Eleanor přikývla, i když ještě stále přemítala nad tím, jestli třeba někdy během jejich prvního setkání o Maxovi nepadlo mezi jejich rozhovorem nějaké slovo. Možné to bylo. Nicméně se Lenny vůči Maxovi cítila kapku blbě a doufala, že příště si ty dva už nesplete. Snad. "Tak tě za to aspoň pozvu na jedno?" povytáhla pak tázavě obočí a přátelsky se na něho usmála. Pít kaktusovou šťávu při někom, kdo pije pivo, bylo stejně divný, takže v další chvíli mávla na Toma, aby si minimálně pro sebe jedno to pivo objednala. Sice to nebyl její oblíbený drink, to už spíše víno, ale v tuhle chvíli se to hodilo, no ne?
"Je to možný, taky nemám zas tak dobrý pamatovák na tváře," přiznala a pobaveně se ušklíbla. Bylo totiž pravdou, že pár let zpátky na těch večírcích měla oči jen pro jednoho člověka. V přítomnosti Aleca na ostatní tak nějak zapomínala. "Tak to mě těší, Maxi," pousmála se a jako předtím on jí, i ona jeho si prohlédla znovu od hlavy k patě. "Dalo by se to tak říct. Poznali jsme se na jednom z večírků, mám pocit, že mě představil můj bratr Theodore. Toby je fajn, stejně jako Manon, a občas se potkáváme na Ministerstvu," krčila pak rameny, protože Tobyho znala už déle a vážně si nepamatovala kdy a jak přesně se seznámili. Nicméně si byla jistá, že v tom někdo měl prsty a jestli to nebylo přes jejího bratra, dost možná to bylo přes někoho jiného. "Tak na naše seznámení?" ušklíbla se pobaveně na Maxe, rychle poděkovala Tomovi, a pozvedla půlitr s pivem, aby si mohli přiťuknout.

_________________

Popravdě, mně bylo upřímně jedno, jestli si mě Eleanor spletla s mým bratrem nebo ne, na to jsem byl ostatně docela zvyklý. Člověk si zvykne, když má dvojče, které vypadá skoro identicky, že. Ale pozvánka na pivo, taková věc se neodmítá, takže jsem přikývl a pobaveně jsem se zažulil. „To beru,“ mrknul jsem na ni a během chvilky jsem dopil zbytek svého prvního pivka, protože pokud jsem byl v něčem dobrý, bylo to pití piva.
Když mi Lenny sdělila, kde se s Tobym seznámila, chápavě jsem pokýval hlavou. „Já na ty čistokrevné večírky moc nejsem a poslední dobou jsem se jim úspěšně vyhýbal,“ přiznal jsem. „Toby byl vždycky ten... spořádanější. Vlastně jsem mu tak trochu vděčný za to, že se pozornost rodičů stočila k němu a jeho ženě a já si tím pádem mohl dělat, co chci. Protože aspoň jednoho ženatého syna mají, tak jsou zatím spokojení,“ pokrčil jsem rameny. „Já jsem díky tomu poslední tři roky cestoval a užíval si svobody,“ zazubil jsem se spokojeně. Otázkou bylo, jestli i mně nehrozí nějaká svatba, když jsem se teď konečně vrátil do Británie. Snad ne.

_________________

"V tom případě dohodnuto," zašklebila se na něj a ta piva pak objednala, protože neměla proč to déle zdržovat. Zatím to však nezaplatila, to kdyby se rozhodli, že jim to jedno pivo na to seznámení třeba nestačí, nebo tak něco.
Řeč se stočila k večírkům a svatbám, takže se Eleanor ušklíbla a přikývla. Tohle zcela chápala. "To se máš. Já tedy zatím mám štěstí, že mě rodiče nechávají na pokoji, nicméně jen tak cestovat po světě by mě nenechali. Cos všechno navštívil?" optala se zvědavě a povytáhla tázavě obočí, protože jí to vážně zajímalo a možná se trošku snažila od tématu svateb odprostit, protože jí přitom kdoví proč píchlo u srdce. Ne že by to téma pro ní bylo úplné tabu, rodiče ho čas od času vytáhli, ale v poslední době více ve spojitosti s Theodorem, než s ní samotnou. Takže zatím taky měla štěstí. "A vlastně se ti nedivím, že jsi se těm večírkům vyhýbal. Mě to teda celkem baví, občas si tam užiješ srandu, můžeš předvést nové šaty," Lenny se pobaveně zašklebila, protože kluci toho moc předvádět nemohli. Nicméně pro Eleanor to byla pěkná přehlídka šatů a navíc mohla na takových večerech ukazovat, jak moc dobrý v kus na oblečení má, a že je taky bohatá až to bolí, protože většina jejího oblečení svou cenu skoro hlásila. "Ale zase pozorovat bandu nafouknutých lidí s nosem nahoru občas může být pruda," přiznala, ale už nedodávala, že se k nim čas od času taky řadila - vše záleželo na tom, jestli se v jedné místnosti nachází se svými rodiči či nikoliv. No a pak, ať už si přiťukli tím pivem či nikoliv se Lenny napila piva a musela seznat, že není úplně špatný, nicméně měla už i lepší.

