20. dubna 1960
Adam je kus chlapa, vždycky byl a vždycky bude. Už jako dítě převyšoval své vrstevníky a rozhodně nevypadal jako kostlivec. Teď se může pyšnit výškou dosahující sto osmdesáti centimetrů, a robustnější postavou. Není vyloženě obalený svalstvem, jak by možná někdo očekával, jen zkrátka trochu víc narostl a je jasné, že spíše než mrštností bude oplývat sílou. A je to pravda, Dámo má sílu přímo medvědí. Má širší ramena a silné ruce, takže když někoho obejme, dotyčný v jeho objetí doslova zmizí. Není divu, že mu občas někdo popichovačně řekne Méďo, což Adam z hloubi duše nesnáší. V obličeji není přehnaně pohledný, ale ani ošklivý, a má určité charisma, které k němu přitahuje pozornost okolí, o níž zpravidla vůbec nestojí. Barva jeho vlasů by se dala přirovnat k hořké čokoládě, avšak pokud tráví Adam nějakou dobu na slunci, vlasy mu zpravidla zblednou do světle hnědé. Nosí je zhruba palec dlouhé a moc s nimi nesvede, i kdyby chtěl, protože jsou pevné jako dráty a opravdu hodně nepoddajné. Pod hustším tmavým obočím, které je skoro rovné, takže Dámovi přidává na zamračeném vzhledu, se ukrývá pár světlounce modrých očí, které jsou sice trochu menší, ale neustále září a jiskří, takže se v obličeji rozhodně neztrácí. Lemují je husté tmavé řasy, které činí jeho pohled dokonale uhrančivým. Nos má Adam trošku větší, špičatý a trošičku křivý, takže už mu ho zřejmě někdy někdo zlomil. Plné rty se pyšní lehce narůžovělou barvou a jen zřídkakdy se vlní do úsměvu. Tváře Adamovi občas porůstá kraťoučké tmavé strniště, ale když není líný, pečlivě se oholí.
Stylem oblékání Adam dokonale spadá mezi mudly. Jeho oblečení je občas trošku obnošené, protože si nemůže dovolit kupovat každý den nové, ale hlavu si s tím neláme – nač utrácet za nové kalhoty, když ještě pořád slouží, že? Rád se obléká do džínů a kostkovaných košil, pod něž většinou nosí ještě nějaké jednobarevné tričko. Občas na něm zahlédnete nějaký ten vytahaný svetr či trochu sepranou mikinu, a prošlápnuté tenisky, na které nedá dopustit. Pokud se ochladí, nosí černý kabát a kolejní šálu kolem krku. Obecně by se dalo říci, že volí spíše neutrální barvy, a pokud už se rozhodne svůj jinak docela ponurý šatník nějak zvýraznit, většinou na sebe bere kolejní barvičky, tedy červenou a žlutou ve všech možných odstínech. S upraveností školní uniformy si hlavu moc neláme. Kravatu neutahuje, košili má věčně zmuchlanou, polobotky vypouští úplně. Doplňky u něj znázorňuje akorát kožený náramek na levé ruce, na němž je vyražen symbol fénixe.

Adamova povaha by se dala přirovnat k sopce – má dvě tváře, klidný zevnějšek a ohnivé nitro. Navenek působí klidně, mlčenlivě, a příliš se neprojevuje, pokud nemusí, nebo k tomu není donucen.

Neznamená to ale, že by byl věčně zamlklý a s nikým se nebavil, jen poslední dobou nemá příliš důvodů ke smíchu a hovoru na ošemetná témata se radši vyhýbá. Ve společnosti přátel se ale umí uvolnit a dobře se bavit, zastává však spíše roli posluchače, než aby byl sám ve středu dění a bavil ostatní nejrůznějšími historkami. Pravdou ovšem je, že pokud se správně rozohní, zvládne z fleku vystřihnout plamenný projev, a nedělá mu problém pasovat se do role vůdce. To nasvědčuje, že ačkoliv Dámo působí jako kliďas, v jeho nitru řádí spalující žár, který není těžké rozdmýchat. Pokud se Adam do něčeho vrhne, vrhne se do toho s opravdovou vervou a nevycouvá, i kdyby mu šlo o kejhák. Je to typický Nebelvír, takže mu nechybí odvaha, a rozvahy by naopak mohl mít trošku víc. Nad rozumem u něj většinou vítězí srdce, takže jedná tak, jak cítí, že je to správné. Má svou hlavu a od ostatních si do svých názorů a postojů moc nenechá mluvit. Nechybí mu smysl pro spravedlnost a čest, takže by nikdy neudělal nic podrazáckého, pokud by například nešlo o život lidem, které má rád. Jeho přátelé se totiž mohou spolehnout, že se za ně postaví, ať se děje cokoliv. Jsou tři věci, za které by se rval do posledního dechu – přátelé, spravedlnost a jeho vlastní svoboda, kterou si od nikoho nenechá vzít. Adam je samostatný živel a nemá rád, když mu někdo zasahuje do života, nebo ho nějak omezuje. Co se týče autorit, navenek to vypadá, že je uznává, ale uvnitř si skoro o všech myslí svoje. Milostné pletky, kterým propadají chlapci v pubertě, jsou něco, na co momentálně nemá ani pomyšlení. Za dveřmi je přece revoluce!

