Jak Finniana ten první vůl na úvod vůbec nepřekvapil, teď se, pravda, na chvíli zarazil. Záhy ale usoudil, že teď už je na jakýkoliv výchovný zákrok pozdě a hlavně jde o hovno, a tak nad tím (v duchu) mávl rukou a popojel. K pumpě, horkým pramenům a tak, což bohatě stačilo, protože museli probrat ještě mnohem důležitější věci, žejo…
„Vrhneme,“ přikývl tedy, když se opět šťastně shledali ve stínu statného a jenom trochu invazivního dubu, v jehož koruně se kdysi Finnian marně snažil pěstovat včely a čmeláky. V něčem holt byla tahle země poněkud na houby.
„Ale nejdřív si tě musím pořádně proklepnout,“ pronesl se zcela vážnou tváří. Je sice možné, že se na tohle téma už letmo bavili v Bradavicích během nějakých konzultací, případně že něco málo padlo v dopisech, ale když už to hrajeme opakování je matka moudrosti. Finnian tedy pokynul k posezení, kde si mohl Iggy vybrat vesměs libovolnou ze zhruba osmi židlí kolem jednoduchého, ale o to masivnějšího stolu.
„Předně mi vysvětli, proč se o zvěromagii zajímáš,“ nadhodil a souběžně s tím odložil knihu Smrky světa tak, aby ji Iggy dobře viděl, „a pak mi pověz něco o tom, odkud pochází tvoji rodiče. Vím, že jsi z nečistokrevné rodiny, ale jestli je aspoň malá šance na to, že máš někde v rodokmenu druida, hodilo by se to vědět.“
A protože dvě otázky byly vlastně na někoho s Ignácovou povahou tak akorát, nechal mu v tu chvíli volný prostor na odpovědi. Věci v kapsách prozatím nechal, pohodlně se v židli naproti nebelvírovi usadil a byl náramně zvědav, co z něj vypadne.

_________________

„Počkej, v čem jako proklepnout?“ prohodil Ignác poněkud překvapeně, když mu Finnian pod tím invazivním dubem sdělil svůj záměr a zadíval se na něj maličko podezíravě. Možná si totiž trochu myslel, že sem přijede a k tomu, aby se mohl začít učit zvěromagii, nebude třeba žádné prověrky. Očividně se ale pletl.
No a pak přišly ty otázky, nad kterými se zrzek kupodivu i docela zamyslel, protože mu o tu zvěromagii konec konců celkem šlo a nechtěl být okamžitě vykázán kvůli tomu, že plácne nějakou hovadinu. „No, kdo by se nezajímal o zvěromagii,“ zamumlal krapítek pobaveně a pokrčil rameny. „Ale teď vážně - prostě mě to zaujalo a chtěl bych zkusit, jaký to je, měnit se ve zvíře, ale přitom si zachovat vlastní rozum. Přeměňování mi vždycky celkem šlo, tak jsem si řekl, že bych mohl i tu zvěromagii zkusit, ale na druhou stranu vím, že je fakt těžká, a když se mi to nepovede, tak se nezhroutím. A taky jsem si říkal, že by se mi mohla v budoucnu hodit i v pracovní sféře, víš. Já se totiž chystám na dráhu magizoologa, jako je strejda, a ten kolikrát říkal, že by se mu zvěromagie hodila, obzvlášť když je člověk pořád v terénu. Zvířata to v přírodě prostě maj jednodušší,“ vysvětlil. Ne, o nějaké zneužívání této schopnosti Ignácovi vůbec nešlo a to, co tu teď vykládal, byla ryzí pravda.
I nad rodiči se musel zrzek docela zamyslet, což už na něj bylo poměrně dost myšlení za krátkou dobu. „No, já mámu nikdy nepoznal, ale pokud vím, tak pocházela z Anglie. Táta je taky Angličan, ale vím, že měl nějaký irský předky - říkal, že proto jsme tak hezky zrzaví, že jo. Myslím, že jeho táta byl z Irska, stejně jako děda, praděda, a tak dále. Ale obávám se, že ti o tom víc nepovím,“ zatvářil se nejistě, protože netušil, kolik toho Finnian potřebuje vědět a kolik předpokládá, že toho uslyší. A bylo možné, že nějaký zrzavý předek byl zároveň druid, kdo ví.