_________________

Když Lenny zmínila, že by jí rodiče zřejmě nenechali jenom tak cestovat po světě, maličko jsem se zašklebil. „Já se jich vlastně moc neptal – spíš jsem jim to prostě oznámil,“ přiznal jsem. Já byl vždycky tak trochu rebel, zatímco Toby žehlil moje problémy a byl relativně vzorným synkem. „No, byl jsem v Americe, tam jsem strávil pár měsíců... Pak jsem se taky mrknul do Egypta, Austrálie, Finska, do Himalájí a nějaký čas jsem strávil ve Středozemí. Musím říct, že řecká a italská kuchyně mě oslovila natolik, že se mi domů ani moc nechtělo,“ podotkl jsem pobaveně. Všichni přece víme, že britská kuchyně je známá spíše nechvalně.
Co se těch čistokrevných věčírků týkalo, pobaveně jsem se uchechtl. „No, kdybych předváděl nové šaty, asi by všichni čuměli... Jednou jsem si na nějaký večírek vzal takovou ujetou kravatu, s vánočními soby, kterým blikaly nosy, a hosté to nevzali zrovna s humorem. I když sledovat ty jejich pohoršené ksichty... no, já se docela bavil,“ pronesl jsem se šibalským úsměvem na rtech. „Člověk si musí umět udělat zábavu,“ okomentoval jsem, že večírky bývají pruda, a vzpomněl jsem si přitom na jistou párty u Howellsů a jistou zrzavou Howellsovou (ne Anabelle, tu více přístupnou a míň děsivou).

_________________

"Jo, ale tak stejně ti nedělali moc velké problémy, ne? Kdybych rodičům něco takového řekla, zamkli by mě v pokoji," šklebila se pobaveně, ale myslela to vážně. A kdyby se jí podařilo zdrhnout? Pak by jí našli a přitáhli zpátky domů, tím si byla jistá. Teprve pak by nastali obrovské problémy.. "To věřím, všechno to zní moc pěkně. Kde se ti líbilo nejvíce?" optala se zvědavě, i když už to tak nějak řekl. Nicméně fakt, že mu někde chutnala kuchyně nemuselo znamenat, že se mu tam i nejvíce líbilo. "Chtěla bych na pár dní v zimě někam vyrazit, asi někam do tepla, tak mi můžeš něco doporučit. A taky, kde seženu nějakého dobrého průvodce." Dobře, Lenny se plánovala především opalovat u moře, nicméně ne všechny dny, protože vždy ráda dobrodružství, takže se chtěla podívat i na nějaké památky, ale samotné se jí něco takového úplně podnikat nechtělo. A průvodce byl fajn i v tom směru, že jí mohl vzít na taková místa, kam by jí jindy ani nenapadlo vkročit, no ne?
Eleanor se pobaveně uchechtla při představě Maxe s tou kravatou, o které jí říkal. "Tak to je škoda, že jsem něco takového neviděla, nicméně ty jejich tváře si umím dokonale představit," pokyvovala hlavou, protože spousta lidí na takových akcích byla neskutečně upjatá a dbala na to, aby reprezentovali své rody. To Lenny taky dělala, ale do podobné věci by šla s velkou pravděpodobností taky. Pokud by jí k tomu někdo tedy přemluvil a rodiče by jí viděli až na místě. "Takže hádám, že na nějaké z nejbližších akcí nebudeš?" povytáhla pak tázavě obočí a pousmála se. Ona to měla povinné a jít musela.

