Flavi si skutečně toho, že se někdo blíží, nevšiml až do posledního momentu, takže když se před jeho očima náhle zjevil Flann v bystrozořím, chvíli na něj jenom vytřeštěně poulil oči, a snažil se vymyslet nějaký inteligentnější pozdrav než Nazdar kocoure, co takhle změnit orientaci, mrk mrk, wrau wrau, neb chápejme, on měl svůj obličej docela rád, a nerad by si z něj musel tahat střepy z rozbitého půllitru. Jenže faktem zůstávalo, že, celkem objektivně vzato, to fakt Flánněti jako bystrozorovi slušelo. No co. Tak si Fláva všímal estetický části věci. Popojedem, že je naše modelka divná už stejně všichni víme.
"Ehm... no, teda... jo, eh... čau," vypadlo z něj nakonec, načež si odkašlal, "pardon, sem trochu zaskočenej."
Ve skutečnosti byl Flavius fakticky rád, že vidí, někoho, koho zná, i když se zrovna před tímhle ex-zmijozelem cítil poněkud nesvůj od toho nešťastného plesu, který se možná řadil k důvodům, proč vlastně Amarilla nakonec nadobro odešla zpátky do Států.
"Ale znáš to, člověk si potřebuje někdy na chvíli sednout," pokrčil rameny. Nechtěl znít vychloubačně nebo tak něco, takže o New Yorku a módní přehlídce pomlčel, navíc dost silně pochyboval, že by to zrovna tady Flanna nějak extra zajímalo. Přesně v tom momentě Flaviovi došlo, že O'Fearraigh je pravděpodobně po dlouhé době první člověk mimo branži, se kterým se dostal do styku, a několik sekund vážně pochyboval o tom, že bude schopný nějaké konverzace, která by tomu chudákovi nepřivodila osypky nebo vážný případ růžové nákazy.
No a když z něj pak vypadlo "Takže bystrozor, jo? Tos musel mít ve škole fakt dobrý známky, aby tě tam vzali, že jo?", radši si preventivně ucpal pusu topinkou, a jal se vehementně žvýkat a tvářit se, že je naprosto normální mladá dáma, děkuju pěkně. Nicméně to co řekl myslel fakt dobře, a práce bystrozora ho na jednu stranu vždycky fascinovala, jenom doteď nikdy o Flannových známkách nepřemýšlel, a taky si ho tak nějak vždycky představoval, jak někde druiduje se svými druidími příbuznými, že jo taky.

_________________

Jedno se musí nechat – bylo fakt dobře, že Flann Flaviovi nečetl myšlenky, protože v takovém případě by sklo v zubech bylo asi to nejmenší, co by bývalého mrzimora potkalo. Zejména v případě, že by vyslovil jméno Satanovy pravé ruky, protože na tu měl Flann nejspíš ještě pořád aktivní obranný reflex.
„Očividně,“ odtušil pobaveně ve chvíli, kdy zaskočený Flavius zodpověděl dotaz, co že tu dělá, projevil snahu si s ním ťuknout, a ať už to dopadlo jakkoliv, napil se. O jeho povolání neměl ani ponětí, ale tak nějak tušil, že rubat kámen do lomu asi nešel a že se o tom brzy dozví, aniž by se musel ptát přímo. A měl pravdu, stačilo počkat, než Flavius znovu otevře pusu, a chytnout tu přihrávku.
„Docela jo, no,“ pokrčil rameny, ale ve tváři se mu objevil výraz, který jasně říkal „vážně se chceš bavit o škole?“, a rozhodně to neplánoval nijak rozebírat. Možná tak přihodit pár veselých historek z výcviku, třeba jak Tamsin vyvolala u jednoho instruktora alergii na psí chlupy…
„Ale ty uniformu nemáš, tak se spíš pochlub, kdes skončil ty,“ vybídl ho, neboť sice viděl, že je Flavius oblečený (a byl za to samozřejmě moc rád), ale aby z toho vydedukoval, čím se živí, na to měl bohužel v těle moc testosteronu.

_________________

Flavius se konečně přestal tvářit jako vyděšený Bambi předtím než mu picnou mamku, popadl svou číši a učinil cosi jako pokus o ťuk. Upil a usoudil, že škola asi není úplně nejlepší téma, ale i tak si neodpustil podotknout, “mně by ale ten bystrozorský výcvik fakt zajímal, pokud to teda není státní tajemství”. Evidentně už překonal počáteční šok. A tak měl Flann docela smůlu, protože ačkoliv se pisatelka fakt snažila z toho udělat drabble, tak to oznámením “no, já teď dělám módního návrháře… a modela… a tak…”, a šťastným zubením, přes tu stovku prostě určitě natáh. A nebo taky ne.

