Ze zástupu běžných britských děvčat Lashi vybočuje takovým způsobem, že i kdyby se snažila skrýt svůj původ pod legendami opředený myší kožíšek, pořád tu bude něco, co k ní bude mnohé pohledy přitahovat jako magnet. A protože každý má jiné měřítko na krásu, těžko tu její posoudit objektivně, ale podle mnohých na té holce stoprocentně něco je. Její pleť je tmavší než tomu bývá u obyvatel britských ostrovů a stejně tak její rysy odkazují na cizokrajný původ, který se ani nesnaží zakrývat. Okolo sympatického obličeje Lashi splývají tmavě hnědé vlasy až do půlky zad a z tváře, která skrývá jak úsměvy, tak vražedné pohledy plné nenávisti, hledí na svět čokoládově hnědé oči lemované hustými řasami. Svůj nos by Lashi nejraději proklela i s tím prapředkem, po kterém ho zdědila, ale raději se nepokouší s ním za pomoci kouzel svádět nerovnoměrnou bitvu, protože by se jí příroda jistě pomstila na něčem jiném, což ona sama nehodlá riskovat. Má se na to až příliš ráda. Postavou je vcelku průměrná, možná jen trochu vyšší než ten zlatý střed, ale jinak se nedá mluvit o ničem, co by výrazněji vybočovalo z řady.
Lashi ráda pečuje o svůj vzhled i o to, co si bere na sebe, což platí pro všechno i pro školní uniformu. Líčení bere jako svou druhou přirozenost a nedělá jí problémy kvůli bezchybnému kukuči vstát o pár hodin dříve než ostatní, kteří si tolik práce se svým zevnějškem nedají. Pro Lashi to už ale není jen rozmar probíhající puberty, ale takový ranní rituál bez kterého by nedokázala vyjít mezi lidi. Krom školní uniformy, kterou nosí valnou část roku, a snaží se v ní nevypadat jako v pytli od brambor, ráda nosí klasické džíny a trička, přičemž slavnostnější odění preferuje indického stylu.

Lashawn je tichá dívka, co cudně klopí pohled k zemi, kdykoliv se na ni zadívá nějaký příslušník opačného pohlaví, a dokáže velmi rychle zčervenat, když upadne do rozpaků. Na druhou stranu se jí nedají upřít jisté ambice i ctižádost a touha po troše toho vlastního výsluní, na kterém by mohla zazářit. Nedere se však za svými cíli bez rozmyslu a přes mrtvoly jako mnozí ostatní, nicméně dává přednost nenápadnému hledání možností, jak pokročit ve svém plánu dále za cenu nejmenší námahy. Pokud si může věci usnadnit, usnadní si je.
O Lashi se nedá říci, že by byla přehnaně přátelská a veselá, ale společnosti se nestraní. Neprojevuje se v ní však jako hlavní tahoun, ale mnohdy právě jako ta šedá eminence za zády rozeného vůdce, která tahá za nitky osudu ve svůj prospěch a prospěch těch, kteří jí jsou nejbližší. Není sobecká, ale netrpí potřebou spasit ty, které téměř nezná, za cenu vlastního štěstí, je však přehnaně ochranitelská vůči věcem a lidem, které považuje za své. Podezřívavě si měří každého, kdo podle ní nemá čisté úmysly, a dokázala by se snížit i k vyhrožování, pokud by to považovala za nutné. Ona si prostě to svoje umí bránit, ačkoliv na to nemá pěsti ani kuráž, aby se postavila svému protivníkovi otevřeně.
Kdekdo by mohl tvrdit, že vykouzlit na její tváři úsměv je téměř nemožné, ale opak je pravdou. Není to až tak těžké, jen se člověk nesmí jejího věčně kamenného a tak trochu smutného výrazu bát a dát se jím odradit. Vždyť kdo se směje celé dny i jen při procházení školní chodbou? Lashi nepovažuje svůj neutrální výraz za hřích nebo překážku, i když asi není lehké překonat prvotní dojem, že se jedná o další z ledových královen zmijozelské koleje, které dotěrného opovážlivce spálí mrazem svých krutých slov. Lashi taková věru není a emoce s vášní a radostí v čele jí nejsou cizí.

Mayekar a Rasal. Dvě kouzelnické rodiny z malé indické komunity, která si našla svůj kousek světa v Londýně, odkud nikdo z nich už pár desetiletí nevystrčil paty. Stále si však uchovávají tradice své původní vlasti, ačkoliv sami se už za právoplatné Indy nepovažují. O čistotě jejich krve se dá taktéž pochybovat, takže hledáčku britského ministerstva se úspěšně vyhýbají, a žijí si svůj malý bollywoodský sen na břehu Temže.

Raji a Madaya se o potomka pokoušeli několik let, než jim bylo požehnáno a na svět se podívala jejich prvorozená dcera. Ze začátku děvčátko chovali jako v bavlnce, aby se jejich vymodlenému miminku nemohlo nic stát, ale brzy pochopili, že přílišný strach mít rozhodně nemusí, protože Lashi se jen málokdy sama hrnula do nebezpečných situací. Zatímco jiné děti se z vlastní neopatrnosti popálily o plotýnku nebo spadly ze stromu, když se pod nimi podlomila suchá větev, Lashi si nejdřív zjistila veškerá rizika, která pro ni daná činnost znamenala, a když uznala, že je bezpečná a tudíž hodna vyzkoušení, váhavě se do ní pustila. O Lashi tak nebylo třeba mít strach a pohled rodičů se tak daleko více zaměřil bratrovým směrem, protože ten byl na rozdíl od své starší sestry samá odřenina a zlomenina.
Protože byla Lashi už od malička zvyklá na přítomnost kouzel v rodině, nijak ji nezaskočilo, když se magické nadání projevilo i u ní. Kdo kdy viděl, aby v zimě vykvetly na zamrzlém jezírku lekníny? Lashi si to přála natolik silně, že se jí přání splnilo, a nebyla jediná, kdo měl z toho malého zázraku radost. Celá rodina se vrhla do několikadenních oslav, aby zapili další kouzelnici v rodině, a ještě ten den vzali malou Lashi na Příčnou ulici, aby viděla, co ji čeká ve chvíli, kdy dostane dopis z Bradavic. Ten trpělivě vyhlížela den co den, než konečně dorazil, a na Příčnou se jelo znovu, tentokrát s důležitým posláním koupit malé kouzelnici všechno, co bylo na školním seznamu, včetně siamského kotěte a cedrové hůlky, kterou si Lashi vystavila na poličku v pokojíku, a až do svého odjezdu do Bradavic na ni nábožně zírala.
Odjezd do Bradavic byl pln očekávání a nadšení z neznámého, a ačkoliv Lashi nejdřív netušila, co přimělo Moudrý klobouk k tomu, aby usměvavou a přátelskou holčičku zařadil do studené hadí koleje, brzy se ukázalo, že to nebyl jeden z omylů, které potvrzují pravidlo. Zvyklá na život v rodinné komunitě a na staré dobré přátele měla Lashi vcelku problém zapadnout mezi spolužáky, a stala se z ní mlčenlivá studentka s nic neříkajícím výrazem a uměním chladné kalkulace. Když pak zasáhla ještě puberta, stal se z důvěřivého děvčátka podezíravý člověk s ambicemi, které přesahovaly dětské sny a přání. Z nedostatku přátel si Lashi nic moc nedělala, alespoň měla vždycky dost času na učení, takže její NKÚ nedopadly tak příšerně, jako by mohly, kdyby nestrávila volná odpoledne nad učebnicemi.