<<

JAREN WESTON H. GALL

Jaren Gall se ve svém luxusním, světlém obleku s modrým kabátem od předního kouzelnického návrháře vynořil z davu na straně ulice, přímo u okénka Hladového draka, kde sice obvykle bývala fronta netrpělivých, hladových zákazníku, teď se tam však mačkali zděšení lidé. Nebyl sám, byl v doprovodu středně vysokého, avšak drobného a ve tváři úlisného chlápka, jenž si akorát rychle zpocenýma rukama zastrkoval prameny hnědých vlasů za uši a nejistě pomrkával po ostatních kouzelnících. Jaren se na svého starého známého prudce otočil a znechuceně sjel pohledem po své pravé paži, kde měl kabát zašpiněn krví, když se o něho někdo z povstalců otřel právě v momentě, co mu sršela krev z nosu po úderu loktem v té tlačenici. "Co tak civíš, vyčisti to," ušklíbl se Jaren a nastavil ruku, zatímco v té druhé mnul hůlku, a zvedl hlavu k davu. Vyhovovalo mu, že se na okamžik ocitli mimo dění a Jaren mohl nepozorovaně nabrat dech. I když sice nepálil kouzla hlava ne hlava a za každé okolností se pohyboval s vlastní grácií, i tak mu větší osobní prostor na chvíli vyhovoval.
"Ale... pane," nechápal mladík a zadíval se Jarenovi přes rameno, protože měl strach, že starší Gall schytá kletbu do zad. Nevadilo by mu to.
"O-kam-ži-tě," odsekl potichu zlověstným hlasem a počkal, až bude mít oblek znovu dokonale čistý. A poté se na patě otočil a zmizel zase v davu, takže ho mladík ztratil z dohledu, protože než se stačil vzpamatovat, Jarenova ramenatá a vysoká postava byla pryč. A zjevila se o několik metrů dál, přímo za Sheridanem. "Ah, mám pocit, že jsem vás nedávno viděl u Munga, to vás ještě nevyhodili?" zablesklo se mu posměšně v očích, rozhlédl se do obou stran, než pozvedl hůlku a připojil se k ostatním. "Furnunculus!"

Mimo herně:
Furnunculus (dospělák +4)

Darrel Brewster H. Gall rolled 1d10:
7

_________________

<<< Uličky

V okolí Hladového draka se to mlelo docela slušně. Jasper Sheridana brzy zase ztratil z dohledu a začal mít obavy, že se mu jeho bratranec ztratil zcela, a když už pomalu ale jistě začínal propadat niternímu zoufalství, zaslechl cosi o Mungovi a natočil hlavu tím směrem. A pokud byl až do téhle chvíle odhodlaný Sheridana jen najít a odtáhnout do bezpečí, protože se nechtěl do bitky z vlastních důvodů zapojovat, muž sesílající kletbu Sheriho směrem ho donutil ten názor přehodnotit a vytáhnout vlastní hůlku. Nechtěl ale nikomu ublížit, na rozdíl od mnoha jiných v davu. „Expelliarmus!“ pokusil se kouzelníka jen odzbrojit, což bylo možná chvályhodné a zcela bystrozorské, ale Jasper si zřejmě neuvědomoval, že už dávno není bystrozor a že tahle bitva zřejmě nebude jen jednou z mnoha menších potyček.

Mimo herně:
Expelliarmus na Jarena
(+4 dosp. +2 úr. +1 talent = +7)

Jasper M. Fitzpatrick rolled 1d10:
9

Pro pořádek v časovém kontinuu: Kouzlo Jasper seslal až po Jarenovi, ne před tím a ne zároveň.

