Jakmile Ricky odstartoval tréninkovou bitku, Dámo zapadl za nejbližší provizorní barikádu, kterou neobsadil nikdo z ostatních členů řádu, a chvilku vyčkával. Místností se začal plížit nepříjemný dým, Adam se snažil nekašlat, a zatímco se ostatní zabavili tak nějak mezi sebou, přemýšlel nad případnou taktikou.
Ale Dámo nikdy nebyl na přemýšlení a taktizování, od toho měl Alarica, takže se nakonec na okamžik napřímil a zpoza barikády vyslal kouzlo k barikádě, kterou měl zrovna na ráně, a o které tušil, že se za ní někdo skrývá. „Everte stati!“ A buď to smetlo tu barikádu i s tím, kdo se za ní ukrýval, nebo jenom zmiňovanou ukrývající se osobu, nebo možná ani jedno z toho.

Mimo herně:
Everte stati → Seamus (+4 věk, +3 talent, +2 úroveň = +9)

Adam Hunter rolled 1d10:
6

_________________

Ten kouř, který zahalil tréninkovou místnost, sotva ta rádoby přestřelka začala, nebyl vůbec nic příjemného, a protože ho Ricky nečekal (nebo alespoň ne hned ze začátku), rozkašlal se, což byla chyba. Zadusil se tedy vlastní paží, aby potlačil potřebu vychrchlat si plíce, a zapadl též za hromadu dřevěných beden, kde byl alespoň trochu v úkrytu. Jenže než tam stihl zapadnout úplně, Fury se rozhodl nijak ho nešetřit, že. A to bylo dobře.
Alaric švihl hůlkou tak automaticky, že to překvapilo i jeho samotného - holt už měl reflexy natrénované tak, že dokázal okamžitě bránit. Aspoň něco pozitivního, no. „Protego!“ křikl, ačkoliv měl tohle kouzlo jenom na první úrovni, takže si krk možná vůbec nezachránil.

Mimo herně:
Protego (+4 věk, +1 talent, +1 bystrozor)

Alaric Q. Tremlett rolled 1d10:
2

Ahahahaha
Z jeho hůlky se sice zablesklo a zřejmě i včas, ale tak nějak to nestačilo, protože Furyho silencio Rickyho vzápětí převálcovalo a on tak nějak ztratil hlas, což docela naštve. Rozhodně to naštve někoho, kdo má být hlasem revoluce, že, a Alaric upřímně doufal, že to černoch nepřehnal natolik, aby to mělo trvalé následky.
Zabrblal by nějakou nadávku, ale nemohl. Nezbývalo mu nic jiného, než se uchýlit k neverbálnímu kouzlení, i když zase tolik kouzel, ve kterých si fakt věřil, v seznamu bohužel neměl. Ale zkusit to musel, nic jiného mu nezbývalo. A tak švihl hůlkou tak, jak se švihá na expelliarmus, a rozhodl se černochovi mstít. A to nebyl rasista.

Mimo herně:
Expelliarmus → negr (+4 věk, +1 talent, +1 bystrozor, +2 úroveň = +8)

Alaric Q. Tremlett rolled 1d10:
4

A ešče si ujasníme pravidla, na který jsem v tom úvodu trošičku zapomněla. Neverbální kouzlení samozřejmě zkoušet můžete - pro kouzla stoprocentní a ta, která máte na 3. úrovni, se nepočítá žádná penalizace, protože u takových kouzel si postavy jsou celkem jisté v kramflecích, že. Můžete však zkoušet i kouzla na nižších úrovních - za druhou úroveň si počítejte penalizaci -2, za první -3, protože neverbální kouzla přeci jen nejsou nic jednoduchého. Nemůžete zkoušet neverbálně kouzlit nenaučená kouzla.
A dále - počínaje tímto postem (včetně) platí, že svého protivníka zasáhnete pouze tehdy, bude-li výslednou hodnotu vašeho hodu (tj. hod včetně bonusů) představovat sudé číslo. Chápeme, ne? V místnosti je poněkud začudíno, tudíž není vidět, blbě se dýchá, blbě se soustředí... Tahle vtipná věc platí, dokud ten kouř někdo nějakým způsobem nezneškodní. Pokud ale někdo z vás úspěšně použije supersmyslové kouzlo, neguje tím penalizaci a na sudá čísla nehraje.

