Keie v davu patrně nepřehlédnete. Jednak proto, že je na britské poměry celkem vysoký, a jednak proto, že se kolem něj vznáší zvláštní aura, která vás nutí ohlédnout se za ním, když projde kolem. Za svou postavu se nemusí stydět – jako bystrozor musel mít určitou kondici, takže na něm bez problémů najdete pevné svalstvo, a to především na rukách a na břiše. Nutno zmínit, že právě jeho paže i tělo zdobí nejedna jizva či jizvička, jednu jizvu lze spatřit i pod jeho levým okem. V obličeji je pohledný, avšak jeho vzhled je lehce proměnlivý. Keilan je totiž metamorfomág, takže ne vždy mají jeho vlasy či vousy ten samý odstín. Od přírody by barva jeho vlasů měla být pravděpodobně špinavá blond, avšak Kei nosí vlasy světle hnědé a zhruba palec až dva dlouhé. Jen u levého spánku mají vlasy jinou barvu – temně tyrkysovou. Těžko říct, jestli je to Keilanův úmysl, nebo zda s tím nemůže nic udělat. Ačkoliv se snaží svou vrozenou schopnost ovládat, barva vlasů se mu stejně mění podle nálady, vousů se to ovšem týká jen zřídka. Oči má Keilan výrazně modré, na někoho působí jeho pohled chladně, na někoho živě a uhrančivě. Občas oči skrývá za dioptrickými brýlemi s černými obroučkami, které potřebuje ke čtení. Má menší nos a plné rty, které kroutí spíše do nejrůznějších úšklebků, než úsměvů. Jeho tváře porůstají krátké upravené vousy, které sem tam prokvete stříbro, stejně jako jeho vlasy - Keilan už přeci jen není nejmladší, a jelikož poslední dobou měl poměrně dost starostí, zkrátka předčasně šediví. Kdyby chtěl, snadno by si šedivé pramínky vlasů přebarvil, díky své vrozené metamorfomagii, ale on nechce. Šediny mu totiž sluší.
Od prvního pohledu je jasné, že si Keilan potrpí na upravenosti a nějaké úrovni oblékání. Nejčastěji ho totiž lze zahlédnout ve společenském oblečení, ať už to je rovnou celý oblek, nebo alespoň tmavé společenské kalhoty a bílá nebo bleděmodrá košile s kravatou, nechybí naleštěné polobotky. Občas přihodí vestičku či nějaký stylový svetřík, ale ať už má na sobě cokoliv, vypadá vždy upraveně. Nikdy na něm nespatříte zmuchlanou košili, špatně uvázanou kravatu, a tak podobně. Všechno mu dokonale padne, takže není pochyb o tom, že je jeho oblečení šité na míru. Konec konců, může si takový luxus dovolit. Je jasné, že dává přednost kouzelnické módě – ve vyloženě mudlovském oblečení ho určitě nikdy nespatříte. Co se týče doplňků, nosí pouze snubní prsten a náramkové hodinky.
Ačkoliv se Keilan nemůže chlubit žádnými zvláštními znameními, snadno ho poznáte podle kulhavé chůze – napadá totiž na pravou nohu.
FC: Chris Pine

| +

Keilan je složitá osobnost, ve které se nikdo úplně nevyzná. Skrývá se za maskou (těžko říct, zda je to skutečně jen maska) chladného a přísného muže, který si potrpí na pravidla a pořádek. Budí respekt a snadno si dokáže vydobýt autoritu. Snaží se jednat čestně, ale kdyby musel, pravděpodobně by se snížil i k nepravostem, a netají názor, že někteří lidé jsou zkrátka lepší, než ti jiní. Těm „jiným“ to milerád dává najevo, obzvlášť pokud mu vyloženě nepadnou do oka. Málokoho si pouští k tělu, a pokud tak učiní, trvá mu to poměrně dlouho. Zdaleka totiž nedůvěřuje všem a spoléhá především sám na sebe, často proto jedná na vlastní pěst. Je ambiciózní a cílevědomý a za svými cíly skutečně jde. Je to spíše introvert, ale v příjemné společnosti se dokáže sám od sebe rozpovídat a být zábavným společníkem. Není mu cizí sarkasmus, a ačkoliv by to do něj mnozí neřekli, může se chlubit specifickým smyslem pro humor. Bůhvíjakou inteligenci do vínku nedostal, ale hloupý není, nenechá se snadno obalamutit a většinou dříve přemýšlí, než jedná. K lidem, které má rád, se chová mile a přátelsky, skoro jako by to byl úplně jiný člověk. Ve svém jádru je to zřejmě hodná a tolerantní osoba, ale nahlédnout pod jeho kamennou slupku není jednoduché.

