Ač se to nikdy nezdálo, protože jako mladší byl vysloveně prcek, Matt se během let vytáhl na úctyhodných 198 centimetrů výšky, a není žádný chcípáček. Jeho apetit se na jeho postavě nestíhá nikterak negativně projevovat, neboť Matt věnuje většinu svého volného času sportu, ať už jeho oblíbenému baseballu či milovanému famfrpálu. Díky sportu a neustálému trénování si vypracoval opravdu ucházející bicepsy, o pověstném pekáči buchet na jeho břiše ani nemluvě. Namakaný hromotluk z něj ale díky stavbě těla určitě nebude - ta ho totiž předurčuje spíše k mrštnosti a rychlosti, než ohromující síle.
Jeho obličej má stále ještě jemné rysy a vévodí mu hnědozelené oči, které doplňuje rovný nos a malá ústa. Tváře a bradu má občas porostlé strništěm, a hlas se mu konečně ustálil v nižších tónech. Co se jeho hnědých vlasů týče, ty má Matt sestřižené po stranách na krátko a ty z vršku hlavy stažené na temeni do malého culíku. Když si je rozpustí, vypadá tak trochu jako mánička, protože ty krátké vlasy pod svrchními dlouhými nejsou vidět.
Jeho nejoblíbenějším oblečením jsou seprané džíny, basebalová mikina a batikovaná trička. Krk i zápěstí mu zdobí několik kožených šňůrek s nesourodými přívěšky z nejrůznějších materiálů. Také vlastní rozsáhlou sbírku klobouků.
Faceclaim: Jackson Rathbone

Matt se už od malička projevoval jako geniální dítě, přeskočil dokonce dva ročníky na mudlovské škole a vyhrál amatérskou fyzikální olympiádu. Nikdy neměl problémy ani s chemií, a kdyby mu v žilách nekolovala kouzelnická krev, určitě by skončil jako ukázkový nerd na nějaké vědecké univerzitě. Co mu však přebývalo v hlavě, mu chybělo v jiných oblastech života. Jako dítě se nikdy nedokázal bez problému socializovat a hledat si kamarády, a všechno v jeho životě muselo mít přesně daný řád, jehož narušení znamenalo, že se dostaví panická reakce, kterou se Matt jako menší vyrovnával se stresem. Ze začátku mu ani to kouzlení moc nešlo, ale časem se to výrazně zlepšilo.
V současné době se dá Matt charakterizovat jako pubertální klacek s výrazem nevinného kolouška. Panické záchvaty ho přešly, i když má pořád ještě problémy zcela zapadnout do kolektivu, a kromě famfrpálového hřiště má i problémy si mezi ostatními prosadit svou. Navzdory jeho mlčenlivé a hloubavé povaze je to však milý, hodný a přátelský chlapec, který svým přátelům rád pomůže v nesnázích, a dokonce je i bez protestování nechá opsat domácí úkol. Nerozumí si s kotlíkem a vlastně ho lektvary ani nějak zvlášť nebaví, zato famfrpálové hřiště považuje za svůj druhý domov. To je přesně to místo, kde si dokáže otevřít pusu a nastolit řád, pokud je to potřeba. A tady se také rodily jeho ambiciózní sny o tom, že jednoho dne bude profesionálním hráčem, kterým se nakonec také i stal. Do hry dává všechno a nenechá se jen tak něčím rozptýlit, a jako kapitán se snažil být svému týmu oporou. Nemá v povaze odměňovat chyby křikem a zlostí, naopak zastává názor, že věci by se měly řešit v klidu a s rozvahou. A hlavně efektivně.

Oba jeho rodiče jsou mudlové. Své magické nadání zdědil po babičce, pokud se to tak dá vůbec říci, protože jeho babička je moták. Velmi se za to stydí, a proto nikdy rodině neřekla, že kdysi Bradavickou školu navštěvovala. Osud mladého Coopera ale stejně dohnal.

