<<

Harry se proplétal týmž davem, jako Saoirse se svým synem, a snažil se na smluvené místo dostavit včas, protože nechtěl, aby na něj Saoirse musela čekat. Nicméně lidí bylo na Příčné ulici opravdu hodně a celkem brzy v něm začal vřít vztek, protože takové tlačenice prostě nenáviděl a neměl na ně nervy.
Možná by úplně vybuchl a začal se vztekat, kdyby ovšem kus před sebou nezahlédl dobře známou postavu s klučinou po svém boku - to byli rozhodně ti dva, s kterými měl sraz u Krucánků. Harry tedy v rámci možností přidal do kroku a po nějaké chvíli se objevil těsně za Saoirse s Leem, ačkoliv ho to stálo hodně úsilí a dost mu to pocuchalo nervy.
I tak se ale přemohl k úsměvu a jemně Saoirse poklepal na rameno. Nechtěl, aby se lekla, ale předběhnout ji neměl šanci, protože z obou stran proudili lidé a většinou mířili proti němu. A proplétat se proti proudu davu, to by Harry už psychicky nezvládl. „Ahoj, vy dva,“ zaculil se na ně, pokud se otočili.

_________________

Pravda, Saoirse sebou trošku trhla, když pocítila poklepání na rameno, a na chvíli se možná zatvářila vystrašeně, ale když se otočila a spatřila Harryho, tak se úlevně usmála. „Harry!“ Tenhle výskot nepřišel od Saoirse, ale od jejího syna, který se bez skrupulí na svého idola nalepil, aby ho objal, zatímco jeho maminka se tvářila spíše rozpačitě. „Ahoj, Harry,“ broukla s pobaveným úsměvem, pročež si synka zase stáhla k sobě. „Myslíš, že to tu zvládneš? Myslela jsem, že tu bude trochu méně lidí, ale očividně jsem to podcenila. Jestli chceš, tak se můžeme přesunout někam do klidnější oblasti,“ navrhla ochotně. Vánoční atmosféru a trhy sice měla ráda, ale zase nechtěla, aby Harry musel dusit vztek kvůli tomu, že se tu tlačí na sebe až moc lidí. Chtěla, aby si to společné setkání taky trochu užili, že. „Mami, já chci na to horký kakao, tys mi ho slíbila,“ ozval se Leo, který chvíli okouněl kolem nich, nicméně teď už by si rád dal něco teplého.

_________________

Harry měl možná nervy na pochodu, ale jakmile se ocitl v blízkosti Saoirse a Lea, přeci jen se trochu uklidnil, protože začal myslet na jiné věci, než byly davy otravných lidí všude kolem. Pobaveně se uculil, pocuchal Leovi vlasy, když se na něj klučina nalepil, a pak zvedl pohled k Saoirse. „Myslím, že zvládnu,“ odpověděl s přikývnutím, protože nechtěl ani jednomu z nich zkazit výlet na vánoční trhy, obzvlášť když se hned vzápětí Leo začal ohrazovat, že má přece slíbené kakao. „Nebudu tvrdit, že mě ty davy lidí nevytáčí, ale přežiju to,“ dodal ještě a pousmál se. „Na to kakao zajdem, prcku, viděl jsem stánek s horkými nápoji někde tamhle,“ ukázal kamsi ke stánkům, odkud skutečně voněla káva, horká čokoláda a další pochutiny.
„Hlavně se neztrať,“ dodal ještě k Leovi a klidně ho i čapnul za ruku, pokud se chlapec nebránil, protože pak nehodlal lovit kluka někde bůhví kde, až ho pohltí dav a vyplivne jej o pár desítek metrů dále. No a pokud Saoirse neměla jiný plán, zřejmě zamířili k tomu stánku s horkými nápoji. „Jak se máte?“ zeptal se s upřímným zájmem těch dvou a snažil se přitom razit si cestičku davem a kontrolovat, že má oba dva nablízku.