_________________

„Pokud tohle přežiju,“ pronesl Eddy s přikývnutím na Mikaylinu poznámku, že si holt doma udělá nový čaj. Opravdu toužil po tom, aby už byl v klidu a bezpečí domova a pil ten nejlepší čaj, jaký najde, protože tohle bylo na jeho nervy moc. Eddy se konfliktům pokud možno vyhýbal, a tohle mu bylo proti srsti skutečně hodně.
Na další řečičky nebyl čas, protože kolem začínalo létat stále více kouzel, a tlačilo se tu více a více lidí. A Eddy si nepřál nic jiného, než být z toho zmatku pryč. Někdo by možná namítl, že by se měl postavit na stranu utlačovaných kouzelníků, jenže na tohle nebyl ani trošku připravený. Taky to mohla dost dobře být jeho vlastní poprava, kdyby si nedával pozor. Popostrkoval Miku pryč, a když na ně nějaká mladá holka zakřičela, ušklíbl se. Rád by jí nějak uhnul z cesty, jenže ono skoro nebylo kam. Nakonec se mu ale podařilo protlačit sebe i Miku trošku stranou.
Očividně ale neměli být nebezpečí ušetřeni, protože k nim o chvilku později nějaký ministerský maník vyslal kouzlo. Eddy se tomu kouzlu postavil čelem a pozvedl hůlku. „Protego!“ zahučel, přičemž mu na čele vyrašila kapička potu. Měl strach, nemohl tvrdit, že ne. Snažil se ale nezpanikařit a zachovat klidnou hlavu. To ovšem šlo jen velmi těžko, když na vás letělo čísi Everte stati a hrozilo, že se brzy taky proletíte.

Mimo herně:
(+4 věk, +1 talent na OPČM, nenaučené)
Protego

Eddy G. Krushnic rolled 1d10:
1

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

Mika přikývla, protože měl pravdu. I ona už chtěla být v bezpečí svého bytu, ale věděla že to nemůže udělat. Tady jí lidé potřebovali a kdyby se schovala do svého bytu, byla by zbabělá a zbabělost, tu opravdu nesnášela. Více než na to však myslela na svou dceru, která naštěstí byla v bezpečí v Bradavicích. To neměnilo nic na tom, že se o ní strašně bála. Kdo by se o ní totiž postaral kdyby se jí tady něco stalo? Jistě, její otec, ale Mikayla tušila, že i on je tady někde a pomáhá lidem, takže se bála o to víc, protože Raphaela měla stále ráda i když ne tak jako předtím.
Kouzla i nadále létala všemi směry a ona i Eddy se snažili dostat od toho všeho pryč. Tlačenice však byla velká a oni se sotva pohnuli z místa. Stále pevně svírala svou hůlku připravená se bránit či dokonce i útočit, kdyby bylo mířeno nějaké kouzlo na ně.
Na procházející dívku zavrčela něco ve smyslu ať si ona dává pozor, protože její dobrá nálada byla pryč. Postrkování od Eddyho taky moc nepomáhalo, i když věděla že to myslí dobře. Jenže kdyby mohla, ráda by zrychlila či se nějak jinak propletla mezi kouzelníky, ale takovou tlačenici ještě nezažila ani v krámě. A i když se jim podařilo dostat se kousek stranou, moc štěstí neměli. Podobně jako Eddy, i ona pozvedla hůlku, aby se proti Everte stati mohla bránit. "Protego!" A právě v tuto chvíli doufala, že jí hůlka nezradí, protože proletět se v tuhle chvíli vážně nechtěla.

Mimo herně:
Protego
+4 dosp., +1 úr.

Mikayla F. Moore rolled 1d10:
9

_________________

Sybille ty dva moc nevnímala, i když to vrčení od Mikayly zaslechla. Sama měla dost vlastních starostí, protože ji na okamžik zbrzdil fackující se dav lidí, který se zrovna moc neohlížel na to, kdo stojí na které straně. Dostala ránu pěstí, takže utržila rozbitý ret, ale než stihla onomu opovážlivci ránu vrátit, zaslechla povědomý hlas, který ji vytrhl z adrenalinového opojení. „Dane?“ zarazila se a rozhlédla se, aby našla Sheridana. „Dane!“ zakřičela zoufale, protože ho nikde neviděla. Ani netušila, že se dostala do blízkosti ohniska celého střetu, a že se jeden z kouzelníků uchýlil k opravdu ničivému kouzlu. Jediné štěstí, že měla hůlku v ruce a byla připravená kouzlit. „Protego!“ zakřičela. A v hlavě měla myšlenky jen na Sheridana. A taky na to, že ji Emery zabije, pokud umře bez něj.