Mimo herně:
Prosím. Here you go. Ale další post už bude normální, fakt. XD

_________________

„Není, většina,“ pousmál se Flann poté, co se napil, „ale zběžnou představu si určitě dovedeš udělat sám.“ Osobně si nemyslel, že by jeho povolání bylo nějak výrazně zábavnější než cokoliv, čemu se věnoval Flavius, a navíc se vlastní prací nechlubil ani před budoucí ženou, tak mu to přišlo trochu jako společenské faux pas.
O pět vteřin později, když to z Flavia vypadlo, se Flann zarazil, chvilku zvažoval, jestli si z něj náhodou nedělá srandu, a pak svůj předchozí názor přehodnotil.
„No, ten bystrozorskej výcvik...“ spustil, protože o čem se asi tak měl, ty vole, bavit s módním návrhářem? Na to, aby vytáhl pytlík Zeleného zázraku a ubalil jeden model přímo na místě, byl už příliš dospělý a zodpovědný, a nedokázal si vybavit jediné módní téma, ve kterém by nefigurovaly barvy, jeho největší nepřítel hned po Amarille. Vlastně si nedokázal vybavit jediné módní téma, tečka.
„...byl náročnej a spousta kandidátů ho nedala, ale zažili jsme i spoustu srandy. Třeba když se vzbouřily cvičný figuríny, když jsem Finnianovi infiltroval výlet nebo když se… jednomu staršímu bystrozorovi narodilo dítě a my to tajně zapíjeli, aby na to nepřišla jeho manželka...“
Jo, to byly časy, chtělo se mu dodat, jenže pak si uvědomil, že to s Británií jde pořád stejně do hoven jako dřív a že on s tím vlastně ani nic nedělá, což ho trochu štvalo. A tak zmlkl, otočil do sebe půlku piva naráz a doufal, že ať už se Flavius rozkoktá o čemkoliv, nebude to nic starorůžového nebo fuchsiového.

_________________

Flá byl vlastně povahy dost zvědavé, a tak ho přirozeně začala nejvíc zajímat ta pod 'většinu' nespadala, ale upřímně, celé to bystrozorství bylo příšerně zajímavé - pro něj jako měkkouše růžového představovalo úplně jiný svět, nebo aspoň nějakou vzdálenou, opačnou stranu tohohle světa. Takže se usadil pohodlněji a připravil se poslouchat...
...což zřejmě nemělo moc cenu, jelikož Flann skončil s mluvením stejně rychle jako začal. Nevadí, tak že by nakonec vážně probírali nějaké ty nejnovější trendy? Tomu se Flaviovi nechtělo věřit ani za mák. Fakticky si nedokázal takovou situaci ani představit. Ne že by mu Flann připadal jakkoliv omezený nebo tak něco, spíš mu přišel mnohem víc jako, no, chlap, moc chlap na to aby se o tenhle obor vůbec zajímal. A našemu růžovému chlapci se nechtělo ho nějak extra týrat. "Víš jak,
asi to není tolik vzrušující jako bojovat proti nebezpečným živlům a tak, ale upřímně, já ani nikdy nepřemýšlel o tom, co bych mohl jiného dělat se životem," doplnil prostě, lehce se uculil, dožvýkal topinku a napil se.
A pak se řeč vrátila zase hezky k bystrozorům. Flaviovi to vážně ani trochu nevadilo, byl rád, že se může dozvědět něco o jiném druhu života, a opravdu poslouchal, co mu bývalý starší spolužák z Bradavic povídá. "Co je na tom asi tak nejtěžšího?" zeptal se pak, "a když už jste kvalifikovaný, je mezi bystrozorama taky nějaká hierarchie, víš co,
jako to mají u mudlovský policie, nebo v armádě? A co úkoly? Práce... eh... mise? Už jsi zažil něco,
co by stálo za zmínku? Jakože já fakt nevím jak rychle ty nový bystrozory posílají přímo do drsný akce..." Ne, Flavia nikdy předtím nenapadlo si nic víc o bystrozorech zjišťovat, a teď když seděl u jednoho stolu přímo s jedním z nich, fakticky se zajímal. Plus, tohle mohlo být ve výsledku něco, co mu pomůže se odreagovat od práce. "Vlastně, v tom New Yorku bylo teď taky nějaký... pozdvižení, že jo? Tam jste byli taky? Nebo si to Američani řešej sami?" napadlo ho. Možná by se za to měl stydět, ale on fakt pořádně nevěděl, nebo spíš nechtěl vědět, co se všechno děje ve světě. Minimálně ne v tom kouzelnickém, vzhledem k faktu, že jeho práce tak nějak zasahovala spíš mezi mudly. Vždyť i ta přehlídka, ze které přiletěl, byla vlastně na mudlovskou módu. Ne že by to tady hodlal nějak vytahovat - bylo nebezpečné se zmiňovat o příjmech v mudlovských dolarech, ale hej, navrhováním hábitů by se prostě jen těžko uživil, a vedlejšák mezi nekouzelnickým lidem přece nebyl žádný zločin!

