"Možná," pokrčil jednoduše rameny a pobaveně se ušklíbl. Nikdy nepochopil, jak může být mezi Leslie a jím takové velké přátelství, stejně jako Darrel nedokázal pochopit, jak mohla jeho jedna z nejlepších kamarádek skončit s někým takovým jako byl on sám. "Spíš jsem jen celkově nečekal, že bych na někoho tady ze známých mohl narazit.. a vždycky mi připadalo, že tady se moc čistokrevných nezdržuje," při slově čistokrevných se musel ušklíbnout, protože on sám byl někým takovým, i když to vědělo jen pár určitých lidí. Jeho přítelkyně, máma a pak jen jeho nevlastní bratři. Myšlenkami na chvíli utekl k Atticovi a k tomu, jak se asi má a byl rozhodnut mu napsat dopis s tím, že by se zas mohli vidět. "Na zdraví," odkýval pak a usmál se od ucha k uchu na hostinského, který zase hned mizel, jakmile mu to pivo donesl. "Mám se dobře, co ty? Co vůbec děláš?" tím samozřejmě narážel na práci, protože si vůbec nebyl jistý, jakým směrem se vlastně Darrel po škole vydal. Ne že by ho to nějak extra zajímalo, ale mohl to pak sdělit Leslie, nebo tak. "Jo, pořád s Leslie. Pořád s Jane?" povytáhl tázavě obočí, i když si přímo nebyl jistý, jestli ti dva něco spolu mají, nebo nemají, nicméně je tehdy viděl spolu na plese a připadalo mu, že spolu tedy jsou, i když bylo dost možné, že dělal uzavřené závěry. Nebo taky ne.

_________________

dohrávka

Darrel se musel nad tou poznámkou s velkou dávkou sarkasmu ušklíbnout, protože on měl s čistokrevnými opravdu pramálo společného. Vlastně už se za čistokrevného ani nepovažoval, ale to nehodlal zmiňovat nahlas. "Máš pravdu v tom, že dřív to tu byla jedna známá hlava vedle druhý, ale teď..." rozhlédl se po Děravém kotli. Nebyl tu nikdo, koho ze školy znal. Ani koho znal z Londýna. Byla to jen neznámý dav cizích lidí. Holt krutovláda ministerstva dělala své. Ani on se tu nehodlal dlouho zdržovat, proto se také napil piva, aby sklenici co nejrychleji vyprázdnil.
"Teď jsem se vrátil z okružní cesty kolem Británie. Na lodi! Povím ti, to byla úplná pecka. Utopili jsme se skoro jenom třikrát, jednou nás tahali Skoti z vody nohama napřed," zakřenil se nad tím zážitkem, "na probrání mi dali whisky," zasmál se a už nedodával, že té malé to fakt dávat nemuseli. Ale o své sestře se nezmiňoval, protože to byla ta víc zamotaná část příběhu a Darrel se k tomu nechtěl vyjadřovat. Navíc takové věci se neřešily s cizími lidmi.
Když potom sklouzla řeč k Leslie, Darrel se opět zadíval na pytel oblečení vedle jeho bývalého spolužáka. "To už je trochu vážný, ne?" kývl směrem k dětskému oblečení a ušklíbl se, "neměl bys začít zdrhat?" nadhodil se svým trapným humorem a zakřenil se. Samozřejmě, že on by nikdy od těhotné holky neutekl, ale jako poznámka mu to připadalo docela dobré. Usadila ho až otázka na Jane, kdy mu pivo nepříjemně sklouzlo v krku, div se nezakuckal. "Joo, normálka," přešel tu otázku se svým šalomounským klidem a ani přitom nemrkl okem. Vlastně ani nevěděl, jak bude nadále v tomhle vztahu pokračovat, když se to tak omylem zkomplikovalo, ale tím si teď nehodlal lámat hlavu a kazit si chuť z piva.

