Summer za těch pár chvil stihla vykoukat spoustu zajímavých a velmi podstatných věcí. Například to, že ta zeď naproti má ještě o několik odstínů zvláštnější barvu než posledně a že některé z těch existencí tady jsou více než ideální k tomu, aby si na nich obyčejný člověk mohl zvyšovat sebevědomí (beztrestně, pakliže se vskutku jednalo o normálního člověka, který tak činil pouze uvnitř své hlavy), pravděpodobně důvod, proč sem chodí tolik odpadlíků. Což ona pochopitelně nebyla a vlastně ani to sebevědomí zvyšovat nepotřebovala.
Z jejích myšlenek ji vytrhl známý hlas. Summer obrátila zrak k příchozímu chlapci, který ji oslovil. "Erkki!" věnovala svému havraspárskému spolužákovi menší úsměv. Tak přeci jen se někdo ukázal. "Jistě, posaď se," přikývla, načež se ušklíbla při pohledu na onu pochybnou skupinku. "To docela chápu," okomentovala to suše. Bože, kam to spěje. Svou pozornost raději znovu věnovala Erkkimu. "Objednal sis jídlo? Nebojíš se, že tě tu otráví?" zašklebila se a sama drobet upila ze své skleničky s kaktusovou šťávou. Inu, v Děravém kotli bylo možné všechno, to byl obecně známý fakt.

Mimo herně:
Teď se za sebe fakt stydím, ale pořád to beztak není něco, co by nešlo spravit pomocí #sorryjako, už tu byli i horší. (plus Justin Bieber, tak teď už mi to snad ani nemůžete mít za zlý.)

_________________

Summer Erkkiho neodehnala, a tak se spokojeně pousmál a přisedl si k jejímu stolu, přičemž před sebe postavil sklenku s okurkovou limonádou (která vypadala nevábně - asi jako voda z rybníku - ale chutnala kupodivu dobře) a talíř s palačinkami, které mu zatím ještě neutekly z talíře, i když se to klidně mohlo stát. Jídlu z Děravého kotle se nedalo moc věřit. Což ostatně nadhodila po chvilce i sama Summer a Erkki se pobaveně zašklebil. „No, musím uznat, že je to risk, ale ty palačinky vypadají docela dobře, nemyslíš?“ prohodil a zkoumavě se zahleděl na svůj talíř. Do jedné z palačinek opatrně šťouchnul vidličkou, ale žádná odezva se nedostavila... takže by vážně mohly být poživatelné.
„Co že vysedáváš zrovna tady a navíc sama?“ zeptal se po chvilce zvědavě a zvedl k Summer pohled. „Byla jsi na nákupech?“ tipnul si, protože nákupy školních potřeb byl ostatně jeden z hlavních důvodů, proč studenti a předškoláci na Příčnou ulici zamířili, že. On měl konec konců taky v plánu nakoupit si do školy alespoň něco, když už tu je, aby nemusel nové učebnice shánět na poslední chvíli. A taky potřeboval přešít hábity, protože zase o něco povyrostl.

_________________

"Já tě nějak nevím," usoudila Summer nejistě s pohledem na palačinky. Ale zatím Erkkimu nic neudělaly. Plus k té kombinaci palačinek s okurkovou limonádou se nevyjadřovala, akorát se jí na tváři objevil letmý úšklebek, takže mohli volně přejít k jinému tématu.
O to se postaral mladší student, kterého zajímalo, co tu vlastně dělá. "Vypadám, jakože jdu z nákupů?" Prohodila Summer, načež lehce zakroutila hlavou, čímž popřela jeho domněnku. A kdyby z nákupů šla, byly by nejspíš neúspěšné, jelikož u sebe neměla žádnou tašku, a to by teď s největší pravděpodobností měla podstatně horší náladu, poněvadž by to znamenalo, že se na ně bude muset vydat ještě jednou a celý dnešek byl zbytečný. Tak to ale k jeho štěstí nebylo. "Nudila jsem se," pokrčila jednoduše rameny, ačkoliv si byla vědoma toho, že to Erkkimu mohlo připadat jako vcelku zvláštní odůvodnění, proč se ocitla zrovna tady. "A jakto že sama? Mhm, to pořádně nechápu ani já," nasadila smutný výraz, který se však v okamžiku znovu protáhl do úsměvu. V praxi tomu bylo asi tak, že víceméně nikdo sám od sebe nepsal jí a ona zase byla moc hrdá na to, aby napsala jako první. "Co ty, nejsi ještě trochu malý na to, aby ses tu toulal sám?" zajímala se, přestože si uvědomovala, že Erkki už vlastně zase tak malý nebyl a krom toho byla pravda, že ona to v jeho věku někdy dělala taky. Jakože se sama potulovala po Příčné ulici, ne cokoli jiného.