_________________

Finnian se nezdržoval vysvětlováním smyslu prověrky, rovnou začal a již brzy si tak mohl vyslechnout docela obsáhlou odpověď. Obsáhlou, nikoliv překvapivou, takže v první polovině vůbec nevyrušoval, jen sem tam přikývl, tvářil se spokojeně a neměl nejmenší potřebu jeho slova zpochybňovat.
V druhé části už ale doplňující otázku položit musel, protože tu první Ignác pochopil až moc doslovně a Finniana zajímal úplně stejně původ kouzelnický jako geografický. To, že měl Iggyho otec předky v Irsku, sice mohlo vypadat nadějně, ale pak tu byla ještě ta druhá věc…
„A všechno to byli kouzelníci?“ naznačil směr, který ho ještě zajímal, ale ať už z něj vypadlo cokoliv, na dalším postupu to vlastně nic neměnilo, alespoň ne pro tohle sezení. Navíc tam existovala vysoká šance, že z něj nevypadne nic, žejo.
„Každopádně bych ti dneska doporučil nějakou tu literaturu a zadal ti první úkol.“ S těmi slovy mu posunul Smrky světa blíž, ale zatím k tomu nic neříkal. Kniha totiž úzce souvisela jak s doporučenou literaturou, tak s úkolem, a reakce na ni Finniana docela zajímala, protože i z ní mohl ledasco vyvodit. Aby ale Iggymu nenapovídal a tím onu reakci neovlivňoval, popojel zatím kousek jinam.
„Ale ještě mi nejdřív řekni, jestli už sis něco studoval sám,“ zeptal se na něco, co asi mohlo taky zaznít v korespondenci, nicméně opakování je matka moudrosti a tak, víme, a pak přihodil ještě jeden návrh, který úzce souvisel s jeho pokusy o odladění jeho didaktiky zvěromagie.
„A pak bych ti, pokud budeš souhlasit, zkusil položit pár otázek, abych získal alespoň předběžnou představu o tom, v co by ses tak mohl měnit. Je to dost experimentální a nepřesná metoda, ale s trochou štěstí ji díky dobrovolníkům jako jsi ty za pár desetiletí vyladím do použitelné podoby.“
Tady ale samozřejmě čekal na to, zda bude nebelvír souhlasit, a nijak ho do toho netlačil. Potřeba to ostatně nebylo, Ignáce už nějaký ten čas znal a pár tipů měl, ne jako v případě Marcuse, ale v zájmu vědy to udělat chtěl, tak.

_________________

Nad další otázkou Ignác nakrčil čelo a chvilku mlčel, protože zřejmě nedokázal mluvit a přemýšlet zároveň; byl konec konců chlap a hovado, takže to od něj nikdo nemohl očekávat. „No, tím si nejsem tak uplně jistej,“ přiznal po chvíli. „Jako děda z tátovo strany byl určitě kouzelník, babi taky. Praděda byl taky kouzelník, ale prababi asi ne,“ vydoloval z paměti nějaké informace, i když se značnou námahou, „ale víc ti asi neřeknu.“ Tohle příbuzenstvo neměl ani trochu zmapované.
Z doporučení literatury nebyl zrzek moc nadšený, ale protože tak nějak tušil, že číst prostě bude muset, byl s tím smířený a nijak neprotestoval. Za protesty by beztak dostal akorát tak pohlavek a jednosměrnou letenku z Islandu. „Tak jo,“ odkýval tedy Finnianova slova. „Četl jsem takovou tu základní příručku, i když docela letmo. A pak vím akorát to, co se zmiňuje během hodin přeměňování,“ přiznal bez obalu a pokrčil rameny. Co víc čekat od nebelvíráka, že?
Co se otázek týkalo, proti těm Iggy nic neměl, takže se na náčelníka zadíval s úšklebkem na rtech a znovu potřásl palicí na znamení souhlasu. „Sně, jen se ptej,“ vybídl ho odhodlaně. I proto, že byl zvědavý, co má náčelník asi tak na srdci a co z toho vydedukuje.