_________________

<<<

Děravý kotel rozhodně nepatřil k místu, které by Lenny navštěvovala nějak moc často. Naopak do něj vstupovala jen minimálně, ne že by to bylo pod její úroveň (dobře, možná trochu ano), ale byla radši, když jí jídlo donesl číšník, než aby jí k tomu stolu došlo samo. A že spoustu ze zdejších pokrmů vypadala, že by něčeho takového schopná byla. I tak však tuhle malou hospůdku navštívit sem tam musela, protože si moc dobře pamatovala na doby svého dětství, kdy tady čekala na svého otce, než si vyřídí důležité věci a nebo jak tu sedávala se svými spolužáky.
Jeden z takových nostalgický dnů nastal i dnes, a tak, jakmile si dovyřídila všechny potřebné věci, kvůli kterým vlastně na Příčnou přišla, zamířila do Kotle. Po cestě si však stihla koupit burger u Draka, protože jíst v této hospodě nehodlala, svůj život měla opravdu ráda.
Po vstupu jí chvíli trvalo, než si zvykla na přítmí, které uvnitř panovalo, ale ani to jí nebránilo v úsměvu, který se na jejích tvářích usídlil v momentě, kdy si všimla hospodského Toma u kterého si objednala kaktusovou šťávu, a pak se vydala sednout si k jednomu z volných stolů. Následně pak vydala nejnovější vydání Denního věštce, poděkovala za donesené pití, a pak už se začetla do novin.

_________________

<<

Ani já neměl tenhle příšerný pajzl zrovna moc favorizovaný, ale občas jsem do Kotle zavítal, asi proto, že jsem měl rád adrenalin. Nebo tak něco. Prostě každý kouzelník jednou za čas zajde do Kotle, ne? Asi jako se lidi chodí koukat do zoologické zahrady – i tady se totiž dalo najít spoustu vzácných živočišných druhů a forem, obzvlášť v kuchyni a jídle samotném. Třeba takovou hrachovku by mělo Ministerstvo kouzel charakterizovat jako prokazatelného zabijáka kouzelníků.
Já nicméně do Kotle vešel jen tak, bezcílně, asi abych si dopřál pintu piva, ačkoliv pivo měli lepší u Duhy. Jenže Kotel byl momentálně blíže a mně se v tom nepříjemném počasí nechtělo courat přes celou ulici. Jídlo jsem tu však riskovat nehodlal.
Když jsem vešel, sundal jsem si kapuci svého nepromokavého (=začarovaného) pláště a zamžoural jsem do toho okolního přítmí. A protože jsem si zatím nevšiml žádné zajímavé osoby, zajímavé v tom pozitivním smyslu slova, zamířil jsem rovnou k pípě, abych si poručil to pivo a počkal, až mi ho hostinský načepuje. Chtěl jsem mít jistotu, že s ním nedělá žádné nekalosti. A taky jsem chtěl rovnou zaplatit, protože nic dalšího jsem si tu objednávat nehodlal.
A tak, zatímco jsem čekal na pivo, jsem se opřel o pult a zkoumavě se začal rozhlížet kolem sebe.

_________________

V kotli panoval vcelku klid, což se Lenny líbilo, protože jí alespoň nic nevyrušovalo u čtení novin. Ne že by tam psali něco zajímavého, protože v poslední době byl na Příčné i v okolí celkem klid, takže žádné nové zprávy ze střetů s rebely. Což se Eleanor líbilo, protože jí něco takového příšerně štvalo a byla velice ráda za to, že ten klid je. Na jak dlouho, to už byla věc druhá, no. Převážně se tedy zdržela u sportovní rubriky, a pak už Denního věštce odložila. Všimnout si tak nově příchozího jí tedy nečinilo ani moc velké potíže a to především proto, že od chvíle, co si sundal kapucu jí připadalo, že ho možná odněkud zná, ale nebyla si jistá tím, odkud by to tak mohlo být. Vlastně měla jen dvě možnosti - nějaké čistokrevné večírky nebo Ministerstvo, kde znala spoustu lidí, ale ať přemýšlela jak chtěla, nemohla na to přijít. A proto, když si uvědomila, že na něho zírá podezřele moc dlouho, se na něho zašklebila a dokonce zvedla ruku, aby mu v další chvíli mávla na pozdrav. Že to je s velkou pravděpodobností někdo neznámý jí očividně bylo fuk, protože ona byla přátelská osoba a ten cizinec vlastně vypadal celkem mile.

