Arsen se ušklíbl - jako kdyby skoro každý jezevec nezastával názor, že je úplně jedno, kde kdo skončí, hlavně když se ve Velké síni sejdou všichni na snídani. Protože pár lidí vyjevilo zájem o to, co za zkoušku vlastně budou muset podstoupit, Arsen hrozivě zakoulel očima, takže to vypadalo, že jemu samotnému Moudrý klobouk odoperoval kus mozku.
"Uvidíte při Zařazování," prozradil pak dobrosrdečně a zasmál se.
Bliss napadlo zeptat se na sázky. Quinn se k ní pohřebně pomalu otočil a s pokrčením ramen kápl božskou. "Budeme muset s Ginger sníst haggis," zahučel ne dvakrát nadšeně a zobl další dvě sousta zmrzliny. Naštěstí mu čokoládová a melounová příchuť zvedly náladu, takže už se tolik nešklíbil.
Zato schoval hlavu mezi ramena jako želva, když Blaine poznamenal, že jejich chytač dlouho nepřežije. Kdyby k sobě měl být upřímný, myslel si Arsen to samé i o své maličkosti. Blaine ho určitě neviděl hrát, jinak by mu nenabízel takovou lákavou šanci... Z druhé strany zase Arsen nikdy neviděl McKayovic rodinu celou pohromadě (za což byl rád), takže tak docela nerozuměl, proč si Blaine stěžuje na své vlasy - kromě Gweniných poměrně "obyčejných" rudo-hnědých se všude kolem právě teď nacházely samé jasně blond nebo rusé kadeře, a tak Arsen jen andělsky nechápavě zamrkal a opřel si bradu o ruce zkřížené na stole.
"Co vlastně dělá hráč famfrpálu, když zrovna nehraje?" zašermoval lžičkou zvídavě. Je aspoň čekaly Bradavice, ale když už tu s nimi seděl McKay, nedalo mu to, aby nezauvažoval nad tím, kam se podějí všichni ti, kdo studium v Bradavicích úspěšně ukončí. Třeba taková Mary. Nebo Lorelei.

_________________

"Kdo je vlastně ta Lorelei?" optala jsem se, vypadalo to totiž, že je to věčné téma. Bylo by rozhodně fajn, kdybychom byli všichni ve stejné koleji, rozhodla jsem se tedy podělit se svými společníky o mou vizi nej koleje. "Já bych chtěla do Mrzimoru, byli tam zatím všichni mí straší bratři." usmála jsem se, nejvíce pak na Arsena, kvůli jeho krásnému svetru. "Ale nevadilo by mi dostat se do jiné koleje." dodala jsem potom, aby to nevypadalo, že si myslím o ostatních kolejích něco špatného.

Pak jsem se maličko zarazila - Zkouška? Ale, to by mi přeci bratři řekli! Bezmyšlenkovitě jsem začala klepat lžičkou o pohár, který rychle ubýval. Zatímco jsem polykala oříškovou (a výbornou) lžíci, rozloučila se s námi Uru, které jsem vesele zamávala a projevila jsem také přání setkat se s ní ve vlaku. "No jo, musejí jísti haggis." Naoko zasmušile jsem pokývala hlavou a pak jsem zamávala prstem svým francouzským společníkům před nosem, což jsem doplnila výchovným hlasem: "Děti, děti, jak to že jste se sázely?! To totiž ohromně kazí charakter mladých lidí, to jste nevěděly?"

Pak jsem se dál rozhodla věnovati naší hvězdě. Zářivě jsem se na něj usmála, když promluvil o odrážečích - pro mě nejlepších členů všech týmů. "KOukám, že bychom si za chvilku mohli založit vlastní tým, co říkáte?" znovu jsem všechny oblažila svým úsměvem.

"Jací jsou vlastně v Bradavicích učitelé? Já totiž nikdy nevím, co bych měla bratrům věřit." zeptala jsem se neadresně celého stolu, nejvíce však tato otázka směřovala na Arsena a na trochu zamlklou Bliss.