_________________

Z Iggyho toho víc skutečně nevypadlo, ale jak už bylo naznačeno dříve, Finniana to nijak neznepokojovalo. Fakt, že jeho babička z otcovy strany byla čarodějka, vlastně bohatě stačil k tomu, aby bylo možné plně druidskou metodu zavrhnout, a tak se mohlo v klidu odehrát to, co se odehrálo.
Když nebelvír začal větu slovy „četl jsem“, Finnian zbystřil, ale naštěstí tím dávka šoků končila. To, že přelouskal základní příručku, bylo plně v rámci jeho očekávání a bohatě to stačilo na to, aby měl Iggy tu nejzákladnější představu. Pravda, Finnian k výcviku přistupoval trochu jinak a od běžného postupu se to dost lišilo, ale je otázkou, jestli se v příručce vůbec takové věci řešily a nebyly tam jenom základní informace o principech a omezeních zvěromagie jako takové. O nichž pak měl díky zmínkám v hodinách přeměňování představu asi trochu větší.
„Tak jo,“ přikývl pak, když dostal povolení se ptát, ale otázky nebyly to jediné, co nebelvír potřeboval. „Teď se pořádně uvolni, zavři oči a zkus trochu vypnout vyšší mozkové funkce,“ haha, to bylo totiž určitě děsně pracné, „protože na ty otázky musíš odpovídat co nejrychleji, první odpovědí, co tě napadne. Pokud se při tom dost naladíš na svoje vnitřní zvíře, je tu celkem vysoká šance, že bude odpovídat za tebe, a z toho se pak dá docela dost vyvodit.“ Nato nechal Iggymu pár minut, protože to mu ve veskrze idylickém prostředí islandské samoty určitě stačilo, a upřímně sám nevěděl, co by dělal, kdyby Iggy v zájmu toho uvolnění vytáhl jointa. Pokud to nemusel řešit, přešel pak rovnou k otázkám, pokud jo, holt se to nějak zahrálo dodatečně.
„ Jaká je tvoje oblíbená barva? Jaký živel? Na co máš právě teď chuť? Chceš se někdy ženit? Kde si představuješ ideální dovolenou? A z čeho máš největší strach?“ Otázky pokládal pomalu, ale na odpověď čekal maximálně vteřinu a za chvíli tedy bylo po všem.
A pak, pokud Iggy neusnul, přišla ještě jedna nesoutěžní.
„A za předpokladu, že se ti bude dařit, jak moc se tím budeš chlubit na veřejnosti?“ Možná mohl dotaz na stupeň utajení celého výcviku položit trochu jinak, ale přinejhorším to pak přeformuloval, no.

_________________

Popravdě řečeno, Iggy snad ani neměl nic, co by se dalo označit za vyšší mozkové funkce, takže s jejich vypínáním by snad neměl mít problém. Když se ale řeklo „uvolni se“, povytáhl zrzek obočí, protože to bylo něco, na co fakt slyšel. A nějaká meditace ho fakt ani nenapadla; místo toho zašmátral rukou v kapse a vylovil úhledně ubalený joint, který by si vzápětí i zapálil, kdyby ho téměř zároveň s tím netrklo, že tu není sám, nýbrž s kolejním ředitelem Nebelvíru. „A můžu si s tím uvolněním tak jako... trochu pomoct?“ zeptal se váhavě. Teď už stejně nemělo cenu předstírat, že žádné brko nevytáhl, že...
Pokud ho Finnian rovnou nezabil a naopak mu dovolil jeho metodu uvolňování, tak si Ignác zapálil, pokud to ovšem bylo zatrhnuto, brko schoval na později. Ať tak či onak, nakonec tedy zavřel oči a snažil se vypnout, což mu v případě hulení šlo určitě snáze. Ale ať už hulil či nikoliv, stejně o chvilku později skoro začal usínat, takže bylo jedině dobře, že se náčelník začal vyptávat.
„Zelená,“ odvětil okamžitě na první otázku, stejně jako na tu druhou. „Oheň.“ Pak se ovšem trošičku zarazil, navzdory tomu uvolnění, protože slovo „ženění“ jeho mozek nepobíral ani v úsporném módu. „Asi jo,“ ale ne v blízké době, „a asi bych rád vyrazil někam do Brazílie, nebo tak něco,“ zaznělo zamyšleně. Co se toho strachu týkalo, tam se Iggy zarazil znovu. „Lidský demence.“ To asi nebyla úplně hodící se odpověď, ale on fakt v tuhle chvíli nepřišel na nic děsivějšího.
Když kolečko otázek doběhlo do konce, otevřel Ignác oči a na nesoutěžní otázku se ušklíbl. „No, moc asi ne. Jako klidně se registruju, esli jde vo tohle, protože zneužívat tu schopnost fakt nehodlám, ale možná na tu registraci tak nějak... zapomenu.“ Prostě se na ní vyseru, protože kdo by chtěl běhat po úřadech, že jo.