_________________

V klidu jsem si počkal na to pivo (otázkou bylo, jestli to čekání za to stojí), načež jsem hostinskému rovnou zaplatil těch pár drobných, otočil jsem se na patě a znovu pohledem zapátral kolem sebe, abych si vybral nějaké vhodné místečko k sezení. Nikoho známého jsem tu (na rozdíl od Eleanor) neviděl, takže jsem překvapeně povytáhl obočí, když na mě zmiňovaná osoba mávla, jako by mě znala. Jenže mně její tvář mohla být povědomá leda tak z čistokrevných večírků, kam jsem už nějaký ten pátek ani nepáchl, protože jsem konečně žil svůj vlastní život...
Ale protože jsem byl kluk zvědavá, zamířil jsem ke stolu té slečny s letmým a možná maličko zmateným úsměvem ve tváři. „Dobré dopoledne... My se známe?“ zeptal jsem se a doufal jsem, že jsem právě nezpůsobil nějaké společenské faux pas. Zrovna mě totiž nenapadlo, že by si mě slečna mohla splést s mým bratrem, což se dělo docela často - přeci jen jsme byli dvojčata, že. A lidé, kteří nás nevídali denně, nás prostě nezvládali rozeznat...

_________________

Čím více se Max k Eleanor přibližoval, tím více si byla jistá, že ho fakt zná a to jak z Ministerstva, tak z čistokrevných večírků. Po chvíli přemýšlení jí taky naskočilo jméno a nějaké to krátké info o něm. Proto se nespokojeně zašklebila, když jí vykal a ještě ke všemu dělal, že jí nezná. To si samozřejmě Lenny brala tak trochu osobně. "Haha, děsně vtipný, Toby, sedej," ukázala na volné místo na proti sobě, a i když jí trochu vadilo, že dělal, že jí nezná, usmívala se od ucha k uchu. Bylo fajn potkat některé lidi z Ministerstva i jen tak někde venku. "Jak se má vůbec Manon?" že by to vlastně nemusel být Toby, to jí v téhle chvíli vůbec nenapadalo. Jestli se totiž přímo s Maxem někdy potkala, muselo to být už nějaký ten pátek - ona si sice čistokrevné večírky odpustit nedokázala, občas to bývala sranda, ale sám Max už na ně moc nechodil, a i když se o něm Toby určitě někdy zmínil v tuhle chvíli si na něho samotná Eleanor nevzpomněla a měla za to, že přední skutečně stojí sám Toby. Při důkladnějším prozkoumání takhle zblízka sice možná vypadal maličko jinak, než zmíněný manžel Manon, ale ani to jí nepřesvědčilo o tom, že by to mohl být někdo jiný.

_________________

Ve chvíli, kdy mě ta neznámá ženština oslovila jako Tobyho, mi všechno sepnulo, došlo mi, jak to celé je, a měl jsem co dělat, abych se hned nezačal smát. Koutky úst mi sice pobavením zacukaly, ale nerozesmál jsem se; úsměv jsem však potlačit nedokázal. Nicméně došel jsem k jejímu stolu, posadil se naproti ní, jak si přála, a změřil si ji zkoumavým pohledem. Měl bych se vydávat za Tobyho, nebo vyjít s pravdou najevo? První možnost byla lákavá, ale na druhou stranu... Já nebyl až takový grázlík, abych se bratrovi nějak vrtal do života. To jsme dělali, když jsme byli mladší, že jsme se vydávali jeden za druhého, teď už by to taková sranda nebyla. „A co kdybych vám řekl, že nejsem Toby?“ prohodil jsem zcela vážně a pokračoval jsem přitom ve vykání (v angličtině, ha ha).
Otázka mířená na Manon mě opět docela pobavila a tentokrát už jsem se neudržel a pobaveně jsem se uchechtl. „Moje švagrová se má dobře, pokud vím,“ odvětil jsem zamyšleně s důrazem na slova „moje švagrová“ a pobaveně se mi přitom zablýsklo v očích. „Tobyho ještě nezabila, tak to asi ujde. Ale nějakou dobu jsem se s těmi dvěma neviděl,“ přiznal jsem. Zrovna jsem se totiž vrátil z cest.