_________________

„Kdybys ale najednou začínal pociťovat touhu někoho praštit nebo zadupat do země, tak mi dej hlavně včas vědět, ať se s Leem můžeme zdekovat. Anebo abych tě stihla nějak zpacifikovat, hodit po tobě něčím sladkým na nervy anebo ti vrazit pod nos kafe…“ uculovala se Saoirse, když Harry prohlásil, že tu tlačenici přece jen přežije. Každopádně doufala, že si případného blížícího se výbuchu stihne všimnout včas, aby mu ještě zvládla předejít.
Leo se při zmínce o tom, že stánek s kakaem je nedaleko, div nerozsvítily oči nadšením. Kakao bylo kakao, nebylo lepšího nápoje! Minimálně ne takhle v zimě. „Se neztratim, mám přece tebe,“ zakroutil klučina hlavou a ochotně se od mamčiny ruky přesunul k té Harryho. „A taky teda mámu, no,“ zaculil si jako neviňátko, zatímco Saoirse si jen rezignovaně povzdechla a vydala se za nimi, aby případně mohla syna zachytit, kdyby se najednou rozhodl, že se Harryho držet nechce. Užuž se nadechovala, aby na Harryho otázku odpověděla, ale už to nestačila. „Máme se skvěle! Představ si, že k narozeninám jsem dostal to úplně nový obrázkový album letošních ligovejch týmů… koště by bylo lepší, ale máma říká, že na to mám ještě čas. A máma se má taky moc dobře, dělá na novém lektvaru a mnohem častějš a hezčejc se usmívá, takže jí to asi jde dobře,“ rozbrebentil se Leo a být trochu starší, člověk by řekl, že si dal kafe, ale on to prostě jenom potřeboval povědět. „A také si očividně pořídila mluvčího,“ odtušila Saoirse poněkud suše v návaznosti na synkova slova. „Jak se daří tobě, Harry?“ předběhla teď pro změnu ona Lea, který už otevíral pusu, aby ze sebe opět něco vypustil.

_________________

Harry se pobaveně zazubil a zatvářil se jako andílek... andílek s ďábelskými rohy. „Tu pociťuju pořád,“ odvětil na Saoirsinu poznámku s pokrčením rameny. Ale nelhal - ty davy lidí mu drásaly nervy a nebylo tedy vůbec nic překvapivé, že by nejradši někoho praštil. Ale neudělal to, protože tu měl Saoirse a Lea a před nimi se opravdu snažil krotit. „Kafe bych si dal tak jako tak, dneska jsem měl teprve dvě,“ poznamenal vzápětí a rozhlédl se kolem sebe, hledaje nejbližší stánek s kávou.
Nad chlapcovou poznámkou se Harry pobaveně uchechtl a loupl pobaveným pohledem k Leově mamince, protože doufal, že si to nebere moc osobně. Vážně nechtěl, aby byl populárnější, než Leova vlastní matka, ale rozhodně chlapci nebránil v tom, aby se ho držel. Ostatně, spolu se neviděli zase tak moc často. Sice mnohem častěji, než dříve, ale ne každý den. „Fakt jsi dostal album? Tak to jsi byl asi hodnej, co?“ zamrkal Harry na Lea s úsměvem ve tváři. „Maminka má pravdu, že máš na koště ještě čas - to dostaneš k jedenáctým narozeninám, hm? Co bys říkal na Kometu?“ Ono se to nezdálo, ale Harry si Lea vážně oblíbil, podporoval jeho vášeň pro famfrpál a to koště mu opravdu hodlal dát.
„Pracuješ na novém lektvaru?“ ohlédl se pak Harry zvědavě k Saoirse a doufal, že se dozví něco víc. A taky ho moc těšilo, že se „častějc a hezčejc usmívá“. „Mně se daří... dobře. Tak nějak pořád stejně, řekl bych,“ odvětil mnohem stručněji, než se předtím rozpovídal Leo, a zvedl koutky úst k úsměvu. „U mě nejsou žádné závratné novinky, bohužel.“

