Narcisse Philomenos Tinkerbell
člen Starostolce | Smrtijed

Datum narození:
13. září 1939 (36 let)

Vystudovaná škola a kolej:
Bradavická škola čar a kouzel – Zmijozel

Národnost:
brit

Původ:
kouzelnický čistokrevný

Narcisse je vysoký muž aristokratických rysů, chůze, chování i dramatických gest, který nedá dopustit na své krásné vlasy. Dlouhé krásné vlasy. Jsou jeho pýchou už od počátku věků (tedy jeho věku) a jeho nejhorší noční můrou jest ztráta jejich lesku nebo jejich částečné či celkové vypadávání. Narcisse vyzkoušel za svůj život už nespočet kouzelnických šampónů a nikdy by nepřiznal, že za leskem a zdravím jeho zlatavé chlouby – každého rána si vlasy rozčesává a jde od nich záře po nebi i po moři – stojí zcela obyčejný mudlovský výrobek chránící vlasy před nadměrným slunečním zářením. Za tuto skutečnost se velmi stydí a ti, jež měli tu čest zjistit pravdu, by možná byli raději, kdyby ji nikdy nezjistili. Posmrtný život je prý ale velmi poklidná dovolenková destinace.
Kromě oněch dlouhých vlasů se Narcisse pyšní párem ledově modrých očí, nad nimiž se klene výrazné tmavé obočí zcela neodpovídající barvě jeho vlasů, což rovněž není vhodné téma k hovoru, pokud tím nechcete vychvalovat jeho vzhled. Dále pak vlastní jeden dlouhý rovný aristokratický nos a nevýrazná, souměrná (a rovněž aristokratická) ústa. Tváře má hladké jako aksamit, aniž by se o to snažil – další téma nevhodné k rozhovoru, neboť je tu velká pravděpodobnost, že se jedná o genetickou vadu způsobenou rodinnou plemenitbou, o které se sice ví, ale taktně mlčí.
Jeho celkovou vizáž doplňují kouzelnické róby, protože obleky jsou příliš mugglestream, a to z drahých dovozových látek, mezi nimiž nechybí mušelíny a pravé hedvábí - brokáty, satény a samety – decentních a elegantních barev. Všechno mu vždycky dokonale padne a ladí mu to k vlasům. Doplňkem k jeho oděvům je tak charakteristická vycházková hůl děděná z generace na generaci už od dob krále Klacka, která v sobě skrývá tenké ostří. Ale krev je fuj a špatně se pere, když nedisponujete čistícími kouzly.

Narcisse je arogantní a sebestředný kouzelník bez smyslu pro humor jakéhokoliv druhu, miluje jen sám sebe (ale u jistých vyvolených to dokonale předstírá), nerozpláče ho ani nakopnuté štěně (dost možná by si kopnul sám), a má rád blýskavé věcičky. Je tak trochu jako straka, která si ve svém hnízdě shromažďuje nejrůznější poklady včetně rozsáhlé sbírky zrcadel. V tom erisedském by Narcisse dost pravděpodobně viděl sám sebe, jak se koupe ve zlatě a drahém kamení. Rád se tedy obklopuje luxusem všeho druhu a nenávidí strádání, takže dělá vše pro to, aby nikdy nestrádal. Ve svém životě taktizuje tak, aby vždy stál ve středu těch vítězících a bohatých, a nevadí mu se kvůli vlastnímu blahu uchýlit k radikálním řešením.
Mudlů se štítí jako zákeřného moru, který se pokouší zaplevelit kouzelnickou společnost, jenž je mu drahá (přetvářka, už jsme si přece říkali, že miluje jen sebe, duh), takže stojí při ministerstvu, a je pro tvrdé zásahy proti rebelujícím v ulicích. Sám si sice nerad špiní ruce, ale kdyby bylo potřeba, asi by jich pár sportovně odpravil, jen aby se neřeklo. Ale jinak je to lenoch.
Co se týče vztahů a rodinného života, Narcisse si většinu času ani neuvědomuje, že nějakou rodinu má, dokud mu to někdo nebo něco nepřipomene (pozvánka, stejné příjmení nebo někdo příliš aktivní).