Mimo herně:
Protego (+4 dospělák +2 úroveň +1 talent)

Sybille T. Lowrey rolled 1d10:
1

_________________

Neměl jsem nejmenší tušení, že se Jasper vydal za mnou, takže jsem se aspoň nemusel strachovat ještě o něj. Ale bratránek se o sebe určitě uměl postarat, vždyť to byl bývalý bystrozor. Daleko větší starosti mi dělala Sybille, která mě podle všeho zaslechla, ale neviděla. „Syb! Tady!“ houknul jsem a zvedl volnou ruku nad hlavu, ale z davu co chvíli vystřelila nějaká končetina, takže jsem dost pochyboval o tom, že by si mě všimla.
Bál jsem se, ale ne o sebe, nýbrž o ní. A očividně jsem se bál oprávněně, protože jejím směrem jeden z kouzelníků vyslal opravdu nebezpečné, ničivé kouzlo. A já mohl jenom bezmocně přihlížet, protože jsem se skrz dav lidí neměl šanci prodrat včas. „Sybille!“ zahulákal jsem z plných plic, až jsem z toho zachraptěl, a hrdlo mi následně sevřel strach. Srdce se mi rozbušilo na poplach a vzápětí mě znehybněl pocit absolutní bezmoci. „Ne…,“ hlesnul jsem. „Ne, ne, ne!“ zakroutil jsem odmítavě hlavou a pokusil jsem se prodrat zase o kus dál.
Jenže to se mi nedařilo. Navíc se u mě objevil nějaký ministerský páprda a rozhodl se, že zkusí mou image obohatit o boláky. Donutil jsem se uklidnit, alespoň na chvíli a natolik, abych se dokázal bránit, nebo se o to aspoň pokusil. „Protego!“ houknul jsem až překvapivě klidně, a namířil hůlku před sebe. Uvnitř jsem ale panikařil – co když se Sybille stalo něco hodně ošklivého? Proč teď nejsem u ní, ksakru?! Stiskl jsem čelist a propálil toho chlápka ryze nenávistným pohledem. Ať už mě jeho kletba zasáhla či nikoliv, už jsem se napřahoval, abych mu to vrátil, jenže hůlka mu z ničeho nic vyletěla z ruky, a já nebyl takový zmetek, abych útočil na neozbrojeného. Na okamžik se mi zazdálo, že jsem o kus dál spatřil Jaspera s hůlkou v ruce, ale jistý jsem si nebyl.
Boláky neboláky, opět jsem sevřel svou hůlku pevně v prstech a vyrazil k místu výbuchu, protože jsem si byl víc než jistý, že tam budu potřeba. A modlil jsem se, aby mezi zraněnými nebyla Syb.

Mimo herně:
Protego (+6)