_________________

Flann v tomhle ohledu zcela objektivně omezený byl, netřeba to nijak omlouvat nebo kolem toho chodit jako kolem horké kaše, a ani Flaviova dodatečná obhajoba volby povolání ho nenakopla k tomu, aby tohle téma nějak rozebíral. Vlastně jediné, co by mu v otázce „co jiného dělat se životem“ poradil, by bylo najít si chlapa, takže bylo nakonec určitě dobře, že mlčel…
Z následujícího vývoje situace měl tak trochu deja vu, protože něco podobného zažil před nějakou dobou s Darrelem o hospodu vedle. A i ten byl zvědavý jako ta opice, za kterou ho Flann měl.
Na jeho obranu je nutno říct, že skutečně chtěl začít odpovídat, a to dokonce jenom trochu sarkasticky, ale prostě se nedostal ke slovu. Sotva se nadechl, že zodpoví, co je tak na tom nejtěžšího („odpovídat na debilní dotazy“), Flavius nahazoval další a další otázky a Flann se v tom poněkud ztrácel. Ale protože to skončilo v New Yorku, měl se nakonec přeci jenom od čeho odpíchnout.
„Tam bylo pár kolegů, já měl zrovna sólovku tady v Londýně,“ mávl, jako by to nahánění zloducha po parcích vůbec nestálo za řeč. „I když na podobně mezinárodní zákroky se lítá celkem často a hned po výcviku, dokonce na ty snazší jsme byli posíláni už během něj. Člověk si musí zvykat, to víš.“
Pak se znovu napil, a protože mu New York připomněl jinou nedávnou a rovněž docela důležitou událost, zkusil znovu přehodit výhybku někam, kde neriskoval vyzrazení státního tajemství.
„Ale zrovna s Američanama jsme teď hádám spolupracovali naposled.“ Což jim Flann v zásadě schvaloval, protože kdo by chtěl spolupracovat s elitní složkou pořádkových sil státu, co se pomalu mění ve fašistickou totalitu, ale nahlas to samozřejmě říct nesměl a byl rád i za to, že už docela dobře zvládal nitrobranu.