_________________

A co byste řekli? Měl ho tam.
Finnian pozvedl obočí, zavzpomínal na jednodušší léta, kdy by jako katolík prostě začal mluvit s Bohem, jestli je něco takovéhleho jako možné a co že komu udělal, a nakonec si povzdechl. Co měl taky dělat, žejo? Na výchovnou řeč o tom, že drogy jsou špatné, ááno, už bylo pozdě, trávu on vlastně za nijak zásadně škodlivou nepovažoval a bylo nejspíš obecně známo, že jeho synovec s ní nějaké ty zkušenosti měl… nicméně pořád tu byl za učitele a něco takového by asi úplně tolerovat neměl.
„To nech na později, hm?“ zkusil to po dobrém, protože naznačení považoval za dostatečné, a viditelně to stačilo. Iggy se uvolnil, poskytl odpovědi na diagnostické otázky, některé překvapivější než jiné, a bylo dobře i bez hulení.
„Fajn, já si to tedy pro jistotu budu nechávat pro sebe, kdybys náhodou zapomněl,“ vypadlo z něj pak, když Ignác přiznal, že se jeho neregistrování nedá tak docela vyloučit, a dál se k tomu nevyjadřoval. Ostatně mu do toho bylo houby a kdyby to chtěl využívat v boji proti ministerstvu, v současné době by mu to možná i imponovalo.
„Ale teď k tomu, co tě čeká v následujících dnech,“ vrátil se k plánu a definitivně posunul Smrky světa až před Iggyho, „čeká tě docela dost čtení, ale jako první musíš projít tuhle knihu a najít si tam druh smrku, který se k tobě nejvíc hodí. V rámci výcviku budeš jeden takový sázet a pečovat o něj, ale nejdřív potřebuješ semínka, pročež se vydáš do světa pro tu pravou šišku.“ Správně, zatímco ostatní uchazeči o kurs zvěromagie od Finniana svoje semínka dostali, Iggnatius měl jakožto povaha dobrodružná šanci se zapojit už v téhle fázi. Kdyby se mu to náhodou nepovedlo, měl náčelník něco málo v záloze, nicméně to mu zatím neříkal, aby ho zbytečně nedemotivoval. To, že mu neřekl skoro nic dalšího, pak mělo hlavně ten důvod, že pisatel byl nucen psát v místnosti s asi kurva milionem rušivých elementů a prostě na to neměl čas ani soustředění, ale řekněme, že mu prostě chtěl dopřát nějaký čas k vlastnímu přemýšlení. A následné „nějaké otázky?“ se tedy zcela určitě setkalo s pozitivní odpovědí a bylo to jedině dobře.

_________________

Ignác tak trochu doufal, že mu pokuřování trávy projde, ale očividně ani kolejní ředitel Nebelvíru nedovolil všechno, přestože se jeho výchovné metody dost lišily od metod ostatních profesorů. „No jo,“ pokrčil tedy zrzek smířeně rameny a joint zase schoval, napotom. Pak se totiž určitě taky bude hodit.
Uvolnění bez toho, aby se řádně zhulil, mu nešlo tak lehce, ale na otázky snad později odpověděl, jak nejlépe dokázal, ovšem těžko říct, jestli to o něm něco vypovídalo. To věděl asi jenom Finnian.
Smrky světa vypadaly jako dost nudná literatura, ale Ignác na sobě nijak nedával znát, co si o té bichli myslí. Druhá část úkolu, tedy vydat se do světa pro správnou šišku, už zněla podstatně lépe. „Hustý,“ broukl spokojeně. „A mám s tebou ten smrk nějak konzultovat, než se vydám na šišky?“ zeptal se pro jistotu, poněvadž nechtěl šlápnout vedle, jet přes půlku zeměkoule pro nějakou šišku a nakonec zjistit, že mu stejně k ničemu nebude. Což bylo stejně dost pravděpodobné, víme.
„Takže přečtu knížku, vyberu nejvhodnější smrk a vydám se na šišky, jo?“ shrnul ještě jednou úkoly pro nejbližší budoucnost. „Zatím nic víc?“ Ona to byla zábava dost možná na celý zbytek prázdnin, ale Iggymu stejně přišlo, že těch úkolů zatím moc není. Ale dobře věděl, že to složitější přijde teprve pak... „Hele a může se stát, že mi žádnej smrk nebude připadat vhodnej?“ prohodil nakonec, když mu hlavou začala vrtat ještě tahle otázka.

