Oficiální laboratorní pokusy č. 3, 4 a 5 Arsena Quinna
Pro velký "úspěch" předchozím podivného receptu se Arsen rozhodl stihnout bhem silvestrovského večera tři další provizorní recepty, které se víc než původního receptu drží toho, co prostě bylo doma (a kolik nádobí se mi pak nechtělo mýt). Pro jistotu uvádím vždycky odkaz i na původní recept, kdybyste si ho chtěli sami vyzkoušet a vyšel vám líp, abyste mohli popřít moje pomluvačné poznámky...
Tak tedy,
pokus tři. Potřebujete cream sodu, lžičku másla a karamelový sirup. První, velmi důležitý poznatek, je, že opravdu není jedno, jaký ten sirup koupíte. Čokoládový opět zavařil kotlíkovou barvu něčeho, co byste si od slečny McKayové určitě nevzali. Od karamelového se tedy zřejmě neočekává nic jiného než slazení a barva výsledkého nápoje.
Postup je jinak primitivní, sirup a máslo rozehřejete v mikrovlnce a pak vmícháte cream sodu. Ten můj dopadl temně a trochu moc máslově... Na to, jak se chlubí, že to je dobré, to byla trochu bída, nedoporučuju. Bonus je, že to má konečně nějakou pěnu.
- | +
Pokus čtyři (nalistujte níž "runner-up"). Tohle mělo hodně pěny. Hodně moc. Víceméně to beru jako příklad divné chuti Američanů, protože to chutnalo divně. Ne špatně, divně.
Našleháte šlehačku se lžičkou práškového cukru, přidáte nějaké to příchutivo (u mě opět oblíbený čokoládový sirup, aneb nic jiného se nenašlo) a zamícháte to s cream sodou. Je to takové nijaké, mdlé, takže doporučuju nahoru nasypat skořici a možná kápnout trochu rumové trestě (ty kapky, které mají maminky ve skříni, voní to jako rum a nic v tom ve skutečnosti není).
- | +
Pátý pokus byl jedním z těch, kde chtěli hodně ingrediencí a já už na to neměla náladu. Hodně jsem si od toho slibovala, nicméně nakonec už jsem měla másla plné zuby a recept hodně zjednodušila. Místo vanilkové zmrzliny jsem nechala povolit karamelový manhattan (jediná karamelová věc v domě), a to jsem zalila půl na půl už poslední troškou cream sody a jablečným nealko ciderem. Udělalo to hodně pěny, je to dobrý, i když směs cidru a cream sody je taková zvláštní na první ochutnání. Abych nezapomněla, taky je to hodně sladký, ale to bude tím, že zmrzlina není vanilková. Příjemně to pění, pěna nespadla po pěti minutách a vůbec... z poslední tří receptů nejlepší a spolu s pokusem č. 1 (osobně přezdívané "kakaíčko") se to drží mezi favority.
- | +
Teď zase máslové ležáky zkoušet nějakou dobu nebudu, už se mi z toho zvedá kufr

Asi to bude tím, že dneska do sebe leju všechno, co teče... Mno, tak někdy v příštím roce - zkusíme nějaké češtější recepty, ta cream soda je fakt šíleně sladká a já si ten máslový ležák osobně skromně představuju mnohem míň lepivej :3