Pokud se vám Maud ztratí v davu, její průměrná výška vám k nalezení určitě nepomůže. Je ovšem doporučeno dívat se po vlasech, protože těch má Maud opravdu hodně a řadí je mezi jeden ze svých poznávacích znaků. Jsou kudrnaté a jsou dlouhé a kdyby nebyly kudrnaté, tak by byly ještě delší, než jsou teď, tj. cca po pás. Bohužel to také znamená dost práce a to hlavně po ránu. Z toho důvodu si Maud večer zaplétá cop, aby to měla ráno trochu snazší. Někdy na to ale zapomene a řekněme, že potom má ráno na hlavě slušné afro, v němž při snaze o jeho zkrocení kolikrát zůstávají ulámané zuby z hřebenu. Přesto si Maud na vlasy nikdy nestěžuje, naprosto je miluje, ačkoliv její mrzimorské spolubydlící asi tolik ne, poněvadž se jednotlivá vlákna nachází úplně všude. Snad i tam, kde Maud vůbec neseděla.
V obličeji je Maud nesmírně sympatická a nepochybně k tomu dopomáhají především její oči, které mají hřejivě hnědou, čokoládovou barvu a téměř neustále z nich čiší přátelská jiskra. K neopomenutí jsou taktéž souměrné rtíky, většinou k vidění v širokém úsměvu. Zoubky má jako perličky, jen to možná trochu kazí milimetrová mezírka mezi předními zuby. Anebo taky ne, záleží na tom, jaký má kdo vkus. Co se líčení týče, Maud naprosto nevadí vyjít ven bez jakéhokoliv krytí, pleť na to má dostatečně čistou, obvykle si ale neodpustí řasenku s linkami a občas to doplní rtěnkou či leskem na rty.
Maud je děvče krev a mlíko, rozhodně s těmi správnými křivkami. Přestože zbožňuje, když si na sebe může vzít pohodlné tepláky a vytahané tričko a zastrčit se doma do kouta se šálkem teplého čaje a skicákem nebo knížkou, jejím nejoblíbenějším kusem oblečení jsou určitě šaty. A hlavně takové, které zvýrazňují její útlý pas, tj. šaty se širokými sukněmi, pod kterou se nachází ještě spodnička. Že by v těch šatech ale působila něžně a žensky, to se občas úplně tak říct nedá, poněvadž zároveň jejími nejoblíbenějšími botami jsou martensky. V tom lepším případě conversky. Na střevíčkách s vyšším podpatkem by se totiž zabila. Úplně nejradši ale stejně chodí bosa a jakmile se na jaře jen trochu oteplí, hned boty shazuje.
Pokud zabrousíme do doplňků, není to příliš bohatá oblast. Řetízek nevlastní žádný, stejně jako prstýnek, jen kolem zápěstí má navlečených několik kožených šňůrek. Za další poznávací znamení by se dal považovat obnošený batoh, červený s bílými puntíky, který Maud tahá prakticky všude (a taky podle toho pak vypadá). Inu a ještě jeden doplněk by se nechal zmínit, byť ten rozhodně není na první pohled viditelný. Jedná se totiž o hippie tetování na pravé straně hrudníku, které má Maud od července 1979. Tohle nicméně nebylo poslední, protože od srpna 1980 má další tetování, tentokrát s květinovým motivem přes celé pravé stehno.
faceclaim: Carrie Hope Fletcher

