<<

Finlay se tvářil mírně kysele, protože byl přesvědčen o tom, že mu to udělala Letty naschvál. Prý rodinná procházka… Náhodou pak narazili na Aldwinckleovy, Letty usoudila, že se s Christinou dlouho neviděly, a long story short, Finlay kráčel s Rosie ve vozítku a s Keilanem a jeho synem po boku. Inu, asi vážně erupce na slunci. Když však Keilan zmínil, že slíbil synovi zmrzlinu, Finlay se užuž nadechoval, že se tedy budou muset rozloučit (ne že by to někomu z nich vadilo), nicméně se ozval Keilan junior. Finlay klučinovi věnoval pobavený úsměv, načež pokrčil rameny. „A koneckonců, proč ne.“ Počasí na to přece jen bylo dobré, vypadalo to, že chlapci to udělá radost, Keilana to naopak otráví, takže win-win. „Prozradíš mi, jakou zmrzlinu máš nejradši? Třeba si ji taky dám,“ broukl pak Finlay k Juniorovi, zatímco na Seniora pobaveně zamrkal.

_________________

| +

Koho učil: (číslo odráží počet vypsaných hodin, duh)

7× - ročník 76-83 (Dante, Verunka, Darya...)
1× - ročník 75-82 (Mickey...)
1× - ročník 74-81 (Bree, Gweeny, Alan...)
1× - ročník 72-79 (Matt...)
1× - ročník 71-78 (Riley...)

Jakey byl přesvědčený, že jeho matka ví něco, co jemu nedocházelo, protože se při otcových slovech o tom, že kdyby si čas neudělal, že by tu přece nebyl, zatvářila přesně tak, jako když dostával za trest zákaz chodit za dědou. Většinou něco provedl, takže to byl vlastně zákaz oprávněný, ale co provedl jeho otec, to netušil. Vlastně mu to, co říkal, přišlo i docela logické, ne že by se chtěl snad přiklánět na jeho stranu. Matka nicméně na ta slova nic neřekla (ono bohatě stačilo, že se tvářila), a otec ho dokonce vzal na vědomí, když se rozhodl tuhle vražednou bitku pohledů ukončit. Bylo by fajn, kdyby mu na konci dne zbyl alespoň jeden z rodičů. Jestli je pravda to o reinkarnaci, v minulém životě jsem musel provést něco příšerného, pomyslel si ohledně výběru rodičů, načež koukl na matku, co otci jako odpoví. Protože kdyby se jen pokusila navrhnout, že si mají společný čas trochu prodloužit, byl připraven protestovat. „Večer u Fortescua,“ oznámila mu po delší době stručně a Jacob dle jejího zamyšlení a výrazu pochopil, že vážně zvažovala, že ho otci nechá na krku mnohem déle. Tak za tohle si pořídí kočku. A rozhodně takové rozhodnutí nemělo co dělat s tím, že na ně byla matka alergická.
Sotva se matka s otcem zběžně a nezajímavě rozloučila, trochu ulehčeně si vydechl, a nezbylo mu nic jiného než se znovu zhluboka nadechnout, aby ty následující chvíle přežil. Kam by chtěl jít jako první? Domů. Bohužel tahle možnost byla mimo seznam. Aby odvětil, že na panáka, na to byl ještě mladý, a kdyby hned ze začátku projevil přání strávit celý den v knihkupectví nebo starožitnictví, asi by si o něm otec nic hezkého nepomyslel. A i když mu na jeho názoru vlastně nezáleželo, nechtěl si hned pokazit první dojem. „Co je z toho seznamu nejotravnější? Tam půjdeme nejdřív.“ Prostě ty nejhorší věci chtěl mít za sebou jako první.

_________________

Lavern se také uměl tvářit, ačkoliv to byl spíše výraz, jako by byl nad vším povznesen. K další slovní přestřelce nicméně nedošlo a on si mohl oddechnout, že už večer se toho mláděte zbaví. Taky to bylo trochu kvůli tomu, že se hodlal možná lehce opít, což přece jenom nebylo zrovna nejvhodnější dělat před dítětem, že. Ačkoliv netušil, jak ho napadlo, že by měl brát nějaké ohledy. Každopádně na pokyn místa a času pouze přikývl na srozuměnou, a pak už se mohli rozloučit. Velice zběžně.
Jeden hluboký nádech čekal i Laverna, který si přitom pomyslel něco o tom, že neměl dbát na to, že je ráno a prostě si tu whiskey měl dát. Na to však už bylo pozdě, a tak se vrátil myšlenkami do přítomnosti a k Jacobovi. Po jeho otázce se seriózně zamyslel, dokonce mu to ani nečinilo velké potíže. „Řekl bych, že nejotravnější je pro většinu zkoušení a špendlení hábitů,“ rozvzpomněl se tak na názory ohledně školních nákupů. Sám za sebe příliš mluvit nemohl, protože on si sice nákupy jako takové neužíval, ale v těch jednotlivých obchodech ho to bavilo. I u té Malkinové se nenudil, naopak se ještě ujišťoval, že mu to všechno bude skutečně sedět apod. Inu, začínat se musí od mala.
„Ačkoli spíš to možná budou školní potřeby jako kotlíky, přísady do lektvarů, pomůcky na astronomii a podobně,“ dodal následně a pokrčil přitom rameny. Ano, mohl to říct neochotně anebo vůbec a místo toho s kyselým výrazem zatáhnout kluka do prvního krámu po ruce, ale pak by byl nevrlý jak kluk, tak i Lavern, a když už spolu měli strávit celý den, nač si to ještě víc zhoršovat? Něco jiného by bylo, kdyby měl jako doprovod Alexandru.