_________________

Dobře, Summer se na jeho palačinky netvářila zrovna nadšeně a rozhodně jim nedůvěřovala, ale Erkki se stejně rozhodl podstoupit to riziko a kousek ochutnat. „No, jako od maminky rozhodně nejsou, ale jíst se to dá,“ usoudil a pokrčil rameny. „Otázkou je, jestli z toho třeba za chvilku nezkolabuju.“
Téma palačinek bylo nicméně opuštěno, a když se Summer zeptala, jestli vypadá, že jde z nákupů, Erkki si ji prohlédl od hlavy k patě a nakonec zakroutil hlavou. Tašky u sebe neměla, ale to nemuselo znamenat, že nebyla nakupovat - mohla si ty věci někde nechat. Ale uznal, že to bylo nepravděpodobné a ta otázka nebyla zrovna inteligentní.
„Nuda je mrcha,“ kývl chápavě hlavou, načež se zatvářil pobaveně, když Summer zmínila, že sama nechápe, jak je možné, že je tu sama. Vzápětí se ovšem zatvářil dotčeně, protože se za malého rozhodně nepovažoval a se svým metrem sedmdesát už skutečně nevypadal jako malé škvrně. „No dovol, já nejsem malej! Bude mi patnáct!“ ohradil se celkem právoplatně. „Navíc tu nejsem sám... teda tady zrovna jo, ale jinak mám na Příčný tátu,“ vysvětlil.
A přeskočil k dalšímu tématu, ovšem než začal mluvit, snědl poslední kousek první palačinky a s radostí shledal, že se mu ještě nezačalo dělat zle, takže by oběd v Děravém kotli teoreticky mohl přežít. „Jak užíváš prázdniny? Máš nějaký zajímavý plány? Co mistrovství, chystáš se tam? By mě zajímalo, kdo letos bude hrát finále,“ zatvářil se zamyšleně. „Finsko se do finále asi nedostane, táta říkal, že je tým letos v nějakým blbým rozpoložení,“ ušklíbl se nespokojeně a dloubl vidličkou do další palačinky. Nehýbala se, což bylo dobré znamení.

_________________

>>>

Zatímco Narcisse a Lavinius chodili na Příčnou pracovat, Lucille chodila na Příčnou pít. Tedy ona klidně mohla pít i doma, ale to nebyla taková zábava, když tam nikdo nebyl. V Kotli byl většinou alespoň někdo obsluhující, takže si nemusela přijít jako naprostý alkoholik, když si dala panáka v deset ráno.
Podlaha Kotle se toho dne opět pozdravila s Cillinými lodičkami, které slečně Tinkerbellové perfektně seděly na nožkách, a dost možná se po ní i někdo ohlédl, když vešla do dveří. „No do pekel, tady to vypadá ještě hůř než posledně,“ zamrmlala místo pozdravu, ušklíbla se, a pak štítivě pustila kliku dveří, aby se samy zaklaply. Už teď a tady slyšela v hlavě naprosto jasně Narcissův nesouhlasný tón, protože někdo jejího postavení neměl co dělat v takovém pajzlu, ale kdyby si o dvojitého panáka whisky poprosila ještě před obědem v Monarše, asi by na ni koukali dost divně. Tady se jí na baru dostalo jen jediné otázky: „Jako obvykle?“
No, kdo byla, aby takové nabídce odporovala!