_________________

Seamus ten plán nemusel vymýšlet dlouho. Logickou volbou bylo nahodit na sebe supersmyslové kouzlo, ještě trochu zhoršit prostorovou orientaci všech přítomných například zničením jediného zdroje světla a dát se v tichosti do práce. Žádný zbytečný řev, jenom pár výbuchů pro efekt a bylo by.
Jenže než se k tomu dostal, letělo jeho směrem jedno doporučené matoucí kouzlo. Neváhal, samozřejmě, a bránil se štítovým kouzlem, ale protože přeci jenom čekal, že kouř zabere trochu víc, chyběla mu nějaká ta pikosekunda a šance byly spíš v jeho neprospěch.
„Protego,“ zavrčel a zkusil zmatení kontrovat, nevěda, že za chvíli bude nejspíš úplně jedno, jestli to vyjde nebo ne.

Mimo herně:
Protego (+4 věk, +2 úroveň)

Seamus O'Fearraigh rolled 1d10:
2

Pokus nejen že nevyšel, ještě po něm obratem začal pálit kocour, který měl díky tomu podstatně snazší práci. Seamus si ho totiž po zásahu kouzlem sice všiml, ale místo aby se (velmi pravděpodobně marně) bránil, chtěl opětovat palbu kouzlem, které mu hlavou projelo docela nedávno – supersmyslovým. Než mu však opožděné reflexy dovolily zamířit, smetla ho ta impedimenta +15 kamsi ke stěně a to mohl být vlastně ještě docela rád, že se nestihl ztrapnit...

_________________

Nicholas rozhodně neměl v plánu cokoliv přehánět, to silencio byl prostě jenom způsob, jak Alaricovi naznačit, že už toho nakecal dost. A kostky si to zjevně myslely taky, protože mu přály, což mu na tváři vykouzlilo spokojený úškleb. Ne že by to snad někdo viděl, protože jistý Irčan s plesnivou bradou ještě zhoršil viditelnost a i Nick měl teď trochu problém někoho spatřit, co teprve oni jeho, když měl na schovávání ve tmě tak trochu vrozený talent, žejo...
Viděl nicméně moc dobře to, jak se tichý, ovšem rozohněný Alaric pokouší o odvetu, a tak si zkusil jedno neverbální protego, načež se vidělo, jestli se vidělo.

Mimo herně:
Protego (+4 věk, +1 talent, +1 (bejvalej) bystrozor, +2 úroveň)

Nicholas M. Winnfield rolled 1d10:
6

A protože se vidělo, že se vidělo, mohl si černoch hůlku ještě nechat, což mu vesměs nevadilo. Dokonce ani nezačal Alarica verbálně provokovat, i když v případě ztráty hůlky by si to určitě neodpustil, když už mu nemohl jít dát jednu pěstí. Takhle se jenom vteřinu věnoval poslechu okolí, kde se to moc pěkně řezalo, a pak už oplatil tichému hlasu revoluce tu předchozí diskriminaci vlastní dávkou magie. Opět neverbálně, nikoliv však proto, aby byl vůči kolegovi ve zbrani fér, spíš aby ho měl šanci překvapit.
Se supersmyslovým kouzlem se sice nezdržoval, takže Alaric byl nyní ve značné výhodě, ale hej, ain‘t nobody got time for that.

Mimo herně:
Flipendo (+ to samé, tzn +8)

Nicholas M. Winnfield rolled 1d10:
9

_________________

Cassie vlastně vůbec nevadilo, že se Susan ubránila kouzlu, který na ní seslala, i když by byla určitě psina, kdyby se jí ty zuby zvětšily. To, že na ní nikdo neútočí, jí možná tak trochu vadilo, ale stěžovat si nehodlala, stejně jako se moc neschovávala za příslušné barikády. Spíš tak po místnosti běhala a poskakovala, protože skrývat se někde, to by nebyla ona a stejně by to dlouho nevydržela. Holt Cassandra, no.
Protože ani díky tomu poskakování si jí asi nikdo nevšiml (ono to přes ten kouř šlo celkem těžce), rozhodla se na někoho zaútočit, aby prozradila, že tu je taky neb by to jinak byla fakt nuda. To by se totiž na to klidně mohla vyprdnout a jít třeba lézt po skalách, nebo otravovat svého vlkodlaka. "Awinio radix!" a že to kouzlo vrhla opět k Susan byla určitě náhoda, ostatně přes ten kouř nebylo poznat, na koho se míří.