_________________

Upřímně? Flávovi vůbec nedocházelo, že mluví, mluví a mluví, a možná ani chudáka Flanna nepouští mezi otázkami ke slovu. Protože hej, právě strávil tři měsíce s Amarillou, to jste si mysleli, že se to na něm nijak nepodepíše? No prosím. Ale popojedem.
To, že bystrozorové létají na mezinárodní akce poměrně často, ho vlastně docela překvapilo, takže to "Tyjo, to je fakt zajímavý, já si vždycky myslel, že bystrozoři lítaj tak maximálně po vlastní zemi," z něj vypadlo tak nějak samo od sebe, aniž by se nad tím zamyslel. Evidentně byl i teď stejný trubka jako ve škole, ale doufal, že to Flann vezme nějak normálně. Existovali totiž lidi, které by i něco takového mohlo nějak urazit. No a to zas Flavius nechtěl, že jo. On byl veskrze milý a přátelský hoch. Na rozdmýchávání nějakých nepříjemných pocitů tu byli jiní experti. Nutno ale poznamenat, že si fakt připadal trochu jako idiot. Když se na to teď tak nějak v duchu díval aspoň trochu logicky, dávalo smysl, že asi nemůžou pořád sedět doma a starat se jen o lokální věci. To, že on by si asi fakt nezvyk a pravděpodobně by umřel i při chytání zrakveného tlustočerva v květinové zahrádce, to asi zmiňovat jednak nemusel, a druhak nechtěl. Však Flann by zase určitě neušil svatební šaty lehoučké jako ranní rosa, nebo co to po něm nedávno ta herečka žádala. Um. Jo, jasně, popojedem. Amerika.
Chvíli mu trvalo, než mu došlo, co asi touhle poznámkou Flann myslel. Potom pomalu přikývl. Věštce četl, a upřímně nevěděl, jestli je mu míň sympatický nový prezident, nebo jejich Ministr. "Ten chlap se mi nelíbí," řekl prostě, poté co se rozhlédl kolem a ztišil hlas. "Co myslíš, jde to všechno hodně do kapusty?"
Flavius počítal s tím, že tady v rušném lokále jeho hlas zanikne, a taky byl tak trochu naivní trouba a věřil, že tohle přeci není nic kacířského, jen vyjádření jistých obav. A ještě k tomu ani nemluvil o Ministrovi, že jo. Jen o nějakým Američanovi kdoví kde. Upřímně, ono by se našlo i pár myšlenek proti Ministerstvu, proti Smrtijedům, proti zavraždění jeho rodičů... ale Fláva nechtěl na tyhle negativní věci pokud možno myslet. Však stačily ty noční můry.

_________________

Očekávané „no, tak tos myslel blbě,“ si Flann zvládl jenom myslet a dokonce při tom na Flavia ani nevrhal moc ošklivý pohled. Místo toho pokrčil rameny, přejel pohledem lokál a ucedil něco jako „jo, svět je plnej překvapení.“
O čemž něco málo věděl, ne nezbytně díky všem těm dříve zmíněným zásahům. Ostatně i tohle setkání toho bylo důkazem. A protože přehození výhybky vyšlo na výbornou, mohl se obratem pustit do hodnocení nového amerického prezidenta, který mu taky trošku smrděl, o čemž byl ostatně už taky napsán jeden drabble.
„Jo,“ přikývl a mluvil tišeji a hlavně do půllitru, „kdyby si říkal el Koťátko, asi by mi byl trochu sympatičtější...“ Na úvahy, jestli by neměl intuici senzibila, za kterého Flann Flavia pro všeobecně známou přecitlivělost prostě měl, vzít jako další důkaz toho, že v Americe není všechno až tak super, jak se zdá, už ale nedošlo. Přehození výhybky totiž vyšlo až moc dobře a senzibil začal směřovat do míst, odkud to bylo jenom co vy šutrem dohodil do Azkabanu.
Věnoval Flaviovi extrémně podezřívavý pohled, protože zaúřadovala jeho bystrozorsky pěstovaná paranoia a on si říkal, jestli třeba nesedí u stolu s provokatérem, a v zájmu bezpečí jich obou se rozhodl zastavit tenhle vlak dřív, než vykolejí a bude z toho průser.
„Já myslim, že kapusta je dobrá tak akorát do polívky,“ pravil rázně a děsně nenápadně si odkašlal. Řešit interní politiku v místě, kam už před občanskou válkou chodilo docela dost parchantů nejhrubšího zrna, prostě odmítal. Pomlouvat amerického prezidenta byla jedna věc, držkovat na současný režim úplně jiná. Nicméně pro případ, že by to Flavius nepochopil, popojel ještě dál, domnívaje se, že je to v zájmu všech přítomných.
„Ostatně ani moji jednorožci ji nežerou a dikobrazi z ní taky nejsou nijak nadšení.“
Tak, a z toho mohlo být klidně politicky korektní téma na zbytek večera, aniž by někomu hrozilo vězení, deportace nebo smrt.

