v z h l e d
..............................................................................

Jake je zcela průměrně vypadající mladík, na kterém ostatní zarazí snad jen to, že se skoro vůbec neusmívá, a spíš se tváří na svůj věk až moc vážně. Chodí zpříma, výškou tak akorát zapadá mezi ostatní a nevyčnívá ani váhově, takže je prostě naprosto obyčejné dítě, kdyby se ovšem nejednalo o mladého kouzelníka.
Jeho oči od panenek světlají z oříškově hnědé do zelené barvy, lemují je řasy mrkací panny, a obočí nad nimi má trochu výraznější než ostatní. Nosánek má rovný, takový tak akorát, aby hezky doplňoval jeho obličej. Rty má plné, světle růžové, jen možná o nějaký ten milimetr křivě posazené, ale toho si málokdo na první pohled všimne. Co se vlasů týče, mají tmavě hnědou barvu, neposedně mu trčí do všech stran a je velmi těžké je zkrotit. Ať už se Jake snaží jakkoliv, vždycky vypadá, jakoby právě prošel křovím proti větru, a ještě se mu tam stihl uhnízdit nějaký ten vrabec.
Během let si vytvořil jistý styl v oblékání, nesnese totiž nic, co by vypadalo jako z druhé ruky, nevyhýbá se oblekům na míru a stejně tak si vybírá své školní hábity. Mimo školu a formální záležitosti ale s oblibou sáhne po kožené bundě, ovšem s laciným kusem nebo imitací se prostě nespokojí. Obvykle tedy nosí kvalitní kouzelnické oblečení střídmého stylu a tlumených barev, jednobarevná trička a košile, a to všechno ideálně bez poskvrnky. Na čistotu a upravenost je totiž dozajista háklivý po otci.
fc: Matthew Daddario

p o v a h a
..............................................................................

Už jen jeho obvyklý nic neříkající výraz a téměř naprostá absence úsměvu dávají najevo, že Jake je klasický introvert, který nikomu nesděluje, jak se cítí nebo jak se má, a nemá potřebu klábosit celé hodiny o nesmyslech jako je počasí, politická situace nebo složení večeře. Popravdě Jake vlastně užvaněné typy lidí nesnáší. Při komunikaci s nimi, která je převážně jednostranná, nešetří sarkasmem a je mu naprosto ukradené, jestli tím raní něčí city nebo ne. Za ideálně strávené chvíle považuje čtení knih, oddychovou lukostřelbu, řešení rébusů a svým způsobem také učení. Rozhodně se o něm tedy dá říci, že je velmi inteligentní, ví to o sobě, a občas to těm méně chytrým dává egoisticky najevo.
Povahou je to vůdčí typ, ale odvahu v sobě musí dlouho sbírat, ať už se jedná o cokoliv, co ho svým způsobem děsí. Před překážkou však málokdy uhne, i když je ve skutečnosti vystrašený jako ratlík, ale nikdy by to nahlas nepřiznal, protože by nesnesl, že před někým projevil slabost. Zcela jistě je to komplikovaná osobnost, ale kdo by mu to vyčítal, když má takové rodiče, jaké má.

r o d i n a
..............................................................................