_________________
CILLA

<<<<

Pokud někdo potkal Joshuu trajdat brzy ráno po Příčné, většinou to mohlo znamenat pouze tři věci. Buďto měl děsně důležitou schůzi s nějakým klientem, nebo se právě vypotácel z baru, a nebo potřeboval rychle zmizet z bytu nějaké ženské. Dneska to kvůli práci nebylo, z baru taky nevylezl, takže to jasně byla ta třetí věc. Zapít to však potřeboval, jenže si nebyl jistý, kam by mohl jít. Do Duhy se mu nechtělo, protože po ránu tam bylo celkem dost lidí, a navíc to bylo kousek od bytu té slečny, a do Monarchy nemohl. Tedy, mohl. On si nikdy nedělal nic z toho, jak na něho ostatní lidi koukají. Většinou, v poslední době se nad tím čas od času pozastavil a celkově se choval slušněji, než obvykle.
Bylo teplo a Joshua chvíli litoval toho, že se rovnou nepřemístil domů, i když by pak musel chlastat ještě víc, takže mohl být nakonec rád, že to neudělal. Žízeň zahnat potřeboval, takže si pro jednou dovolil vlézt do pajzlu, do kterého by jindy nevlezl. Děravý kotel totiž neměl zrovna dvakrát dobrou pověst, a pokud Joshua nemusel, vyhýbal se mu obloukem. Dneska však neměl na vybranou, pokud chtěl lahev vodky.
"No páni, není to Lucille Tinkerbellová?" Jestli byl překvapen, že Cillu vidí? Rozhodně. Jestli byl potěšen? Určitě. Vypadalo to totiž, že dneska nebude chlastat sám. "Tebe bych tu nečekal," ušklíbl se, zatímco se aspoň trochu snažil urovnat bílou košili, která byla trochu zmuchlaná. A protože už tak hodinu přetahoval od obvyklého pití, na nic nečekal a objednal si svůj obvyklý nápoj.

_________________

Cilla by pila sama, tedy sama s ostatními štamgasty Kotle, aby sama vlastně nebyla, a tudíž ji nikdo nemohl obvinit z alkoholismu (což bylo jen pro její dobrý pocit, jinak alkoholička samozřejmě byla), ale když se v jejím zorném poli objevil Joshua, rázem se jí na rtech roztáhl spokojený úsměv. „Kdybych řekla, že není, znamenalo by to, že se tu nachází někdo stejně úžasný jako já a to nejde. Takže ano, je to Lucille Tinkerbellová.“ Vysvětlila mu to ne zrovna stručně, ale jasně, aby nemohl pochybovat, že to je opravdu ona. Nikdy jiný si totiž o sobě tolik nemyslel, možná vyjma jeho samotného. „A já bych tu zase nečekala tebe, takže jsme si kvit.“ Otázka, co tu Joshua pohledává, sice byla na místě, ale zodpověděl ji sám svou objednávkou. „Začínám si připadat jako amatér.“ Jen dvojitý panák whisky? A pak kdo tu je alkoholik!