Rodina Aldwinckleových sídlí nedaleko Londýna a je to jedna z těch výše postavených čistokrevných rodin, které nemají hluboko do kapsy, ale ani neoplývají dechberoucím bohatstvím. Respekt a úctu v čistokrevné kouzelnické společnosti si však zvládli vydobýt celkem snadno, ať už díky tomu, že její členové většinou zastávají uznávané funkce na ministerstvu, nebo díky chytrým investicím a udržování dobrých vztahů s těmi mocnějšími čistokrevnými klany.
Co se týče úzkého okruhu Keilanových blízkých, rodina žije ve velkém starém sídle na kraji Londýna, odkud má přehled o všem zásadním. Ačkoliv dříve rodinný kruh fungoval bezproblémově, poslední dobou to značně skřípe – Keilan s Lanyou jsou si již téměř cizí a na šťastnou rodinu si hrají jen ve společnosti a před synem. Navenek tedy působí, že je všechno v pořádku, ale ve skutečnosti se vztahy v rodině rozpadly.

Exmanželka Lanya Anabelle Aldwinckle, roz. Sterling (1943) – Vysoká štíhlá dáma, působící až plastickým dojmem. Vždy dokonale upravená, bez jediné chybičky, ačkoliv povahově má chyb zcela jistě dost. Chladná, přísná, zákeřná k těm, kteří jí nejsou sympatičtí. Brunetka s jasně zelenýma očima, která zvládne manipulovat snad s každým, kromě Keilana. Dříve pracovala na ministerstvu kouzel, i po rozvodu s Keilanem zůstává v domácnosti, protože si to díky štědrému vyplacení může ještě spoustu let dovolit.

Liam Killian Aldwinckle (1968) – Vymodlené dítě, o nějž se Keilan s Lanyou snažili několik let. Kei se pokouší synovi dopřávat určitou volnost, zatímco Lanya ho mučí všemi společenskými zásadami již v tak útlém věku. Každopádně je to Keilanův miláček, nedá na svého syna dopustit a chce pro něj to nejlepší. Liamův charakter se teprve utváří s přibývajícím věkem, už teď je ale jasné, že ačkoliv většinu svého vzhledu (kromě jasně modrých očí) zdědil po matce, povahově to naštěstí bude celý tatínek.

Veronica Eureka Aldwinckle (1964) - Keilanova nemanželská dcera, kterou se Kei nikde nechlubil, ačkoliv by se možná chlubil rád, takže o ní nikdo neví. Je to roztomilá blonďatá holčička, sluníčko a naprosté zlatíčko k pomilování. Vychovávala ji její matka Christina, zatímco Keilan jen z povzdálí sledoval, jak jeho dcera roste, držel nad ní ochrannou ruku a dával si záležet na tom, aby jeho dcerka měla první poslední. Poté, co se dozvěděla, kdo je její otec, a Keilan se přestal skrývat, se jejich vztah změnil. Keilan by pro svou dceru udělal první poslední a hlídá jí jako oko v hlavě. odkaz na kartu

Keilan Christian Aldwinckle (*2. února 1977)

Keilanovi rodiče se se svým synem a jeho rodinou stýkají už jen na večírcích a při důležitých rodinných událostech. Se svou sestrou (viz Giina karta) se Kei vídá zřídkakdy, ale jako jedné z mála projevuje své sympatie a má ji skutečně rád, stejně jako její rodinu.

