* 9. dubna 1945

HŮLKA
| jabloňové dřevo | pero fénixe jako jádro | málo pružná | 13 palců dlouhá |

• damn hot • vysoký • štíhlý • černovlasý • košile a vesty • aviátorky • very smexy •

Lavernově vzhledu dominuje několik věcí, díky kterým si ho mezi ostatními snadno zapamatujete. Tak předně to je nepochybně jeho výška. Lavern totiž nemá naprosto žádné problémy dosáhnout na tu nejvyšší poličku v knihovně, což je sice pozitivní, na druhou stranu se ale v některých dveřích musí sklánět, aby jimi vůbec prošel. Nestěžuje si ale, nemá totiž aspoň komplexy z toho, že je mrňavý a nikam nevidí a všichni ho přehlížejí. A Lavern je přehlížen velice nerad. V kondici se udržuje jen tak lehce, aby mu nikde nic nepřetékalo, jinak ale disponuje rychlým metabolismem, naštěstí, protože jinak o sobě rád prohlašuje, že na pravidelné cvičení nemá čas, a radši se dobře nají, než aby trpěl hladem. Vlasy nosí Lavern sestříhané maximálně pár centimetrů, jinak se mu totiž začnou beznadějně kudrlinkovat a jemu na hlavě vznikne květák. Stejně černou barvu jako vlasy má i strniště, většinou vypadá jako několik dní staré, málokdy se Lavern oholí do hladka. Lavernovy oči se většinou zdají černé, ve skutečnosti jsou ale jen opravdu tmavě hnědé, a případnou propast Lavern často změkčuje potměšilou jiskrou a rozverným výrazem, i kdyby jen hraným.
Co se oblečení týče, Lavern se rozhodně rád obléká vybraně a pokud nepočítáme lékouzelnickou uniformu, tak neexistuje den, aby si na sebe nevzal něco, co neušili ti nejlepší krejčí a co nestálo hezkou hrstku galeonů. Nejčastěji na něm uvidíte vkusnou jednobarevnou košili – bílou, modrou, šedou, případně nanejvýš tmavě zelenou nebo fialovou – ve spojení s ladící vestou, v závislosti na příležitosti buď vyšívanou nebo nikoliv. Obleky mu tedy nedělají sebemenší problém, ačkoliv totéž se už nedá říct o kravatě nebo motýlku, na ty už většinou zapomíná. Pokud se někdy oblékne neformálně, je to nejčastěji do jednoduchého polo trika. V zimě doplňuje oblečení elegantními svetry a jednobarevnými šátky.
V oblasti doplňků je Lavern charakteristický slunečními brýlemi, hlavně tzv. pilotkami, kterých má celou sbírku (i když by někdo možná mohl prohlásit, že polovina z nich je naprosto stejná), a bez nich nikdy nevychází z domu, i kdyby je měl mít nakonec schované v pouzdře. Stejně tak je nemožné Laverna potkat bez hodinek na pravé ruce (je totiž levák) a když chce být opravdu fancy, náramkové hodinky vymění za ty kapesní.
FC: Tom Ellis