Maud dokáže být někdy dosti volnomyšlenkářská a nespoutaná. Po většinu času působí jako snílek, který nevnímá svět kolem sebe, což je tedy hlavně o hodinách. Ne že by nechtěla dávat pozor, ona se na to prostě neumí soustředit a radši si na okraji papíru skládá básničky, písničky nebo prostě jen tak skicuje. Školou tak proplouvá spíše jen horko těžko, ale přitom hloupá není, praktické části vyučování miluje, či lépe řečeno je vnímá mnohem lépe, jen ty úkoly a testy… Občas se taky zapomene na některou hodinu dostavit, protože ji zrovna zaujalo něco jiného. Uvízl jí v hlavě verš, ke kterému potřebovala dotvořit zbytek básně, napadla ji nová melodie, objevila při cestě novou chodbu, kterou nutně potřebovala prozkoumat…
Je otevřená a bezprostřední a vůbec jí nedělá problémy někoho na potkání obejmout, pokud se jí zrovná zdá, že to ten dotyčný potřebuje, a klidně ho vůbec nemusí znát. Chová se upřímně skoro za každou cenu a idea bílé lži jí je cizí, protože zastává ten názor, že je lepší si prožít bolest co nejdřív, než až později, kdy hrozí, že mezitím ještě nabere na intenzitě. Což ale v žádném případě neznamená, že by podávala pravdu brutálně a krutě, snaží se to nějakým způsobem změkčit a podat mile, protože zase na druhou stranu nevidí smysl v tom, aby někomu ubližovala. Taková není. Ačkoliv Maudina mysl častokrát bloudí po vzdálených dálavách, vůbec jí nedělá problémy někoho vyslechnout a poskytnout případně rameno na vyplakání. Je to vděčná vrba, která si váží svých přátel i rodiny, a pokud to nejde proti jejímu přesvědčení, vždycky blízkým osobám ráda pomůže, dokud to je v jejích silách.
Naivní ale není a nedělá si iluze, že jsou všichni lidé stejně hodní jako ona sama. Jenže než aby se snažila vybíjet nenávist nenávistí, radši nasadí svůj odzbrojující úsměv, čímž dotyčného většinou minimálně zmate. Maud totiž není bojovnice a jakkoliv jí je zhoršující se situace v kouzelnickém světě proti srsti, do ničeho aktivního by se zapojit nezvládla. Klidně ale nakreslí plakát nebo složí písničku, i to se určitě počítá, no ne? Vysloveně někoho nenávidět ale Maud asi ani neumí.
Maud je zásadně nedochvilná, což už možná vyplynulo z výše zmíněné schopnosti občas zapomenout na hodinu, a řídí se hlavně vlastním pocitem – když se jí zdá, že by se měla chvíli zdržet, tak se holt zdrží, kdo je ona, aby odporovala vlastnímu instinktu? Je roztěkaná, a tak i když někam míří relativně včas, v půlce cesty si vzpomene, že chtěla ještě předtím udělat tohleto nebo tamhleto a další čas v háji. Zkrátka je potřeba s ní mít trpělivost. Stejně jako s tím, že občas nedotahuje věci do konce a díky tomu jí po šuplících vězí plno nedokončených dílek.

taťka Lucas, *1931
Lucas neoplývá ani špetičkou toho kouzelného nadání, je totiž mudla. A i když se o existenci kouzelnického světa dozvěděl prakticky až ve chvíli, kdy se u jeho prvního potomka projevily magické schopnosti, vzal to celkem s klidem. Nakonec. Je majitelem obchůdku s klasickou anglickou pochutinou fish&chips, a přestože není jediný, kdo si tak v Hastings vydělává, uživit se tím docela dá. Po nocích hrává se svou kapelou v jednom místním lokálu, ale občas jsou pozváni i k tomu, aby někomu zahráli na svatbě. Je to sympaťák celkem vysokého vzrůstu, na svět kouká zelenýma očima a nakrátko ostříhané zrzavé vlasy mu na hlavě tvoří ležérní rozcuch.

mamka Edeen, *1932
Edeen je milá a usměvavá kouzelnice, která pracuje jako lékouzelnice u Sv. Munga, přesněji na oddělení otrav způsobených lektvary a bylinami. Pokud tedy není zrovna na mateřské. V Bradavicích vystudovala Havraspár a její kolej jako jediný podědil Maudin starší bratr Heatcliff. V otázce nynější situace v kouzelnickém světě je spíše neutrální. Ačkoliv je její manžel vysoký, Edeen ho ještě o několik centimetrů převyšuje. Vlasy má černé, oči hnědé a právě ty po ní Maud podědila.


Početnější rodinu aby člověk pohledal. Ačkoliv by Maud někdy snesla nižší číslo sourozenců, nakonec by asi dost možná neměnila, když už to má jednou zažité, žeano. Nejstarším dítětem manželů Manningových je Cornelius (*1954), kterého Moudrý klobouk uklidil do Mrzimoru, a momentálně pracuje společně se svým otcem v jeho obchodu, přičemž se od něj očekává, že ho jednou zcela převezme. Další v pořadí je Shannon (*1956), která vystudovala v Nebelvíru a nyní se živí jako počasomág. Pak přišla na řadu dvojčata Elly a Otis (*1960), kteří se od sebe liší tak, jak jen se dvojčata lišit můžou. Elly byla zařazena do Mrzimoru, Otis do Zmijozelu. Elly se dala na dráhu lékouzelníka, zatímco Otis se pokouší prorazit se svou vlastní kapelou. Po dvojčatech přišel na svět Heatcliff (*1962), který vystudoval v Havraspáru. I když to ví jenom Edeen, Heatcliff je ve skutečnosti synem zesnulého Romula Tremletta, ale kdyby to bylo Maud známo, na svého staršího brášku by se vůbec nedívala jinak. Rozumí si s ním asi nejvíce, poněvadž jsou od sebe jen rok a kousek. Po Maud se narodil Elias (*1966), který byl taktéž zařazen do Mrzimoru a je to všemi oblíbené zlatíčko. Jím ovšem krasojízda nekončí, protože mezi Manningovy sourozence se řadí ještě Millie (*1971), Sasha (*1975) a nejmladší Callum (*1977).