_________________

"Tak bych ti řekla, že jseš strašně vtipnej," protože ani tohle jí nepřesvědčilo o tom, že by to mohl být někdo jiný, protože to jako Toby fakt vypadalo. Podezření tedy na to, že je to jeho dvojče, pojmout ani nemohla. Tedy do momentu, než v jejich hovoru pokračoval. A zatímco Max se pochechtával, Eleanor se tvářila děsně zamyšleně, protože potřebovala přijít na tom, jestli se jí Toby o nějakém bráchovi - ještě ke všemu dvojčeti - zmiňoval či nikoliv. Zatím si nebyla jistá, jestli mu má věřit či nikoliv, takže ho probodávala zkoumavým pohledem a přikyvovala. Co jiného taky dělat, když se člověk cítí zmateně? A že ona se cítila opravdu hodně zmateně v tuhle chvíli. "Aha," vypustila pak děsně chytře, ještě chvíli ho probodávala zkoumavým pohledem, načež se zeširoka usmála. "Tak to, abych se omluvila, co? Vůbec si nevzpomínám, že by mi Toby říkal o bráchovi," přiznala pak s pokrčením ramen a natáhla se pro svůj kaktusový džus. Najednou litovala, že si místo něho nedala třeba pivo, protože to by se v tuhle chvíli hodilo o něco víc. Takže silně přemýšlela o tom, že by si ho ještě doobjednala. "Jinak já jsem Taliyah Eleanor Iris McLarken, ale můžeš mi říkat Lenny." Natáhla k němu ruku a pousmála se. Málokdy si od někoho nechávala říkat Lenny, většinou jí tak oslovoval jen jeden jediný člověk, ale dneska měla hodně dobrou náladu a navíc jí přišlo fakt blbý, že si ho spletla s jeho bratrem. I když hádala, že takových lidí muselo být určitě víc. Nevýhoda dvojčat, no.

_________________

Já jsem si moc vtipně nepřipadal, zato slečna sedící proti mně mě bavila docela dost. Což se ostatně dalo vyčíst i z mého pobaveného výrazu, hlavně z jiskřiček, které mi poskakovaly v očích.
Když nakonec neznámá asi pochopila, že skutečně nejsem Toby, pobaveně jsem se na ni zadíval a pokrčil rameny. „Tak se prostě asi nezmínil, no,“ usoudil jsem. Nebylo to tak, že by mě Toby zamlčoval, tím jsem si byl jistý, ale ne každý mezi řečí prostě prohodí „jo a mám bráchu, dvojče!“, já to taky nedělal. Jenom když se řeč stočila vyloženě na blízkou rodinu, což se moc často nestávalo. „A omlouvat se nemusíš,“ mrknul jsem na ní a konečně taky přešel k tykání, protože když ona tykala mně, proč bych já nemohl tykat jí.
Ukázalo se, že slečna je McLarkenová, a já si ji znovu změřil pohledem od hlavy k patě. „To jsme se možná někdy viděli mezi čistokrevnou smetánkou... ale já si moc obličeje nepamatuju,“ přiznal jsem a pokrčil rameny. „Max,“ představil jsem se stručně, ale pak jsem s povzdechem dodal: „Maxmillian Constantine McTavish.“ Když se ona představila úplně celým jménem (což bylo taky trochu zábavné), oplatil jsem jí to.
„Takže ty znáš Tobyho?“ prohodil jsem pak zvědavě a upil piva.

_________________