_________________

„Jenom dvě?“ Saoirse se zatvářila rádoby zděšeně, jako by očekávala, že bych těch kafí měl mít Harry v sobě aspoň tak pět. „Ale až dojdeme k tomu stánku, dám si s tebou, protože někdo,“ následoval významný pohled na Lea, který nevinně pokrčil rameny, „nemohl trochu dospat.“ „Já za to nemůžu, jsem se těšil,“ prohlásil chlapec popravdě, a to, že vzbudil mámu v pět ráno, to mu žíly netrhalo.
Ne, Saoirse rozhodně Harrymu nevyčítala, že si Leo uzurpoval jeho pozornost a úplně zapomněl na to, že s ním dorazila i mamka. Očividně s tím byla smířená, protože i přes rezignovaný výraz se pobaveně usmívala.
„Já jsem jako vždycky nejhodnější!“ oznámil Leo, když se ho Harry zeptal, jestli byl hodný. Jak by on mohl zlobit, že. „Jistě, když spíš, to tě mám na celém světě nejradši,“ dodala Saoirse, ale samozřejmě žertovala, protože svého syna milovala i ve chvíli, kdy jí div neskákal po hlavě. Dobře, v ten moment asi trochu méně. Když Harry prohlásil, že by Leo mohl dostat koště k jedenáctým narozeninám, jak Saoirse, tak i chlapec vykulili oči. I když každý z trochu jiného důvodu. „To je ale za hrozně dlouho!“ „To přece nemůžeš, Harry!“ Zaznělo z úst obou dvou prakticky nastejno, načež Saoirse trochu zpražila syna pohledem. „Nechci tím říct, že to koště třeba jednou nedostane,“ a až se to stane, ji z toho pravděpodobně klepne, „ale není to… no, nemůžu ti to dovolit, protože to není zrovna nejlevnější investice.“ A i když to vypadalo, že si jejího syna Harry oblíbil – a stejně to bylo i naopak – pořád to byl prakticky cizí kluk, že. Dobře, i když ty jedenácté narozeniny byly vážně za dlouho, a kdo ví, co se do té doby mohlo stát. Třeba se k sobě už vůbec nebudou znát.
Na lektvarovou otázku zavrtěla Saoirse hlavou. „Ne tak úplně. Snažím se trochu vylepšit mnoholičný lektvar, aby za prvé vydržela podoba déle a za druhé aby ten, co to vypije, získal kromě podoby i jemnou motoriku toho, do kterého se mění. Podoba může být někdy úplně k ničemu, pokud člověk neovládá i ty drobné detaily,“ pokrčila rameny, ale moc nadšeně se netvářila, takže se jí to zřejmě zase tak dobře nedařilo, jak se zdálo Leovi. „Dokud to není horší, tak to nevadí, ne?“ pousmála se následně Saoirse a byla by něco dodala, kdyby nebyla vyrušena tím ďáblíkem. „Hele, to je to kakao!“ vypískl Leo nadšeně a natáhl krok, aby byl u toho stánku co nejdřív. Když pak stáli ve frontě, Leo se na chvíli Harryho pustil, nicméně to neznamenalo, že by mu dal pokoj. „A co děláš na Vánoce, Harry? My jsme měli jet k babičce s dědou, ale ty se chystaj někam pryč, a to je fakt blbý, protože babča dělá hrozně dobrej vánoční pudink, i když já můžu vždycky jenom kousek,“ povzdechl si Leo, protože u prarodičů měl vždycky plno dobrot, a to nejen na Vánoce, a tak tam jezdil rád.