_________________

„Ne, to nedělali,“ zakroutil jsem hlavou, „asi ví, že kdyby dělali, sbalil bych si svých pět švestek a zmizel někam za oceán. Prostě co nejdál od nich. A to asi nechtějí,“ usoudil jsem a pokrčil rameny. A neříkal jsem to jen tak do větru - byl bych schopný přestěhovat se na druhou stranu zeměkoule, kdyby na mě rodiče měli moc vysoké nároky, což naštěstí neměli. Měli totiž rozum.
„No, ona každá země má něco do sebe,“ rozpovídal jsem se pak. „Jak už jsem říkal - nejlíp vařili ve Středozemí, ale nejhezčí přírodu má podle mě Nový Zéland a Finsko, i když americké národní parky taky rozhodně nejsou k zahození. Ale ve Finsku jsou i fajn lidi, přátelští a nápomocní... Himaláje zase mají takové zvláštní kouzlo. Fakt asi nedokážu říct, kde se mi líbilo nejvíc,“ pokrčil jsem nakonec rameny. „Do tepla? Egypt byl fajn, ale kromě písku a pyramid tam moc zábavy není. Zkusil bych třeba Karibik,“ mrknul jsem na ni. „A jestli chceš průvodce, stačí říct,“ další lišácké mrknutí. Já jsem byl totiž průvodce jaksepatří, určitě... i s nadstandardními službami, ahaha.
Co se toho poprasku na čistokrevném večírku týkalo, už jsem to víc nerozebíral, jen jsem se pobaveně culil. No a pak padla otázka, jestli se neukážu na některé z blízkých čistokrevných akcí... Tam se mi tedy fakt nechtělo, pouze v případě, že bych měl záruku hezké a zábavné společnosti, což jsem taky vzápětí řekl nahlas: „Jedině v případě, že bych měl záruku nějaké zábavné společnosti,“ roztáhl jsem rty do širokého úsměvu.

_________________

"Zdrhnout bych asi neměla odvahu. Především proto, že vím, že by mě hledali a nakonec stejně našli," přiznala po chvíli kapku zamyšleně. Muselo se nechat, že Max měl odvahu. Ne že by jí Lenny postrádala, naopak jí ve většině případech měla až na rozdávání, ale každý se někdy něčeho bál.. A její strach byl právě z jejích rodičů. A možná, že dříve, než by se jí podařilo zdrhnout by jí otec vymazal paměť. Ostatně to byl taky výborný obliviator.. "Ale rozhodně si zasloužíš za tohle obdiv," mrkla pak na něho a pousmála se. Jo, ona obdivovala každýho, kdo měl alespoň trošičku kuráže se postavit svým rodičům. To především proto, že ona něco takového nedokázala. Zatím.
Zatímco Max se rozpovídal o zemích, ve kterých byl, Eleanor ho pozorovala s menším úsměvem a poslouchala, protože vše řečené rozhodně bylo zajímavé. "To chápu, všechno to zní moc zajímavě. Asi by se mi zpátky taky nechtělo vracet," pokývala hlavou a vesele na něho mrkla. Doma bylo sice doma, ale občas člověk potřeboval změnit prostředí. "Egypt mě nikdy vyloženě nelákal, možná právě kvůli tomu všemu písku," zašklebila se pobaveně, ale pravdou bylo, že úplně to posoudit nemohla, protože tam nikdy nebyla, takže bylo dost možné, že by se jí tam i nakonec líbilo. "Takže Karibik, hm, to zní vážně dobře." Ono asi cokoliv, co by hlásalo vedro, znělo Eleanor dobře, ale když už jí bylo něco někým doporučeno, muselo to být o něco lepší, než ostatní země, no ne? "Ty a jako průvodce? No nevím, nevím," zkoumavě si ho prohlédla od hlavy k patě, něco si pro sebe zamyšleně chvíli bručela, a pak se pobaveně uchechtla. "Ale vlastně, proč ne. Dost možná bych lepšího průvodce ani nesehnala," to lišácké mrknutí mu oplatila a zářivě se na něj usmála. Byl tam, určitě věděl, kam jí vzít, aby si to tam parádně užila. Navíc byl milý, takže to vypadalo i na fajn společnost, no ne?
"Se mnou můžeš počítat všemi deseti," mrkla na něho a lišácky se usmála. Na těch večírcích s ní byla sice zábava málokdy, protože dost často většinu z toho trávila po boku svých rodičů, ale nějaká ta výjimka by se udělat dala. A určitě ne jedna. "Aspoň se tam budeme moci domluvit na tom zimním výletu," roztáhla rty do širokého úsměvu. To jí zprvu připadalo, že tenhle den nebude stát za to, když už bylo od rána fakt ošklivo.

_________________

Zakroutil jsem hlavou. „Nemyslím si, že je to něco hodné obdivu, ale vymlouvat ti to nebudu,“ uculil jsem se na Lenny pobaveně.
Návrh mého průvodcování se Lenny nejprve nezdál, ale nakonec změnila názor, nebo to tak aspoň vypadalo. „No, jak chceš... Každopádně já bych se tam rád podíval znovu, a pokud tam pojedu s někým, budu jen rád. Ono je fajn cestovat o samotě, ale člověk se toho po nějaké době docela přejí,“ přiznal jsem. Konec konců, já jsem měl docela rád společnost. „Tak až budeš chtít sbalit kufry, stačí říct,“ dodal jsem a v očích mi zase přeskočily ty nezbedné jiskřičky. A že jsem Lenny skoro neznal? Čert to vem, minimálně působila sympaticky a jako holka do pohody... a kdybych se mýlil, tak ji v tom Karibiku prostě nechám napospas domorodcům a vrátím se domů.
„Tak fajn, přemluvila jsi mě,“ povzdechl jsem si teatrálně, ale rty se mi zase hned zvlnily do úsměvu. To budou všichni koukat, že jsem se zrovna já ukázal na nějakém čistokrevném večírku...