Sheridan Lynch rolled 1d10:
6

_________________

Nebylo moc těžké přijít na to, že se něco děje, ne s tím, jak obloha zářila barevnými světlicemi, a jak se Londýnem začaly ozývat výbuchy kleteb. Henrietta by nebyla správná novinářka, kdyby si nechala ujít něco velkého, co mohlo být čistě teoreticky průlomové, a už vůbec by nebyla Henrietta, kdyby se do toho nechtěla čistě rekreačně zapojit. V tuhle chvíli tedy probíhala uličkami Londýna, hůlku v ruce, morbidně nadšený pohled v očích. Vlály za ní fialové vlasy, což byla asi tak jediná odchylka od normálního vzhledu.
Mlelo se to u Hladového draka, což by Henry v žádném případě odhadnout nedokázala. Podle jejího morálního kodexu bylo naprosto nehumánní trefit kletbou do zad člověka, který si přišel jenom sníst hamburger, ale to teď bylo zapomenuto. Vypadalo to, že na jedné straně stálo pár lidí, z nichž jednomu vyskákaly boláky – to muselo být furnunculus – další byla v bezvědomí a scéna vypadala trochu jako katastrofický film. A pak tam byly ty výhružné postavy v kápích… Henrietta nadšeně zavýskla a vrhla se s gustem přímo do centra dění. „Obliviate!“ šlehla naslepo do éteru zapomínací kletbou a vyhnula se jakémusi sršícímu kouzlu, které ji málem zasáhlo přímo do obličeje. Jako by potřebovala ke křivému, kdysi zlomenému nosu ještě rozbité brýle a popáleniny třetího stupně. „Assa in tuo succo,“ mávla zkusmo jalovcovou hůlkou k jistému kouzelníkovi, který se zrovna věnoval sesílání kletby, což jí nakonec přišlo jako úplně nedostatečná reakce, takže pro jistotu ještě hodila bombardu po hloučku postav v černých kápích. Ne, Henryin pud sebezáchovy nikdy nebyl úplně ukázkový, zvlášť když bylo její protego hodně, ale doopravdy hodně narezlé.

Mimo herně:
Obliviate (+6)

Henrietta Løvenskjold rolled 1d10:
3

Assa in tuo succo (+6)

Henrietta Løvenskjold rolled 1d10:
3

Bombarda (+7)

Henrietta Løvenskjold rolled 1d10:
4

_________________

S bytostmi v černých pláštích se objevil i Aidan, absolvoval právě asistované přemístění a žaludek se mu houpal. Poslední dny mu mlhavě splývaly, vůbec netušil, kde se tu vzal a proč tu měl být. Co bylo ještě horší, lekl se sám sebe, když šel panopticky s ostatními černooděnci a zahlédl svůj odraz ve výloze starého obchodu. Na chvíli se zastavil, přišel se podívat blíž a dotkl se vybělené kostěné lebky, která mu zakrývala obličej. V tenhle okamžik nedokázal docenit stylovost Smrtijedů, kteří kolem něj proudili dál do ulice. Oblohu křižovala kouzla, která někdy létala nebezpečně nízko... co když tím někdo někoho zraní?! Nerozčiloval se, ale napadlo ho, co by tomu řekl otec. Hlasitě by nadával.
Přestal zkoumat masku na svém obličeji a přišel konečně na mechanismus, kterým ji dokázal posunout nad čelo a nadechnout se. Nepřítomný výraz a strhané rysy se proměnily, když si všiml, že ve zmatku na ulici leží někdo, koho znal.
Levicorpus!" houkl.

Mimo herně:

Aidan Thorne rolled 1d10:
6

(+ 4)

Otočil hlavu, když si uvědomil, že blízko něj se ozval výbuch bombardy. Tuhle čarodějku znal taky, i když minule měla jinou barvu vlasů. Zamlžené myšlenky se zkalily. Zaváhal. Co měl dělat? Nikdo mu nic neřekl. Zato na něj někdo útočil. Sevřel hůlku a dezorientovaně čekal na příkaz.
"Obscuro!" pronesl temně k Henriettě. Pak ucítil pobídnutí, aby si kostěnou masku stáhl zpátky na oči.

Mimo herně:

Aidan Thorne rolled 1d10:
2

(+ 3)