• bohém • mírný cholerik • sobec • sebevědomý • inteligentní •

Lavernova povaha je… složitá na popsání. Zatímco jeho staršímu bratrovi byl věnován přísný dohled a disciplína, výchova Laverna byla spíše uvolněná, když už nic jiného. Ačkoliv se samozřejmě předpokládalo, že se jednou připojí do rodinného podniku, nebyl na něj kladen až takový nárok a Lavern byl tedy v podstatě zvyklý dělat, co se mu zachtělo. Dostat, co se mu zachtělo, aniž by pro to musel vyvinout nějakou zvláštní snahu. To se skrze postupující léta příliš nezměnilo, ale pravda – za rozmazleného fracka by se už Lavern označit nedal. Víceméně.
Lavern je na každý pád upřímný a ke lži by se uchýlil jen v případě, že by mu to nějak pomohlo. Jinak se s nějakým mlžením nenamáhá, protože proč taky – buď ho ostatní berou takového jaký je a nenechají se odradit anebo ne. Netají se tím, že současná politická situace jde zcela mimo něj, nezajímá ho, kdo se hřeje na výsluní, hlavně když se nechce nic po něm. V tomhle je Lavern tak trochu rozdělená osobnost. Na jednu stranu by se totiž nejradši ulíval, užíval si života, nevázaně se bavil, na tu druhou stranu někdy umí být i workoholik a zůstávat v práci do úmoru. Pochopitelně jen proto, aby si zabezpečil určitý životní standard. Lavern je totiž zvyklý na určitou úroveň a s tím stylem života, jaký dokáže vést, by se nejspíš ocitl brzy na mizině. Stejně ale uvažuje o tom, že se časem trhne a začne podnikat na vlastní pěst, protože lékouzelnictví by se za jeho opravdovou vášeň označit nedalo (a to i přesto, že ho šel studovat dobrovolně).
Není to zrovna přátelský typ, protože Lavern myslí hlavně na sebe a pak až na ostatní, nedělá mu problémy vybuchnout vzteky a jeho život není zrovna takový, že by vydržel dlouhodobé (nejen) přátelské vztahy. K Lavernovi si ale lze najít cestičku, pokud se člověk odolá zprvu neurvalému chování a zvykne si na to, že není úplně jednoduché být jeho přítelem. Nějaký stálý okruh přátel ale Lavern má, protože není nad to, když si večer může s někým dát sklenku Ohnivé.
Problém s Lavernem a lidmi je také ten, že valnou většinu považuje za podřadné, protože jestli něco, inteligence se mu skutečně upřít nedá a ne nadarmo studoval v Havraspáru. On se na to sice občas nezdá, ale je vzdělaný, a když je v dobrém rozmaru, rád se zapojuje do různých debat, kde i zpravidla mívá navrch, co se týče znalostí a rozhledu. Dobře, občas se i trochu povyšuje a sebevědomí má na rozdávání.

Jeho neřestí jsou cigarety, případně doutníky, pokud je ve vybrané společnosti.
Další neřestí je alkohol – za dobu svého cestování vyzkoušel celkem dost tekutin, o kterých by zprvu ani neřekl, že by vůbec mohly existovat. Doma má celou jednu stěnu s poličkami, na kterých jsou vystavené lahve právě s všelijakým alkoholem.
Taky má slabost pro luxusní auta, sám jezdí v krasavci Mercedes Benz 280SL z roku 1971.
Trvalý vztah? Ha, ha, ha.
Nějaké kouzelnické frakce ho nezajímají, ale kdyby se začal nudit, pravděpodobně by se do nějaké přidal. A bylo by mu jedno ke které.

Xavierovi a Carlyleovi jsou dva kouzelnické čistokrevné rody, které si své bohatství křečkují podobným způsobem, každý jen na opačných stranách polokoule. Carlyleovi jsou v Británii známí svými více či méně luxusními hotely určenými pro širokou kouzelnickou veřejnost, Xavierovi jsou tímtéž proslulí v Austrálii a na Novém Zélandu, jen mají svou klientelu rozšířenou i mezi mudlovským obyvatelstvem – odděleně, pochopitelně. Nicméně to má svoje výhody, hlavně co se týče příjmu, samozřejmě. Ani jeden z rodů by ale do hlavní větve nepřipustil nikoho nečistokrevného, ty vedlejší větve už mají trochu větší volnost, stejně jako v tom, kdyby se někdo chtěl věnovat jinému zaměstnání než rodinnému podnikání.
Zmínku o Carlyleových naleznete i v kartě Saoirse.

| +

MATKA
Neveah Ophelia Xavier, née Carlyle (20. dubna 1915)
Lavernova matka je přísná žena a pedant na pořádek. Workoholička podobně jako Lavern, ale na rozdíl od něj to není nic polovičního, naopak – většinou se spíš stávalo, že pro samé povinnosti neměla čas na vlastní děti a jejich výchovu zaobstarávaly chůvy. Neveah měla jednání tamhle a tady, služební cestu tam… Mateřské povinnosti se tam moc nevměstnaly. Jde o vysokou černovlásku (ve skutečnosti se jedná o pečlivě kryté šediny) upjatých rysů a charakteristickou strohými kostýmky. Je inteligentní a má dobře vyvinutý smysl pro logiku a strategii, vystudovala ve Zmijozelu.

