které voněla zmrzlina po slanině a jen kvůli tomu, že měl ústa plné slin a nemohl se dočkat, až zmrzlinu ochutná, se odhodlal sednout si vedle té dívky. Po pár soustech si všiml, že dívka pořád zvedá svůj pohled směrem k němu (nevěděl, že se dívka dívá na dveře, které byly za ním) a začal přemýšlet, proč na něj neustále civí. Nedalo mu to a začal s dívkou komunikovat i z toho důvodu, že ve zmrzlinářství byla také sama bez rodičů jako on a pomyslel si, že mohou mít něco společného. "Ahoj," začal zdvořile, "taky jsi tady sama? Kde máš rodiče?" Doufal, že nebude za nějakého trapáčka, který nezavře pusu, ale nedalo mu to a ptal se dál. "Chodíš na kouzelnickou školu do Bradavic? Nebo teprve začneš studovat?" Snažil se zjistit alespoň něco, co by mu mohlo být užitečné a doufal, že dívka bude alespoň trochu spolupracovat a neuteče bez toho, aniž by odpověděla. Nicméně ani to by mu až tolik nevadilo, protože měl svoji zmrzlinu, která mu tuze chutnala.

_________________

Lac si tak v klidu dloubala lžičkou do poháru a usmívala se nad myšlenkou, jestli takhle chutná jen ta zmrzlina, nebo fakt i jednorožci. Ne že by teda někdy chtěla jíst jednorožce, ale třeba kdyby si nějakého pořádně vykoupala, tak by se pak dal olíznout a ochutnat? Protože uznejte, ono by bylo děsně hustý, kdyby ten rohatej kůň taky chutnal jako marshmallows. Myšlenky na pořizování kočky tak byly odsunuty prozatím do pozadí, no a dneska tady nebyla kočičí princezna, aby jí je připomněla.
Když na ni promluvila nějaká cizí holka, donutila se polknout větší sousto, které jí zastudilo v krku a donutilo ji se chtě nechtě trochu zachvět, ačkoliv jí fakt nebyla zima, a usmála se na ní. "Ten roh je jako z marshmallows," informovala, "no a dolů jsem si nechala dát mango, jahodu, borůvku a čokoládu..." Očička jí u toho svítily jako dvě žárovičky, protože jednak tohle bylo jako strašně boží a obří a Lacey si byla jistá, že jí ten pohár beztak rodiče dovolili jen proto, aby přestala žadonit o kotě, a druhak lepší zmrzku v životě neměla. "Ale hádám že když se zeptáš, tak ti takhle vytvarujou jakoukoliv zmrzlinu. Děda Fortescue je děsně ochotnej!" A věnovala dívce další zazubení.
V ten moment se dveře otevřely znovu, a vstoupila bělovláska. Lacey se jejím směrem chvíli zaraženě dívala, protože někoho takového hned tak nevidíte, že jo, pak se ale otočila zase zpátky k holčině se kterou doteď mluvila. Proč musíte mít všichni boží vlasy a já nic? pomyslela si a nenápadně si přehodila přes rameno slámově blonďatý cop. Kluka, co si šel pro slaninovou zmrzlinu, si nevšimla pro změnu vůbec, protože zrovna byla zaměstnaná myšlenkama na vlasy, že jo taky.