Tinkerbellovi jsou jedna z těch starších kouzelnických rodin žijících v luxusu a bohatství, která dbá na přísnou sňatkovou politiku, a než aby někoho ze svého středu vyvdala či vyženila do rodiny bez náležité úrovně, to ho raději vhodně spáruje s bratrancem či sestřenicí. Což je ostatně případ i Narcissových rodičů Blanche Eleanor a Nicholase Ruperta, kteří během svého ponurého manželství splodili celkem dva syny, staršího Narcisse a o rok mladšího Lavinia, a dost později ještě dceru, Lucille. Pak lože manželské definitivně vychladlo, ale to nikomu nevadilo, protože na dědice bylo zaděláno. Narcisse byl samozřejmě jakožto starší syn brzy po škole oženěn za dívku z vlivné rodiny, se kterou má celkem (asi) dvě děti, jež od sebe dělí nějakých pět či šest let. Narcisse si nikdy nebyl jistý. Počtem, věkem ani pohlavím.

Očekávaný dědic byl na svět náležitě přivítán celým rodinným klanem, zahrnut láskou a péčí chův, které započal během prvních tří let nenávidět, a opěvován jako nejhezčí z Tinkerbellových dětí, čemuž nahrálo i narození mladšího bratra s odstávajícíma ušima. Narcisse se mu za ně jako jeden z mála nesmál, naopak bratra bránil, protože měl už jako shluk buněk v břiše dost rozumu, aby se nenarodil hezčí než jeho starší bratr. Oba tak vyrůstali jako nerozlučná dvojice tyranů pro všechny děti v nejbližším okolí, jejichž neoblíbenější hrou bylo středověké mučení – Narcisse si pro sebe uzurpoval roli drama krále a Lavinius kata, z čehož o několik let později vzešly některé zásadní rysy jejich okouzlujících povah.
Jedenácté narozeniny byly milníkem i v Narcissově životě, protože bylo dopisem rozhodnuto o jeho přijetí do Bradavic, kde při zařazovací slavnosti striktně odmítal posazení klobouku na jeho vlasy, které už tou dobou lechtaly svými neroztřepenými konečky Narcissovy lopatky. Klobouk tak musel profesor držet vysoko nad jeho hlavou, aby vůbec mohl být zařazen do zmijozelské koleje, kde byl pořád nejkrásnější až do konce studia (za těchto sedm let bylo zaznamenáno nadměrné užívání kouzel densaugeo – furnunculus – žihadlová kletba).
Když zdárně ukončil studia a dokonce při tom ani nikdo z komise za záhadných okolností neumřel, bylo rodinou sjednáno výhodné manželství s čistokrevnou dívkou, která ho sice pranic nezajímala, ale on ji taky ne, takže si byli kvit. Pár let to sice vypadalo, že jsou si tak lhostejní, že z jejich manželství nic nebude, ale pak se docela zadařilo a na svět přišlo první potomče, jehož narození Narcisse promeškal kvůli služební cestě do zahraničí, kterou strávil z větší části v tamní obdobě wellness centra a nechal si tam dělat zábaly pro jemnou pleť a podstoupil několik vlasových kúr, které dodaly jeho (teď už po zadek sahajícím) vlasům požadovaný lesk a sílu. Díky tomu mu tak nějak uteklo i to, že to mrně pobíhající po sídle není domácí skřítek, ale jeho vlastní dítě. Druhé Tinkerbellče přišlo na svět vlastně díky tomu, že Narcisse zapomněl, že nějaké první má, a uznal, že už by se mohlo zapracovat na potomkovi, což jeho žena až do početí trpělivě bez bolestí hlavy snášela. Naštěstí jsou oba tak frigidní (i když u jeho ženy těžko říct), že je myšlenky na plození dalšího dítěte minuly velkým obloukem.
Kromě rodinného života, který pro Narcisse nikdy moc neznamenal, budoval svou kariéru v řadách ministerských papalášů, a dařilo se mu tak nějak průměrně, než s novým ministrem kouzel přišel zlom. Jeho bratr se dostal na výsluní a Narcisse se stal členem Starostolce, což považuje (kromě svých krásných vlasů) za největší úspěch svého života.