OTEC
Silvanus Elijah Xavier (30. května 1910)
Silvanus se v jistém smyslu podobá své ženě, je to v podstatě stejný workoholik jako ona. Nicméně na rozdíl od manželky si dokáže najít, případně udělat, volný čas, buď aby ho strávil se svými dětmi anebo aby se uchýlil do své pracovny se sklenkou víny či Ohnivé, pokud se jednalo o opravdu špatný den. Zkrátka umí vypnout, když cítí, že to potřebuje. Silvanus je nadprůměrně vysoký muž, jeho vlasům a strništi již dávno dominují šediny a ostře řezané rysy v jeho tváři změkčuje vzácný, ale o to vřelejší úsměv. Je to především obchodník a díky Silvanově obratnosti prosperují Xavierovi víc než kdy jindy.

STARŠÍ BRATR
Malakai Irwin Xavier (8. října 1942)
Oba bratři si jsou vzhledově značně podobní a pár stejných rysů by se našlo i v jejich povahách. Malakai ale na rozdíl od Laverna není takový flákač a nemá potřebu si užívat života, to se raději ponoří do práce a zapomíná na manželku i s dětmi. Očividně něco, co podědil od svých rodičů. Jeho hlavní působení je v Británii, kde se počítá s tím, že převezme otěže jedné části podniků od Carlyleových. On sám by spíš radši rozšířil působnost i na kontinent, taková Francie nebo Itálie znějí dosti lákavě.
Nerozepisuji úplně dopodrobna – Malakai je k dispozici jako otec, kdyby někdo toužil po čistokrevném studentíkovi a měl zatím nalezenou třeba jen matku (význam její rodiny by se měl pohybovat minimálně na čtyřce až pětce).

MLADŠÍ SESTRA
Freya Orla Xavier (13. listopadu 1959)
Narození holčičky rozhodně v plánu nebylo a těžko říct, jak k tomu došlo vzhledem k tomu, že manželské lože mezi Silvanem a Neveah nikdy zrovna nehořelo touhou. Samozřejmě existují jisté pochybnosti, jestli je Freya vůbec Silvanova dcera, ale jak Neveah, tak i Silvanus tato nařčení vehementně popřeli. Jestli byla Freya skutečně výsledkem Neveiny nevěry, Silvanus na sobě nedal nic znát a naopak svou malou holčičku náležitě rozmazloval. Freya je na rozdíl od svých bratrů spíše jemná duše, která šla v Lavernových stopách a nyní studuje na lékouzelnici, nicméně v porovnání s Lavernem má pro léčitelství rozhodně větší cit. Lavern si s ní ale docela rozumí a čas od času pořádají soukromé alkoholové dýchánky, kde soutěží o to, kdo toho víc vypije. Většinou to bývá nerozhodně.
> odkaz na kartu

---

SYN
Jacob Leto Xavier (17. 6. 1970)
Lavern si z cest přivezl hodně suvenýrů, ale tohle byl dáreček asi nejméně čekaný. A vlastně si ho ani vysloveně nepřivezl, protože malý Jacob vyrůstal se svou matkou v Chicagu, zatímco Lavern se spíše snažil tvářit, jako by neexistoval. Což s Jacobovou maminkou dost dobře nešlo... Syna tedy Lavern uznal, občas pošle nějaký dárek, častěji posílá peníze, protože když už se to stalo, tak se to holt stalo. A přestože ten osobní kontakt byl za ta léta opravdu minimální, Jacob se určitě potatil. Kromě tmavých vlasů podědil i jistý egoismus a inteligenci (ne že by maminka inteligentní nebyla, to vůbec ne!), a už v tak útlém věku mu sarkasmus není cizí.
> odkaz na kartu