Mimo herně:
Umírám na rýmičku, takže post stojí za starou bačkoru.

_________________

<<
Flavius ani ne před hodinou přiletěl z New Yorku, kde prezentoval svou další kolekci. Za dobu, co dokončil školu, už je stihl dvě, a pomalu ale jistě si získával jméno nejen jako model, ale i jako návrhář, a to mu činilo neskutečnou radost. Ještě víc se ale v tuhle chvíli těšil z toho, že je zase jednou doma v Londýně, kde, přiznejme si to otevřeně, mohl být lidem třeba vágně povědomý, ale rozhodně se nesetkával s tolika paparazzi jako když byl právě v Americe viděn se svou kamarádkou, herečkou Amarillou Hardingovou. Jistě, lidé se na něj obvykle dívali všude - vždyť i tady, když si šel objednat topinku s vajíčkem a máslový ležák, hezky na truc všem dietám světa, se za ním otáčely hlavy -, na to už si zvykl, ale přeci jen, tady v šeru lokálu v Londýně si připadal mnohem anonymnější. Byl si jistý, že jménem ho bude znát jen ten, kdo sleduje nejnovější módní trendy té umělecké sféry módního průmyslu, a to mu vyhovovalo. Potřeboval klid na tvorbu, a deset dní volna, které ho čekaly, bylo přesně to, co si pod tím pojmem představoval. Když si šel sednout ke stolu, jeho dlouhé vlasy za ním nepovlávaly, jednak proto, že uvnitř lokálu (logicky) nebyl žádný vítr, a druhak proto, že je měl spletené do copu, zakončeného stříbřitou stuhou, ladící k jeho lesklým lakýrkám, a k lilii, vyšité nití stejné barvy na prsou jeho bílého sáčka, přehozeného přes ležérně, provokativně rozhalenou košili barvy půlnoční modři. Vše doplňovaly úzké černé džínsy, v nichž jeho nohy vypadaly snad ještě štíhlejší a delší, než doopravdy byly, černý klobouk, kulaté sluneční brýle a vycházková hůl. Ani teď, když se snažil vypadat nenápadně, nemohl od svého stylu upustit, takže jediné, čeho dosáhl, byla volba méně nápadných barev. Všem, kdo se na něho podívali, věnoval mírný úsměv, a brzy usedl na jedno z volných míst, aby čekal na svou objednávku. Klobouk a brýle si sundal, takže odhalil bledý, symetrický obličej a dvě velké, zelené oči, které stále měly ten podtón zasněnosti, jaký ostatně už míval Flavius celý svůj život. Promnul si spánky - neklamný důkaz toho, že je vlastně docela unavený, přeci jen ho už zase trápily zlé sny, a rozhlédl se kolem. Možná právě zabral poslední volný stůl pro sebe, ale bylo mu to jedno. Měl hlad a chtěl si po cestě odpočinout, než se vydá do víru Příčné za zařizováním.

_________________

>>

Flann z Ameriky nepřiletěl, protože na ten zátah proti nelegálnímu závodu nakonec nemohl, ale o to větší hlad měl. Před pár hodinami ostatně konečně zadržel jistého lotra, co v londýnských parcích napadal kouzelníky, předal ho spravedlnosti a po vyplnění všech dvaceti tisíc papírů měl padla, takže jít na jedno oslavné do Děravého kotle byla jasná volba.
Bylo tam narváno, ostatně jako vždy, ale bystrozorská uniforma udělala svoje a on se nemusel bát, že by se dovnitř nevešel. Objednal si pivo, přejel pohledem lokál a i jeho hlava se tedy dříve nebo později otočila směrem k Flaviovi. A i když Flann nebyl ten typ, co se před každým srazem absolventů třese nedočkavostí, a tenhle mrzimor ani nebyl z jeho ročníku, dobrá nálada udělala svoje, on si převzal natočenou dobrotu a zamířil ke stolu s konkurencí bratra jeho bývalé ctitelky.
Vzal to rychle, aby si ho Flavius pokud možno nevšiml a nestačil utéct, a sám musel chvíli přemýšlet, jestli tenkrát ta věc s mnoholičňákem na plese měla nějakou dohru.
„Nazdar sporťáku,“ spustil pak, když byl na dostřel, a jenom s velkým sebezapřením se místo „už máš chlapa?“ zeptal „co ty tady?“
Co si budeme povídat, Děravý kotel nebyl úplně místem pro modelky...

_________________