Když blonďák jeho kouzlo jen tak tak odrazil, Jarenovi se v temných očí mihlo krátké překvapení, které však mnohem rychleji zastínil úšklebek na drobných rtech. Sice to nevypadalo, že by ho odražené kouzlo nějak rozhodilo, každopádně na něm ale šlo poznat, že vlna vzteku v něm akorát vzrostla a on se nehodlal svého cíle vzdát. Už měl na jazyku jízlivou poznámku, že se Sheridan bude moci ošetřit sám, když dělá u Munga, ovšem blonďák mu udělal povedeným Protegem čáru přes rozpočet, a tak Jaren musel všechna slova, tentokrát dokonce okořeněná vztekem, polknout.
Nepronásledoval ho, mudlovských šmejdů tam bylo tolik, že si byl schopen najít někoho jiného, sotva koutkem oka zaznamenal, že se jeho protivník začal proplétat davem, až v něm nadobro zmizel. A Jaren mu v duchu přál, aby nějaké kouzlo po cestě schytal a tím se mu vybarvila jeho hladká tvářička. Zářivě bílé zuby se probleskly s drobným pomstychtivým úsměvem na hustě zarostlé Jarenově tváři, než se otočil, aby si našel další oběť. Bylo jich tu spoustu a nebyl problém, je rozeznat. Ti čistokrevní, ti důležití, ti měli úroveň.
A sotva se na patě otočil, zahlédl muže, jenž na něho mířil hůlkou. Jaren si těžce připouštěl neúspěch. Vždycky byl premiantem, už na škole se vědělo, že jeho jen tak něco za svým cílem nezastaví, i když vyrůstal ve stínu svých třech starších bratrů. Ale o to víc se možná snažil prosadit a dařilo se mu to. "Protego,"* vyslal automaticky bez jakéhokoli zachvění hůlky, ale kouzlo bylo příliš slabé, aby expelliarmu odolalo, a tak mu hůlka vyklouzla z prstů a spadla někam k hemžícím se nohám. Ztratila se, nebylo se ani čemu divit. Když se všichni přetlačovali, chrlili na sebe kouzla a lidé pořád někam přecházeli a tlačili se. Jaren však zachoval chladnou hlavu, neudělal to základní chybu, aby sledoval, kam mu hůlka spadla a kdo na ní začal šlapat. Sledoval protivníka před sebou, protože správně podle Jarenových pravidel, měla přijít další kletba. A to nehodlal připustit...
"A co uděláš teď?" ušklíbl se jeho směrem, možná i trochu vyzývavě a dlaněmi ukázal, že nemá nic, čím by se bránil. Rozešel se k Fitzpatrickovi blíž. A bral na vědomí, že mu může hůlkou ihned znetvořit tvář, nebo ho i zabít. Ale měli mezi sebou pár metrů, takovou vzdálenost dvoumetrový Jaren překonal hned, obzvlášť když se klidná a povýšená chůze změnila v rychlou, takže se k němu dostal a i kdyby mu ten chlápek mířil hůlkou na srdce, oběma dlaněmi se mu zapřel do hrudi, žádná pěst, ani dupnutí na nohu, akorát ho od sebe odstrčil, aby se mohl proplétat davem dál, směrem, kam mu dopadla hůlka.
A v tom čistou náhodou narazil na toho úlisného mladíka, který ho dnes doprovázel. Ten muž skoro nadskočil, když ho Jaren zničeho nic chytil za košili a pozvedl ho skoro do vzduchu. "Nemám hůlku, nemám hůlku... běž jí najít, dělej," vrčel mu sotva z milimetrové vzdálenosti do tváře.
"Pane, ale kde... jak," koktal. Polil ho pot při myšlence, že v tomhle davu, v tomhle zmatku, má najít hůlku, která se pravděpodobně někde povalovala na zemi. To bylo nemožné.
A v tom se v ulici objevili muži v černých kápí, Jaren s tepající žílou na spánku na vteřinu zvedl zrak k těm osobám. "Dej mi svou," vyštěkl a ještě pevněji ho sevřel. "Dělej!" zavrčel, když se mladík nadechoval. Hodil s ním na zem, mladší muž měl štěstí, že dával pozor a nohy se mu nepodlomily. A pak mu hrábl do saka a vzal si jeho hůlku, zatímco chlápek zděšeně oddechoval a díval se Jarena. "Tu mou mi přines. Pospěš si a odměna tě nemine, Victore," poplácal ho dlaní silně po tváři, až se chlapci otřásly zuby v dásních, a pak ho strčil ramenem, aby zapadl někam do davu a šel hůlku najít. Jak měl ten mladý muž úzkostí sevřený žaludek, když přemýšlel nad tím, co se stane, když tu hůlku Jarenovi nepřinese...

Mimo herně:
*Kouzlo neházím, protože bych to nepřehodila.

_________________