I. Před narozením, dětství a Bradavice
1937 – svatba Silvana a Neveah, 1940 – přesídlení do Británie, 1942 – narození Malakaie, 1945 – narození Laverna, 1956 – Lavernův nástup do Bradavic, 1963 – ukončení studia v Bradavicích
Silvanus se s Neveah seznámil klasicky na obchodní cestě a vzhledem k oboustranné čistokrevnosti nic nebránilo tomu, aby se o pár měsíců později zasnoubili a o dalších pár měsíců došlo i na svatbu. Láskyplný vztah nicméně ale dlouho nepřetrval a z milujících manželů se stali spíše obchodní partneři s občasnými benefity navíc. Nikdo jim ale nemohl upřít efektivitu a pod jejich vedením rodinné sítě jen vzkvétaly. Jakmile Silvanův bratr dospěl do bodu, kdy byl schopný převzít pod své otěže hotely rodiny Xavierů v Austrálii a na Novém Zélandu, Silvanus se s Neveah rozhodli napevno usadit v Británii. Podíl na tom mělo i to, že Neveah si dokázala víc dupnout, chtěla, aby děti navštěvovaly Bradavice, a Silvanus byl zkrátka příliš měkký.
Jako první přišel na svět Malakai, čímž byl zajištěn dědic, který byl podle svého postavení patřičně vychováván a disciplinován. Snad aby Silvanus s Neveah dokázali, že jejich manželství není jen obchodní svazek, o dva a půl roku později se narodil právě Lavern. Už odmala bylo znát, že jeho výchova bude v mnohém laxnější, protože se od něj sice očekávalo, že se nějakým způsobem zapojí do rodinných podniků, ale zároveň neměl být ten, který něco povede a bude na něm něco viset. Nadneseně by se dalo říct, že rodiče vídal jen na obrazech, případně fotkách, většinu společnosti mu dělaly chůvy a domácí učitel, kterého měl, než později nastoupil do Bradavic.
Do těch se Lavern dostal jako rozmazlené princátko, kterému by slušelo akorát pár facek. Světe div se, Moudrý klobouk ho zařadil do Havraspáru, což bylo možná jediné štěstí všech okolo, poněvadž jestli tehdy byl nesnesitelný, co by se z něj asi tak stalo ve Zmijozelu? Havraspár ho v jistém smyslu usadil. Trochu. Pomohl mu usměrnit inteligenci – Lavernovi to vždycky pálilo víc než dost – a zaměřit se na silnější stránky osobnosti.
Nelze ovšem říct, že by se některých zlozvyků Lavern zbavil, mnohdy je jen přetvořil do přijatelnější podoby a zachoval si je do dneška. I když byl Lavern někdo, kdo ve veškerých zkouškách vždycky exceloval, NKÚ i OVCE absolvoval se samými Vynikajícími, prefektský ani primuský odznak mu do klína nespadl, možná právě proto, že si sem tam neodpustil drobné výtržnictví, cigareta sem, cigareta tam, organizace utajených večírků, upřímnost k profesorům nade vše… Vlastně mohl být rád, že neschytal nějaké napomenutí nebo hůř.