Maud měla vždycky blížko k Noahovi, byl to její nejbližší přítel a vlastně víc než to. Nicméně to neznamenalo, že by se s ním plánovala usadit. Ale člověk míní... Noah je momentálně její životní partner (možná sem tam se někdo po straně najde, ale vždycky se vrátí k němu) a hlavně otec (fakt, je si tím relativně jistá) jejích dvou dětí, Poppy (*6. 8. 1981) a Lindena (*24. 12. 1982), dvou blonďatých, kudrnatých sluníček.
V téhle sestavě nicméně nezůstali dlouho. Ne snad že by si pořídili dalšího sviště, ale na jaře 1983 se na jejich prahu objevila Noahova a Maudina nejlepší kamarádka Spencer. A neobjevila se sama. Samozřejmě že nemohli jinak, než se Spencer s malým Quentinem (*3. 3. 1983) ujmout a přivítat ji ve svém středu. A jakkoliv je jejich uspořádání lehce netradiční, všem to vyhovuje a navzájem se zbožňují. Dokonce tak moc, že Spencer povila Noahovi další dceru, Daisy (*10. 10. 1984). Maud nezůstala pozadu a na začátku listopadu přišla na svět Lily (*1. 11. 1984), která ovšem vzhledem k tmavým vláskům a očím rozhodně není Noahova, ale milovaná je naprosto stejně.

Maud se už odmala projevovala jako velice roztěkané dítě. Chvíli neposeděla a nezadržela ji ani dřevěná ohrádka – nikdy nebyla k nalezení na tom místě, kde ji rodiče zanechali. Jen se vždy po chvíli ozval potměšilý smích. Celkově byla Maud veselé dítě, které si nejvíce užívalo společnosti svých sourozenců, které mohla pošťuchovat. Díky tomu, že měla tatínka muzikanta, hudební talent se v ní projevil velmi záhy, ačkoliv zpočátku jen tím způsobem, že třískala vařečkou na hrnce, ale hej, každý nějak začínal, no ne? Ovšem v momentě, kdy malá Maud dostala do rukou pastelky, byla ztracená. Papíry jí brzy přestávaly stačit, protože kreslila snad všechno, na co jí padl zrak. Kreslení byla mimochodem i věc, při které se projevilo Maudino kouzelnické nadání – když si venku na chodníku křídou kreslila svého vysněného pejska, kterého si přála k Vánocům, onen křídový pes znenadání „obživl“ a proběhl se chodníkem ulicí nahoru a zpátky. Samozřejmě že z toho byl poprask, ale protože se to stalo o líném nedělním odpoledni, nebylo k tomu potřeba tolik obliviatorů, jako kdyby se to stalo o rušném všedním dni. Inu, aspoň se mohla už definitivně těšit na to, až jí také přijde dopis z Bradavic, kam se bude moct vydat po boku svých sourozenců.
Dopis nakonec opravdu přišel a Maud byla Moudrým kloboukem zařazena do Mrzimoru, který byl pro její dušičku asi tou nejlepší volbou. Navíc být blízko kuchyně nikdy neškodilo, že. A vzhledem k Maudině náměsíčnosti asi bylo dobře, že neskončila v Nebelvíru nebo v Havraspáru. Nicméně už od začátku bylo jasné, že Maud bude mít s teoretickou výukou, kdy by měla sedět a jen poslouchat, trochu problémy, nicméně se to snažila dohánět tou praxí. Zamilovala si bylinkářství a lektvary ještě společně s astronomií (ačkoliv ji prostě baví jen zírat na oblohu, grafy už ji tolik neberou). Nikdy nemusela hodiny obrany a od té chvíle, co si je převzal Dragomirov, má z těch hodin upřímnou hrůzu.
V létě 1978 se při svých toulkách přírodou a okolím Hastings sblížila s několika příslušníky květinového hnutí, ke kterému má sama blíž a blíž, což se také projevilo v červenci 1979, kdy si nechala udělat svoje první tetování. Možná je poslední, možná ne, kdo ví. Maud ví, že nějakým tetováním člověk svět nezmění, ale jak už bylo zmíněno výše, ona jinak moc bojovat neumí. O budoucnosti jinak představu spíše nemá než má, jen počítá s tím, že tam někde bude určitě figurovat muzika.

Anebo taky ne. Možná to bylo nečekané, možná na jednu stranu ne, ale v posledním ročníku školy Maud otěhotněla, a i když měla možnost si školu a zkoušky dodělat, nevyužila toho. Ostatně - už předtím bylo jasné, že škola není nic pro její volnomyšlenkářské já. Ačkoliv se Noah své otcovské role ujal statečně, bez pomoci rodičů by se nepochybně neobešli. Zvláště když sotva půl roku po narození Poppy přišla Maud opět do jiného stavu. Nutno poznamenat, že se Maud ve své maminkovské úloze našla, a tu negativitu, která se šíří kouzelnickým světem, od kterého se ona momentálně distancovala, se snaží si nepřipouštět.