Mimo herně:
Sori za lamapost, nenálada a tak.

_________________

Popravdě, Keilan plánoval, že jakmile zmíní zmrzlinu, s Finlaym se rozejdou každý svojí cestou, ale Keilan junior to tak trochu bojkotoval, takže po něm tatínek vrhnul poněkud zamračený pohled. Jenže při pohledu na svého rozkošného syna, v jehož vláscích sem tam pableskoval nějaký ten modrý pramínek, se nedokázal zlobit dlouho. Spíš si odevzdaně povzdechl a střelil pohledem tentokrát po Finlaym, a nutno zmínit, že pohledem poněkud vražedným.
„Jahodovou a čokoládovou,“ sdělil Junior strejdovi pyšně. Zatím mu totiž nebylo dovoleno ochutnávat příliš divoké příchutě, a z těch klasických měl malý Keilánek nejradši právě jahodovou a čokoládovou, protože byl prostě klasik. „Škoda, že zatím nedělají třeba příchuť tequilovou, nebo tak něco,“ podotkl Senior poněkud nakysle, protože měl pocit, že Finlayho společnost přežije jedině s promilí alkoholu v krvi.

_________________

Jestli si Finlay povšiml Keilanova vražedného pohledu, nedal na sobě nic znát a naopak mu na rtech zahrál ještě širší úsměv. Letmo zkontroloval svou drahou dcerušku, načež stočil pohled k Juniorovi.
„Teda, ty si ale umíš vybrat dobře! Jahodovou mám taky rád,“ broukl Finlay pobaveně k prckovi a zcela záměrně ignoroval to, že Juniorův tatínek očividně toužil po tom, aby se jejich cesty rozešly. Však on po tom ještě před chvílí toužil i Finlay samotný, ale tak… když už, tak už. Popichování svého (ne)přítele byla totiž fajn kompenzace.
„A myslíš, že nedělají? Třeba má Fortescue nějaký podpultový prodej, víš jak, pro rodiče s nezdárnými dětmi,“ zauvažoval Finlay naoko zcela vážně, ale těžko říct, třeba na té jeho teorii skutečně něco bylo. „Každopádně něco takového by často přišlo vhod. Někdy i ve škole, co?“

_________________

| +

Koho učil: (číslo odráží počet vypsaných hodin, duh)

7× - ročník 76-83 (Dante, Verunka, Darya...)
1× - ročník 75-82 (Mickey...)
1× - ročník 74-81 (Bree, Gweeny, Alan...)
1× - ročník 72-79 (Matt...)
1× - ročník 71-78 (Riley...)

Jakey čekal, že jeho otec prohlásí něco o tom, že nejotravnější na tom celém je, že tam musí jít s ním, a že by to určitě zvládl sám, což by mladý Xavier kvitoval souhlasem a jejich cesty by se mohly rozejít až do chvíle, než by ho měl předat matce. Jake sice svého otce dobře neznal, ale nepotřeboval, aby z něj byl mastný flek a z něj samotného polosirotek. Ještě by ho někdo mohl litovat a chtít objímat nebo tak něco, a toho se vážně bál.
Nicméně... jeho otec nic takového nezahlásil, naopak mu zcela bez nadsázky odpověděl. To byl plusový bod. „To není zase tak hrozné, na to jsem zvyklý. Navíc se na to člověk musí soustředit a je to důležitá věc.“ podotkl zcela vážně. „Takže nejdřív ty podřadné nákupy, při kterých se jen jede podle seznamu?“ navrhl po tom otcově dodatku a víceméně měl tuhle první záležitost za vyřízenou. Pak si nicméně vzpomněl na to, co své matce v duchu slíbil a...: „Mimochodem, je pravda, že do prvního ročníku musím mít nějaké zvíře?“ optal se zdánlivě nevinně, ale plán měl přímo ďábelský, a byl si jistý, že ho za to matka bude nenávidět.

_________________

Když Jacob podotkl, že soustředit se na zkoušení oblečení je důležitá věc, Lavern si ho téměř uznale prohlédl. Téměř. Z toho kluka možná ještě něco bude… Že by se k tomu ale vyjádřil nějak nahlas, to ne. Na jeho návrh vyřídit nejdřív ty obchody, které jmenoval a kde se jen odškrtával seznam, souhlasně přikývl a už by byl býval zaplul hned do toho prvního s lektvarovými potřebami. Jacob ho ale zarazil otázkou na zvíře. Popravdě, Lavern moc ke zvířatům neinklinoval a asi na žádné hlavně neměl čas, takže nedokázal úplně pochopit někoho, kdo dobrovolně po nějakém chlupáči toužil. „Nemusíš, jestli nechceš. Já se bez toho obešel celých sedm let,“ odpověděl tedy Lavern a pokrčil přitom rameny. „Jestli ale něco chceš, tak spolu pak můžeme zajít do Mžourova, tam si určitě vybereš.“ A jestli ho napadlo, že by Alexandra mohla mít něco proti? No, možná napadlo, ale rozhodně se tím řídit nehodlal.