_________________

Harry si teatrálně povzdechl a přikývl. „Vážně jenom dvě... nechápu, jak vůbec můžu existovat.“ Ta slova pronesl s takovou vážností, že by mu to člověk hravě věřil. Pak se ale široce usmál a pobaveně na Saoirse mrknul. „To ti schvaluju,“ broukl, protože byl rád, když nepil kafe sám. A kafe bylo ostatně tím nejlepším nápojem pod Sluncem, že.
„Tak o tom vůbec nepochybuju,“ uchechtl se Harry pobaveně, když mu Leo sdělil, že je vždycky nejhodnější. Ta reakce na zmínku, že by Leo mohl dostat koště k jedenáctým narozeninám, Harryho docela překvapila, i když na druhou stranu ji docela chápal. A na Lea se ušklíbl. „Jenže, milej zlatej, dřív ti koště stejně k ničemu nebude... a ani v prvním ročníku nesmíš mít v Bradavicích koště vlastní,“ poučil prcka. Pochyboval, že zrovna tohle pravidlo by se za tu dobu, co už v Bradavicích neučil, změnilo. „Ale můžu, přece mi to nezakážeš,“ mrknul pak na Saoirse s jiskrou v oku. „Konec konců, pro mě jsou košťata podstatně dostupnější, na to nezapomínej - víš přece, že Huckabeeovi pracují pro Comet Trading Company.“ To byl nejlepší argument, s kterým se Harry mohl vytasit, takže víc už to nerozebíral. Prostě si vzal do hlavy, že to koště Leovi koupí, pokud tedy tou dobou ještě budou se Saoirse v kontaktu - konec konců, nebylo pro něj nic těžkého získat nějakou tu Kometu za velmi protekční cenu.
Když se pak Saoirse svěřila, že pracuje na vylepšení mnoholičného lektvaru, Harry povytáhl obočí a uznale pokýval hlavou. „Zajímavé,“ broukl a myslel to vážně. Lektvary sice nikdy nebyly jeho silnou stránkou, ale tohle ho zaujalo. Pak se ale zamyšleně zamračil. „A nebojíš se, že by toho mohli lidé zneužívat, obzvlášť v téhle době?“ ztišil trochu hlas. Harry nepochyboval o tom, že mnozí lidé mnoholičného lektvaru už dávno zneužívají, ale pořád byla určitá šance na jejich odhalení. Pokud ho ovšem Saoirse dotáhne do dokonalosti, pravděpodobně to všem projde. I když, na druhou stranu... Ne vždycky musel být mnoholičný lektvar využíván s nekalými úmysly.
Jakmile se postavili do fronty na kakao, Harry sklouzl očima k Leovi, když zase začal povídat. „No, já budu asi doma. Nebo možná u našich - je možný, že se rozhodnou, že by bylo hezký, aby jsme všichni strávili Vánoce spolu,“ usoudil a moc nadšeně nezněl. Trávit Vánoce s rodiči se mu úplně nechtělo, protože si byl jistý, že by se dočkal několika přednášek o tom, jak má žít svůj život. Huckabeeovi to sice mysleli dobře, ale Harrymu to drásalo nervy.

_________________

„To už mi máma říkala,“ zatvářil se Leo rozmrzele na informaci, že v prvním ročníku v Bradavicích stejně nemůže mít vlastní koště. To podle něj vůbec nemělo logiku. Jako by to nebylo jedno, no ne? Saoirse se znovu na synka varovně zadívala, a pak zvedla pohled k Harrymu, pročež si povzdechla. „Vážně ti to nezakážu?“ poznamenala jen nakonec, poněvadž přece jen bylo bezpředmětné se o tom dohadovat zrovna teď, když to bylo beztak daleko. Ale stejně se to Saoirse moc nezdálo, ať už se Harry hodlal ohánět protekčními cenami jakkoliv.
Na Harryho otázku ohledně mnoholičného lektvaru pak Saoirse přikývla. „Myslím, že i to je jeden z důvodů, proč se mi to pořádně nedaří. Protože někde uvnitř vím, že pak by to zneužití bylo mnohem snazší. Jenže…“ povzdechla si a váhavě pokrčila rameny. Pořád totiž byla hlavně vědkyně a nechtěla se takovou obavou nechat držet zpátky. „Kdybychom při teoretizování uvažovali už dopředu o tom, jak moc se daný lektvar nebo cokoliv jiného dá zneužít, tak bychom se nikdy moc daleko nedostali,“ dodala rozpačitě, protože ano, ta otázka zneužití existovala, ale většinou to přebila možnost vytvořit něco nového, něco lepšího.
„Náhodou, velký Vánoce jsou super!“ zazubil se Leo, a i když si tak úplně nevšiml toho, že Harry není z té představy rodinně strávených Vánoc nadšený, přece jen se zatvářil tak, jako by se mu nad hlavou rozsvítila žárovička. Šťouchl do mamky a významně se na ni podíval, ale nedal jí prostor k protestům, načež spustil. „Harry, a co kdybys přišel k nám? Mně to vadit nebude a mámě taky ne!“ Saoirse v tu chvíli nevěděla, co dělat dřív – jestli se červenat nebo jestli vlepit synovi pohlavek nebo kam by mohla uhnout pohledem. „No co, mami, my budeme sami, Harry bude sám… o Vánocích nikdo nemá bejt sám,“ prohlásil Leo důležitě, protože si mamčina výrazu moc dobře všiml a taky se pro jistotu trochu schoval za Harryho. „No,“ Saoirse rezignovaně potřásla hlavou a tázavě se zadívala na Harryho, „samozřejmě jsi zván, pokud bys neočekával něco extra. A jak se už zmínil Leo, mně by to nevadilo. A nejen proto, že proti jeho logice, že by o Vánocích nikdo neměl být sám, se nedá vlastně nic namítat.“