_________________

Flavius chtě nechtě musel roztáhnout ústa do pobaveného úsměvu, a dokonce mu uniklo i pobavené uchechtnutí. Při Flannových slovech si totiž představil toho nového Amerického prezidenta, jak mu na hlavě trůní taková ta růžová plyšová kočičí ouška, která někdy nosí malé holky. Ta představa byla poněkud zvráceně komická. "Jo," odkýval, "to zní rozhodně míň nebezpečně. Ale víš co, třeba nakonec nebude tak...hroznej," pokrčil rameny. Přeci jen, on toho muže neznal, a veškeré antipatie stranou, nemohl jen tak soudit někoho, koho viděl tak akorát na fotce v novinách. Protože si byl vědom toho, že i jemu osobně by vadilo, kdyby ho někdo odsoudil jenom proto, že se jmenuje Flavius a vypadá jako slečna (což se, mimochodem, vlastně stávalo, že jo...). "Ale je fakt že to jméno nějak moc neuklidňuje," přiznal potichu. Tak si tak říkal, proč vlastně Flann nahodil tohle téma, a kdyby nebyl takový trubka Flavtrubka, zřejmě by si pomyslel i něco o tom, jak je v téhle době nebezpečné se bavit o politice. Jenže to byl trubka Flavtrubka, takže místo toho vypustil z pusy tu (dle jeho názoru absolutně nevinnou) poznámku. Evidentně ani ta moc nevinná nebyla, soudě podle toho, jak bystrozorský reagoval, a Flaviovi chvíli trvalo, než mu došlo, co to sakra plácá za kraviny. Následovala lehce paranoidní myšlenka na to, zda ho teda teď zavřou za velezradu nebo tak něco, načež si v duchu nafackoval, že přece nic zase TAK hroznýho neřekl... nebo jo? "Hmmm... já teda kapustu nejím ani v tý polívce, fuj," řekl následně poněkud zamyšleně, protože část jeho osoby tak nějak přemýšlela, jestli má Flann doma vážně jednorožce, nebo prostě plácá, a částečně proto, poněvadž si uvědomil, že tu hnusnou zelenou věc fakticky nejí, "a jednorožec ani dikobraz nejsou králík, tak proč by chroupali kapustu?" Jo. Paráda, Flávie, dokonale inteligentní. Sakra, vždyť on ani nevěděl jestli ti králíci kapustu žerou!

_________________

Těžko říct, jestli mohl nový americký prezident Flannovi přijít ještě podezřelejší, ale rozhodně bylo dobře, že Flaviovi nevidí do hlavy, neboť ta ouška by ho asi dost mátla. I on ale následně pokrčil rameny, protože neměl v hlavě zaražený střep z křišťálové koule a věštění obecně mu nikdy nešlo.
„Uvidíme, no.“ Vlastně se ho to zatím moc netýkalo, nějaký páprda za mořem. Mnohem bezprostředněji ho mohlo ohrozit, kdyby se začaly šířit drby, že seděl v Děravém kotli u piva s nějakou slečnou…
S natvrdlou slečnou, jak se brzy ukázalo. Flann možná míval taky pomalejší chvíle, ale tohle mu přišlo skoro až kouzelné a chvíli přemýšlel, že se Flavia zeptá, jestli je někdo doma. To by je ale pravděpodobně moc neposunulo, a tak byl nakonec rád, že chvíli počkal.
„No, protože po jiný košťálový zelenině se můžou utlouct, třeba kedlubny a květák žerou po vagónech,“ odvětil pak a usmál se, jak si na ty svoje mrchy vzpomněl. Dokonce musel nedávno rozšířit záhony, s čímž mu pomáhala semidobrovolná studentská brigáda z Bradavic, ale kapusty se prostě zvířata ani nedotkla. Flann to přičítal tomu, že mají rozum, ale pak tu byla ještě brokolice, zelenina veskrze zlá a špatná, která v dikobrazech mizela celkem spolehlivě.
Jakkoliv by pak ale rád pokračoval v diskusi o krmných zeleninách, herní den se chýlil ke konci a jeho pisatel mířil do Zlína na Gloryhammer, tak to museli trochu urychlit, aby nepřetahovali. Jako blesk z čistého nebe tedy do lokálu vletěla expresní sova (docela obyčejný puštík, ale nadopovaný kafem), přistála přímo před bystrozorem, co si ještě před chvílí myslel, že má volno, a vyvedla ho dopisem z omylu.
Flann to otevřel, spatřil pečeť a nové rozkazy a jenom protočil panenky.
„Prdele,“ zaklel, protože v tomhle prostředí se to sneslo, „to už je třetí nahánění podělanýho trolla tenhle tejden...“ A to byl ještě velmi slušný, na to, že byl právě povolán jako záloha zpátky do služby.
„No nic, rád jsem tě viděl, pozdravuj… módu, zdar.“
A než si stačil rozmyslet to, že by nechal pozdravovat ještě chlapa, radši rychle dopil pivo, hodil na bar nějaký ten peníz a mizel v dáli, bránit pořádek a spravedlnost a tak všelijak podobně.

>>

_________________