„Být na tvém místě, tak bych mě nepodceňovala, zlato,“ zazubila se Maud, když Noah vyjádřil pochybnosti, zda ve skutečnosti dokáže sníst celý pohár úplně sama. Ano, jistě, byla pravda, že doma měla málokdy možnost sníst celou porci, ale neznamenalo to, že by to nezvládla.
„Zvláštní, viď?“ zareagovala na prohlášení, že je ve zmrzlinářství nějaký klid. To byl pro ně opravdu nezvyk, když doma si ticha moc neužili. Ne že by to Maud byť jen trošku vadilo, ale přece jenom si občas to ticho dokázala užít. Nicméně se nezdržovala a zamířila rovnou k pultu s celkem mlsným výrazem. „Tak já bych to viděla na čokoládovou, karamelovou a tu s příchutí máslového ležáku, hm? A prosím na to šlehačku a griliášový posyp, děkuji!“ obeznámila se svým přáním prodavače, přičemž se na Noaha zatvářila jako naprostý andílek.
„Ale jestli se ti to tu zdá moc klidný, tak sem příště přivedeme všechny mrňouse…“ Ovšem nebylo pochyb, že by tu z toho po pár minutách zbyla jen kůlnička na dříví. V uzavřených prostorech holt nefungovali zcela dobře, a když už měli jít na výlet všichni, byl lepší třeba les nebo park a piknik k tomu, že.
„Tak co, vsadíme se, jestli to zvládnu?“ poukázala Maud na svůj pohár, jakmile se posadili u stolu. Tvářila se u toho celkem odhodlaně.

_________________

"To není, že bych tě podceňoval, princezno, jen.. tomu zase tak moc nevěřím," broukl a děsně nevině se na ní pousmál. Byl opravdu zvědav, zda ještě tak veliký apetit má, nebo jí zmizel, podobně jako jemu samotnému. Kde byly ty dny, které strávil v bradavické kuchyni od rána do večera a jen se cpal.
Noah přikývl, protože tohle opravdu zvláštní bylo. Děsně moc. Ne že by se mu to nelíbilo, jen mu chvílemi připadalo, že to tady vzplane plameny, nebo tak něco, protože to se občas stávalo. Ne tady, ale doma, to když se jim děcka na chvíli ztratila z dohledu. "Já si dám kokosovou a ananasovou s trochou šlehačky na vrh, děkuji," objednal si taky a jen se pobaveně zašklebil na svou drahou, která měla o něco větší objednávku, než on sám.
"Ne, děkuji, zatím si to dokonale užívám. Ale pokud bys chtěla ty.." povytáhl tázavě obočí a jakmile měli své poháry, oba dva vzal a zamířil ke stolu, aby se mohli usadit. Měl takový pocit, že až by pan Fortescuea viděl, čeho jsou jejich děti schopný, asi by jim sem dal doživotní zákaz, o což minimálně Noah zatím fakt nestál. Zmrzlinu tady měl fakt rád.
Co se pak týkalo sázky, Noah se zamyslel a nakonec se pobaveně ušklíbl. "A o co by ses chtěla vsadit, princezno? Ne že bych tě chtěl podceňovat, to fakt ne, ale.." nevinně se na Maud pousmál, a pak pokrčil rameny. Většinou do Maud vkládal spoustu důvěry, ale v tuhle chvíli měl pocit, že to bez pomocí jejích škvrňat nedá, no.

_________________