II. Po Bradavicích
1963-1967 – studium lékouzelnictví, 1967-1973 – cestování po světě, 1974+ - lékouzelníkem u sv. Munga, 1981 - rok, kdy se mu pohodlný svět rozsypal na kousky
Lavern byl pro svou rodinu vždycky trochu rebelem, a tak se snad ani nikdo nedivil tomu, že nešel ve stopách předků a zvolil si jiné povolání. Všichni se už ale podivovali tomu, že to bylo zrovna lékouzelnictví, snad nikomu nepřišlo na mysl, že by Lavern měl pro léčitelství buňky. A pokud měl, vážně dobře je schovával. Snad ani Lavern sám netuší, co přesně vedlo jeho kroky tímhle směrem, ale stalo se, a očividně měl na léčivá kouzla talent, ačkoliv jeho přístup k pacientům by nepochybně nějaké zlepšení snesl. Ale nakonec bylo vždycky důležitější to, že chudáka nemocného dokázal vykurýrovat.
Po vystudování lékouzelnické školy ale nezamířil hned do nemocnice, ačkoliv se mu tam vzhledem k jeho talentu jedno místečko hřálo. To mu přišlo jako mrhání mládím, a tak se rozhodl nějakou dobu cestovat. Byl přece kouzelník, musel využít toho, že má možnost snadné přepravy! Podíval se do zemí v jižní Americe a v té severní se podíval hlavně do větších měst. Los Angeles ho vyloženě uchvátilo, ale očividně ne tolik jako o nějakou dobu později Chicago. Zde se seznámil s jistou Alexandrou Winterborne, o tři roky mladší čistokrevnou kouzelnicí, která ho očividně okouzlila natolik, že o několik měsíců později jej zkontaktovala s informací, že tam má syna. Lavern moc netušil, jak s tím naložit, ale nakonec se od toho mrněte úplně nedistancoval, ačkoliv se rozhodně nedá říct, že by se nějak výrazně chtěl zapojovat do jeho výchovy.
Po Chicagu každopádně pak poznal i kousek Afriky, ale nejdelší dobu nakonec strávil v Austrálii a na Novém Zélandu, domovině předků z otcovy strany. Vlastně nějakou dobu přemýšlel nad tím, že by se tu i usadil, ale posléze se vrátil zpět domů do Velké Británie a cestování ve velkém pověsil na hřebík. Pořád ale rád poznává nová místa, to se nezměnilo.
Nicméně jeho návrat znamenal jednu věc a to sice tu, že příjem od jeho rodiny se poněkud omezil vzhledem k tomu, že se přece jen rozhodl přijmout místo v nemocnici sv. Munga a ne nějakým způsobem přispívat rodině. Inu, stane se. Lavernovi to ale nijak výrazně nevadilo, to, co dostával, mu společně s nemocničním příjmem stačilo, a co – kdyby to bylo potřeba, tak si holt místo dvou luxusních košil koupí jenom jednu, to on se jako zase umí uskromnit, když chce. Většinou ale nechce.
Nikdy se sice nedalo úplně říct, že by lékouzelnictví bylo v jeho duši, ale efektivita při léčení se mu upřít nedá, jen má občas tendence se chovat k pacientům nebo i kolegům neurvale, a zřejmě tohle je důvod, proč se nikdy nevyšplhal na zcela vedoucí pozici. Že by mu to ale vadilo, to se říct nedá, možná je naopak dobře, že nemá na svých bedrech tu úplnou zodpovědnost. A hlavně Lavern stejně přemýšlí o tom, že nechá lékouzelnictví plavat a zkusí něco jiného, ale zatím v nemocnici stále zůstává. Těžko říct, jestli ze setrvačnosti nebo ze sentimentu.
Co se týče jeho syna, Lavern nepředpokládal, že by se jejich vzájemný vztah nějakým způsobem změnil a určitě by byl náramně spokojený, kdyby to zůstalo jen u občasné korespondence (čtěte posílání dárků/peněz jako ubohou kompenzaci). K tomu ale dojít nemělo. Když byl čas, aby Jacob nastoupil do školy, jeho matka se kdovíproč rozhodla, že je na čase, aby se o kluka postaral taky jeho tatínek, a nejen že ho přihlásila do Bradavic, ještě nechala všechny školní nákupy právě na Lavernovi. Je z toho podobně nadšený jako samotný Jacob, asi tak. Ale protože má z Jakeovy maminky poněkud nahnáno (ne že by to někdy přiznal nahlas), jeho protest byl víceméně jen symbolický. Je ale bezpečné říct, že se na to netěší, a je přesvědčen, že kvalita a úroveň jeho životního stylu se teď propadne strmě dolů.