_________________

„Nezakážeš,“ prohlásil Harry přesvědčeně a andělsky na Saoirse zamrkal.
Co se lektvaru týkalo, Harry musel uznat, že má Saoirse pravdu, a tak nakonec chápavě přikývl. „Jo, na tom asi něco bude,“ zamumlal zamyšleně. „Tak hodně štěstí - snad se ti to povede dotáhnout do zdárného konce. Já o tom nepochybuju,“ dodal povzbudivě, protože dobře věděl, že je Saoirse na lektvary machr. Ale on sám se v nich moc nevyznal, takže se o nich ani nemohl sáhodlouze vybavovat, bohužel.
Když Leo prohlásil, že velké Vánoce jsou super, Harry se ušklíbl a zatvářil se docela nesouhlasně, protože jeho názor rozhodně nesdílel. Chlapcova další slova jako by k Harrymu dolehla až se zpožděním - respektive vstřebal je s menší časovou prodlevou. A když se tak stalo, překvapeně zamrkal, vykulil oči a zatěkal pohledem mezi Leem a Saoirse. Ten kluk byl někdy vážně jako neřízená střela. Harry zaváhal; už jen proto, že si všiml Saoirsiných rozpaků a sám na tom nebyl o moc lépe. „Leo, nemůžeš přece rozhodovat za mamku ve všem... co kdyby se jí ten nápad nezamlouval?“ prohodil opatrně, načež se na Saoirse zadíval. „No, já... vážně by to nevadilo? Nechci vám narušovat nějakou rodinnou pohodu, nebo tak něco,“ přiznal popravdě. Nebyl si úplně jistý, jestli jsou společné Vánoce dobrým nápadem, ale hodlal ten risk podstoupit, pokud by ho ovšem Saoirse opravdu ujistila, že jí to ani v nejmenším nevadí.

_________________

„Ale já bych nikdy neřek' nic, co by mámě fakticky vadilo,“ oznámil Leo, když Harry nadhodil, že by se jeho mamce nemusel ten nápad líbit. Ono se to nezdálo, ale na svůj věk byl úžasně vnímavý, zvláště co se týkalo mamky. Jasně, někdy ji z principu provokoval, ale zároveň přesně věděl, co se jí nelíbí anebo co se jí naopak zamlouvá. Saoirse se sice tvářila mírně utrápeně, protože její syn byl možná dobře vnímavý, ale také někdy dřív mluvil, než myslel, a ona to pak za něj musela žehlit nebo dovysvětlovat. Onen utrápený výraz se ovšem opravdu vztahoval jen k Leovi, na Harryho se vzápětí rozpačitě usmála. „Určitě nebudeš nic narušovat a tohle dítě je sice někdy splašené, ale většinou ví, o čem mluví, takže ne, opravdu mi to nebude vadit. Jenom jak říkám, možná to bude trošku improvizované, protože už je to delší doba, co jsem trávila Vánoce mimo společnost svých rodičů.“ Samozřejmě se účastnila vánočních příprav u matky, ale přiznejme si to, tam to většinou stejně jelo jen podle ní.
„Ale samozřejmě nechci, aby ti to bylo nepříjemné, takže jestli se na to necítíš, můžeš s klidem odmítnout,“ ujistila ho posléze s úsměvem. „Já to přežiju. Totiž, Leo to přežije.“ „No to teda nepřežiju!“ ozval se chlapec, který byl výjimečně chvíli zticha a jen pozoroval výměnu mezi svou mamkou a Harrym. „A hele, už jsme na řadě,“ zatahal pak Leo mamku za rukáv, protože jo, mít doma na Vánoce Harryho by sice bylo skvělé, ale mít teď v rukách horké kakao by bylo ještě skvělejší.

_________________