_________________

Když Blaine prohlásil, že skotský chytač zřejmě moc dlouho nepřežije, Ginger vyprskla smíchy, protože si vybavila, jak se tvářil, kdykoli si jej přiblížila všechnohledem. Pak si však uvědomila, jakou oběť udělal pro výhru svého týmu, a zeptala se: "Jak mu vlastně je? Spravili mu tu ruku?" Po mladíkově pochvale a zazubení jí opět na tvářích naskočil lehký rumělec a úsměv mu opětovala- nakonec nebyl tak špatný a vlastně byl celkem sympatický, dokonce se svou výhrou ani moc nevychloubal a to jej šlechtilo. To já být na jeho místě... pomyslela si a bylo jí jasné, že ona by se tedy vychloubala, a jak! Při jeho přirovnání svých vlasů k nadělení si jen okatě prohrábla svou zrzavou hřívu, staženou do culíku, prsty. Na jeho výchovný proslov pouze souhlasně pokývala hlavou- řekl to moc hezky, i když ten skok od 'kamaráda' k 'dospělákovi' byl snad až příliš rychlý.
Po chvilce se s nimi rozloučila Uru, a tak jí Ginger vesele zamávala a v duchu si opakovala Už zítra, už zítra, už zítra! Už aby to bylo! Tolik se těšila do Bradavic, že měla podezření, že se dnes v noci moc dobře nevyspí.
Potom Bliss vytáhla jejich prohranou sázku. Zázvorka se zatvářila velmi kysele a radši si do pusy narvala lžičku plnou zmrzliny. Když si následně rýpla i Gwen, spražila ji vražedným pohledem, ale vzápětí se kvůli jejímu mentorskému tónu rozesmála. "Někdo prohrát musel, a my přece nemůžeme za to, že Skotsko má chytače se sebevražednými sklony," řekla a hodila po Blainovy přehraně pohrdavým pohledem, který zároveň se zářivým zazubením dávalo jasně najevo, že si pouze dělá legraci.
Pak ze sebe Arsen a Gwen dostali zajímavé dotazy, a tak zvědavě přihlížela a ouška měla našpicovaná na odpovědi, zatímco se spokojeně ládovala zmrzlinou, které už v poháru věru moc nezbývalo.

_________________

Arsen udělal na Gwen obličej, ale když zmínila vlastní tým, zašermoval nadšeně rukou. "Bradavická tryskošťata! Neporazitelný tým Dřevodrtičů! Mějte se na pozoru před potlouky Jacinty a Jamese!" Nahlas se rozesmál, když si vybavil nemilosrdné obličeje kamarádů, jak opravdu posílají na někoho vší silou potlouk. Nedělal si starosti s tím, že je nejspíš nikdo jiný tady nezná - však brzy poznají. Ve tváři se mu usadil spokojený úsměv. To když Ginger docela logicky argumentovala, proč letos vyhrálo Skotsko - však příště to už konečně bude jeho tým! Ten chytač měl hrozné štěstí a jak už Ginger podotkla - byl to dost sebevražedný manévr. Arsen pořád ještě přemýšlel o tom, jestli je to ctnost nebo hloupost.
"Lorelei je tady sestra Blainea. Loni byla primuska a dávala nám sežrat skoro všechno, když nás nachytala při porušování řádu. No, u ní člověk ani nemusí porušit ten školní řád, stačí, že se jí nelíbí, jak koukáš," vrhl po Blaineovi opatrný a omluvný výraz, aby se neurazil. Víceméně to ale Lorelei McKayovou vystihovalo.
Jelikož Bliss se nějak neměla k mluvení, nebo právě přemýšlela, chopil se Arsen i popisování učitelů.
"Nejlepší profesor je na létání, Charmell, a taky na lektvary, to je Snailer. Všecho mu padá, ale měl jsem mít na lektvarech školní trest a s ním je to spíš za odměnu. Hezké jsou prý i hodiny péče o kouzelné tvory, loni tam měli malé hafoně. Támhle sedí slečna Williamsová, ta učí dějiny. Vlastně žádný profesor asi není úplně špatný, i když jsem slyšel, že ten na obranu proti černé magii je pěkný podivín, nebo nevím. Ještě jsem ho neviděl. Dneska ale v novinách stálo, že minulý profesor obrany zmizel - to místo je prý prokleté, málokdo tam vydrží přes rok a všem do jednoho straší ve věži," dodal s nádechem tajemna.