_________________

Vždycky, když se Finlay usmál, měl Keilan nutkání vrazit mu do těch zubů pěst. A čím širší jeho úsměv byl, tím silnější to nutkání bylo. Kei ale naštěstí nebyl z těch, kdo by se k něčemu takovému snížili, a navíc tu měl morální brzdičku v podobě Keilana Juniora.
Na Finlayho komentář, že má jahodovou zmrzlinu taky rád, zareagoval starší Keilan dalším úšklebkem, protože z toho měl pocit, že se akorát Finlay snaží prckovi zalíbit. A dařilo se mu to, protože Junior se široce usmíval. „A ty, tati? Jakou máš vád zmvzku?“ zašišlal zvědavě a Keilan si povzdechl, protože svému synovi prostě nedokázal a nechtěl něco jedovatě odsekávat. „Asi pistáciovou,“ zvolil jednu z těch běžnějších příchutí. Keilan totiž zmrzlině moc neholdoval, ale pistáciovou měl celkem rád.
„No, bylo by fajn, kdyby nějaký podpultový prodej existoval, ale moc velké naděje si radši nedělám,“ usoudil. „Na tom by Fortescue vydělal balík,“ usoudil vzápětí a zamyšleně přikývl. Když Finlay podotkl, že ve škole by něco takového taky nebylo na škodu, Kei mu musel dát za pravdu. „To ano,“ broukl souhlasně. „Nebo by to ani nemusel být bonus pro profesory - stačilo by, kdyby do jídla dětem sypali nějaké utlumující prostředky. Minimálně někteří jedinci by to potřebovali jako sůl.“ A to, chudák, ještě nevěděl, co mu nastoupí do ročníku po prázdninách za exoty...

_________________

Jakey zvládal o zvířeti mluvit i během nakupování, takže do nějakého toho prvního obchodu opravdu vešel, aby podle seznamu začal vybírat to, co měl mít do školy. „Hmmm, chtěl bych kočku.“ Prohlásil vcelku rozhodně a vypadal, že si to celé moc dobře promyslel. Že kočka bude pořízena pouze jako nástroj pomsty, to bylo sice velmi nemilé, ale aby nástroj pomsty fungoval, musel přežít i školní rok, takže se o tu nebohou chuděru plánoval i postarat. Aby se neřeklo, že s tím snad nepočítal, když si ji pořizoval, aniž by ji doopravdy chtěl. Těžko říct, jestli jeho otec věděl o tom, že je jeho matka alergická na kočičí srst, ale i kdyby mu to snad vadilo, hodlal si stát za svým. Tak nějak ale tušil, že otec protestovat nebude, ani kdyby něco o té alergii věděl. „Nějakou hodně huňatou.“ Znělo to skoro až kýčovitě, co se obsahu sdělení týče, ale styl jakým to Jakey podával, spadal spíš pod sekci chci to zvíře na pokusy. Po této vyčerpávající návštěvě jednoho z nutných obchodů nechal otce všechno zaplatit a vyrazil za pokračující konverzace dále.

_________________

„Zelená zmrzlina, jak nečekané,“ podotkl Finlay v žertu na Keilanovu odpověď, jakou zmrzlinu má rád on, nicméně dál ho moc nepopichoval. Kupodivu. Zatím. Ovšem představa Keilana, kterak se cpe třeba zmrzlinovým pohárem (s paraplíčkem), byla poměrně vtipná.
To bylo hezké, jak se shodli na tom podpultovém prodeji alkoholických příchutí, že? Přestože to Finlay myslel spíše ve vtipu, pravda byla taková, že kdyby měl Fortescue něco takového opravdu zavedeného, vážně by si na tom mohl dost vydělat. Takových rodičů muselo být hodně. Keilan ovšem vzápětí nadhodil zajímavější myšlenku – dávat dětem ve škole něco uklidňujícího do jídla. „Ale no tak, pane kolego, vždyť to jsou jen děti…“ zakroutil Finlay hlavou v hraném rozhořčení, ovšem pak dodal: „Nicméně je mi jasné, že podle tebe by se to hodilo hlavně některým havraspárským.“ A tím myslel jednoho konkrétního havraspára, očividně, podle toho, jak potutelně se tvářil.

_________________

| +

Koho učil: (číslo odráží počet vypsaných hodin, duh)

7× - ročník 76-83 (Dante, Verunka, Darya...)
1× - ročník 75-82 (Mickey...)
1× - ročník 74-81 (Bree, Gweeny, Alan...)
1× - ročník 72-79 (Matt...)
1× - ročník 71-78 (Riley...)