_________________

Isteže si všimla toho, že sa presne naproti nej posadil nejaký chalan s kudrnatým čírom. Ešte k tomu tak ryšavým, že by musela byť skutočne slepá, aby si ho nevšimla. Najhoršie však bolo, že jej s tým jeho mrkvovým výbuchom clonil výhľad na ulicu, takže o to ťažšie sa jej darilo sledovať, či už čírou náhodou neprichádza jej matka. Každopádne, stále nejako videla a tak sa neuráčila sa kvôli tomu nejako ozývať. Vlastne ryšavca pred sebou úplne ignorovala a naďalej sa venovala svojmu vlastnému vnútornému svetu a sledovaniu diania na ulici ponad chalanove číro.
Netrvalo ale dlho, kým jej vnútorný svet roztrieštil hlas, ktorý prichádzal spred nej. Zdvihla zrak od svojej zmrzliny a po prvýkrát riadne zaostrila na chlapca sediaceho celý čas pred ňou. Vlastne ho skôr prebodla pohľadom, ktorý postrádal akúkoľvek prívetivosť voči jeho snahe komunikovať. Zatiaľ čo on mlel, Morg rozmýšľala nad tým, čo spraví. Či do seba rýchlo hodí ten zvyšok zmrzliny a jednoducho sa zdvihne a s nejakou výhovorkou odíde, alebo zostane a aspoň trocha s niekým zabije čas. Tá druhá možnosť pre ňu samozrejme znela úplne najabsurdnejšie, keďže jej introvertná časť na ňu už dávno kričala, aby sa zdvihla a odišla. Teraz ju však musela posunúť do úzadia, pretože momentálne tu panovali iné podmienky, ktoré ovplyvňovali jej rozhodovanie. A to či chce naštvať svoju matku ešte viac tým, že odíde, čím jej hľadanie predĺži a ona sa vďaka tomu zmení na dračicu chrliacu oheň alebo zostane, niekoho spozná (samozrejme ona jeho, nie on ju) a popri tom počká, kým ju jej už tak naštvaná matka konečne objaví. Vzhľadom na to, že nemala náladu znášať naštvanú matku ešte aj po celý zbytok dňa a polku toho ďalšieho, rozhodla sa zostať a znášať spoločnosť ryšavca. Veď v prípade núdze sa hocikedy môže na niečo vyhovoriť a jednoducho odísť. Navyše, keď už má dnes ten rebelský deň plný sebazapierania, treba to dotiahnuť do konca.
Treba podotknúť, že toto všetko sa jej stihlo prehnať hlavou behom toho, čo jej chalan pokladal jeho prvú otázku, takže tie ostatné si už vypočula o niečo pozornejšie. Keď už sa predsa len rozhodla zostať, patrilo by sa, aby svoju spoločnosť aspoň trocha vnímala. I tak si však neodpustila pohľad plný len planého záujmu a pozdvihnutého jedného obočia nad tým, ako rýchlo zo seba chalan chrlil otázky. „Nevšimla som si, že by tu so mnou sedel ešte niekto ďalší,“ neodpustila si menšiu ironickú poznámku na jeho otázku ohľadom toho či je tu sama. No čo, touto hlúpou otázkou si o ňu neskutočne koledoval a ona nemohla odolať nutkaniu mu ju dopriať. „Niekde isto budú,“ pokrčila ramenami. „A tí tvoji?“ oplatila mu otázku, aby presunula pozornosť zo seba k nemu a zároveň prejavila nejaký ten záujem, aj keď jej to v podstate bolo tak nejak jedno. „Ešte len nastupujem,“ ak nebol až príliš hlúpy, rozhodne mu muselo dôjsť, že z nej práve nejaké dlhé odpovede rozhodne nevydoluje. „Predpokladám, že ty na tom budeš podobne?“ zatiahla koniec vety do otáznika, pretože viac-menej len hádala. Keby sa však mala s niekým vsadiť, povedala by, že taktiež ešte len nastupuje. Netušila prečo mala ten pocit, pretože nebolo nič čo by ju v tom mohlo nejako utvrdiť, ale nejaký jej šiesty zmysel jej to jednoducho našepkával. To či mal pravdu bola už vec druhá. Tak či onak však mala taktiež silný pocit, že sa dozvie a to už či by schválne odkláňala konverzáciu k nemu alebo nie.

_________________

Morrígan má momentálne rozpustené vlasy s menším copom

Caoimhe na místě neklidně přešlápla a omluvně se na dívku pousmála, aby jí dala najevo, že jí mrzí, že jí ruší. Ona sama nebyla moc ráda, když se nad něčím zamyslela a někdo jí kvůli něčemu vyrušil, pokud to tedy nebylo zrovna u chytání ryb - tam za každé vyrušení byla ráda, protože kdyby do ní otec občas nedrkl, uteklo by jí už spousta úlovků.
"Hmm," pronesla dívčina zamyšleně zvažujíc, jestli si to má dát taky, nebo prostě skončit u obvyklé citrónové zmrzliny, i když tahle vypadala vlastně moc dobře. "Děda? Jako že to je tvůj děda?" chytla se toho úplně posledního, co jí dívka sdělila a seznala, že mít za dědu pana Fortescuea by bylo naprosto super, i když ona byla spokojená s těmi svými prarodiči. "Myslíš, že bych si k tobě pak mohla přisednout?" optala se krapet nervózně a mrkla pohledem po svém bratrovi, který si četl noviny. Dívka vypadala mile, určitě by se tam bavila více, než s někým, kdo si chtěl v klidu vypít své kafe a přečíst si dnešní noviny. A pokud dívka nijak neprotestovala, zmizela Caoimhe na pár chvil, aby si objednala kopeček jahodové, melounové a citrónové a po vzoru oné dívčiny a chvíli na to už seděla naproti ní. Ne ale moc v klidu, protože dovnitř vešlo další děvče s naprosto bílými vlasy, nad čímž se Caoimhe pozastavila. Bylo to kouzlo? Vypadaly takhle její vlasy normálně? Napadalo jí mnohem více otázek, ale ptát se na ně oné dívky teď nechtěla. Především z toho důvodu, že do zmrzlinářství vešla další osoba s rezavými vlasy, jako měla ona, což by jí potěšilo, kdyby to nebyl kluk - u těch si stále nebyla jistá, jak se v jejich přítomnosti chovat. Declan, který jí chvíli pozoroval přes okraj novin, se na ní pobaveně zašklebil, a pak si radši všímal svého. "Jsem nevěděla, že tady dělají takovouhle zmrzlinu, dneska to mám poprvé," tím především myslela ten roh z marshamllows, protože samozřejmě ty kopečky zmrzliny ochutnala už dávno.

_________________