Keilan se narodil jako mladší dítě do rodiny Aldwinckleových. Čekalo ho poměrně nezajímavé dětství strávené ve společnosti čistokrevných kouzelníků. Už jako malý byl učen těm nejlepším způsobům, otec mu do hlavy vštěpoval společenská pravidla a etické zásady, mnohdy i dosti tvrdě – nekázeň se rovnala trestu. Není proto divu, že je Kei odmalička respektoval a bral velmi vážně. Již v útlém věku se povinně účastnil nudných společenských akcí a večírků, kde většinou osamoceně seděl v koutě, pil citronádu a poslouchal, o čem si dospělí povídají, ačkoliv by raději běhal venku a dováděl s přáteli, kterých věru moc neměl, a se sestrou. Když mu bylo asi deset let, byl na jednom z večírků seznámen se svou budoucí ženou, tehdy osmiletou holčičkou. Keilan si to nebral nijak k srdci, protože problematika svateb a obzvlášť těch čistokrevných mu tou dobou byla zcela cizí. V jedenácti letech nastoupil do Bradavic, kde ho Moudrý klobouk po krátkém zaváhání, zda kluka poslat do Mrzimoru, či Zmijozelu, zařadil právě do koleje Salazara Zmijozela. Ukázalo se, že se opět nemýlil – z Keilana postupně rostl ambiciózní mladý muž, který byl schopný za svým cílem jít, ať to stálo cokoliv. Toužil se stát bystrozorem, kvůli čemuž obětoval většinu svého volného času učení. Právě proto zvládnul NKÚ bez větších problémů a mohl pokračovat v předmětech, které potřeboval mít pro budoucí kariéru bystrozora splněné, a to pokud možno co nejlépe. V šestém ročníku se stal ukázkovým primusem, kterého studenti nenáviděli a profesoři si ho nemohli vynachválit. Poté, co úspěšně složil OVCE a dokončil školu, ho čekala další etapa života. Otec mu dopřál rok volna, aby se syn mohl věnovat tomu, co ho zajímá, a cestovat. Keilan navštěvoval především známé a rodinné příslušníky žijící v zahraničí a nakonec se na půl roku usadil ve Francii, aby si rozšířil obzory a naučil se nový jazyk. Poté, co se navrátil domů, mu otec zařídil příjemné místečko na ministerstvu kouzel, Keilanovi však nudná úřednická práce ani trošku nevyhovovala, a tak se přes nejrůznější konexe dostal mezi bystrozory. Jeho rodiče to neviděli zrovna rádi, ale pořád to bylo natolik uznávané místo, aby nevznášeli námitky. V devatenácti letech se oženil s Lanyou, s níž mu otec domluvil sňatek už dávno. V jejich soužití bylo náklonnosti jen pramálo, ale postupem času se alespoň naučili jeden druhého tolerovat a nakonec mezi nimi snad i přeskočila drobná jiskřička. Očekávalo se od nich, že na svět přivedou potomstvo, ale to se jim několik let nedařilo a vše nasvědčovalo tomu, že je chyba na Keilanově straně - Kei totiž dítě s Lanyou nechtěl, takže to byl problém zřejmě tak trochu psychického rázu. Možná právě proto, aby unikl tíživé atmosféře domova, kde na něj byl kvůli potomstvu vyvíjen nepěkný nátlak, našel zalíbení v jiné ženě. Jmenovala se Christina a byla to přítelkyně jeho kolegy, se kterou se prvně uviděl, když přišla za svým milým do práce, ale místo něj narazila na Keilana. Dalo by se říct, že mezi nimi téměř okamžitě přeskočila jiskra, která brzy přerostla ve spalující žár. Kei v Tině našel útěchu, rozptýlení, ale nakonec i lásku, stejně jako ona v něm. Za zády své ženy se s ní scházel několik měsíců, ale dobře věděl, že to tak nemůže být věčně, a tak jejich poměr nakonec neochotně ukončil a vrátil se k ženě. Brzy se ale dozvěděl, že je Tina těhotná, takže jejich vztah nikdy tak úplně neskončil. Nemohli zkrátka přetrhat veškerá vlákna, která je pojila k sobě, protože Kei se odmítl vzdát svého prvorozeného dítěte, krásné dcerky Verunky. Lanya sice tušila, že její muž někoho měl a možná ještě má, ale nedávala to