• narozena 1. března 1974 u Sv. Munga
• skotské/dánské národnosti
• původu kouzelnického nečistokrevného
• zařazena do Zmijozelu
• studentka druhého ročníku

Nina je vzhledem celá maminka, jen ty vlásky má o něco světlejší. Zatímco její matka se pyšní kaštanovou hřívou, Nina tíhne k oříškově hnědé, ale to je asi tak jediný větší rozdíl, který by se mezi ní a stejně starou verzí její matky dal najít. Co se délky týče, vlní se jí v hedvábných lokýnkách až pod lopatky. Její oči mají čistě modrou barvu, jsou lemovány hustými a mírně zatočenými řasami, takže Nina působí jako roztomilá mrkací panenka. Stejně jako oči její matky i ty její umí mrazit, když se jí něco nelíbí, ale jinak oplývají dětskou nevinností a zvědavostí, ačkoliv ne takovou, jaká by se dala najít v očích jejího dvojčete. Pleť má světlou a bez jediné chybičky, nosánek rovný a tvářičky tak akorát růžové stejně jako souměrné rtíky. Nedá se pochybovat o tom, že Nina vyroste v hezkou slečnu, ostatně podoba s její matkou ji k tomu téměř předurčuje. Kdyby snad někdo pochyboval o vznešenosti její krve (ač podle některých znečištěné špínou z otcovy strany), sama ho svým postojem i způsobem gestikulace přesvědčí, že si prošla výchovou, která je vlastní slečnám z lepších rodin. Hlavu nosí vzhůru, nehrbí se, hýbe se s jistou elegancí, a kdyby byla jen o něco starší, určitě by neměla problém ani na podpatcích. Její střevíčky je zatím ale postrádají, i když vyfiknutá chodí téměř neustále, a to dokonce i ve chvílích, kdy si na tatínkovi vynutí lekci v létání. Na koštěti se totiž dá létat v zelenkavém baletním trikotu a tutu sukýnce.

Nina je ještě dítě a nedá se říct, že by svou povahou strnula na nehybném bodě, nicméně už i u ní je znát, že nebude plachou a nevýraznou osůbkou ve stádu průměrných oveček. Už teď má schopnost okamžitě se přizpůsobit situaci za jakýchkoliv podmínek, hlavně aby z toho bylo i něco pro ni. Vynalézavě vymýšlí, jak všechny přesvědčit, že její přání je vlastně i jejich přáním, aniž by si toho všimli, do čehož zapojuje i svou dětskou nevinnost a půvab mrkací panenky, což ve velké míře zdědila po své matce. Nina rozhodně není hloupá, a inteligenci podědila hned z obou stran, ale zatímco svéhlavá ztřeštěnost jejího otce se jí docela vyhla, jeho láska k létání a famfrpálu nikoliv. Nina je ambiciózní a tak trochu perfekcionistka, která se umí při vlastním neúspěchu vztekat tak, že v tom předčí i vlastní matku. Rodičům se očividně nepovedlo vychovat ji přesně podle svých představ, ale kromě toho vztekání je Nina vlastně jinak i docela zlaté dítě. Kamarádství navazuje snadno, i když je tou sobečtější stranou, ale to se do budoucna ještě může tisíckrát změnit, stejně jako všechno ostatní.

Nina svou maminku zbožňuje, což je v jejím věku celkem normální, a strašně moc by chtěla být jako ona. Sice je všem v okolí jasné, že ji to v pubertě přejde, ale Nina si nedokáže představit, že by nepůsobila stejně vyrovnaně a elegantně jako její maminka. I gesta mají stejná a pohledem se jedna druhé dokonale vyrovnají.

Ninou taktéž zbožňovaný a obdivovaný, protože je s ním zábava, a protože ji s sebou bere na hřiště. I když si Nina strašně moc přeje být jako maminka, vlastně chce být i tak trochu jako tatínek, a stát se tou nejlepší famfrpálistkou na světě. Zatím jen švihla pár hráčů u táty v šatně do kolene, ale jinak jí to s odrážečskou pálkou moc sluší.

Niny druhá půlka duše a i když teď si to Nina možná ještě neuvědomuje, s Mikkem je prostě pojí daleko silnější sourozenecké pouto než s ostatními Anderseňaty. Zvědavý, modrooký blonďáček, který je podobný více na tatínka, a se svou sestrou sdílí klidnou povahu a jistou dávku vyšší inteligence.

Ne, že by ji Nina neměla ráda, ale Rose zosobňuje přesně ty prvky osobnosti, kterými Nina neoplývá, a to i když je ještě malé prtě. Všude, kde se Rose objeví, zjeví se i chaos, nepořádek, hluk a přespříliš smíchu. S Rose si Nina prostě moc nerozumí.

O tohohle Andersena se Nina moc nezajímá, jen se jí nelíbí, že si pro sebe moc uzurpuje pozornost rodičů, i když není absolutně ničím výjimečný (alespoň podle Niny ne).

Riley je Riley. Není na ní nic extra a ani není zcela k ničemu. Je hodně svá a trochu nemehlo.

Po narození malé Maji se toho moc nezměnilo, jen Riley přestala být tím nejvíc obletovaným dítětem v rodině. Kupodivu je to hodné a neřvoucí dítě, které má v sobě jakousi urozenost a důstojnost místo ztřeštěnosti a přemíry energie, což se Nině opravdu zamlouvá.

Nina se rodičům nenarodila zcela plánovaně a navíc se o jejich pozornost už od první chvíle musela dělit se svým bráškou-dvojčetem. Nikdy na Mikka ale nežárlila, jen občas ho přetáhla hračkou nebo po něm mrskla porci mrkvového pyré, které bylo prostě fuj, a na nic lepšího se nehodilo, jakkoliv se jí to rodiče pokoušeli vymluvit. Nutno říct, že trefu měla už tehdy dost přesnou.
Jejím prvním domovem se stala kouzelnická vesnice pod bradavickým hradem, kde si mladá rodinka pořídila menší domek, aby to rodiče neměli tak daleko do práce, ale Nina samotná si na tu dobu moc nepamatuje, až na občasné návštěvy famfrpálových zápasů a chvíle, kdy je hlídala bláznivá babi Debbie. Prasinky se taky staly prvním místem, kde se poprvé vznesla do vzduchu na košťátku, a už v tu chvíli začalo být všem v rodině jasné, že jim doma roste malá famfrpálistka, z čehož měli radost především strýček Blaine a taťka Erasmus, zatímco maminka se jen tvářila jako kyselá okurka.
Zatímco jiné děti se do Bradavic poprvé podívaly až ve chvíli, kdy dovršily svých jedenáctin a přišel jim dopis zvoucí k nástupu do prvního ročníku, Nina se svým bráškou trávila v Bradavicích poměrně hodně času, ať už s maminkou nebo tatínkem, i když do hodin ji netahal ani jeden.
PO NÁSTUPU DO ŠKOLY: Nina se i se svým bratrem-dvojčetem opravdu nakonec do Bradavic podívala i jako studentka a nejen doprovod rodičů, ačkoliv si tedy představovala, že to bude víc vau. Nestalo se ani nic překvapivého při zařazovací slavnosti, protože dle očekávání svého i matčina byla zařazena do Zmijozelu a se sebevědomým úšklebkem elegantně seskočila ze stoličky, aby neméně elegantně zaplula k zelenému stolu. Jediné, co pro ni bylo tak trochu nezvyklé bylo, že už neměla své dvojče po boku. Ale ono stačilo u stolu říct, že je její táta famfrpálista a máma ta nejkrásnější ženská na světě a hned si našla kupu obdivovatelů.