_________________

Poslouchala jsem rozhovor, pochutnávajíc si na své zmrzlině. „Jasně, ale přece jen je lepší, když můžeme být po kupě,“ zazubila jsem se ohledně informace o tom, že infiltrace – to slovo je hodně divné, mimochodem – není špatná – po tom, co jsem jakž-takž zjistila z následujících slov, co to ta infiltrace je.
Ovšem i odpovědi na svou otázku ohledně toho, jak to dopadlo se sázkami jsem se dočkala – a to poměrně pozitivní pro náhodného pozorovatele, z jistou pravděpodobností, negativní pro náhodného kolemjdoucího a jistě dosti nechutné pro osoby v sázce zmíněné. Zazubila jsem se tedy na Gwen, která přidala k potvrzení jejich sázky i VVV, tedy věty velice výchovné.
Ale cosi mě zarazilo. Zmíňka o Zelené, tedy tušila jsem, že je řeč o ní, když začal informovat o tom, jak moc nepříjemná primuska Zelená jest. Ovšem překvapivým faktem bylo to, že kouzelník vedle nás sedící byl dle Arsenových slov bratr Zelené ex-primusky! Musela jsem se podívat směrem k Blaineovi. Ač jsem před sebou neměla Lorelei – děkuji jakémukoli bohu, který se za toto přičinil – se kterou bych mohla podobnosti porovnávat, tak jsem usoudila, že si moc podobní nejsou.
Arsen pak začal vykřikovat cosi o tryskošťatech, dřevodrtičích a potloucích jakožto odezvu na Gweninu informaci ohledně toho, že za chvilku by si – či bychom si, ač o variantě bé zatím docela dosti pochybuji – mohli založit vlastní famfrpálový tým. Toto jsem raději nekomentovala, ač mě se zrovna představa toho, že by si ze mě udělal cíl nějaký potlouk nelíbila – což bylo jasné znamení toho, že by mě mezi ně jen tak někdo nedostal, snad kromě dvojčete – což mi opět připomnělo, že mě bratr svou změnou bydliště neuvěřitelně naštval a on by si měl dříve než jej o Vánocích či příštích prázdninách potkám, vykopat hrobeček.
„Jo, lektvary byly fajn, když zrovna nikdo nic nevyhazoval do vzduchu,“ usmála jsem se, ač pravdou byla věta této poměrně podobná – když nikdo nevyhazoval do vzduchu nic poblíž mě, z bezpečné vzdálenosti byly výbuchy lektvarů poměrně zábavné. „Taky se mi však nezdálo, že by nějaký profesor byl přímo špatný, uvidíš sama,“ pokrčila jsem rameny. „Taky jsem to četla, takže obranu má vyučovat ten… ehm… ten divný, co strašil minulý rok v Prasinkách?“ zeptala jsem se pak Arsena, protože mi zrovna vypadlo jméno bonbonového vyučujícího. V každém případě se mi však ten člověk se zrovna moc nezamlouval – což mi připomnělo, že jsme s kakao-županovým šílencem chtěli provést profesůrkovi nějakou lotrovinu, takže doufám, že si vzpomene, až něco vymyslí.