Pracuje jako účetní, a je to malá, milá blondýnka, která starostlivě pečuje nejen o své dva chlapce, ale také o všechnu zvířenu v domě a domácnost celkově. Není žádná puntičkářka, aby kladla na úklid přehnaný důraz, ale prach ani špína nemají v jejím domě sebemenší šanci. Ráda vaří a moc hezky se usmívá.
faceclaim: Rosamund Pike

Pracuje jako trenér baseballového týmu, ve kterém Matthias po čas prázdnin hraje a pomáhá mu s trénováním mladších hráčů. Ani jeho příjem není tak veliký, aby rodině mohl dopřát kdejaký luxus, ale práce ho baví a těší ho, že pro svůj koníček získal i syna. Právě po něm zdědil Matthias hnědé vlasy a hnědozelené oči, stejně jako rysy v obličeji. Je poměrně vysoký. Často bývá zmatený a roztěkaný, ale s nadšením se věnuje čemukoliv, co souvisí se synovým kouzelnickým já, i když by ho mnohem raději viděl jako pálkaře ve svém týmu a později i v lize. Trochu ho mrzí, že jejich rodina nečítá víc členů, ale tak nějak svou snahu pořád ještě nevzdává. Vždyť je ještě v podstatě mladík!
faceclaim: Michael Raymond-James

Prtě, které se podívalo na svět v létě 1977, a které si Matt okamžitě zamiloval. Když zrovna nemá trénink, pomáhá rodičům s péčí o novorozeně, a ze všeho nejraději ji večer uspává pohádkami, které ani moc pohádky nejsou. Zato jsou plné létajících košťat a užvaněných klobouků.

Venku padal sníh a mráz kreslil na okna ledové květy – bylo 21. ledna roku 1961 a v Londýnské nemocnici svatého Bartoloměje se na svět prodral prvorozený syn manželů Cooperových. O několik týdnů později byl na přání své babičky Jacqueline pokřtěn v kostele jménem Matthias Aaron Cooper.
Už od narození bylo jasné, že nebude jako většina jeho vrstevníků. Rodiče začínali mít strach, že jejich syn trpí autismem, nemocí, jejíž výzkum byl teprve v plenkách. Matthias nemluvil, nejraději si hrál sám a to velmi neobvyklým způsobem. Promluvil poprvé až v pěti letech po tom, co se mu povedlo smíchat několik uklízecích prostředků v otcově garáži a vyhodit ji tak úspěšně do povětří. Jeho první slova zněla: „Příště to chce víc prášku na praní.“ Asi proto, že mezi zbytky střechy garáže probublávala na povrch pěna, která se na sluníčku krásně duhově leskla.
Školní léta byla pro Matthiase vyložená nuda a tak, aby ho nenapadalo vyhazovat do povětří více objektů včetně Cooperovic psa a kočky, rozhodl se jeho otec, že syn se bude věnovat baseballu. Nebyl v tom úplný začátečník (pálku držel v ruce už někdy v šesti měsících a rozmlátil s ní zdobený porcelánový servis po prababičce), ale chvíli trvalo, než přišel sportu na chuť a zcela mu propadl stejně jako kdysi jeho otec. A aby Matthias mohl ukájet i své destruktivní chemické choutky, navštěvoval ve svém volném čase i vědecký kroužek, kde se mohl scházet s podobně švihlými dětmi, jako byl on sám.
To vše však ale změnil přílet sovy (což Matthias velmi těžce nesl a před ptákem se utekl schovat do skříně, kde objevil pár zapomenutých dárků k Vánocům), která nesla zapečetěnou obálku s hlavičkou Bradavické školy čar a kouzel. Oba Cooperovi to skoro vyděsilo a domnívali se, že jde o nějaký žert, dokud je babička Jackie nevyvedla z omylu. Škola existovala a ona si přála, aby Matthias vylepšil pověst jejich rodiny, načež se jí její syn opatrně optal, zda se neuhodila v poslední době do hlavy. Pro oba Matthiasovy rodiče bylo v tu chvíli zřejmé, že ona škola je vážném ohrožení své dlouholeté existence.

Známé postavy: Matt zná víceméně všechny studenty Havraspáru a studenty svého ročníku. Mladší studenty z jiných kolejí si často plete, pokud nemají nějaký výraznější rys, a starší studenti jsou pro něj španělskou vesnicí. Dobře zná všechny hráče svého týmu.
V seznamu jsou jen ti, kteří mají pro Matta nějaký speciální význam.