Adam pochází z naprosto obyčejné rodiny, která nikdy neoplývala žádným bohatstvím. Hunterovi naopak kvůli nedostatku peněz zažili pár krušných období. Adamův otec
John (*1935) je kouzelník mudlovského původu, takže není zase tak moc překvapující, že se po dokončení studia vzdal kouzelnického světa a rozhodl se žít jako mudla, protože mu to zkrátka bylo bližší. Našel si práci obyčejného hodináře, při které občas nějaké to kouzlo nenápadně využil, a měl se poměrně dobře. Při vánočních nákupech poprvé potkal Adamovu matku
Mary (*1938), která pracovala a stále pracuje v nákupním centru jako prodavačka. Není proto divu, že rodinné příjmy nejsou a nikdy nebyly příliš vysoké, a příchod dítěte dal rodinným úsporám zabrat. S Mary si padli do oka, brzy byla svatba, a chvíli po ní následoval malý Adam. Sourozence nemá. Ne proto, že by John s Mary další děti nechtěli, ale protože se jednoduše báli, že by dalšímu dítěti nedokázali dopřát to nejlepší. Ačkoliv se straní kouzelnického světa, události posledních měsíců se jich dotkly víc, než by si přáli – museli se rozvést a začalo to mezi nimi skřípat. Mary, dříve hodná a přívětivá, se začala stále častěji natahovat pro lahev vína, John, dříve usměvavý a veselý, se domů vrací pozdě večer ve špatné náladě. O Adama se najednou nikdo příliš nestará, takže není divu, že se chlapec rychle osamostatnil, naučil se spoléhat jen sám na sebe, a trochu zvlčel.

Adam se narodil v jedné chudší londýnské čtvrti, kde žije dodnes, ačkoliv by odtud nejraději co nejrychleji odešel. V dětství o něj bylo dobře postaráno, měl vše, co takové malé škvrně potřebuje, včetně nefalšované rodičovské lásky. Jak rostl, pozornost rodičů pomalu upadala, a Adam se brzy začal osamotňovat. Trávil sice část svého volného času s přáteli, jako každé dítě, ale neměl toho času tolik, kolik by si přál. Musel se totiž naučit starat se sám o sebe, a mnohdy trávil celé dny sám doma. Byl naprosto obyčejné dítko s průměrnými výsledky ve škole, dokud se jeho svět nepřevrátil naruby. Jeho kouzelnické schopnosti se projevily, když ho nezájem ze strany rodičů nahněval tak, že jednoduše vybouchl. Vybouchl tak, že se zatřásla podlaha, a protože v tu chvíli rodičům nepřál nic hezkého, na otcově tváři se objevily boláky, zatímco matčina dokonalá trvalá jednoduše vzplála. A John musel s pravdou ven – doposud ženě totiž zatajoval, že existuje něco jako kouzelnický svět, a teď se musel pustit do vysvětlování. Mary takové informace jen těžce snášela, obzvlášť když jí muž tvrdil, že umí kouzlit, a že jejich syn zřejmě podědil jeho nadání. Trvalo jí pěkných pár týdnů, než to vstřebala. Zato Dámo to přijal rychle a naprosto se k tomu upnul – doufal totiž, že jako kouzelník bude mít lepší život. Nákup pomůcek do Bradavic rodinu trochu zruinoval, ale Dámovi to bylo sobecky jedno; nemohl se dočkat, až z té příšerné díry vypadne. Ve škole byl zařazen do Nebelvíru, který se brzy stal jeho druhým a daleko lepším domovem. Než přišla puberta, učil se Adam rychle a učil se dobře. Pak se jeho studijní výsledky sice trochu zhoršily, protože školu nepovažoval za příliš důležitou, ale pořád mu nehrozilo propadnutí. Prošel si několika zajímavými školními tresty, asi jako každý student lví koleje, ale vesměs nedělal problémy. O prázdninách si většinou musel na nové pomůcky sám vydělávat, a kvůli tomu, že je měl z druhé (někdy i třetí nebo čtvrté) ruky, čelil několikrát šikaně. Párkrát ale ukázal drzounům, zač je toho loket, a víckrát si na něj netroufli. Poté, co ministerstvo začalo separovat čistokrevné a nečistokrevné kouzelníky, se Adamův život naklonil k horšímu. Rodiče se museli rozvést, matka začala pít a otec se uzavřel do sebe. Chlapci brzy došlo, že se na ně už nadále nemůže spoléhat, a vzal svůj život do vlastních rukou. NKÚ úspěšně složil, ale od učení ho nyní stále více rozptyluje situace panující v kouzelnickém světě. V hlavě se mu začalo rojit spoustu nebezpečných myšlenek a plánů, takže učení na OVCE odsunul stranou. Adam se totiž nehodlá krčit někde v koutě, a postupně je strháván proudem revoluce, i když to zatím nedává moc najevo. Dostudovat by ale chtěl – pro to, aby školou prošel až sem, musel hodně udělat, a investovat hodně vlastních peněz, a nechce, aby to přišlo nazmar. Kromě toho si dobře uvědomuje, že bez zkoušek ve světě nic moc nezmůže.