„Když zrovna hráč famfrpálu nehraje, tak trénuje. Nebo kupuje fanouškům zmrzlinu.“ Mrkl Blaine na Arsena a pak se na chvilku zamyslel. „Co myslíte, děcka, může mít nějaká z Bertíkových fazolek příchuť haggis?“ ušklíbl se a zamračeně se zadíval na zbytky zmrzliny.
„Jo, Barty už je v pořádku. Teda alespoň fyzicky. Jak je na tom duševně se po jeho sebevražedném kousku neodvažuju odhadovat. Stejně je to frajer, já bych to vybral.“ Odpověděl Ginger na otázku a pak se zazubil. „Tady se snad někdo vsadil, že prohrajeme?“ Ani se jim moc nedivil, on by si na to vsadil taky, ale to ještě neměl motivaci v podobě rande s Marjorie. Jenže z toho nakonec taky sešlo… a když s ní mohl strávit dnešek a poslat Andersena za sestrou, tak místo toho dlabal zmrzlinu s prckama. Asi mu taky přeskočilo.
Se zájmem naslouchal Arsenovu popisu jeho sestry a musel se zasmát. Ten prcek to trefil docela přesně. I když, on by asi dodal, že jeho sestra má i své lepší stránky, ale proč jim brát iluze, že? Ještě by mohli začít Rory litovat a to by jeho sestru vytočilo k absolutní nepříčetnosti. A to by jim nepřál.
Při Charmellově jméně se Blaine jen ušklíbl, protože si vzpomněl na rozhovor s Marjorie a měl chudáka Phoebeho ještě o něco míň rád než před chvílí. Charmell je ňouma, chtělo se mu zabručet nahlas, ale jeho averzi by ti prckové asi nepochopili. A Snailera jim vychvalovat nehodlal, když ten s největší pravděpodobností pár z nich určitě mine. A svou krutovládu nad kotlíky nastolí nenáviděná bývalá primuska. „Ve věži nestraší jen profesorům na obranu.“ Přejel všechny tajemným pohledem a usmál se. „Co teprve taková slečna Nolanová! Měli už jste věštění? Nebo astronomii? Tu taky učí povedená profesorka.“ Pokýval hlavou zcela vážně, než se zarazil a ohlédl po ženě, kterou Arsen označil jako profesorku na dějiny. „Počkej, on už neučí dějiny starej Greyburn?“ upřímně se vyděsil, že by jeho milovaný a většinou studentů nenáviděný profesor třeba zaklepal bačkorama. To by byla vážně škoda.

_________________

Sophie a Rory poseděli v zmrzlinářství ještě pár minut, natož se Rory zatvářil překvapeně a párkrát mrknul, aby se ujistil, že ho oči neklamou, a že část uběhl tak rychle. " Musíme jít nebo propásneme..." v tom se zarazil, aby zakryl to, že nedokončil větu pár dlouhými kroky přešel k pultu, kde se přes kupu dětí, kde si vytáhl poloprázdný měšec a výtáhnul z něj pár mincích, které s cinknutím položil na pult, usmál se na všechny přítomné a východu, kde jej už čekala Sophie s pláštěnkami a nechápavě na něj upírala oči nechápajíc, proč museli tak rychle odejít. Oba vybrblali něco o hezkém zbytku dne. Přes okno bylo možné je pozorovat ještě pár sekund, než zmizeli v davu kouzelníků kupujících ve většině případů poslední potřeby do Bradavic svým dětem.