Mimo herně:
Awinio radix -> Susan +7

Cassandra Fawkes rolled 1d10:
5

_________________

Ačkoliv kouzla vzduchem létají sotva chvilku, očividně jim není souzeno létat i nadále. V potemnělé místnosti totiž vrznou dveře a všechny přítomné kouzelníky, kteří zrovna koukají špatným směrem, oslní proud světla z chodby, a temnotou se ozve skřípavý hlásek: „Pane Alaricu, nechtěl byste si na tu přestřelku rozsvítit? Vždyť si zkazíte oči!“
Domácí skřítek Javert má totiž talent na to, aby se ocitl na nevhodném místě v tu nejnevhodnější dobu a měl naprosto nevhodné poznámky, zato vůbec nerozumí všemu tomu rebelování. Proti světlu z chodby je vidět, jak zmateně mává trikolorní prachovkou ve vzduchu. „Tady je ale zakouřeno! Měli byste si tu vyvětrat!“ lamentuje, lusknutím prstů otevře okna a v místnosti se rázem dá mnohem lépe existovat. „A takový binec! Kdo to po vás pořád má uklízet!“ Teď už zní skřítek maličko zoufale.

Matoucí kouzlo se Susan asi povedlo, těžko říct, skrz všechen ten kouř a všeobecnou špatnou viditelnost, nicméně pěkně to tu létalo vzduchem, jen co je pravda. A přestože Susan zauvažovala o tom, že by ten čoud nějak vyfoukala, protože tu přece jen bylo trochu nedýchatelno, ještě se k tomu tak úplně neměla. Ono to určitě nebylo od věci se pokusit zorientovat v takovém prostředí, byť do těch skutečných bojových podmínek to ještě trochu daleko mělo. Nicméně i skrz kouř si všimla záblesku, co mířil k ní, a tak se ho pokusila ještě rychle sestřelit stranou jedním briskním „mdloby na tebe!“

Mimo herně:
Mdloby +8

Susan Sheppard rolled 1d10:
2

Ale těžko říct, jak to dopadlo, protože jen chvíli poté, co Susan seslala svoje kouzlo, se s vrznutím otevřely dveře a dovnitř dopadlo světlo z chodby. A v těch dveřích nestál nikdo jiný než… švihlý domácí skřítek. „Já myslím, že bychom se příště měli zaměřit na kouzla zabraňující vstupu,“ ušklíbla se Susan kysele, protože skřítkova starost byla sice dojímavá, ale taky poněkud přehnaná a zbytečná. Kdyby to šlo, řekla by, že mu tu z nich jednou nutně musí hrábnout, ale těžko říct, jestli se tak už dávno nestalo...

_________________

Adam aspoň dočasně zneškodnil jednoho z protivníků a už se skoro napřahoval, že vrhne kouzlo po nějakém dalším šťastlivci, jenže jejich přestřelku přerušil vpád domácího skřítka, který si očividně uměl pro otravování vybrat tu nejlepší možnou chvíli.
Dámo vyklenul obočí, zamžoural k Javertovi, který výhružně mával prachovkou ve vzduchu, a měl co dělat, aby potlačil nutkání proměnit ho v myš a poslat do pryč. Neměl sice tušení, jestli by taková kouzla na skřítka vůbec účinkovala, ale zkusit to mohl, ne? „U Merlinových spoďárů, Javerte!“ křikl a praštil se přitom dlaní do čela. „Tady nemáš co dělat, tady se trénuje!“
Víc slov ale hodlal nechat na Rickym, nicméně zpočátku mu vůbec nedošlo, že chudák pan Alaric nedokáže mluvit. A kdyby nebylo třeba, aby právě Ricky zjebal skřítka, sprostě by jeho handicapu využil k tomu, aby ho popíchl. Teď k němu ale švihl hůlkou v pokusu ukončit kouzlo. „Finite incantatem,“ broukl, a protože byl v tomhle kouzlu tak dobrý, že si ani nemusel házet, Ricky určitě vzápětí získal zpět svůj hlas.