najevo. A nikdy se nedozvěděla, že jeho úlet nebyl tak úplně bez následků a že to možná nebyl tak úplně pouhý úlet. Díky tomu ale mezi nimi začala vznikat propast a početí potomka, plnohodnotného Aldwincklea, se zdálo být ještě nemožnějším, než dříve. Přesto, když už po několika letech všichni ztráceli naději, nakonec Lanya otěhotněla a porodila vymodleného syna, Liama. Tím, že jejich snažení nevycházelo, však mezi Keilanem a Lanyou vznikla hluboká trhlina. Začali se k sobě chovat odtažitě a chladně, až to dospělo tak daleko, že Keilan začal trávit většinu svého volného času mimo dům a domů se vracel jen kvůli synovi. Po čase si dokonce našel nejednu milenku, ale nakonec se vždycky nějakým záhadným způsobem ocitl na prahu Christinina domu, protože pro ni měl neustále slabost a zřejmě ji nikdy nepřestal milovat, což Lanya věděla, ale neodsuzovala. Věděla, že to, co mezi ní a Keilanem tehdy bylo, odumřelo a už se to nevrátí. Aby Keilan náhodou neměl život moc jednoduchý, při jednom z bystrozorských zásahů mu zemřel nejlepší přítel, se kterým vyrůstal, a on sám poté strávil několik dní v lékouzelnické péči. Bylo mu doporučeno, aby bystrozorství alespoň na čas pověsil na hřebík, což bez protestů udělal, protože kamkoliv se pohnul, všechno mu připomínalo ztraceného parťáka, s jehož smrtí se dlouho nedokázal smířit. Zranění se Keiovi z větší části zahojila tak, jak měla, ale ještě pořád se zotavuje z těch nejhorších a napadá na pravou nohu. Bylo mu řečeno, že ačkoliv se lékouzelníci u Sv. Munga snažili, jak mohli, kulhat už pravděpodobně nepřestane, tudíž se nebude moci naplno věnovat práci, kterou miloval. Keilana to poznamenalo více, než si všichni mysleli, a stal se z něj chladný introvert, jehož led v srdci dokážou rozehřát pouze jeho děti. A možná i Christina, která má jako jediná to privilegium vidět jeho pravou tvář a dostat se mu blíže k tělu. Aby znovu neskončil jako úředník na ministerstvu, začal se porozhlížet po jiné práci, až nakonec natrefil na příležitost odjet do Bradavic učit péči o kouzelné tvory. S pokrčením ramen a názorem, že by mohl skončit daleko hůř, se té šance bez váhání chopil, ačkoliv okatě pošilhává po místu profesora obrany proti černé magii. Ve skrytu duše však doufá, že se mezi bystrozory vrátí. Svůj volný čas tráví se synem a dohlížením na nemanželskou dcerku a její matku.
Herní historie: Keilan po nějakém čase místo profesora obrany skutečně dostal a spokojeně se na něm uvelebil. Snad kvůli ministerským snahám dosadit na důležitá místa čistokrevné kouzelníky se postupně probojoval až na místo kolejního ředitele Zmijozelu, kde se kupodivu cítí jako ryba ve vodě. Do školy nastoupila jeho dcera Veronica, která se dostala do Havraspáru, a tak kromě zmijozelských studentů dohlíží Kei starostlivě ještě na svůj poklad. A protože usoudil, že už se nechce trápit s kostkou ledu po svém boku (čti Lanyou), sbalil si svých pět švestek a rozhodl se pro život s Tinou, Verunkou a malým Keiem, který se nesezdané dvojici na začátku roku 77 narodil. Keilanově ženě se to pochopitelně nelíbilo ani za mák a rozhodně nechtěla přistoupit na rozvod, neboť by ztratila společenské postavení a uřízla si ostudu, ale Keilan ji štědře vyplatil, nehledě na to, že mu příliš majetku díky tomu nezbylo. Ale s Lanyou se teď vídá, jen když si předávají malého Liama, o nějž střídavě pečují, a svět je bez chladné manželky o něco hezčím místem. Dalo by se říci, že je Keilan konečně spokojený - má práci, která ho baví, a milující rodinu. Co víc si přát...

Lektvary 8 • Létání 2 • Přemisťování • Vrozená metamorfomagie • Talenty: Přeměňování +1, OPČM +1