_________________
CILLA

"Ale," ušklíbl se pobaveně Joshua a musel se kousnout do rtu, aby se nezasmál. "Tím chceš říct, že neexistuje nikdo úžasnější, než jsi ty?" povytáhl pak tázavě obočí, i když věděl moc dobře, že Cilla má sebevědomí velké. Navíc, pohledná byla a od úžasnosti daleko skutečně neměla. Chtěl jí jen trochu poškádlit. "Já se sám divím, že tady jsem," krčil pak rameny, a vlastně ani nelhal, protože do teď skutečně nechápal, proč si vybral zrovna Kotel. Vodka mu však byla přinesena v čisté sklenici, a protože s barman s flaškou zase hned odcházel, jednoduše ho zastavil, a nechal si ji u sebe celou. No tak. Jedna flaška pro něho byla málo. "Proti mě je každý amatér." Což nebyla pravda, protože jeden z jeho bratrů ho dokázal ukázkově přepít, ale to ventilovat nehodlal. Byla to totiž výjimka. Mohlo to znít taky trochu jako výzva, což jistým způsobem i byla. "Tak na co si připijeme? Na pěkný začátek dne?" pousmál se pak, zatímco pohledem probodával svou sklenku a přemýšlel, jestli ho to tady náhodou neotráví.

_________________

Lucille netušila, jestli se smát nebo ne, protože podle ní musel Joshua jasně žertovat. Tohle totiž snad ani nemohl myslet vážně! „A kdo by jako měl být úžasnější než já? Ty jsi někoho takového potkal? To ti asi přebývalo pár litrů krve v alkoholovém řečišti, drahoušku. Halucinace.“ Věnovala mu shovívavý úsměv, neboť nikdo dokonalejší než ona neexistoval. Ani Narcisse a to si to o sobě a a o svých vlasech myslel. Když Joshua sám vyjádřil své podivení nad tím, že se tu nachází, udělala jedinou věc, která se v takové situaci nabízela - prohlásila: „A na to se napijem!“ Ale protože pořád ještě čekala, než před ní to pití přistane, muselo se to napití trochu odložit.
To, že je proti němu každý amatér, to mu tedy nevyvracela. Vypít ona celou flašku vodky, tak by si musela dát hodinu pauzu, než by si mohla dát další. U něj to ale nepředpokládala. „Úžasný začátek!“ připila si s ním... a tím to neskončilo.
O pár decilitrů dále (neboť pisatelka měla trochu problém odepsat) se už na Joshuu vlídně usmívala a přemýšlela, jestli si dá k obědu taky vodku, nebo se zase vrátí k whisce, a jak moc to bude reagovat s něčím k jídlu, pokud by si vůbec něco dala. „Měli bychom, si dát něco k jídlu. Něco, co neuteče a nebude to na mě mrkat. Mají tu něco takového nebo budeme muset změnit lokál? Do pekel, tady bych se bála dát i oříšky. Kdyby je měli,“ ušklíbla se nad svým okolím, ale dokud tu měli alkohol, tak byl svět v pořádku.

_________________
CILLA

<<<

„Božíč-no do prd- … Božíčku!“ nadával Daniel zmateně. Nevychovaný vztek si právě v jeho hlavě rozdával partičku rugby s etiketou, ale výjimečně Sherwood ani nevěnoval velkou pozornost tomu, co vypouští z úst. Do dveří Děravého kotle se přihnal jako velká voda, a to z té Příčné strany. Jinak než velká voda se ani přihnat nemohl – venku se snad lila z nebe druhá Temže a minimálně jedno jezero Loch Ness měl nabrané v botách a nacucané v ponožkách. Pobíhal po Londýně už od rána a kupoval učebnice. V tomhle počasí to nebyl zrovna nejšťastnější nápad, a nejšťastnější teď nebyl ani sám Daniel. Při pohledu na promočenou tašku a představě, že za ty zničené knížky právě nechal v obchodě několik galeonů, mu bylo lehce do breku. Svéráz by řekl, že to není nic, co by nespravilo pět deci dýňové šťávy nebo něčeho ostřejšího, ale Danny byl z promočených knížek docela naměkko. Zvlášť proto, že si koupil i dvě o runách a věštění a vážně se těšil, až si je přečte. Teď je musel zachraňovat. Frustrovalo ho, že nemůže prostě vytáhnout hůlku a pomoci si sám, tak alespoň začal učebnice vytahovat z tašky. Pod jeho židlí se přitom začala tvořit kaluž, za kterou samozřejmě nemohla psychická mizérie dnešního dne, ale počasí venku.

_________________