Mimo herně:
Já vůbec nežiju celou dobu v domnění, že se čeká na někoho jiného, nope. Vůbec, ani trošku. Ehm.
Kaju se moc, sori.

_________________

Popravdě, Ricky se na souboj soustředil jenom do té chvíle, než do místnosti vpadl úklidem posedlý skřítek, kterému sice stoprocentně sděloval, že nemá v tuhle dobu otravovat právě v téhle místnosti, ale Javert měl talent takové věci zapomínat. Ricka tedy dost možná zasáhla snad všechna kouzla vržená na jeho osobu a vůbec tím pádem nešel příkladem ostatním, ale i to se stává. Dámo ho naštěstí z utrpení vysvobodil.
„To si ze mě děláš srandu,“ rozohnil se okamžitě debil Plamínek, jakmile zase mohl mluvit. Možná bylo lepší, když mlčel, duh. Vztyčil se za barikádou, ruce zaťaté v pěsti a v očích touhu vraždit. „Javerte! Já jsem ti včera několikrát připomínal, že sem dneska vůbec nemáš lézt!“ vyjekl, div že mu hlas nepřeskakoval. Jestli ho ovšem něco dokázalo vytočit, bylo to vyrušování od tréninku. Protože trénink byl důležitý a mohl jim jednou zachránit kejhák, že ano. „Být tebou, tak se rychle otočím na patě a zmizím, než ti tu prachovku vrazím někam, kde ti to rozhodně nebude ani trochu příjemné,“ štěkl po chudákovi skřítkovi vytočeně, navzdory tomu, že celá vzniklá situace byla spíš komická, než tragická. „Nebo z tebe uděláme pohyblivý terč,“ dodal už o něco klidněji. Rychle vzplál, avšak rychle i chladl, takže skřítkovi snad nehrozilo, že by mu Ricky zakroutil krkem, nebo snad něco horšího.
Teprve když upustil páru, porozhlédl se Alaric po ostatních, aby zjistil, jak se na to všichni tváří. „Příště toho skřítka někam přivážu, slibuju,“ povzdechl si, přičemž se zašklebil a omluvně pokrčil rameny. Konec konců, vpád skřítka nebyl zas takovou tragédií – trénink mohl pokračovat, jen co se Javert sebere a vypadne. Nebo ho v zubech vynese jedna hodně nasraná liška.

_________________

Seamus si poklidně dřímal pod barikádou někde stranou, zdálo se mu o tom, jak své dceři vypráví děsně zmatený příběh o jedné zimní královně, kterou potkal v Rumunsku a proti které teď stál jeden sekerou ozbrojený australský spisovatel na volné noze společně s bývalou bradavickou profesorkou přeměňování a… kde jsme to byli?
Dřímal pod barikádou někde stranou, jo. A z dřímání ho probudilo až to, jak někdo začal strašně řvát, protože zase řvát mohl. Nejspíš díky reziduálním účinkům matoucího kouzla mu chvíli trvalo si vzpomenout, kde že to vlastně je, ale pak vyskočil na nohy s elánem dvacetiletého mladíka, kterým už docela dlouho nebyl. Viděl tak ještě finále toho Alaricova výstupu se skřítkem a přirozeně ho moc nechápal – jednak netušil, čím si skřítek zasloužil takovou hrubost, druhak co tam vůbec dělá. A protože to nevypadalo, že mu to bude v dohledné době vysvětleno, tak se prostě zeptal.
„Um, o co jsem přišel?“ vypadlo z něj krátce po zmínce o přivazování služebnictva, a preventivně si chystal hůlku, co kdyby to chtěl někdo zase pořádně roztočit.

_________________