Když se Blaine zeptal, jestli se vsadili, že prohraje jeho tým, hodila na něj Ginger naprosto nevinný pohled. Byla ráda, že je jejich chytač v pořádku, i když vlastně jediné, co se mu stalo, bylo, že se potloukl.
Zatímco poslouchala ostatní, dokázala si udělat celkem jasný- a ne zrovna pěkný- obrázek o Lorelei. Vlastně jí bylo docela líto, že ona už ji v Bradavicích asi neuvidí, mohla by si na ní trénovat své rétorické schopnosti a psí očka, která jí u většiny lidí prošla bůhvíproč pouze jednou... Dále usoudila, že profesoři budou v pohodě, i když to říkali vždycky všichni. Každopádně bude mít velmi brzy příležitost si to na vlastní kůži potvrdit nebo naopak vyvrátit.
Zasmála se Gweninu výrazu, skoro posvátně si do pusy šoupla poslední lžičku zmrzliny, a pak počkala až rozhovor na chvilku ustane."Už budu muset jít- ještě mi chybí pár věcí do školy," řekla. "Děkuju za zmrzlinu," usmála se pak rošťácky na Blainea a vstala. Po dvou krocích se otočila na patě a zkoumavě se zadívala na Arsena. "Quinne, nešel bys se mnou? Nejsem si tak úplně jistá, jak má vypadat ten kotlík a nechci strávit hodinu jeho vybíráním..." když Arsen souhlasil, zazubila se na něj a k ostatním nadšeně prohodila: "Tak zítra na viděnou!" U pultu zamávala jejich budoucí paní profesorce, a pak už spolu s mrzimorským kamarádem vyšla na ulici, zmáčenou od deště, který ustal teprve před chvilkou.

>>> nákupy a domů (Ginger a Arsen)

_________________

Ještě chvilinku jsem si povídala, načež se zvedla Ginger s tím, že už musí jít. Mně se moc odcházet nechtělo, takže jsem vyškrábala pohár a vsedě jsem zamávala zrzavé hřívě a Quinnovi, který se k ní přidal.
Nakonec se, ale zvedla i Bliss, hned potom, co se za ní zabouchly dveře jsem se také zvedla.
"Ahoj Bailne! Doufám, že budete na mistrovství i příští rok." zamávala jsem mu a vyběhla jsem ven, kde už postávala dvojčata a šklebila se na mě. Odvedli mě tedy pryč - po cestě jsme si ještě ukazovali své vzácné podpisy.

>> pryč

_________________

[Nataša Olšenko]

Příčnou ulicí se ladným krokem procházela mezi padajícími vločkami mladá žena, které se zpod kožešinového kloboučku vlnily zlatavé vlasy, a na tváři jí hrál spokojený úsměv. Tu a tam nakoukla do výlohy, zastavila se v nějakém krámku a vyšla s papírovou taškou plnou drobných zbytečností, které jí zrovna padly do oka. U obchodu s košťaty se zastavila jen proto, aby si v odraze výlohy zkontrolovala a upravila svůj vínový kabát lemovaný u límce a rukávů stříbrnou kožešinkou, než se zase odebrala zasněženou ulicí dál směrem k zmrzlinářství.
Tam už mladá paní Olšenko nevstupovala s takovým klidem, s jakým se předtím procházela ulicí. Tohle jí její drahý Dmitrij musel udělat naschvál! Vůbec mu tu přešťastnou novinu před svým odjezdem neměla sdělovat a ušetřila by si tak nervy z hlídací tchýně, kterou jí její milovaný muž dohodil jako garde, jež se od ní nemělo hnout ani na krok. Přesto mu to však nevyšlo a Nataša Anastázii utekla při první možné příležitosti, aby si mohla užít trochu nerušených nákupů, než se vydají zpátky do Ruska. Setkat se měly právě u Fortescuea a sotva Taša vstoupila dovnitř, pohled jí padl na výběr zmrzlin v pultíku za sklem, a z naprosto nevysvětlitelného důvodu ji přepadla strašlivá chuť všechny ochutnat a to nejlépe několikrát. S karamelem, čokoládou i sušenkami navrch. A kdyby bylo trochu malin, určitě by se jí hned lépe dýchalo. Mlsným okem bloumala nad nabídkou, než si nakonec vybrala slaninovou a nechala si ji notně polít čokoládovou a karamelovou polevou. Samozřejmě nesměl chybět oříškový oplatek a paraplíčko. Pohár si posvátně odnesla ke stolku, kde se zbavila kabátu i čepice, načež se usadila, a ostřížím zrakem sledovala ulici za oknem, jestli se na ní neobjeví její drahá gardedáma.

_________________