Rod čistokrevných kouzelníků pocházející z anglického Dorsetu, nicméně poslední potomek patřící k anglické větvi rodu zemřel krátce po imigraci zbylé části rodiny do Severní Ameriky roku 1803, kdy naplno propukla zlatá horečka v Severní Karolíně. Winterborneovi viděli jako mnozí jiní příležitost, jak rozšířit své jmění a začít nový život v nové zemi, což se jim úspěšně podařilo. V Anglii po sobě zanechali chátrající majetek, o který se pak už nikdy nepřihlásili.
Výnos ze získaného zlata v dalších letech zajistil rodině dobré společenské postavení a prestiž a její rozrod na sebe nenechal dlouho čekat. Zatímco hlavní větev rodiny zastoupená starším synem Arthurem Winterbornem (*1798) se usídlila v Montrealu, mladší syn Joseph (*1809) se i s rodinou přestěhoval do Toronta, kde společně se svou ženou Katherine založil v kouzelnické čtvrti vyhledávané cukrářství. Jejich syn Emmett (*1838) se rozhodl v rodinné tradici pokračovat, stejně jako jeho syn Robert (*1871) po něm, nicméně další z prvorozených synů této větve se do cukrářské zástěry nehrnul, a tak toto břímě padlo na jeho mladšího bratra. Prvorozený Charles (*1897) byl totiž tělem i duší dobrodruh a rozhodl se probádat magii vlastní původnímu obyvatelstvu Nového Světa. Bádal zřejmě velmi důkladně, neboť se mu o rok později narodil syn William (*1921).
Williamovu narození předcházely události, o kterých se v rodině příliš nemluví, ale jejich důsledek je viditelný hned na první pohled. Stará indiánka z kmene Oneida zřejmě neviděla ráda, že se její dcera až příliš důvěrně stýká s někým, kdo nebyl z jejich kmene, a aby vztah překazila, uvalila na Charlese kletbu. Charles tomu nevěřil a jeho hezká indiánská milenka taktéž ne, takže se nakonec vzali, a dlouhou dobu to vypadalo, že slova staré indiánky jsou vážně jen neškodná slova a nic víc. Charles se se svou ženou Genessee a novorozeným synem přestěhoval do Chicaga, aby zbytečně nevířil v rámci kmene zlou krev, ale ani to mu nepomohlo.
William vypadal jako zdravé dítě, nicméně po nějaké době začalo být zřejmé, že něco není v pořádku. I když měl po otci i matce předpoklady k úctyhodné výšce, nikdy nepřesáhl hranici sto čtyřiceti centimetrů. Ani to mu však nezabránilo v tom, aby si při pracovním pobytu v Řecku našel normálně vysokou manželku, a měl s ní hned tři děti - Alexandru, Patricka a Danae.

h i s t o r i e
..............................................................................

Jacob navzdory tomu, že byl jedináček, a otce téměř neznal, měl poměrně šťastné dětství. Ne takové, jaké si pro svoje děti představuje většina normálních rodičů, tedy takové obsahující rozbitá kolena, umolousané a roztrhané oblečení z výprav do lesa, křik a hluk, halasné oslavy narozenin, rozbité vázy, počmárané stěny... ale takové, jaké jemu naprosto vyhovovalo. Číst se naučil velmi brzy, řecky začal téměř plynule mluvit ještě před osmými narozeninami, a největší odměnou pro něj byly chvíle, které mohl strávit s dědou Willem v jeho starožitnictví. Ten se také postaral o to, aby se chlapec dozvěděl i něco z mudlovské historie a souvislosti mezi ní a historií kouzelnickou, aby poznal magický předmět od nemagického téměř na první pohled. Díky jeho lekcím se Jake do historie jako takové zamiloval a stejně tak do čtení knih, které mu měly být ještě věkově dost vzdálené. Děda také trval na tom, že bude absolvovat hodiny lukostřelby a šermu, že na něj babička Thisbe bude mluvit jen řecky, a že si na něj jeho matka udělá čas vícekráte než jednou za týden. Jake její absenci však přecházel s tím, že ví, že má důležitou práci a že nese velkou zodpovědnost, nicméně pravda byla taková, že se své matky vždycky trochu bál, a byl raději, když se s ním vůbec nebavila.
Kdo je jeho otec, to Jake věděl víceméně odjakživa, i když se s ním příliš často nevídal. Sem tam mu od něj přišel nějaký dárek, za který přes matku slušně poděkoval. Ke štěstí mu bohatě místo otce stačil děda Will, takže když se jeho matka rozhodla, že místo Koločar nastoupí do školy v Británii, málem ho kleplo. Tik do oka dostal ve chvíli, kdy mu oznámila, že veškeré školní věci s ním bude řešit jeho otec, a že je tedy čekají společné nákupy na Příčné ulici, a nemluvil s ní asi týden, což jí vůbec nevadilo, a jeho to tím pádem štvalo ještě více. I když se jeho kouzelnické schopnosti projevily už v raném věku v naprosto nevinné formě přivolávání dudlíků spadlých z postýlky, v tuhle chvíli vybuchovaly ty vázy, které bez škrábnutí přežily jeho batolecí léta.
No, do Bradavic se opravdu netěšil, co si budeme nalhávat.

pseudoherní historie: bude doplněna

s c h o p n o s t i
..............................................................................

m a j e t e k
..............................................................................

p ř á t e l é / n e p ř á t e l é
..............................................................................