_________________

Drogová krize byla zažehnána, medojed kdesi daleko přestal škytat a dvojice se tedy mohla věnovat konstruktivnímu plánování pod korunou statného dubu. Kéž by všechno šlo tak hladce.
„Za to nic nedáš,“ pokrčil Finnian rameny na ten první dotaz. Rozhodně to nevyžadoval, nicméně vzhledem k tomu, že už vlastně měl nějaký ten tip, byla konzultace docela logickou volbou a mohla Iggymu ušetřit docela dost práce v nepravděpodobném, ale zároveň nevyloučitelném případě, že by si vybral špatně.
„Přesně tak, to pro začátek stačí,“ potvrdil následně a lehce se usmál, protože tenhle úkol možná vypadal snadně, ale ve skutečnosti toho bude mít Ignác už brzy až nad hlavu a ještě mu přidávat, to by bylo poněkud sadistické. „Pak na ni společně mrkneme, ty ji zasadíš a můžeme se vrhnout na další… věci. Samozřejmě bych ti doporučoval ve volném čase přelouskat aspoň větší část doporučené literatury, protože to dost urychlí druhou fázi, ale to už je jen na tobě.“ A vlastně mu za to ani nehrozil žádný postih, protože Finnian tak nějak počítal s tím, že mají nebelvíři ke knihám spíš odpor a dobrovolně studovat nebudou, dokud to nebude nutné. Ovšem naopak se tím dalo nahnat pár bodů k dobru, takových těch bodů, co je za deset lentilka. Asi jako drabblením.
Než však mohli tuhle konzultaci označit za úspěšně uzavřenou, přišel ještě jeden dotaz, který měl Finnian asi čekat a kterému měl hlavně předcházet tím, že by vysvětlil takovou drobnost jako je důvod onoho výběru. Jenže rušivé elementy a tak, víme…
„Nemělo by,“ pravil rezolutně a hned vysvětlil proč, „jednoduše proto, že výběr stromu neovlivňuje ani tak tvoje vnitřní zvíře, jako spíš celkově tvoje naladění na magii – a protože si tě vybrala smrková hůlka, je téměř jisté, že si ty pro změnu vybereš smrk jako katalyzátor a usměrňovač při přeměně. Druidi tohle mají jednodušší, protože ti při prodeji hůlek evidují i strom, ze kterého byla vyrobena, a stačí si zajít k němu, ty ho budeš muset zkusit nahradit něčím přijatelným, protože zdrojový smrk zrovna tvojí hůlky už klidně může být spálený.“
Zkusmo si zavzpomínal, jestli zná nějaký případ, kdy tenhle výběr moc dobře nedopadl, a vlastně nemusel chodit až tak daleko. Vzpomínka na tu zelenou polívku, co z nádherného javoru vyrobil Sven, mu sice nahnala husí kůži, ale vlastně byla docela podnětná.
„Může se stát,“ dodal ještě rychle, „že ti pak při pěstování začne v květináči dominovat nějaká jiná rostlina, ale rozhodně je potřeba začít s tou hůlkovou, tak.“
Co si budeme povídat, u Iggyho se něco podobného dalo tak trochu čekat, ale to by byly spoilery a Finniana to v tu chvíli kupodivu ani nenapadlo. Místo jakéhokoliv dalšího vysvětlování, které teď nepovažoval za nutné, se tedy zamyslel, jestli na něco nezapomněl, a toho samozřejmě mohl Iggy využít k dalším dotazům.
Pokud na ně nedošlo, asi zbývalo jen předat ten seznam doporučené literatury a napsat drabble.

_________________

Ignác na učení obvykle docela dlabal, ale co se zvěromagie a hlavně Finnianova výkladu týkalo, ten kupodivu poslouchal opravdu pečlivě, aby mu neuniklo něco skutečně důležitého, bez čeho by byl později v háji. „Jasně, budu se snažit,“ přitakal na doporučení, že by se měl snažit přelouskat co největší množství literatury. Ta představa nebyla nijak skvělá, ale Iggy byl předem smířený s tím, že číst prostě bude muset, takže se v něm naštěstí nevzedmula žádná vlna odporu.
„Takže chápu, že podle stromu moc nepoznám, v co se budu měnit? Můžu mít za centrální strom smrk a stejně se budu měnit v koalu, u který by člověk předpokládal spíš eukalyptus?“ prohodil zvědavě.
Když se dozvěděl, že nakonec vůbec nemusí skončit se smrkem, ale musí smrkem rozhodně začít, pokýval hlavou. „Dobře, tak já se pokusím přelouskat ty Smrky světa a vyrazit na šišky co nejdřív,“ prohlásil, protože na tu dobrodružnou část už se docela těšil. Strýček Peter by mu taky mohl pomoct, když se pořád pohyboval v terénu, že jo.
Další dotazy zrzek neměl, takže zbývalo asi jen předat tu doporučenou literaturu, dát si Čaj a napsat drabble, jak už ostatně zmínil náčelník ve svém postu.

_________________